Právo pro všechny národy
„Právo — právo bys měl sledovat, abys zůstal naživu a vskutku vzal do vlastnictví zemi, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 16:20.
1. Jaké bylo Boží původní předsevzetí s člověkem a jak je Bůh mohl splnit?
PŘEDSEVZETÍ, s nímž Jehova Bůh tvořil muže a ženu, bylo naplnit Zemi dokonalými tvory. Všichni Boha měli chválit a hrát svou úlohu při podmaňování země. (1. Mojžíšova 1:26–28) Člověk byl učiněn podle Božího obrazu a podoby, a proto byl obdařen moudrostí, smyslem pro právo, láskou a mocí. Předsevzetí, které s ním měl jeho Stvořitel, mohl splnit jedině vyrovnaným uplatňováním těchto vlastností.
2. Jak důležité bylo, aby izraelští synové usilovali o právo?
2 V předešlém článku byla řeč o tom, že se člověk vzbouřil proti Božímu způsobu jednání a byl odsouzen ke smrti. Pro svou nedokonalost nyní nemohl uskutečnit Boží původní předsevzetí s lidstvem. Významným činitelem v tomto selhání byla neschopnost člověka uplatňovat dokonalé právo. Není tedy divu, že Mojžíš připomněl izraelským synům: „Právo — právo bys měl sledovat!“ Na tom, jak budou usilovat o právo, závisel jejich život i schopnost zmocnit se Zaslíbené země. — 5. Mojžíšova 16:20.
Stín přicházejících dobrých věcí
3. Proč je dnes pro nás důležité zkoumat Jehovovo jednání s Izraelem?
3 Jehovovo jednání s izraelským národem posiluje naší důvěru, že skutečně objasní své právo všem národům prostřednictvím svého vyvoleného služebníka Ježíše Krista. Apoštol Pavel to vysvětluje takto: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Protože Bůh „je milovníkem spravedlnosti a práva“, žádal, aby ho Izraelité napodobovali ve všech svých vzájemných jednáních. (Žalm 33:5) To jasně vysvitne, rozebereme-li několik ze šesti set zákonů daných Izraeli.
4. Jak se řešily pod mojžíšským Zákonem problémy s občanskými právy?
4 Když byl uplatňován mojžíšský Zákon, neexistovaly problémy s občanskými právy. K případu Neizraelity, který se usadil v zemi, stanoví 3. Mojžíšova 19:34: „Cizí usedlík, který s vámi přebývá jako cizí usedlík, by se měl pro vás stát jako váš domácí, a budeš ho milovat jako sám sebe.“ To bylo láskyplné uspořádání odpovídající právu. Soudci i svědkové byli dále nabádáni: „Nebudeš dosvědčovat ve sporu tak, že bys odbočil se zástupem, aby bylo převráceno právo. A poníženému, tomu nebudeš nadržovat v jeho sporu.“ (2. Mojžíšova 23:2, 3) Jen pomysli — právo platí pro bohaté i chudé stejně!
5. Srovnej trestní zákoník pod mojžíšským Zákonem s dnešním.
5 Pod mojžíšským Zákonem trestní zákoník daleko převyšoval zákoníky dnešních národů. Zloděj například nebyl vězněn, takže by se stal břemenem pro tvrdě pracující lidi, kteří poslouchali Zákon. Musel pracovat a zaplatit dvojnásobek i více za to, co ukradl. Oběť tedy neutrpěla žádnou ztrátu. A kdyby zloděj odmítal pracovat a platit, byl prodán do otroctví, dokud všechno nenahradil. Jestliže zůstával zatvrzelý, byl usmrcen. Tak bylo oběti zajištěno právo a byl dán odstrašující příklad jiným, kteří by snad měli sklon ke krádežím. (2. Mojžíšova 22:1, 3, 4, 7; 5. Mojžíšova 17:12) A protože život je v Božích očích svatý, každý vrah byl usmrcen. To odstraňovalo z národa ničemné, vražedné osoby. Těm, kteří zabili neúmyslně, se však prokazovalo milosrdenství. — 4. Mojžíšova 35:9–15, 22–29, 33.
6. K jakému závěru nás vede zkoumání izraelských zákonů?
6 Kdo tedy může popřít, že se všechna Boží soudcovská jednání s izraelským národem vyznačovala smyslem pro právo? Jaká útěcha, jaká naděje nás tedy naplňuje, když uvažujeme o tom, jak se skrze Krista Ježíše splní Boží slib u Izajáše 42:1! Jsme tam ujištěni: „Vynese právo národům.“
Smysl pro právo v rovnováze s milosrdenstvím
7. Popiš Jehovovo milosrdné jednání s Izraelem.
7 Boží smysl pro právo je v rovnováze s milosrdenstvím. Jasně se to prokázalo, když se Izraelité začali bouřit proti Božím spravedlivým cestám. Naslouchej, jak Mojžíš popisuje Jehovovu milující péči o ně během čtyřiceti let v pustině: „Našel ho v zemi pustiny a v prázdné vyjící poušti. Začal ho obklopovat, aby se o něho postaral, aby ho bedlivě střežil jako zřítelnici svého oka. Právě jako orel natřásá své hnízdo, plachtí nad svými opeřenými mláďaty, rozestírá křídla, bere je, nosí je na svých perutích, Jehova ho sám stále vedl.“ (5. Mojžíšova 32:10–12) Později, když národ odpadl, Jehova prosil: „Vraťte se, prosím, ze svých špatných cest.“ — Zecharjáš 1:4a.
8, 9. a) Do jaké míry projevil Bůh milosrdný smysl pro právo vůči Židům? b) Jaké konečné neštěstí je postihlo, ale co se dá říci o způsobu, jak s nimi Bůh jednal?
8 Jehovova nabídka milosrdenství však narazila na hluché uši. Bůh řekl skrze proroka Zecharjáše: „Nenaslouchali a nevěnovali mi pozornost.“ (Zecharjáš 1:4b) Bůh tedy ve svém milosrdném smyslu pro právo způsobil, aby jim k návratu přispěl jeho jednozplozený Syn. Jan Křtitel Božího Syna představil slovy: „Pohleďte, Boží Beránek, který snímá hřích světa!“ (Jan 1:29) Ježíš několik let neúnavně vyučoval Židy Božím správným cestám, konal nespočetné zázraky, a tak prokazoval, že je předpověděným Osvoboditelem. (Lukáš 24:27; Jan 5:36) Lidé však nenaslouchali ani nevěřili. Proto byl Ježíš pohnut k výkřiku: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ — Matouš 23:37, 38.
9 Bůh zadržel vykonání svého nepříznivého soudu ještě 37 let, do roku 70 n. l. Pak dovolil Římanům, aby zničili Jeruzalém a vzali tisíce Židů do zajetí. Když uvažujeme o Jehovově shovívavosti a trpělivosti během dlouhých staletí, kdo by neviděl smysl pro právo, který projevoval ve všech svých jednáních s izraelským domem?
Právo pro všechny národy
10. Jak se Boží právo rozšířilo na všechny národy?
10 Když Izrael zavrhl Ježíše, Jakub řekl: „Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“ (Skutky apoštolů 15:14) Tento „lid“ včetně toho malého počtu Židů, kteří přijali Ježíše jako Mesiáše, kolektivně tvoří „Boží [duchovní] Izrael“ a skládá se ze 144 000 duchem zplozených následovníků Krista Ježíše. (Galaťanům 6:16; Zjevení 7:1–8; 14:1–5) První neobřezaný nežidovský věřící byl Kornélius. Když Kornélius a jeho domácnost přijali Boží cestu záchrany, Petr řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ (Skutky apoštolů 10:34, 35) Pavel rozvádí myšlenku o Jehovově nestranném právu slovy: „Není Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť všichni jste jedna osoba ve spojení s Kristem Ježíšem. Jestliže nadto patříte Kristu, jste skutečně Abrahámovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“ — Galaťanům 3:28, 29.
11. Jaký slib byl dán Abrahámovi a jak se splní?
11 Zde musíme připomenout podivuhodný slib, který dal Jehova Abrahámovi. Pro patriarchovu ochotu obětovat milovaného syna Izáka Bůh Abrahámovi řekl: „Pro tu skutečnost, že jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi svého syna, svého jediného, jistě ti požehnám . . . A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:16–18) Jak se tento slib splní? „Abrahámovo semeno“, složené z Ježíše Krista a 144 000 pomazaných následovníků, kteří se prokáží věrní až do smrti, bude po tisíc let panovat lidstvu z nebes. (Zjevení 2:10, 26; 20:6) Jehova nás ohledně této požehnané doby ujišťuje: „Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec.“ Proč? Protože „knížecí panství“ tohoto mesiášského Království bude „podpíráno právem a spravedlností na neurčitý čas“. — Izajáš 9:7.
12. Do jaké míry jsou již nyní poskytována požehnání abrahámovské smlouvy?
12 Chceme-li se těšit z požehnání abrahámovské smlouvy, nemusíme však čekat až do začátku tisíciletého panství Ježíše Krista. Z těchto požehnání se již nyní těší „velký zástup“ lidí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Tím, že symbolicky ‚vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránka‘, Ježíše Krista, získali spravedlivé postavení před Jehovou. Stali se Jehovovými přáteli jako Abrahám. Jehovova cesta záchrany pro milióny lidí ze všech národů se opravdu vyznačuje smyslem pro právo. — Zjevení 7:9, 14.
Reaguješ na Boží cesty práva?
13, 14. a) Jak bychom měli každý osobně zkoumat své srdce? b) Jak může být vyjádřena naše vděčnost Jehovovi?
13 Dotkla se Boží cesta práva a lásky — to, že za tebe dal jako výkupné svého jednozplozeného Syna — tvého srdce a hluboce jím pohnula? Představ si, jak asi bylo Abrahámovi, když ho Jehova požádal, aby obětoval svého syna, kterého tolik miloval! Ale Boží city jsou mnohem hlubší. Pomysli na to, co cítil, když jeho drahý Syn trpěl ponižováním, urážlivými řečmi kolemjdoucích, trýznivou bolestí mučednického kůlu. Představ si, jak Jehova reagoval na Ježíšův výkřik: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Matouš 27:39, 46) Právo však žádalo, aby Jehova Bůh dovolil svému Synovi zemřít tak, aby prokázal svou ryzost a tím obhájil Boží spravedlnost. A tím, že svému Synovi dovolil zemřít, otevřel nám Jehova cestu záchrany.
14 Naše vděčnost Jehovovi a jeho Synovi by nás jistě měla pohnout k veřejnému vyznání: „Za záchranu vděčíme svému Bohu . . . a Beránkovi.“ (Zjevení 7:10) Tím, že takto pozitivně reagujeme, ukazujeme, že věříme Mojžíšovým slovům: „Všechny [Jehovovy] cesty jsou právo.“ (5. Mojžíšova 32:4) Když uznáme Boží spravedlivé cesty k záchraně člověka a pak po nich chodíme, obšťastňujeme srdce Jehovy i jeho Syna!
15. Co pro nás znamenají Ježíšova slova Nikodémovi?
15 Nejsme snad šťastní, že naši spoluvěřící v 70. letech minulého století zaujali pevný postoj ve sporné otázce výkupní oběti? Nejsme rádi, že dnes patříme k organizaci, která je stejně odhodlaná držet se Boží láskyplné cesty práva, která vede k záchraně člověka? Pokud ano, měli bychom věnovat zvláštní pozornost tomu, co řekl Ježíš Nikodémovi: „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo projevuje víru v něj, nebude souzen . . . Kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, neboť byly vykonány v souladu s Bohem.“ Abychom unikli Božímu nepříznivému soudu, musíme prokazovat svou víru v Syna tím, že konáme ‚skutky v souladu s Bohem‘. — Jan 3:17, 18, 21.
16. Jak mohou Ježíšovi učedníci oslavovat nebeského Otce?
16 Ježíš řekl: „Můj Otec je oslaven tím, že neustále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci. Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, stejně jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15:8, 10) Co patří k těmto přikázáním? Jedno najdeme u Jana 13:34, 35, kde Ježíš řekl svým učedníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali . . . Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ Ovoce lásky je patrné mezi svědky Jehovovými. Ježíš také přikázal: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Činíš osobně tyto ‚skutky v souladu s Bohem‘?
17. Jaký výsledek ukazuje, že kazatelské a učitelské dílo je dokladem Jehovova smyslu pro právo?
17 Jehova právem dovolil Ježíšovým následovníkům činit tyto skutky kázání a vyučování. To je patrné, z toho, co dokázali svědkové Jehovovi za pouhý jeden rok. Za rok 1988 se dalo pokřtít 239 268 nových učedníků. Nedělá to radost tvému srdci?
Bůh práva bude rychle jednat
18. Jaké otázky je možné vznést ohledně pronásledování Jehovova lidu?
18 Svědecké dílo nebylo konáno bez odporu. Ježíš svým následovníkům řekl: „Jesliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Pravdivost tohoto výroku dosvědčují novodobé dějiny svědků Jehovových. Zákazy, věznění, bití, dokonce i mučení potkávaly svědky v jedné zemi za druhou. Opět se nám vybavují Habakukova prorocká slova: „Zákon ochabuje a nikdy nevychází právo.“ Proto může mít někdy i Jehovův lid chuť se ptát: ‚Proč se Jehova dívá na ty, kteří jednají zrádně? Proč mlčí, když někdo ničemný polyká někoho spravedlivějšího, než je on?‘ — Habakuk 1:4, 13.
19. Jaké znázornění nám dal Ježíš, aby nám pomohl pochopit věci z Božího stanoviska?
19 Ježíš předložil znázornění, které nám pomáhá odpovědět na takové otázky a umožňuje nám vidět věci z Božího stanoviska. U Lukáše 17:22–37 popsal Ježíš násilné poměry, jimiž se bude vyznačovat konec tohoto systému věcí. Řekl, že budou srovnatelné s podmínkami před potopou za Noemových dnů a před zničením Sodomy a Gomory ve dnech Lotových. Potom se, jak popisuje Lukáš 18:1–5, Ježíš obrátil ke svým učedníkům a pak „jim vyprávěl podobenství o tom, že se vždy potřebují modlit a nepolevovat“. Ježíš vyprávěl o vdově ve velké nouzi a o „nějakém soudci“, který mohl ve svém postavení vyhovět jejím potřebám. Vdova stále prosila: „Zjednej mi právo proti mému odpůrci.“ Pro její vytrvalost jí soudce nakonec ‚zjednal právo‘.
20. Jaké poučení nám dává Ježíšovo znázornění?
20 Jak se z toho dnes poučíme? Ježíš postavil proti tomuto nespravedlivému soudci Jehovu a řekl: „Slyšte, co řekl soudce, ačkoli byl nespravedlivý! Nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené, kteří k němu křičí dnem i nocí, i když je k nim shovívavý? Říkám vám: Zjedná jim právo spěšně.“ — Lukáš 18:6–8a.
21. Jak bychom měli pohlížet na své osobní problémy a jak je řešit?
21 Vždy si při svých osobních problémech vzpomeň, že žádné zdánlivé otálení s odpovědí na naše prosebné žádosti nevyplývá z Boží neochoty. (2. Petra 3:9) Trpíme-li nějakým pronásledováním nebo bezprávím jako ta vdova, můžeme věřit, že se Bůh postará, aby se nám nakonec stalo po právu. Jak můžeme takovou víru projevovat? Tím, že se neustále modlíme a podporujeme své modlitby zachováváním věrnosti. (Matouš 10:22; 1. Tesaloničanům 5:17) Svou věrností prokážeme, že je na zemi víra, že tu jsou praví milovníci práva a že k nim patříme. — Lukáš 18:8b.
„Radujte se, národy, s jeho lidem“
22. Jakým vítězoslavným tónem skončil Mojžíš svou píseň?
22 Před mnoha staletími ukončil Mojžíš svou píseň tímto vítězoslavným tónem: „Radujte se, národy, s jeho lidem, neboť pomstí krev svých sluhů a splatí pomstou svým protivníkům a vskutku dosáhne smíření pro zemskou půdu svého lidu.“ (5. Mojžíšova 32:43) Jehovův den pomsty se stále blíží. Jak vděční jsme, že stále ještě projevuje shovívavost spolu se smyslem pro právo.
23. Jaký šťastný výsledek čeká na ty, kteří se podílejí na radosti Božího lidu?
23 Pro lidi ze všech národů je dosud otevřená cesta, aby „dospěli k pokání“, ale nelze ztrácet čas. Petr varoval: „Jehovův den přijde jako zloděj.“ (2. Petra 3:9, 10) Boží smysl pro právo vyžaduje, aby byl tento ničemný systém brzy zničen. Až se to stane, kéž jsme mezi těmi, kteří reagovali na radostné pozvání: „Radujte se, národy, s jeho lidem.“ Ano, kéž jsme mezi šťastnými, kteří uvidí, že všechny Boží cesty se vyznačují smyslem pro právo!
Jak bys odpověděl?
◼ Proč by měl mojžíšský Zákon posílit naši víru v Boží smysl pro právo?
◼ Co by nás mělo přimět, abychom reagovali na Boží cesty práva?
◼ Jak může být Jehova oslaven?
◼ Kde jedině lze dnes najít pravou radost?
[Obrázek na straně 16]
„S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — Skutky apoštolů 10:34, 35.
[Obrázek na straně 19]
Bůh zjedná právo pro své vyvolené, kteří k němu křičí dnem i nocí