Otázky čtenářů

◼ Ve starověkém Izraeli následoval po cyklu 49 let Jubilejní (50.) rok. Odpovídá toto Jubileum období, jež bude následovat po Božím stvořitelském díle, jež trvá 49 000 let?

Protože se v obou případech vyskytuje číslo 49, mohlo by se zdát, že Jubileum předstiňuje čas po skončení stvořitelského týdne, jenž trvá 49 000 let. Ale pro lidstvo obecně, jež získá Boží schválení, odpovídá to, co se dělo během izraelského Jubilea, spíše tomu, co se bude dít během milénia, posledního tisíciletí takového stvořitelského týdne, a ne tomu, co se bude dít po onom týdnu. Uvažujme, jaký je pro to základ.

Zaprvé mojžíšský Zákon vyžadoval, aby byl každý sedmý rok sabatem pro zemi; plodiny se neměly sít, pěstovat ani sklízet. Po sedmém sabatním roce (49. roce) přišel zvláštní Jubilejní rok, 50. rok. Byl to sabat, během něhož měla země opět odpočívat. Ještě důležitější bylo vyhlášení svobody. Hebrejci, kteří se prodali do otroctví, byli osvobozeni od dluhů a služby. Také dědičná půda se vrátila rodinám, které ji byly nuceny prodat. Jubileum tedy bylo pro Izraelity časem propouštění a vracení majetku. — 3. Mojž. 25:1–46.

Zadruhé zkoumání toho, jak se splňují biblická proroctví a jaké je naše místo v proudu času, silně svědčí pro to, že každý stvořitelský den (1. Mojžíšova, 1. kapitola) je dlouhý 7 000 let. Rozumí se, že Kristovo tisícileté panství ukončí Boží 7 000 let trvající ‚den odpočinku‘, ‚poslední den‘ stvořitelského týdne. (Zjev. 20:6; 1. Mojž. 2:2, 3) Na základě těchto úvah by celý stvořitelský týden trval 49 000 let.

Někteří si všimli podobnosti čísel a srovnávali 49 let starověkého jubilejního cyklu s takovými 49 000 lety stvořitelského týdne. Když takto uvažovali, domnívali se, že izraelský Jubilejní (50.) rok by měl předznačovat neboli předstiňovat, co se stane po skončení stvořitelského týdne.

Nezapomínej ovšem, že Jubileum bylo výslovně rokem propuštění a obnovy vlastnictví pro lid. Stvořitelský týden se převážně vztahuje k planetě Zemi a jejímu rozvoji. Ale ve vztahu k uskutečňování Božího předsevzetí s člověkem na zemi nebyla zeměkoule sama prodána do otroctví a nepotřebuje tedy osvobození. Potřebuje je lidstvo, a lidé neexistují 49 000 let, ale asi 6 000 let. Bible ukazuje, že nějaký čas potom, co byli Adam a Eva stvořeni, se vzbouřili proti Bohu, a tak se dostali do zajetí hříchu, nedokonalosti a smrti. Podle Římanům 8:20, 21 má Jehova Bůh předsevzetí osvobodit věřící lidstvo z tohoto otroctví. Díky tomu budou praví ctitelé ‚osvobozeni z otroctví zkaženosti a budou mít slavnou svobodu Božích dětí‘. — Viz také Římanům 6:23.

Zatímco malé skupině vybrané, aby byla vzata do nebe, jsou hříchy odpuštěny již od letnic roku 33 n. l. a ta se tedy těší z Jubilea, ukazuje Písmo, že osvobození pro věřící lidstvo nadejde během Kristova tisíciletého panství. To bude, až Kristus uplatní na lidstvo užitek ze své výkupní oběti. Na konci milénia bude lidstvo povzneseno k lidské dokonalosti, úplně osvobozeno od zděděného hříchu a smrti. Až Kristus takto skoncuje s posledním nepřítelem (smrtí předávanou od Adama), vrátí království zpět svému Otci na konci stvořitelského týdne, jenž trvá 49 000 let. — 1. Kor. 15:24–26.

Pro věřící lidstvo s pozemskými vyhlídkami bude mít tudíž osvobození a obnova, jimiž se ve starověkém Izraeli vyznačoval jubilejní rok, vhodnou obdobu během nadcházejícího tisíciletého sabatu. Tehdy nastane osvobození a obnova. Bude to pod Kristovým panstvím; „Syn člověka je totiž pánem sabatu.“ — Mat. 12:8.