Život a služba Ježíše

Ježíš vysílá kázat sedmdesát jiných

JE PODZIM roku 32 n. l., plné tři roky po Ježíšově křtu. Nedávno se s učedníky zúčastnil svátku stánků v Jeruzalémě a jsou ještě zřejmě nedaleko. Ježíš vlastně tráví většinu posledních šesti měsíců své služby buď v Judeji nebo v perejské oblasti hned za Jordánem. I toto území je třeba propracovat.

Je pravda, že po svátku pasach v roce 30 n. l. strávil Ježíš asi osm měsíců kázáním v Judeji. Když se ho tam však Židé pokoušeli o svátku pasach roku 31 n. l. zabít, využil následující rok a půl k tomu, že vyučoval téměř výhradně v Galileji. Během té doby si vychoval velkou, dobře vycvičenou školenou organizaci kazatelů. To dříve neměl. Nyní tedy zahajuje konečné rozsáhlé svědecké tažení v Judeji.

Ježíš toto tažení otvírá výběrem sedmdesáti učedníků a tím, že je vysílá po dvou. Území tedy propracovává celkem 35 dvojic. Jdou napřed do každého města, kam Ježíš, jistě v průvodu svých apoštolů, hodlá přijít.

Místo aby Ježíš poslal sedmdesát mužů do synagóg, říká jim, aby chodili do domácností, a vysvětluje: „Kdekoli vstoupíte do domu, nejprve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ A jestliže je tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm.“ Jaké má být jejich poselství? „Říkejte jim,“ přikazuje Ježíš, „přiblížilo se k vám nebeské království.“ „Komentář Matthewa Henryho“ (angl.) o činnosti těch sedmdesáti říká: „Kamkoli přišli na návštěvu, kázali dům od domu jako jejich Pán.“

Ježíš dává sedmdesáti učedníkům podobné pokyny, jako dal dvanácti, když je vysílal asi před rokem kázat do Galileje. Nejenže varuje svých sedmdesát před odporem, s nímž se střetnou, a připravuje je, aby předkládali poselství majitelům domů, ale zmočnuje je, aby uzdravovali nemocné. Když tedy Ježíšzakrátko přijde, mnozí budou dychtit po setkání s Pánem, jehož učedníci jsou schopni dělat tak úžasné věci.

Kázání těch sedmdesáti i Ježíšovo následné dílo trvají poměrně krátce. Brzy se začíná 35 dvojic kazatelů království vracet k Ježíšovi. „Pane,“ říkají radostně, „i démoni se nám podrobují, když používáme tvé jméno.“ Taková znamenitá zpráva o službě jistě Ježíše vzruší, protože odpovídá: „Spatřil jsem satana, jak již spadl z nebe jako blesk. Podívejte se, dal jsem vám autoritu šlapat po hadech a štírech.“

Ježíš ví, že po zrodu Božího království v čase konce má být satan se svými démony vyvržen z nebe. Nyní však vymítání neviditelných démonů pouhými lidmi slouží jako další potvrzení té budoucí události. Proto mluví Ježíš o budoucím satanovu pádu z nebe jako o něčem jistém. Proto dostává sedmdesát učedníků v symbolickém smyslu autoritu šlapat po hadech a štírech. Přesto Ježíš říká: „Neveselte se však z toho, že jsou vám podrobeni duchové, ale veselte se, protože vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

Ježíš má velkou radost a veřejně chválí svého Otce za to, že tak mocně použil tyto pokorné služebníky. Obrací se ke svým učedníkům a říká: „Šťastné jsou oči, které spatřují to, co spatřujete vy. Vždyť vám říkám: Mnozí proroci a králové toužili vidět, co spatřujete vy, ale neviděli to, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli to.“ Lukáš 10:1–24; Matouš 10:1–42; Zjevení 12:7–12.

◆ Kde Ježíš kázal během prvních tří let své služby a jaké území propracovává v posledních šesti měsících?

◆ Kde má podle Ježíše těch sedmdesát nalézat lidi?

◆ Proč řekl Ježíš, že spatřil satana, jak již spadl z nebe?

◆ V jakém smyslu šlapalo těch sedmdesát po hadech a štírech?