Otázky čtenářů

◼ Je možné právem říci o člověku, který oddává svůj život Jehovovi Bohu, že mu skládá slavnostní slib?

Lidé, kteří si zamilují pravého Boha a rozhodnou se plně mu sloužit, by měli oddat svůj život Jehovovi a dát se pak pokřtít. Bible sice neužívá v souvislosti s křesťanskou oddaností výrazu „slavnostní slib“, ale nezdá se, že by použití tohoto slova v této souvislosti bylo nesprávné.

„Pomůcka k porozumění Bible“ (angl.) vysvětluje, že podle Písma je slavnostní slib „vážný příslib, že bude vykonán nějaký skutek, přinesena nějaká oběť nebo nějaký dar, nebo že někdo vstoupí do určité služby nebo do nějakého stavu; je to slavnostní prohlášení, buď kladné nebo záporné“. Některé slavnostní sliby, o nichž je v Bibli záznam, byly spojeny se závažným prohlášením, že někdo něco vykoná, jestliže Bůh nejprve vykoná něco předtím. Například ve 4. Mojžíšově 21:2 je řečeno: „Izrael tedy učinil slavnostní slib Jehovovi a řekl: ‚Jestliže mi zcela jistě dáš tento lid do ruky, také jistě oddám jejich města zničení.‘ “ (1. Mojž. 28:20–22; Soud. 11:30–39) Jestliže křesťan oddává svůj život Bohu, rozhodně to není takový podmíněný slavnostní slib. Neříká nic ve smyslu: ‚Jestliže mě ty, Jehovo, obšťastníš a dáš mi nyní prospěch a zaručíš mi věčný život v novém systému věcí, pak ti slibuji, že ti budu sloužit po celý život.‘

Bible ukazuje, že některé slavnostní sliby byly složeny dobrovolně a bez vyzvání. V díle „Wilson’s Old Testament Word Studies“ je o odpovídajícím hebrejském slovu řečeno: „[Nadar] skládat slavnostní slib, tj. dobrovolně slíbit, že člověk něco dá nebo něco udělá; původní myšlenka je oddělit.“ A tak člověk činí slavnostní slib Bohu dobrovolně. Lze z toho tedy vyvozovat, že by nebylo slavnostním slibem, jestliže se někdo stává oddaným a pokřtěným učedníkem Ježíšovým, protože Bůh nyní vyžaduje oddanost od všech, kteří chtějí jeho schválení?a

Jestliže však má Jehova určité požadavky, má-li se někdo stát jeho přítelem, neznamená to, že přitom nejde o osobní volbu. Mojžíš řekl Izraelitům: „Předložil jsem [ti] život i smrt, požehnání i zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo.“ (5. Mojž. 30:19, 20; Žalm 15:1–5; srovnej Jozue 24:15; 1. Královskou 18:21.) Vzpomeň si na Ježíšova slova: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Mat. 11:28, 29) Je to snad nějaká svévolná podmínka, nějaký požadavek? Nebo je to pozvání, které umožňuje dobrovolné rozhodnutí?

Ježíš se narodil v národě, který byl oddán Bohu. Mnohé jednotlivosti jeho života a smrti byly předem určeny v proroctvích, a Bůh mu připravil tělo, které mohl Ježíš obětovat. A přece se Kristus dobrovolně rozhodl dát se k dispozici pro zvláštní službu, jak to vyjadřuje slovy: „Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně psáno), abych činil, Bože, tvou vůli.“ (Hebr. 10:5–10) Podobně se musí každý jednotlivec osobně rozhodnout, zda se chce stát Bohu oddaným, pokřtěným křesťanem.

Křesťané si také dnes uvědomují, že použití nějakého slova, například „slavnostní slib“, není omezeno jen na způsob, jak je ho užito v Bibli. Svědkové Jehovovi již dávno používají výrazu „slavnostní slib manželství“, když slavnostně uzavírají sňatek v sále království.b To odpovídá všeobecnému významu slova „slavnostní slib“, který je definován jako „závažný příslib, zejména v podobě přísahy Bohu“. „Oxfordský americký slovník“ (angl.), 1980, str. 778.

Nezdá se tedy nutné omezovat používání slova „slavnostní slib“. Člověk, který se rozhoduje sloužit Bohu, má snad pocit, že pro něj bezvýhradná oddanost znamená osobní slavnostní slib — slavnostní slib oddanosti. ‚Se vší vážností něco slibuje‘, což tedy je slavnostní slib. V tomto případě to znamená, že bude užívat svého života ke službě Jehovovi a že bude věrně plnit jeho vůli. Takový člověk by měl brát tuto věc vážně. Stejně jako žalmista, který řekl o tom, co slavnostně slíbil: „Čím odplatím Jehovovi všechna jeho dobrodiní ke mně? Vezmu pohár velkolepé záchrany a budu vzývat Jehovovo jméno. Své slavnostní sliby Jehovovi splním.“ — Žalm 116:12–14; viz též Žalm 50:14.

[Poznámky pod čarou]