Modlitby vyžadují skutky

„Jehova je velmi vzdálen od ničemných, ale modlitbu spravedlivých slyší.“ — PŘÍSLOVÍ 15:29.

1. Jaká je jedna z podmínek, jež je nutné splnit, má-li Bůh vyslyšet naše modlitby?

VŠECHNY Jehovovy požadavky jsou moudré, spravedlivé a laskavé. V žádném případě nejsou břemenem. (1. Jana 5:3) To platí i o jeho požadavcích vzhledem k modlitbě, k nimž patří i to, že máme žít v souladu se svými modlitbami. Náš způsob jednání se musí Jehovovi Bohu líbit. Mohli bychom jinak očekávat, že by pohlížel na naše prosebné žádosti a úpěnlivé prosby příznivě?

2, 3. Proč Jehova nevyslýchal modlitby Izraelitů, jak je patrné ze slov Izajášových, Jeremjášových a Micheášových?

² Toto hledisko modlitby většina lidí v křesťanstvu přehlíží, stejně jako je přehlíželi odpadlí Izraelité v době Izajášově. Proto Jehova přiměl svého proroka, aby vyřídil jeho slova: „Ačkoli vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám. . . Umyjte se; očisťte se; odstraňte od mých očí špatnost svých jednání; přestaňte činit špatné. Učte se činit dobré.“ (Iz. 1:15–17) Ano, jestliže chtěli tito Izraelité získat Boží přízeň, museli jednat způsobem, který se Bohu líbil. Právem se říká: „Chceš-li, aby tě Bůh slyšel, když se modlíš, musíš naslouchat, když on mluví.“

³ Jehova Bůh považoval ve skutečnosti často za nutné připomínat svému izraelskému lidu tyto pravdy. Proto čteme: „Kdo odvrací ucho, aby neslyšel zákon — i jeho modlitba je něco odporného“ Bohu. „Jehova je velmi vzdálen od ničemných, ale modlitbu spravedlivých slyší.“ (Přísl. 28:9; 15:29) Právě proto Jeremjáš naříkal: „Zahradil jsi [Jehovo] k sobě přístup velkým množstvím oblaků, aby modlitba nepronikla.“ (Nář. 3:44) Skutečně se splnila výstraha, kterou vyjádřil pod inspirací Micheáš: „Budou volat k Jehovovi o přispění, ale on jim neodpoví. A skryje před nimi v tom čase obličej, jelikož ve svém jednání páchali špatnost.“ — Mich. 3:4; Přísl. 1:28–32.

4. Co ukazuje, že i někteří z Jehovova lidu nechápou, že je důležité, aby jednali v souladu se svými modlitbami?

⁴ Je tedy nutné žít v souladu se svými modlitbami. Musíme to zdůrazňovat i dnes? Rozhodně ano, a to nejen pro situaci, jaká panuje v křesťanstvu, ale také pro situaci některých z těch, kteří se oddali Jehovovi. Z více než 3 000 000 zvěstovatelů dobrého poselství, kteří působili v minulém roce, byla více než 37 000 odňata pospolitost za chování, které je nevhodné pro křesťana. To je poměr asi 1 k 80. Většina těchto osob se alespoň občas modlila. Jednali však v souladu se svými modlitbami? Rozhodně ne. Mezi těmi, kterým bylo nějakým způsobem uděleno pokárání, byli dokonce i někteří starší, kteří sloužili celá desetiletí plným časem. To je opravdu smutné. Ano, „ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby neupadl“, aby nejednal způsobem, pro který by jeho modlitby byly jeho Původci nepřijatelné. — 1. Kor. 10:12.

PROČ MODLITBY VYŽADUJÍ SKUTKY

5. Jak musíme dokázat svou upřímnost, má-li Jehova vyslyšet naše modlitby?

⁵ Chceme-li, aby Jehova Bůh slyšel naše modlitby, musíme být nejen mravně a duchovně čistí, ale musíme také dokazovat, že jsme ve svých modlitbách upřímní, a to tím, že pracujeme na tom, oč se modlíme. Modlitba sama není náhražkou za poctivé, rozumné úsilí. Jehova za nás neudělá to, co můžeme učinit sami pro sebe, jestliže opravdově uplatňujeme rady z jeho Slova a řídíme se vedením jeho svatého ducha. Měli bychom být ochotni činit v tom směru všechno, co můžeme, aby měl základ pro vyslyšení našich modliteb. Proto bychom ‚neměli prosit o víc, než pro co jsme sami ochotni pracovat‘, jak to kdysi někdo výstižně řekl.

6. Ze kterých dvou důvodů bychom se měli modlit?

⁶ Může však vzniknout otázka: Proč se modlit, musíme-li pracovat na tom, za co se modlíme? Měli bychom se modlit nejméně ze dvou závažných důvodů. Především svými modlitbami uznáváme, že všechny dobré věci pocházejí od Boha. On je dárcem každého dobrého a dokonalého daru — slunečního svitu, deště, plodných období a mnoha dalších darů. (Mat. 5:45; Sk. 14:16, 17; Jak. 1:17) Za druhé, na Jehovově požehnání závisí úspěch nebo neúspěch našeho úsilí. V Žalmu 127:1 čteme: „Pokud Jehova sám nestaví dům, není to k ničemu, že na něm jeho stavitelé tvrdě pracovali. Pokud Jehova sám nestřeží město, není to k ničemu, že stráž bděla.“ Tutéž myšlenku vyjadřuje apoštol Pavel slovy v 1. Korinťanům 3:6, 7: „Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh dával vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“

NĚKTERÉ STAROVĚKÉ PŘÍKLADY

7, 8. a) Ze které události v Jákobově životě poznáváme, že si uvědomoval, jak nutné jsou skutky odpovídající modlitbám? b) Jaký příklad poskytl v tom směru král David?

⁷ Písmo uvádí mnoho případů, z nichž je patrné, že Jehovovi věrní služebníci pracovali na tom, oč se modlili. Zamysleme se nad několika příklady. Abrahamův vnuk Jákob získal prvorozenské požehnání, a proto k němu jeho starší bratr Ezau pojal vražednou nenávist. (1. Mojž. 27:41) Když se Jákob asi po 20 letech vracel s velkou domácností a s velkým množstvím dobytka z Padan–Aramu do svého rodiště, slyšel, že mu jde Ezau naproti. Jákob si pamatoval Ezauovo nepřátelství, a proto vroucně prosil Jehovu, aby ho chránil před hněvem jeho bratra. Zůstal však jen při tom? Rozhodně ne. Poslal předem štědré dary, protože si říkal: „Snad ho upokojím darem, který jde přede mnou.“ A to se stalo. Když se oba bratři setkali, Ezau objal Jákoba a políbil ho. — 1. Mojž., kapitoly 32, 33.

⁸ David dal rovněž příklad toho, jak máme pracovat pro to, oč se modlíme. Když jeho syn Absalom uchvátil Davidův trůn, spojil Davidův rádce Achitofel svůj osud s Absalomem. Proto David vážně a úpěnlivě prosil, aby byla Achitofelova rada zmařena. Zůstal David jen při tom, že by se v tom směru modlil? Ne, dal pokyn svému věrnému a oddanému rádci Chušajovi, aby se připojil k Absalomovi a mohl zmařit Achitofelovu radu. A tak se skutečně stalo. Absalom se řídil špatnou radou, kterou mu dal Chušaj, a zavrhl radu Achitofelovu. — 2. Sam. 15:31–37; 17:1–14; 18:6–8.

9. Jak projevil Nehemjáš ocenění pro zásadu, že modlitby vyžadují skutky?

⁹ K povzbuzení nám může posloužit ještě další příklad, totiž Nehemjáš. Měl vykonat velkou práci — znovu vystavět jeruzalémské hradby. Spiklo se však proti němu mnoho nepřátel. Nehemjáš se modlil, a také pracoval. Čteme o tom: „Modlili jsme se. . . ke svému Bohu a. . . udržovali dnem a nocí stráž postavenou proti nim.“ Od té doby byla polovina Nehemjášových mladých mužů připravena bránit druhou polovinu, ty, kteří stavěli zeď. — Neh. 4:9, 16.

PŘÍKLAD JEŽÍŠŮV

10, 11. Jak ukázal Ježíš, že jedná v souladu se svými modlitbami?

¹⁰ Ježíš Kristus nám dal znamenitý příklad toho, jak je nutné pracovat na tom, zač se modlíme. Učil nás, abychom se modlili: „Buď posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9) Ale Ježíš také konal všechno, co mohl, aby jeho posluchači mohli posvěcovat jméno jeho Otce. Ježíš se také neomezil jen na to, aby se modlil: „Otče, oslav své jméno.“ (Jan 12:28) Vykonal, co mohl, aby oslavil jméno svého Otce a aby přiměl druhé ke stejnému jednání. — Luk. 5:23–26; 17:12–15; Jan 17:4.

¹¹ Ježíš viděl, že lidé v duchovním ohledu mnoho potřebují, a proto řekl svým učedníkům: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Mat. 9:37, 38) Spokojil se Ježíš jen s tím? Rozhodně ne. Hned nato vyslal svých 12 apoštolů ve dvojicích na kazatelskou neboli ‚žňovou‘ cestu. Později vyslal do téže práce 70 evangelistů. — Mat. 10:1–10; Luk. 10:1–9.

UPLATŇOVAT ZÁSADU

12. Jak působí práce na naši modlitbu, aby nám Bůh dal náš denní chléb?

¹² Jehova Bůh tedy očekává, že budeme důslední a budeme jednat v souladu se svými modlitbami, a tak dokážeme svou upřímnost. Ježíš nám řekl, abychom se modlili: „Dej nám dnes náš chléb pro tento den.“ (Mat. 6:11) Proto všichni jeho následovníci právem předkládají Bohu tuto prosbu. Očekáváme však, že náš nebeský Otec vyslyší tuto modlitbu, aniž se my v tom směru přičiníme? Rozhodně ne. Proto čteme: „Lenoch dává najevo, že je žádostivý“ — snad dokonce modlitbou — „jeho duše však nemá nic.“ (Přísl. 13:4) Apoštol Pavel poukázal na tutéž myšlenku ve 2. Tesaloničanům 3:10: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ Modlitba o náš denní chléb musí být doprovázena ochotou pracovat. Je zajímavé, že Pavel moudře prohlásil, že nemají jíst ti, kteří ‚nechtějí pracovat‘. Někteří chtějí pracovat, ale jsou nezaměstnaní, nemocní nebo příliš staří. Chtějí pracovat, ale okolnosti jim to nedovolují. Proto se mohou právem modlit o denní chléb a doufat, že ho dostanou.

13. Co musíme dělat, aby Jehova vyslyšel naše modlitby o jeho svatého ducha?

¹³ Ježíš nám také radil, abychom prosili jeho nebeského Otce o jeho svatého ducha. Ježíš nás ujišťuje, že Bůh nám dá svého svatého ducha s větší ochotou, než dávají pozemští rodiče dobré věci svým dětem. (Luk. 11:13) Můžeme však očekávat, že nám Jehova Bůh zázračně poskytne svého svatého ducha, aniž vynaložíme jakékoliv úsilí? Rozhodně ne. Musíme činit vše, co můžeme, abychom dostali svatého ducha. Kromě toho, že se o něj modlíme, musíme se také horlivě sytit z Božího slova. Proč? Protože Jehova Bůh nedává svého svatého ducha odděleně od svého Slova; a nemůžeme doufat, že dostaneme svatého ducha, jestliže přehlížíme pozemský sdělovací prostředek, jehož Jehova dnes užívá, totiž „věrného a rozvážného otroka“, zastoupeného vedoucím sborem svědků Jehovových. Bez pomoci tohoto „otroka“ bychom nebyli schopni plně porozumět důležitosti toho, co čteme, a také bychom nevěděli, jak máme uplatnit to, co se učíme. — Mat. 24:45–47.

14, 15. a) Jak musíme spolupracovat, aby Jehova vyslyšel naše modlitby o moudrost? b) Jak to vyplývá z příkladu krále Šalomouna?

¹⁴ Zásada, že modlitby vyžadují skutky, platí také na slova učedníka Jakuba, Ježíšova nevlastního bratra: „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána.“ (Jak. 1:5; Mat. 13:55) Vštípí nám však Bůh tuto moudrost nějakým zázrakem? Ne. Především musíme mít správný postoj, jak čteme: „Bude vyučovat mírné své cestě.“ (Žalm 25:9) A jak Bůh učí „mírné“? Prostřednictvím svého Slova. Opět musíme vynaložit úsilí, abychom mu porozuměli a abychom je uplatňovali, jak je ukázáno v Příslovích 2:1–6: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a pozvedat svůj hlas k rozlišovací schopnosti, budeš-li ji stále hledat jako stříbro. . . v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš to pravé poznání Boha. Jehova sám totiž dává moudrost.“

¹⁵ Platila zásada, že modlitby vyžadují skutky, i tehdy, když se král Šalomoun modlil o moudrost a Bůh jeho modlitbu zázračně vyslyšel? Ano, bylo to tak, protože jako král Izraele si musel Šalomoun napsat svůj vlastní opis zákona, musel v něm denně číst a uplatňovat jej ve svém životě. Když však Šalomoun jednal proti jeho pokynům, když si například nabral mnoho žen a zvětšil množství svých koní, neodpovídaly již jeho skutky jeho modlitbám. A tak se stal Šalomoun odpadlíkem a zemřel jako „bláznivý“. — Žalm 14:1; 5. Mojž. 17:16–20; 1. Král. 10:26; 11:3, 4, 11.

16. Která zkušenost ukazuje, že musíme své modlitby o překonání tělesných slabostí doprovázet skutky?

¹⁶ Zásada, že modlitbu musí doprovázet skutky, platí také v případech, kdy prosíme Boha o pomoc, abychom uměli překonat nějaký zakořeněný sobecký zvyk. Například jedna průkopnice se přiznala, že náruživě sledovala určité televizní seriály. Dívala se na ně každý den od 11 hodin dopoledne do 15.30 hodin odpoledne. Když se dověděla z jedné přednášky na oblastním sjezdu, jak škodlivé jsou tyto nemorální programy, předložila tuto věc Bohu v modlitbě. Nějakou dobu jí však trvalo, než tento zvyk překonala. Proč? Řekla o tom: „Modlila jsem se, abych ten zvyk překonala, a pak jsem se na ty programy stejně dívala. Rozhodla jsem se tedy, že zůstanu celý den v kazatelské službě, abych nebyla v pokušení. Nakonec jsem se dostala tak daleko, že mohu ráno vypnout televizor a nechat ho vypnutý celý den.“ Ano, modlila se, aby uměla překonat svou slabost, ale musela v tom směru také pracovat.

MODLITBY A NAŠE VYDÁVÁNÍ SVĚDECTVÍ

17–19. a) Které skutečnosti ukazují, že svědkové Jehovovi jednají v souladu se svými modlitbami? b) Která zkušenost potvrzuje tuto myšlenku?

¹⁷ Zásada, že modlitby vyžadují skutky, platí v největší míře v díle kázání o království. Všichni svědkové Jehovovi se tedy nejen modlí o vzrůst v počtu žňových pracovníků, ale také se této práci věnují. Proto prožívají v jedné zemi za druhou neobyčejný vzrůst. Uveďme si jen jeden příklad: V roce 1930 pracoval v Chile pouze jediný svědek Jehovův. Dnes je z tohoto jednoho svědka nejen tisíc, ale asi 30 000. (Iz. 60:22) Bylo to způsobeno pouze modlitbami? Ne, bylo třeba práce. Vždyť jen v roce 1986 věnovali svědkové Jehovovi v Chile kazatelské službě více než 6 492 000 hodin.

¹⁸ Totéž platí v případech, kdy je kazatelské dílo zakázáno. Svědkové se nejen modlí o vzrůst, ale jejich činnost je pak podzemní a káží dál. V takových zemích tedy dochází k vzrůstu přes odpor z úředních míst. A tak ve 33 zemích, kde se svědkové Jehovovi setkávají s takovým úředním odporem, věnovali ve služebním roce 1986 kazatelské činnosti více než 32 600 000 hodin a těší se ze 4, 6 procentního vzrůstu.

¹⁹ Zásada, že modlitby vyžadují skutky, platí ovšem také na každého jednotlivě. Snad se modlíme k Jehovovi, abychom měli domácí biblické studium, ale neděláme vše, co můžeme, abychom je získali. Takovou zkušenost měla jedna průkopnice. Měla pouze jedno biblické studium a modlila se, aby jich měla víc. Zůstala jen při tom? Ne, ale bedlivě si všímala své kazatelské služby a zjistila, že při svých dodatečných návštěvách nezdůrazňovala myšlenku domácího biblického studia. Začala v tom směru jednat a zakrátko měla dvě další biblická studia.

20. Jak je možné shrnout zásadu, že modlitby vyžadují skutky?

²⁰ Mohlo by být uvedeno daleko více příkladů, jež dokazují, že modlitby vyžadují skutky. Jde například o modlitby související s osobními vztahy v rodině nebo ve sboru. Ale z předcházejících příkladů by mělo být dostatečně jasné, že modlitby vyžadují skutky. Je to velice logické, protože nemůžeme očekávat, že bude Jehova Bůh příznivě nakloněn našim prosbám, jestliže ho urážíme svým jednáním. Vyplývá z toho též, že musíme ze všech sil jednat v souladu se svými modlitbami, chceme-li očekávat, že pro nás Jehova vykoná to, co nemůžeme pro sebe vykonat sami. Ano, Jehovovy zásady jsou moudré a spravedlivé. Jsou rozumné a je pro nás užitečné, jednáme-li podle nich.

Vzpomínáš si?

◆ Který požadavek ohledně modlitby přehlíželi mnozí ve starověkém Izraeli?

◆ Proč není nerozumný Boží požadavek, abychom pracovali pro to, oč se modlíme?

◆ Které starověké příklady ukazují, že Jehovovi služebníci pracovali na tom, zač se modlili?

◆ Co musíme dělat, aby Bůh vyslyšel naše modlitby o jeho svatého ducha a o moudrost?

◆ Jak se vztahuje na naši kazatelskou službu zásada, že modlitby vyžadují skutky?

[Obrázek na straně 17]

Ježíš nabádal své učedníky, aby se modlili o větší počet žňových pracovníků. Také je však vyslal do kazatelské neboli ‚žňové‘ práce

[Obrázek na straně 18]

Modlíš se o pomoc, abys byl schopen ovládnout své sledování televize? Pak uplatňuj zásadu, že modlitby vyžaduje skutky a vypni televizor