Spiritismus — Jak na něj pohlíží Bůh?

„MÍT rád a nerad tytéž věci, to utvrzuje přátelství,“ řekl římský historik Sallustius. Skutečně, přítel je ten, s nímž máš nejvíc společného, člověk, jemuž můžeš důvěřovat. Také Bůh na nás hledí jako na přátele a dovoluje, abychom se k němu přiblížili, jestliže máme rádi a neradi totéž, co on. To znamená, že nás přitahují takové Boží vlastnosti jako láska, pokoj, laskavost a dobrota a že vyvíjíme opravdové úsilí, abychom tyto vlastnosti napodobovali ve svém životě. — Gal. 5:22, 23.

Chceme-li zjistit, zda Bůh schvaluje spiritismus, mohli bychom nejprve prozkoumat jeho ovoce. (Mat. 7:17, 18) Pomáhá nám vypěstovat si přitažlivé vlastnosti? Podívejme se na dva příklady ze života.

VĚŠTĚNÍ, OBTĚŽOVÁNÍ A SMRT

Asamaja Amelia, jedna surinamská žena ve středním věku, se poprvé začala obírat věštěním, jednou z forem spiritismu, v sedmnácti letech. Protože se její věštby plnily a tazatelé měli z jejích rad užitek, byla ve své obci velmi vážená. (Srovnej Skutky 16:16.) Jedno ji však znepokojovalo.

 „Duchové, kteří mým prostřednictvím mluvili, byli laskaví k těm, kteří je prosili o pomoc,“ říká, „ale mně zároveň kazili život. Po každém sezení jsem se cítila jako zbitá a sotva jsem se mohla hýbat. Když padla noc, doufala jsem, že si trochu odpočinu, ale duchové mě nenechali na pokoji. Stále mě rušili, mluvili na mne a nenechali mě usnout. A co říkali!“ Vzdychá, klopí oči a s odporem vrtí hlavou. „Libovali si v řečech o sexu a chtěli mít se mnou styky. Bylo to otřesné. Byla jsem vdaná. Nechtěla jsem být nevěrná a říkala jsem jim to. Nepomohlo to. Jednou mě přemohla neviditelná síla, dotýkala se mého těla, tiskla je a dokonce mě kousala. Cítila jsem se hrozně.“

‚Duchové, kteří podněcují k sexuální nemravnosti? No to snad ne!‘ říkáte si možná. Jsou ti duchové skutečně tak pokleslí?

„Je to ještě horší,“ říká již zmíněný Izaak. „Jednu noc nás zavolali, abychom pomohli nemocné ženě, kterou trápil duch. Vůdce skupiny — médium silnějšího ducha — se pokoušel ducha vyhnat. Celý den jsme prosili o pomoc vůdcova ducha. Tančili jsme a bubnovali jsme a ženě se dělalo postupně lépe. Vůdce nařídil jejímu duchu, aby vyšel, a podařilo se to. ‚Zvítězili jsme,‘ zářil vůdce. Potom jsme si sedli a odpočívali.“

Izaakovy gestikulující ruce na okamžik sklesnou, zatímco dělá významnou přestávku. Pak pokračuje: „Chvilku vypadalo všechno dobře, ale najednou přerušil ticho výkřik. Hnali jsme se k domu, odkud se ozval, a spatřili jsme vůdcovu manželku. Hystericky křičela. V domě jsme našli její dcerušku — s hlavou obrácenou obličejem dozadu. Nějaká síla jí zakroutila krkem a zabila ji jako kuře — zjevně pomsta vypuzeného ducha. Je to odporné. Ti duchové jsou sadističtí vrahové.“

SPIRITISMUS A „SKUTKY TĚLA“

Nečistota, sexuální nemravnost a vražda, s nimiž jsme se setkali v těchto dvou případech, jsou rysy přímo protikladné k Boží osobnosti. A to pomáhá určit, kdo ti duchové doopravdy jsou. Snad předstírají, že jsou Božími posly, ale jejich nemravné a vražedné skutky je prozrazují: jsou napodobiteli Božího nepřítele a prvního vraha v dějinách, satana ďábla. (Jan 8:44) Je jejich vůdcem. Jsou jeho pomahači — ničemní andělé neboli démoni. — Luk. 11:15–20.

Můžeš se však ptát: ‚Neprojevují se tyto satanské rysy ve spiritismu jen vzácně? Nemohl by mě spiritismus v zásadě uvést do styku s dobrými duchy, kteří by mi pomohli přiblížit se k Bohu?‘ Ne, Bible řadí „provádění spiritismu“ mezi jiné „skutky těla“, které jsou v přímém protikladu ke křesťanským vlastnostem. — Gal. 5:19–21.

Ve Zjevení 21:8 jsou „ti, kteří pěstují spiritismus“ („ti, kteří rozmlouvají s démony“, „The Living Bible“), řazeni do stejné třídy jako „lidé bez víry a ti, kteří jsou ohavní ve své špíně, a vrazi a smilníci. . . a modláři a všichni lháři“. Jak pohlíží Jehova na svévolné lháře, smilníky a spiritisty? Nenávidí jejich skutky! — Přísl. 6:16–19.

Zkoumat spiritismus tedy vlastně znamená milovat to, co Jehova Bůh nenávidí. Je to jako zavrhnout Jehovu, být v satanově táboře, na straně Božího úhlavního nepřítele a jeho pomahačů. Zamysli se: Chtěl bys být blízký někomu, kdo straní tvým nepřátelům? Ovšemže ne. Raději by ses někomu takovému vyhnul. Tutéž reakci můžeme pochopitelně čekat od Jehovy Boha. Přísloví 15:29 říká: „Jehova je velmi vzdálen od ničemných.“ — Viz také Žalm 5:4; 5:5, „KB“.

SPIRITISMUS VEDE KE SMRTI

Zahrávat si se spiritismem také ohrožuje život. Bůh takové jednání u svého lidu pokládal za důvod k trestu smrti. (3. Mojž. 20:27; 5. Mojž. 18:9–12) Nemělo by tedy překvapovat, že spiritisté „nezdědí Boží království“. (Gal. 5:20, 21) Naopak, „budou mít podíl v jezeře, které hoří ohněm“, což znamená „druhou smrt“ neboli věčné zničení. (Zjev. 21:8) Pravda, dnes některé církve křesťanstva snad spiritismus tolerují, ale stanovisko Bible se nezměnilo.

Co dělat, jestliže jsi již učinil první kroky na cestě ke spiritismu? Uděláš dobře, když toho ihned zanecháš a obrátíš se. Řiď se božsky inspirovanou radou, kterou dal někdejším Izraelitům Boží prorok Izajáš. Jejich situace připomíná situaci dnešních lidí, kteří pěstují nečisté zvyklosti, ale myslí si, že přitom uctívají Boha. Proto jejich zkušenost obsahuje závažné poučení. Jaké?

DBEJ NA IZAJÁŠOVU VÝSTRAHU

Pohled na první kapitolu Izajáše ukazuje, že Izraelité „opustili Jehovu“ a „obrátili se nazpět“. (Verš 4) Přestože sešli z cesty, stále předkládali oběti, dodržovali náboženské předpisy a vznášeli modlitby. Ale zbytečně. Chyběla jim vnitřní touha líbit se svému stvořiteli, a proto Jehova řekl: „Schovávám před vámi oči. Ačkoli vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám.“ Tito Izraelité se proti němu vzbouřili tím, že se chopili nečistých zvyklostí, až ‚naplnili své ruce krveprolitím‘. — Verše 11–15.

Za jakých okolností by je Jehova přijal zpět? Všimni si podmínek uvedených u Izajáše 1:16. Říká: „Umyjte se, očisťte se.“ Vezmeme-li tedy vážně tuto radu, zdržíme se nečistých zvyklostí nebo jich zanecháme. Patří mezi ně spiritismus, jeden ze „skutků těla“. Protože víme, že zlá mysl za spiritismem patří satanu ďáblovi, vypěstujeme si ke spiritismu nenávist.

Potom bychom měli odstranit všechny předměty spojené se spiritismem, Izaak to udělal. Říká: „Jednoho dne jsem shromáždil všechno své spiritistické náčiní před dům, vzal sekyru a rozsekal to. Sousedka ječela, že toho budu litovat. Zatímco ječela, polil jsem kusy benzínem a spálil jsem to do posledního kousku. Nezbylo nic.“

To se stalo před 28 lety. Litoval toho Izaak? Naopak. Dnes šťastně slouží Jehovovi jako křesťanský služebník v jednom ze sborů svědků Jehovových.

Izajáš 1:17 dává dobrou radu: „Učte se činit dobré.“ K tomu je nutné studovat Jehovovo slovo, Bibli, abychom zjistili, co je „dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. (Řím. 12:2) A uplatňování tohoto nově získaného poznání povede k osvěžujícím požehnáním. To zjistila Asamaja.

Navzdory trpkému odporu příbuzných a sousedů odvážně studovala Bibli se svědky Jehovovými a krátce poté přerušila styk se spiritismem. Potom oddala svůj život Jehovovi Bohu a dala se na sjezdu pokřtít. Nyní, po dvanácti letech, vděčně říká: „Od křtu mě duchové neznepokojovali.“ A s úsměvem vzpomíná: „Noc po křtu jsem spala tak hluboce a nerušeně, že jsem druhý den přišla pozdě na dopolední program sjezdu.“

TRVALÝ PROSPĚCH

Dnes mohou říci Izaak i Asamaja z celého srdce se žalmistou Asafem: „Přiblížit se k Bohu je pro mne dobré.“ (Žalm 73:28) Skutečně, když se přiblížili k Jehovovi, přineslo jim to tělesný i citový prospěch. Ale především jim to dalo vnitřní pokoj a blízký vztah k Jehovovi.

Taková požehnání daleko převažují bolest a zápas, které jsou nutné k setřesení jha spiritismu. Vyprostit se z něho však může znamenat muka. Touto zkušeností prošla Lintina van Geenen ze Surinamu. Jak nyní uvidíme, léta zápasila, ale nakonec dosáhla úspěchu.