Život a služba Ježíše
Ježíš — „pravý chléb z nebe“
BYL TO skutečně den byl plný událostí. Ježíš zázračně nasytil tisíce lidí a potom unikl, když se ho pokoušeli udělat králem. Té noci přešel po rozbouřeném Galilejském moři; zachránil Petra, který začal tonout, když kráčel po vodách zmítaných bouří, a uklidnil vlny, aby zachránil své učedníky před ztroskotáním.
Druhý dne lidé, které Ježíš zázračně nasytil severovýchodně od Galilejského moře, našli Ježíše blízko Kafarnaum. Přísně je napomíná a říká, že ho přišli hledat, protože se chtějí zase zadarmo najíst. Vybízí je, aby nepracovali pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu. Lidé se dotazují: „Co máme dělat, abychom konali Boží díla?“
Ježíš jmenuje jedno dílo nejvyšší hodnoty. „To je Boží dílo,“ říká, „abyste projevovali víru v toho, jehož On vyslal.“
Lidé však víru v Ježíše neprojevují. Den předtím zázračně nasytil pět tisíc mužů kromě žen a dětí, a přece se nyní, ač je to k nevíře, ptají: „Co provádíš za znamení, abychom je viděli uvěřili ti? Jaké konáš dílo? Naši předkové jedli manu v pustině, jak je napsáno: ‚Dal jim chléb z nebe, aby jedli.‘“
V odpovědi na jejich žádost o znamení Ježíš objasňuje, kdo je zdrojem zázračné výživy, slovy: „Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává pravý chléb z nebe. Vždyť je Boží chléb ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“
„Pane,“ říkají lidé, „dávej nám tento chléb stále.“
„Já jsem chléb života,“ vysvětluje Ježíš. „Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo projevuje víru ve mne, nebude nikdy žíznit. Řekl jsem vám však: Dokonce jste mne viděli, a přece nevěříte. Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přijde, rozhodně neodeženu. Vždy̌t jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal. To je vůle toho, který mne poslal, abych ze všeho, co mi dal, nic neztratil, ale abych to vzkřísil v posledním dnu. To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život.“
Tu začali Židé proti Ježíšovi reptat, protože řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Nevidí v něm nic víc než syna lidských rodičů, a tak mají stejnou námitku jako lidé z Nazaretu: „Není to Ježíš, syn Josefův, jehož otce i matku známe? Jak to, že nyní říká: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“
„Přestaňte mezi sebou reptat,“ odpovídá Ježíš. „Zádný ke mně nemůže přijít, jestliže ho nepřitrhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou.‘ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne že by někdo viděl Otce, kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří, má věčný život.“
Ježíš potom opakuje: „Já jsem chléb života. Vaši předkové jedli manu v pustině, a přesto zemřeli. To je chléb, který sestupuje z nebe, aby z něho kdokoli mohl jíst a nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy.“ Ano, vírou v Ježíše, kterého Bůh vyslal, mohou lidé získat věčný život. Ten jim nedá ani mana, ani žádný jiný chléb!
Rozmluva o chlebu z nebe zřejmě začala krátce poté, co lidé našli Ježíše blízko Kafarnaum. Ale pokračovala a vyvrcholila později, když Ježíš vyučoval v synagóze v Kafarnaum. Jan 6:25–51, 59; Žalm 78:24; Izajáš 54:13; Matouš 13:55–57.
◆ Jaké události předcházely Ježíšově rozpravě o chlebu z nebe?
◆ Proč žádost o znamení není na místě, když víme, co Ježíš právě vykonal?
◆ Proč Židé reptají, když Ježíš tvrdí, že je pravým chlebem z nebe?
◆ Kde se odehrála rozmluva o chlebu z nebe?