Co ti brání, abys byl pokřtěn?

„Podívej se, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?“ — SKUTKY APOŠTOLŮ 8:36.

1. Co se stalo na cestě mezi Jeruzalémem a Gázou?

JEHOVŮV anděl promluvil — a na cestě pustinou mezi Jeruzalémem a Gázou se stalo něco pozoruhodného. Na jedoucím voze seděl jeden Etiop a četl Písmo. Zanedlouho přiběhl nějaký jiný muž a běžel vedle vozu. „Skutečně rozumíš tomu, co čteš?“ zeptal se. „Opravdu,“ odpověděl Etiop, „jak bych jen mohl, ledaže by mne někdo vedl?“ Toto vedení dostal od evangelisty Filipa, kterého sem poslal anděl. Jakmile byl Filip na voze, začal vysvětlovat proroctví, které zaznamenal Izajáš, a oznámil Etiopovi „dobré poselství o Ježíšovi“.

2, 3. a) Jak reagoval Etiop na dobré poselství? b) Které otázky vyvolává tento případ?

² Po cestě na jednom místě Etiop zvolal: „Podívej se, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?“ Na to přikázal, aby vůz zastavil. Oba muži vstoupili do vody a Filip ho pokřtil. Potom odvedl Jehovův duch evangelistu někam jinam a Etiop jel dál a radoval se. — Skutky apoštolů 8:26–39.

³ Jsi-li ve spojení se svědky Jehovovými, ale ještě jsi nebyl pokřtěn, vyvolají snad v tobě tyto události otázky: Proč byl tento Etiop pokřtěn tak rychle? Jak by měl být proveden křest? Co symbolizuje? A co mi brání, abych byl pokřtěn?

Křest nebyl předčasný

4. Kdo byl tento Etiop?

⁴ Tento Etiop „přijel do Jeruzaléma uctívat“, takže to byl obřezaný židovský proselyta. Byl to „eunuch“, ale ne v tělesném smyslu, protože muži s poškozenými sexuálními orgány byli vyloučeni z izraelského sboru. (5. Mojžíšova 23:1) V tomto případě označoval výraz „eunuch“ úředníka, protože to byl „vladař pod etiopskou královnou kandáces, který byl nad celým jejím pokladem“. — Skutky apoštolů 8:27.

5. Proč mohl být etiopský eunuch pokřtěn tak rychle?

⁵ Tento Etiop byl člověk z národů. Kdysi se však obrátil k židovskému náboženství, a proto mohl být pokřtěn jako Kristův učedník předtím, než začalo být v roce 36 n.l. poselství o Království předkládáno neobřezaným pohanům, jako byl Kornélius. Etiop jako židovský proselyta věděl o Bohu a o jeho Slovu, přesto potřeboval duchovní pomoc. Filip byl proto veden, aby tomuto muži kázal a aby ho mohl pokřtít, dříve než se dobré poselství dostalo k pohanům.

Křest u prvních křesťanů

6. Jak byl pokřtěn tento Etiop a proč tak odpovídáš?

⁶ Jak byl tento Etiop pokřtěn? Slovo „pokřtít“ je překladem řeckého výrazu baptizo, jež znamená „ponořit, potopit“. Jedna forma tohoto slova je použita v řecké Septuagintě v 2. Královské 5:14 pro výraz „ponořovat“. A je pozoruhodné, že Etiop požádal o křest, když přijel společně s Filipem k „vodě“. Ke křtu „sestoupili do vody“ a potom z ní „vystoupili“. (Skutky apoštolů 8:36–39) Etiopský eunuch byl tedy pokřtěn ponořením ve vodě.

7. Který příklad byl vzorem pro křest ponořením ve vodě?

⁷ Ježíš sám byl pokřtěn ponořením ve vodě. Zpráva říká, že když byl pokřtěn v řece Jordánu, „vystoupil . . . z vody“. (Matouš 3:13, 16) Jan Křtitel si vybral k provádění křtů vhodné místo v údolí Jordánu blízko Salim. Proč? „Neboť tam bylo velmi mnoho vody.“ (Jan 3:23) Písmo tedy dává oprávnění ke křtu ve vodě.

8. Co můžeme vyvozovat ohledně křtu, vezmeme-li v úvahu zvyky farizeů a jiných Židů?

⁸ Některé logické závěry ohledně křtu můžeme vyvodit, vezmeme-li v úvahu obyčeje farizeů a jiných Židů. Pisatel evangelia Marek řekl: „Když se vrátí z trhu, nejedí, dokud se neočistí tím, že se postříkají [řecky: rantizo]. A je ještě mnoho jiných ústních podání, která přijali, aby se jich drželi: křty [baptismus] pohárů, džbánů a měděných nádob.“ (Marek 7:3, 4) Tito mužové se před jídlem obřadně postříkali, když se vrátili z trhu, ale různé předměty, které užívali při jídle, pokřtili neboli ponořili do vody.

9. Co řekl o křtu Tertullian?

⁹ I když se již začalo projevovat odpadnutí, řekl církevní otec Tertullian (asi v letech 160–230 n.l.) o křtu: „Absolutně nic nevyvolává v lidské mysli větší zatvrzelost, než jednoduchost božských činů, které lze vidět prováděné, když je srovnáme s velikostí jejich zaslíbeného výsledku. Jestliže je tedy velmi jednoduše, neokázale, bez nějakých dalších příprav a konečně bez jakýchkoli výdajů člověk ponořen do vody, při pronesení několika slov postříkán a pak opět vystoupí, o málo (nebo o nic) čistší, je potom považováno za tím méně uvěřitelné, že by to mohlo vést k získání věčného života.“ Povšimni si, že Tertullian řekl: „Člověk [je] . . . ponořen do vody . . . a pak opět vystoupí.“

10 Co říkají učenci o způsobu křesťanského křtu v nejranějších dobách?

¹⁰ Také učenci ukazují, že křesťané původně křtili lidi úplným ponořením do vody. Jedna známá francouzská encyklopedie říká: „První křesťané byli křtěni ponořením, kdekoli byla nějaká voda.“ A Catholic Encyclopedia (Katolická encyklopedie) říká: „Nejstarší obvykle užívaná forma bylo bezpochyby ponoření.“ — Svazek II, strana 261 (vydání z roku 1907, angl.).

Učit a křtít

11. Jaké pověření dal Ježíš svým učedníkům?

¹¹ Než je člověk pokřtěn, musí získat přesné poznání a jednat podle něho. To Kristus ukázal, když řekl svým následovníkům: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ — Matouš 28:19, 20.

12. Co znamená být pokřtěn „ve jménu Otce“?

¹² Být pokřtěn „ve jménu Otce“ znamená, že uchazeč o křest uznává Boží postavení a autoritu. Jehova je uznáván jako „nejvyšší nad celou zemí“, jako stvořitel a univerzální svrchovaný panovník. (Žalm 36:9; 36:10, KB; 83:18; 83:19, KB; 2. Královská 19:15) Takový člověk také přijímá Jehovu jako svého Soudce, jako toho, kdo nám dává ustanovení, a jako Krále. — Izajáš 33:22; Žalm 119:102; Zjevení 15:3, 4.

13. Co znamená být pokřtěn ‚ve jménu Syna‘?

¹³ Být pokřtěn ‚ve jménu Syna‘ znamená uznávat Kristovo postavení a jeho autoritu a přijímat ho jako toho, jehož prostřednictvím Bůh opatřil „odpovídající výkupné“. (1. Timoteovi 2:5, 6) Když Ježíš zachoval ryzost a zemřel, „Bůh [ho] povýšil do nadřazeného postavení“ a ti, kteří touží po křtu, musí uznávat Krista jako „Pána ke slávě Boha, Otce“. (Filipanům 2:9–11) Musí také přijímat Ježíše jako Jehovova „věrného svědka“ a jako „Krále králů“. — Zjevení 1:5; 19:16.

14. Co vyžaduje křest ‚ve jménu svatého ducha‘?

¹⁴ Věřící musí být také pokřtěn ‚ve jménu svatého ducha‘. Musí si uvědomit, že svatý duch není žádná osoba, ale Boží čínná síla, která byla použita při stvoření, inspiraci pisatelů Bible a při jiných příležitostech. (1. Mojžíšova 1:2; 2. Samuelova 23:1, 2; 2. Petra 1:21) Musíme uznávat, že Jehovův duch je nezbytně nutný, chceme-li porozumět „hlubokým Božím věcem“ a projevovat bohulibé ovoce v podobě „lásky, radosti, pokoje, shovívavosti, laskavosti, dobroty, víry, mírnosti, sebeovládání“. (1. Korinťanům 2:10; Galaťanům 5:22, 23) Musíme také uznat, že Boží duch je nutný k vykonávání díla, při němž je kázáno Království. — Joel 2:28, 29.

Co symbolizuje křest

15. Proč nesmývá křesťanský křest hříchy?

¹⁵ Když Jan Křtitel ponořoval lidi, měl přitom podporu svatého ducha. (Skutky apoštolů 13:24) Křtil je ne proto, aby smýval jejich hříchy, ale na symbol jejich pokání. (Skutky apoštolů 19:4) Jan pokřtil i Ježíše, který se „nedopustil . . . žádného hříchu“. (1. Petra 2:22) A Ananiáš vybídl Saula z Tarsu: „Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy tím, že budeš vzývat [Ježíšovo] jméno.“ (Skutky apoštolů 22:12–16) Křesťanské ponoření ve vodě tedy nesmývá hříchy. Odpuštění je možné nikoli na základě křtu, ale na základě Ježíšovy prolité krve a tím, že člověk bude „vzývat jeho jméno“. — Hebrejcům 9:22; 1. Jana 1:7.

16. a) Co symbolizuje křest, jestliže nesmývá hříchy? b) Co se v obrazném smyslu stane, když je člověk pokřtěn?

¹⁶ Ačkoli křesťanský křest nesmývá hříchy, je to symbol, který naznačuje, že ten, kdo se ponořil ve vodě, se bezvýhradně oddal skrze Ježíše Krista Jehovovi Bohu. (Srovnej Matouše 16:24.) Oddat znamená „slavnostně prohlásit, potvrdit, zasvětit“. Oddanost Bohu se vztahuje na skutek, jímž se člověk bezvýhradně na základě úmluvy odděluje, aby skrze Krista činil Boží vůli. Když je uchazeč o křest dočasně „pohřben“ pod vodu a pak je z ní vyzdvižen, symbolicky umírá svému dřívějšímu způsobu života a je vyzdvižen k nové životní cestě, aby bezvýhradně činil Jehovovu vůli. — Srovnej Římanům 6:4–6.

17. Proč není křest malých dětí správný?

¹⁷ Je tedy jasné, že křest je závažný krok. Křtít malé děti je nesprávné, protože malé děcko nemůže ničemu rozumět, nemůže činit žádné rozhodnutí a nemůže se stát učedníkem. (Matouš 28:19, 20) Ti, kteří byli pokřtěni během Filipovy kazatelské služby v Samařsku, byli „muži i ženy“, a ne malé děti. (Skutky apoštolů 8:4–8, 12) Křest je pro ty, kteří jsou natolik staří, aby se mohli učit, aby mohli věřit a projevovat víru. (Jan 17:3; Skutky apoštolů 5:14; 18:8; Hebrejcům 11:6) Historik Augustus Neander o tom napsal: „Víra a křest spolu byly vždy spojeny; a tak je nanejvýš pravděpodobné . . . že křest malých dětí nebyl [v prvním století n. l.] známý . . . To, že byl poprvé uznán za apoštolskou tradici ve třetím století, je spíše důkazem proti než pro závěr, že pochází od apoštolů.“ — History of the Planting and Training of the Christian Church by the Apostles (Dějiny pěstování a vedení křesťanské církve prostřednictvím apoštolů str. 162 [New York, 1864, angl.]).

18. a) Co je podle Písma nutné, aby se někdo stal jedním ze svědků Jehovových? b) Z jakého důkazu víry je patrné, že někdo může být pokřtěn? c) Jak je uchazečům o křest zdůrazňována víra ve výkupné?

¹⁸ V Písmu je řada zmínek o křtu věřících. (Skutky apoštolů 4:4; 5:14; 8:13; 16:27–34; 18:8; 19:1–7) Má-li se tedy někdo stát svědkem Jehovovým, musí být věřícím — musí projevovat víru a dát se pokřtít. Již před křtem se taková víra projevuje zbožným chováním, důvěrou v Jehovu, účastí na díle kázání Království a přijetím Ježíšovy výkupní oběti. Víra ve výkupné je uchazečům o křest zdůrazněna, protože první ze dvou otázek, které jim řečník klade, zní: „Činil jsi na základě oběti Ježíše Krista pokání ze svých hříchů a oddal ses Jehovovi, abys konal jeho vůli?“ Jedině tehdy, jestliže uchazeč odpoví kladně a také chápe, že svou oddaností a křtem dává najevo, že je svědkem Jehovovým, který je spojen s Boží organizací vedenou Božím duchem, může přijatelně podstoupit křest ve vodě.

Oddanost v modlitbě

19. Proč je nutné oddat se Jehovovi v modlitbě?

¹⁹ Ti, kteří podstupují křest, musí mít víru v Boha a Krista. Proč však svědkové Jehovovi říkají, že by měla být oddanost Bohu vyjádřena v modlitbě? Protože je vhodné vyjádřit Jehovovi v modlitbě naše rozhodnutí, že mu chceme věnovat výlučnou oddanost, kterou si zaslouží. (5. Mojžíšova 5:8, 9; 1. Paralipomenon 29:10–13) Ježíš zjevně vyjádřil v modlitbě svou touhu věnovat svatou službu výlučně svému nebeskému Otci. (Hebrejcům 10:7–9) Ježíš se dokonce „modlil“, i když byl křtěn. (Lukáš 3:21, 22) Je tedy jasné, že by měla být oddanost Bohu učiněna v modlitbě.

20. Proč je pravděpodobné, že první křesťané nabádali nové učedníky, aby se oddali Bohu v modlitbě?

²⁰ První křesťané zřejmě nabádali nové učedníky, aby vyjádřili oddanost v modlitbě. I později řekl totiž Tertullian: „Ti, kteří chtějí podstoupit křest, se mají modlit opětovnými modlitbami, při postech a na kolenou.“ Ještě dříve napsal Justin Mučedník (asi r. 100–165 n. l.): „Chci také vysvětlit, jak jsme se oddali Bohu, když jsme byli skrze Krista učiněni novými . . . Všichni, kteří jsou přesvědčeni a věří, že to, co učíme a říkáme, je pravda, a kteří podniknou kroky, aby mohli podle toho žít, jsou poučeni, aby se modlili a úpěnlivě prosili při postech Boha o odpuštění svých dřívějších hříchů, a my se modlíme a postíme s nimi.“

21. Co se pravděpodobně stalo, když jsi byl před lety pokřtěn, přestože oddanost v modlitbě nebyla zdůrazňována?

²¹ Jestliže nebyla před lety, kdy jsi se dal pokřtít ty, ještě zdůrazňována oddanost v modlitbě, neznamená to, že by tvůj křest musel být neplatný. I v těch dnech jednali bezpochyby mnozí podobně jako jeden muž, který si živě vzpomíná, že když byl ještě chlapec, před více než čtyřiceti lety, klečel a vyjádřil svou oddanost Jehovovi ve vroucí modlitbě. A jestliže v té době někdo nevyjádřil svou oddanost v přesně formulované modlitbě někdy dříve, pak to jistě učinil námětem své modlitby ve chvíli, kdy se uchazeči o křest modlili společně s ostatními při proslovu v den jeho křtu.

Proč se někteří zdráhají

22. Proč se zdráhají někteří dát se pokřtít?

²² Proč se někteří zdráhají dát se pokřtít, jestliže je tak požehnanou výsadou být oddaným svědkem Jehovovým? Jedním důvodem, proč někteří neposlouchají Boží Slovo, neřídí se Ježíšovým vedením a nedávají se pokřtít, je nedostatek pravé lásky. (1. Jana 5:3) Nepokřtění lidé ovšem zpravidla neříkají, že se nechtějí řídit Ježíšovým příkladem nebo že nechtějí poslouchat Boha. Spíše zůstávají zaměstnáni světskými záležitostmi, takže mají málo času na duchovní zájmy. Jestliže je to snad tvůj problém, nebylo by moudré změnit předmět svých náklonností, zájmů a tužeb? Ti, kteří opravdu milují Boha, nemohou zároveň milovat tento svět. (1. Jana 2:15–17) A nepřipusť, aby tě „podvodná moc bohatství“ ukolébala do falešného pocitu bezpečí. (Matouš 13:22) Pravé bezpečí lze nalézt pouze tehdy, jestliže se oddáme Jehovovi Bohu. — Žalm 4:8; 4:9, KB.

23. Proč nechtějí jiní projevit oddanost Jehovovi a symbolizovat ji křtem ve vodě?

²³ Jiní tvrdí, že milují Boha, ale zdráhají se projevit mu oddanost, protože mají pocit, že se tím vyhnou odpovědnosti a nebudou muset skládat účty. Rádi by žili v ráji, ale zatím pro to učinili málo nebo vůbec nic. (Přísloví 13:4) Takoví lidé se ovšem nevyhnou odpovědnosti, protože odpovědnost mají již od chvíle, kdy slyšeli Jehovovo slovo. (Ezekiel 33:7–9) Kdyby se oddali Bohu, dali by najevo, že rozumějí Boží vůli a že ji chtějí horlivě činit. Taková poslušnost by pro ně nebyla žádným obtížným břemenem, ale naopak by způsobila Jehovovo požehnání a vedla by k radosti, protože by žili v souladu se svým tvrzením, že Boha milují.

24. Proč se jiní lidé nechtějí dát pokřtít?

²⁴ Jiní lidé se vyhýbají křtu, protože si myslí, že ještě neznají dost, aby mohli vysvětlovat Písmo. Ale etiopský eunuch byl ochoten symbolizovat svou oddanost Bohu po rozpravě s Filipem při jízdě na voze. Tento Etiop jistě nemohl zpočátku odpovídat na všechny otázky těch, s nimiž mluvil o pravdě. Ale jeho srdce překypovalo vděčností za to, co slyšel, a nedal se odradit strachem. „V lásce není strach, ale dokonalá láska vyhání strach.“ (1. Jana 4:18) Člověka nevede k oddanosti Bohu a ke křtu hlava plná odpovědí, ale srdce plné lásky. — Lukáš 10:25–28.

25. Co očekává Jehova od těch, kteří tvrdí, že ho milují?

²⁵ Jestliže dosud nejsi pokřtěn, polož si otázku: Co Bůh očekává od těch, kteří říkají, že ho milují? Bůh si přeje výlučnou oddanost a hledá ty, kteří ho chtějí uctívat „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24; 2. Mojžíšova 20:4, 5; Lukáš 4:8) Etiopský eunuch přinášel takový způsob uctívání a neváhal, když se mu naskytla příležitost podstoupit křest. Neměl bys učinit oddanost Jehovovi právě teď námětem svých vroucích modliteb a neměl by sis položit otázku? „Co mi brání, abych byl pokřtěn?“

Otázky k opakování

◼ Proč mohl být etiopský eunuch pokřtěn tak brzy?

◼ Jaký způsob křtu byl běžný mezi prvními křesťany?

◼ Co znamená být pokřtěn „ve jménu Otce i Syna i svatého ducha“?

◼ Co symbolizuje křesťanský křest?

◼ Proč je nutné vyjádřit oddanost Jehovovi v modlitbě?

◼ Proč se někteří zdráhají oddat se Bohu a dát se pokřtít?