Ctít Boha naděje
„Jehovův výrok:. .. ‚Budu ctít ty, kteří ctí mne, a ti, kteří mnou pohrdají, budou nevýznamní.‘ “ — 1. SAMUELOVA 2:30.
1. Jaký máme důvod, abychom chtěli ctít Jehovu? (1. Tim. 1:17; Zjev. 4:11)
VZHLEDEM k tomu, jaké vyhlídky můžeme na základě Bible mít, je zcela vhodné a rozumné, abychom ctili „Boha naděje“, „Boha, který dává naději“. (Řím. 15:13, „EP“, „NS“) Proč? Jak můžeme my, nepatrní, nedokonalí lidé, ctít velkolepého stvořitele celého vesmíru? A bude nás na oplátku ctít on?
2. Jak smýšlel Ježíš o úctě vzdávané Bohu?
2 Můžeme se poučit z toho, co se dělo s Ježíšem. Nikdo z nás by nepopřel, že Ježíš si vždy přál, aby byl jeho Otec ctěn, oslavován. (Jan 5:23; 12:28; 15:8) Vždyť Ježíš kritizoval farizey a znalce Písma, kteří ‚ctili Boha svými rty, ale jejichž srdce bylo od něho daleko vzdáleno‘. Všimni si, prosím: okolnost, že nectili Boha, svědčila o nepatřičných pohnutkách a vedla k nepatřičným skutkům. (Mat. 15:7–9) Můžeme však říci, že když Kristus Boha ctil, týkalo se to jeho naděje? A jak reagoval Jehova na to, že byl takto ctěn?
3. Jak víme, že Ježíš doufal v Jehovu?
3 Ježíš si vzal k srdci Davidova slova v Žalmu 16:10: „Neponecháš totiž mou duši v šeolu. Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl jámu.“ Protože měl Ježíš Kristus tuto naději, že bude vzkříšen, mohl říci zločinci přibitému na kůl vedle něho podnětná slova: „Vpravdě ti říkám dnes: Budeš se mnou v ráji.“ (Luk. 23:39–43) Zločinec zakrátko zemřel, takže nemohl být svědkem potvrzení Ježíšovy naděje, že bude po třech dnech vzkříšen. Očitý svědek však podal zprávu: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme svědky této skutečnosti.“ (Sk. 2:31, 32) Byla to skutečnost.
4. Jakou čest si Ježíš zasloužil a také obdržel? (Zjev. 5:12)
4 Mnoho prostých lidí, jimž Ježíš sloužil, vědělo, že si zasluhuje vážnost neboli čest. (Luk. 4:15; 19:36–38; 2. Petra 1:17, 18) Pak zemřel jako zločinec. Změnilo se tím něco? Ne, vždyť Ježíš měl schválení Boha, v něhož doufal. Jehova mu tedy vrátil život. To, že „Bůh naděje“ vzbudil svého Syna k životu a oblékl ho nesmrtelností v duchovní říši, dokazuje, že Otec dál ctil svého Syna. Pavel říká: „Pozorujeme Ježíše. . . korunovaného slávou a ctí, protože vytrpěl smrt, aby z Boží nezasloužené laskavosti okusil smrt za každého člověka.“ — Hebr. 2:7, 9; Fil. 2:9–11.
5. Jakým zvláštním způsobem byl Ježíš poctěn a jakou další čest to přineslo Bohu?
5 Ježíš, který ctil Jehovu, se zmínil o jednom zvláštním způsobu, jímž ho poctil jeho Otec. Když se zjevil svým věrným apoštolům, řekl: „Byla mi dána všechna autorita na nebi a na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha. . . . A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Mat. 28:18–20) Otec tedy navíc poctil Syna tím, že mu dal jedinečnou autoritu. Měla být používána ve prospěch lidí, kteří budou konat dílo, jež přináší čest Tomu, jehož se snaží ctít Ježíš. Znamená to snad, že my nedokonalí lidé můžeme nějak ctít Otce a být jím také na oplátku ctěni?
LIDÉ CTÍ BOHA
6. Je vhodné, abychom toužili po cti? Jaké nebezpečí to však v sobě skrývá? (Luk. 14:10)
6 Většina lidí ani nepomyslí na to, že by měli nejprve ctít Boha, protože je více zajímá, jak získat čest sami pro sebe. Někdo by třeba řekl, že je normální, když chceme být ctěni. Na tom je něco pravdy, protože je normální toužit po dobré pověsti, z níž vyplývá určitá čest. (1. Tim. 3:2, 13; 5:17; Sk. 28:10) Ale touha po cti od lidí se dá snadno přehnat. To je zřejmé z toho, že mnozí usilují o slávu za každou cenu, nebo by udělali cokoli, jen aby si zachovali tvář.
7. Proč má čest od lidí tak omezenou hodnotu?
7 Když se nad tím zamyslíš, je i ta největší čest od lidí pomíjivá, neboť všichni brzy umírají. Jistě, památka několika málo hrdinů je snad nějaký čas ctěna, ale většina mrtvých je zapomenuta. Kolik lidí zná jména svých pradědečků nebo ví, kdo byli přední muži jejich národa před sto lety? Jestli někdo žil nebo nežil, vlastně na celé situaci nic nemění. Je jen zrníčkem prachu na misce vah času, krůpějí v proudu života. A i když je po smrti nakrátko ctěn, sám o tom již nic neví. (Job 14:21; 2. Par. 32:33; Kaz. 9:5; Žalm 49:12, 20; 49:13, 21, „KB“) Jediné, na čem může záležet, je, zda má naději, kterou dává Bůh, zda ctí Boha a je jím také na oplátku ctěn. To můžeme vidět na životech dvou současníků ve starověkém Izraeli.
8. Do jaké léčky, pokud šlo o vzdávání úcty, upadl Eli?
8 Jedním byl Eli. Sloužil Bohu v jedinečném postavení velekněze čtyřicet let a měl i přednost soudit Izrael. (1. Sam. 1:3, 9; 4:18) Časem však projevil slabost vůči svým synům Chofnimu a Pinechasovi. Přestože byli kněžími, zneužívali svůj úřad tím, že kradli část obětí a pěstovali nemravné pohlavní styky. Když se otec omezil na mírné domluvy, Bůh prohlásil, že Eli ‚ctil své syny víc než mne‘.Jehova slíbil, že áronské kněžstvo sice bude dál pokračovat, ale dům Eliho odřízne od velekněžského úřadu. Proč? Bůh to vysvětlil: „Budu ctít ty, kteří ctí mne, a ti, kteří mnou pohrdají, budou nevýznamní.“ 1. Sam. 2:12–17, 29–36; 3:12–14.
9. Jak dostal Samuel příležitost ctít Jehovu?
9 Protikladem Eliho byl Samuel. Asi víš, že ho rodiče v útlém věku přivedli, aby sloužil u svatostánku v Šilu. Jedné noci promluvil k chlapci Jehova. Možná, že si s chutí přečteš tuto zprávu v 1. Samuelově 3:1–14, představíš si, jak chlapce probudil ne hřímavý ryk, ale tichý hlas, který si spletl s hlasem Eliho. A pak si představ, s jakou bázní musel mladý Samuel sdělovat letitému veleknězi Boží rozhodnutí o potrestání Eliho domu. Přesto to Samuel udělal; ctil Boha poslušností. — 1. Sam. 3:18, 19.
10. Jak poctil Bůh Samuela oplátkou za to, že ho Samuel ctil?
10 Samuel ctil Jehovu po léta jako prorok a Bůh ctil jeho. Všimni si toho v 1. Samuelově 7:7–13. Jehova rychle vyslyšel Samuelovu modlitbu a pomohl porazit Filištíny. Necítil by ses poctěn, kdybys měl takové božské uznání? Když se Samuelovi synové neřídili otcovým vedením, Bůh Samuela nezavrhl, jako zavrhl Eliho. Bylo to zřejmě proto, že Samuel dělal, co mohl, aby ctil Boha. Samuel to dále projevil tím, že nesouhlasil s žádostí národa o lidského krále. (1. Sam. 8:6, 7) Bůh pak použil Samuela k pomazání jak Saula, tak Davida. Když Samuel zemřel, Izrael ho poctil truchlením. Důležitější však bylo, že ho poctil Bůh, když ho v Bibli jmenoval mezi muži víry, jimž bude požehnáno vzkříšením a vším dobrým, co má pro ně Bůh připraveno. (Žalm 99:6; Jer. 15:1; Hebr. 11:6, 16, 32, 39, 40) Není z toho zřejmé, že ctít „Boha naděje“ má velkou hodnotu?
BUDEŠ CTÍT „BOHA NADĚJE“?
11, 12. O čem musíme uvažovat, když jde o ctění Jehovy? Jaký je jeden způsob, jímž ho můžeme ctít?
11 Ježíš i Samuel, když uvedeme jen dva biblické příklady, dokazují, že lidé mohou v životě postavit na nejpřednější místo ctění svého „Boha naděje“. A jejich případ ukazuje, že když to činíme, můžeme náležitě hledat čest u Boha a také jí dosáhnout. Jak to ale můžeš dělat s rozumnou jistotou, že se budeš Bohu líbit, budeš jím ctěn a dosáhneš své biblicky podložené naděje?
12 Jeden způsob je mít opravdovou, uctivou bázeň, aby ses Bohu neznelíbil. (Mal. 1:6) S tím výrokem asi budeme pohotově souhlasit. Ale vzpomeň si na Eliho syny. Kdyby ses jich byl zeptal, zda chtějí ctít Boha svou uctivou bázní, nejspíš by řekli, že ano. Problém vzniká, když máme svou uctivou bázeň před Bohem projevovat v praktickém každodenním životě.
13. Znázorni, jak nám pomáhá touha ctít Boha tím, že před ním máme bázeň.
13 Jestliže stojíme před pokušením něco ukrást nebo se dopustit nějaké sexuální nemravnosti, aniž by se to stalo obecně známým, ovlivní nás v tu chvíli naše touha ctít Boha? Vždy bychom měli v sobě pěstovat postoj: ‚I kdyby se podařilo nesprávné jednání utajit, už jen to, že podlehnu takovému hříchu, zneuctívá „Boha naděje“, jehož jméno nosím.‘ A skutečností je, že takové nesprávné jednání nezůstane trvale utajeno o nic víc než věci, které dělali Eliho synové. Potvrzují to Pavlova slova o „Božím spravedlivém soudu“: „Odplatí každému podle jeho skutků: věčným životem těm, kteří hledají slávu a čest a neporušitelnost vytrvalostí v díle, jež je dobré, ale na ty, kteří jsou svárliví a kteří neposlouchají pravdu, ale poslouchají nespravedlnost, přijde zloba a hněv.“ — Řím. 2:5–8.
14. Jakým jiným způsobem můžeme ctít Boha a nač bychom se měli ptát sami sebe?
14 Pavel se tu také zmiňuje o účasti na „díle, jež je dobré“, jež ctí Boha a vede ke „cti a slávě“ od něho. Prvořadé dílo tohoto druhu je dnes to, o čem Ježíš mluvil u Matouše 28:19, 20: ‚Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.‘ Po celé zemi se tímto kazatelským a učitelským dílem, které ctí Boha, zabývají milióny svědků Jehovových. Mnozí se dokonce namáhají, aby byli služebníky plným časem jako průkopníci, buď trvale nebo o dovolené či o školních prázdninách. Každý z nás se může s tímto vědomím užitečně zamyslet nad tím, jak na tom je, pokud jde o toto dílo. Mohl by sis například položit otázku: ‚Ctím „Boha naděje“ tím, že se plně podílím na kazatelském díle?‘
15. Co se stalo některým křesťanům, pokud jde o ctění Boha veřejnou službou?
15 Někteří křesťané, kteří byli po léta aktivními kazateli, postupně polevili. Ustálili se na tom, že mají jen malý nebo občasný podíl na důležitém díle činění učedníků. Nemyslíme ty, kteří mají tělesné obtíže a zpomalují vlivem stáří. Ne, polevování se projevuje u některých svědků různého věku. Je zajímavé, že Pavel nemluvil o žádné věkové skupině, když varoval křesťany, aby ‚neochabli‘. Ať už je někdo jakkoli starý, kořenem věci je to, že účast na službě vyžaduje úsilí. Stejně jako tomu zřejmě bylo za Pavlových dnů, i dnes někteří uvažují takto: ‚Já už jsem za ty roky svoje udělal, tak ať se snaží zase novější křesťané.‘ — Gal. 6:9; Hebr. 12:3.
16. Proč nám v tomto ohledu prospěje sebezkoumání?
16 Těch, kteří byli takto ovlivněni, je jistě menšina, ale mohl by sis položit otázku: ‚Když budu upřímný, vidím na sobě nějaký takový sklon? Jaký je můj podíl na službě ve srovnání s minulostí?‘ Ať už došlo ke zpomalení nebo ne, všichni bychom měli mít na paměti, že náš „Bůh naděje“ slibuje „slávu a čest a pokoj každému, který koná to, co je dobré“. (Řím. 2:10) Pavel použil řecké slovo, jež znamená „něco vyrábět, dělat, konat“. Jak důležité je vyhnout se tomu, co postihlo farizey a znalce Písma, kteří prostě ctili Boha formálně, jen svými rty! (Mar. 7:6; Zjev. 2:10) A naopak, když se ze srdce podílíme na veřejné službě, potvrzujeme sobě i jiným, že máme skutečnou naději. Ctíme tím svého stvořitele a životodárce. A dočkáme se cti od něho, nyní a navždy. — Luk. 10:1, 2, 17–20.
SVÝMI HODNOTNÝMI VĚCMI
17, 18. Jakým jiným způsobem můžeme ctít Boha a proč se nemáme zdráhat?
17 O jednom dalším způsobu, jímž můžeme ctít svého „Boha naděje“, říká Přísloví 3:9: „Cti Jehovu svými hodnotnými věcmi a prvním ovocem celého svého výnosu.“ Dr. Josef Heger tento verš překládá: „Jahvovi vzdávej svým majetkem čest, prvotinou každého výnosu!“
18 Různí duchovní smutně prosluli svou bezmeznou hrabivostí a přepychovým životním stylem, takže mnozí jednotlivci váhají vůbec něco dávat církvím a náboženským organizacím, jejichž zřejmým cílem se zdá být pouhé získávání bohatství. (Zjev. 18:4–8) Takové zneužívání ovšem neruší platnost Přísloví 3:9. Jak můžeme používat své „hodnotné věci“, abychom ‚ctili Jehovu‘, našeho „Boha naděje“, ve shodě s onou inspirovanou radou?
19. Znázorni, jak někteří uplatnili Přísloví 3:9.
19 Svědkové Jehovovi zjišťují, že rostoucí počet lidí reagujících na poselství o království potřebuje stále větší nebo nové sály království. To je tedy jeden způsob, jak ‚vzdávat Jahvovi čest svým majetkem‘. Podílejí se na tom mladí i starší například tím, že se rozhodnou osobně přispět do stavebního fondu. Takové tajné odhodlání může vyžadovat sebekázeň, nebo dokonce i určité oběti, zejména pokud se plánování a uskutečňování stavebního projektu táhne dlouhý čas. (2. Kor. 9:6, 7) Nicméně používat své prostředky tímto způsobem opravdu ctí Jehovu, protože sály království jsou místa, kde křesťané Boha uctívají a kde se svými společníky získávají o něm poznání. Ježíšova slova u Matouše 6:3, 4 nám dávají dobrý důvod k důvěře, že Bůh bude ctít ty, kteří ho takto ctí.
20. a) Proč je dobré zkoumat se při uplatňování Přísloví 3:9? b) Jaké otázky bychom si mohli klást?
20 Ale pozor: farizeové a znalci Písma, o nichž Ježíš řekl, že nestavějí na první místo ctění Boha, se starali, aby jako první měli užitek ze svého bohatství. Proto nám rada u Matouše 15:4–8 doporučuje, abychom se zkoumali, pokud jde o ‚ctění Jehovy našimi hodnotnými věcmi‘. (Jer. 17:9, 10) Například křesťan, který získal určité bohatství svým podnikáním, by si mohl hledat důvody, proč dále pracuje plným časem, aby vydělal ještě víc. Mohl by uvažovat asi takto: ‚Jiní vstupují do průkopnické služby nebo se stěhují, aby sloužili tam, kde je zvlášť zapotřebí kazatelů, ale můj zvláštní způsob služby Bohu je ten, že vydělám ještě víc, a potom budu moci více dát.‘ Jeho příspěvky mohou způsobit mnoho dobrého. Ale mohl by si oprávněně položit otázku: ‚Zrcadlí se v mém životním stylu to, že mou prvořadou pohnutkou při vydělávání dalších peněz je touha ctít jimi Boha?‘ (Luk. 12:16–19; srovnej Marka 12:41–44) Nebo: ‚Mohl bych své záležitosti upravit tak, abych se mohl osobně víc účastnit té nejdůležitější práce našich dnů — oznamování dobrého poselství?‘ Ať žijeme v jakýchkoli podmínkách, můžeme zkoumat své pohnutky a jednání a ptát se: ‚Jak mohu plněji ctít svého životodárce a „Boha naděje“?‘
21. Jakou vyhlídku máme, jestliže nyní ctíme Jehovu?
21 Jehova nás nezklame. Jak krásná je vyhlídka, že by o nás nyní i v budoucnu říkal to, co řekl o věrném Izraeli: „Díky tomu, že jsi byl v mých očích drahocenný, byl jsi považován za hodného cti a sám jsem si tě zamiloval.“ (Iz. 43:4) Právě On slibuje „věčný život těm, kteří hledají slávu a čest“. Tento slib dává všem, kteří vytrvávají v „díle, jež je dobré“. Jaký je to „Bůh naděje“!
Jak bys odpověděl?
◆ Čemu se můžeme naučit z Ježíšova příkladu ohledně toho, jak mohou lidé ctít Jehovu?
◆ Jak se lišili Eli a Samuel v tom, jak ctili Boha?
◆ Jakými způsoby například můžeš vzdávat Bohu větší čest a jakou odpověď můžeš dostat?
◆ Jaká budoucnost čeká ty, kteří kladou na první místo ctění svého „Boha naděje“?