Další mezník v biblickém vzdělávání
ČTVRTEK 1. října 1987 byl dalším mezníkem v biblickém vzdělávání, jež poskytuje v celosvětovém měřítku Společnost svědků Jehovových. Byla zahájena činnost Školy dodatečného služebního vzdělávání. Do první třídy tohoto zvláštního kursu v prostorném sjezdovém sále v Coraopolisu v Pittsburgu (Pensylvánie) se přihlásilo 24 svobodných bratrů. Pohostinní svědkové z okolí u sebe ubytovali studenty na celou dobu jejich osmitýdenního školení.
Dopoledne se studenti zapsali. Dostali učebnice a úvodní pokyny. Večer v 19. 30 byl sjezdový sál plně obsazen 1 518 svědky, kteří s napětím očekávali oficiální zahájení této nové školy.
Albert Schroeder, člen vedoucího sboru svědků Jehovových, sloužil jako předsedající. Po písni a modlitbě uvedl Roberta Dawsona, městského dozorce Pittsburgu. Bratr Dawson vřele přivítal těchto 24 studentů do Pittsburgu a pochválil 13 rodin, které se dobrovolně postaraly o jejich ubytování. Připomněl hostitelům, že budou mít výsadu projevit lásku, která všechno snáší, všemu věří, ve všechno doufá a všechno strpí. (1. Kor. 13:7) Připomněl studentům, že mají být ochotni pomáhat. Za takových okolností mohou vzniknout přátelství na celý život.
Potom byli představeni studenti. Každý se představil jménem, řekl, odkud pochází a jaká je až dosud jeho životní dráha ve službě pro Jehovu. Někteří pocházeli z Portorika, Argentiny, Kanady, Hongkongu a ostatní byli z východní části Spojených států. Kromě angličtiny mluví někteří z nich španělsky, francouzsky, italsky nebo čínsky.
Dále představil předsedající Jamese Hinderera jako jednoho z instruktorů. Bratr Hinderer založil svůj proslov na výroku u Matouše 7:24, 25 a zdůraznil, jak je důležité prakticky uplatňovat to, co se učíme. Tak budou studenti budovat svůj „dům“ na skalním masívu, a ne na pohyblivém písku.
Potom oslovil studenty další instruktor, Randall Davis. Založil svůj proslov na slovech u Izajáše 54:13 a řekl, že budou vyučeni Jehovou, aby byli schopni vštěpovat poučení jiným. Budou se muset plně spoléhat na pravého „pomocníka“, na svatého ducha Jehovy Boha. — Jan 14:26.
Potom promluvil Albert Schroeder o tom, jak mu tento večer připomíná jiný mezník v biblickém vzdělávání. Mínil tím den 1. února 1943, kdy se v South Lansing (New York) shromáždilo sto studentů, čtyři instruktoři (včetně jeho samotného) a hosté z Brooklynu k zahájení školy Gilead, biblické školy Strážné věže. Po celých 44 let, jež od té doby uplynuly, měla škola Gilead Jehovovo požehnání, což je patrné z toho, že je po celé zemi roztroušeno více než 6 000 misionářů, kteří obdrželi biblické školení. Pak se bratr Schroeder zmínil o různých předmětech, které se budou vyučovat ve Škole dodatečného služebního vzdělávání. Patří k nim biblické nauky, teokratická organizace (zde se zaměřuje pozornost na odpovědnosti dozorců a služebních pomocníků), Boží správa a veřejný přednes. Obrátil také pozornost k různým učebnicím, včetně knihy „Rozmlouvej z Písma“. V závěru poukázal bratr Schroeder na splňování Izajáše 45:23 a vysvětlil, že náboženští odpůrci opravdu sklánějí svá kolena před Bohem, protože museli uznat, že svědkové Jehovovi mají pravdu, pokud jde o medicínu, zákony a biblickou chronologii.
„Staňte se Pavlovými napodobiteli“ — to byl námět, který si vybral další řečník, Karl Klein z vedoucího sboru. Ukázal, jak apoštol Pavel často vybízel druhé, aby ho napodobovali. Mohl to dělat, protože on sám napodoboval Krista. (1. Kor. 11:1) Studenti dostali radu, aby napodobovali Pavla v jeho poznání a obratném používání Písma, v jeho statečném a horlivém kázání, jeho nesobeckosti, v jeho skromnosti a pokoře a také v jeho trpělivé vytrvalosti.
Theodore Jaracz, rovněž člen vedoucího sboru, měl pak proslov k otevření školy: „Nová škola — proč?“ Začal zjištěním, že ti, kteří se dobrovolně přihlásili do této školy, souhlasili s tím, že budou sloužit, kdekoli na světě to bude zapotřebí. Ve více než 54 000 sborů je přes tři a čtvrt miliónu svědků, a proto je velmi třeba způsobilých mužů, kteří budou působit jako pastýři, budou vyučovat a půjdou v čele velkého evangelizačního díla. Před dávnou dobou Jehova předpověděl, že poskytne „dary v podobě lidí“. (Žalm 68:18; 68:19, „KB“) Učinil to v apoštolských dobách, jak to také vyjádřil apoštol Pavel v Efezanům 4:8–11. Dnes rovněž Jehova poskytuje ‚dary na lidech‘ a některé z nich školí prostřednictvím této nové školy.
Dále poukázal bratr Jaracz na to, že sice všichni studenti mají přirozené schopnosti, ale Kristus je může zlepšit. Je k tomu však třeba úsilí, a řečník vyjádřil důvěru, že těchto 24 studentů toto úsilí vynaloží. Poukázal na to, že nesmí dojít k žádné odchylce od Jehovových spravedlivých měřítek, a řekl, že ti, kteří se ujímají vedení, mohou pomáhat svým osobním příkladem a vlivem. Na mnoha místech na zemi je velmi zapotřebí způsobilých mužů, kteří v organizaci přijmou odpovědnost. Jsou dokonce velké sbory, v nichž je jen jeden starší nebo dva a jen velmi málo služebních pomocníků. Z toho je patrné, proč bylo nutné založil Školu dodatečného služebního vzdělávání — aby byli školeni neženatí starší a služební pomocníci, kteří by pak mohli sloužit kdekoli na světě. Na základě svého školení budou lépe schopni pečovat jako pastýři o vzrůst.
Všichni svědkové Jehovovi mohou děkovat Bohu za to, že umožnil Školu dodatečného služebního vzdělávání. V závěru bratr Jaracz řekl: „Jsem si jistý, že můžeme všichni souhlasit s myšlenkami a pocity, jež jsou vyjádřeny v Žalmu 79:13: ‚A my, tvůj lid a stádo tvé pastvy, my ti budeme vzdávat díky na neurčitý čas; z generace na generaci budeme oznamovat tvou chválu.‘“ Písní a modlitbou byl pak tento pamětihodný a radostný program ukončen.