Zvyky, nebo biblické zásady — co ovládá tvůj život?

JAPONEC, který navštívil jinou asijskou zemi, nevěřil svým očím. Jeho hostitel svými vlastními jídelními hůlkami přehraboval maso na servírovací míse, vybral pěkný kousek a pak jej položil hostu do misky s rýží. Doma v Japonsku by se to považovalo za nevychovanost. Nikdo by k nabrání jídla ze společné mísy nepoužil vlastní hůlky, ledaže by je nejprve obrátil, aby konec, který se vkládá do úst, nepřišel do styku s potravou. Ale hostitel se ho skutečně snažil uctít, ne urazit. To, co by bylo v Japonsku nemyslitelné, bylo v této zemi projevem úcty.

Jak různé jsou místní zvyky! Jak malicherné jsou mnohé z nich! A kdo může říci, které jsou nejlepší? Některé zvyky jsou však založeny na pověrách nebo na falešných naukách. Ti, kdo mají biblicky školené svědomí, se takovým zvykům samozřejmě vyhnou. Co může pomoci tomu, kdo se chce líbit Bohu, v rozhodování, které zvyky může dodržovat a do jaké míry? Pomůže mu, bude-li se řídit biblickými zásadami, protože křesťan přijímá Bibli jako svou normu, ať žije kdekoli.

UPLATŇOVÁNÍ BIBLICKÝCH ZÁSAD

Již se hojně prokázalo, že Boží slovo má velkou moc, jíž působí na srdce pokorného člověka a uvádí jeho život stále více do souladu s Boží cestou. Apoštol Pavel řekl, že křesťané v Tesalonice přijali Boží slovo „jako to, čím opravdu je, jako Boží slovo, které také působí ve vás věřících“. (1. Tes. 2:13) To Slovo je tak mocné, že podle 1. Korinťanům 6:9–11 způsobilo, aby mnozí ve starověkém Korintě, pověstném uvolněnými mravy, opustili svou dřívější dráhu zlodějství, smilstva, opilství a homosexuality. Působí Boží slovo i v tobě? Ovládají jeho zásady tvůj život nejplnější měrou a učí tě schopnosti rozlišovat, co máš dělat, když stojíš tváří v tvář místním zvykům?

Někdy je jasné, že některý zvyk je v přímém rozporu s biblickými zásadami. Ten, kdo zná Jehovovy normy a chce se Bohu líbit, se v takovém případě podobným zvykům vyhne. Může být například zvykem pálit při pohřbu kadidlo, aby se upokojil zesnulý nebo jeho „duše, která odešla,“ nebo aby byl dobře vypraven na cestu a jeho „duše“ byla šťastná. Jindy se třeba pálí modely domů, televizorů, aut a podobně, aby se prý měl čím těšit v duchovní říši. Ale křesťan, který věří výroku Bible, že mrtví „si nejsou vědomi naprosto ničeho“, ví, že takové zvyklosti jsou založeny na falešné víře, a tak se jim vyhýbá. — Kaz. 9:5, 10; Žalm 146:4.

Když však zvyk přímo neporušuje biblické zásady, ale prostě ztěžuje službu Jehovovi Bohu, je obtížnější stanovit mez a ukázat, že tvůj život ovládají biblické zásady. Velký ohled na vzdělání a hmotný úspěch, celoživotní poddanost rodičům, to, že rodiče volí dětem manželské druhy, patří mezi rozšířené zvyky, jež mohou ovlivnit něčí vztah k Jehovovi. Jak je možné v takových situacích uplatňovat biblické zásady?