Proč je tolik zločinů?

V JEDNÉ britské vládní brožuře se tvrdí: „Většinou jsou páchány zločiny proti majetku.“ Zprávy však ukazují, že „nejrychleji rostoucím druhem zločinu“ jsou v té zemi násilné činy proti lidem, ačkoli tvoří pouze 5 procent všech trestných činů.

V této situaci se zrcadlí celosvětový růst zločinnosti. Únosy spojené s vydíráním, ozbrojené loupeže, znásilnění a jiné násilné činy jsou pravidelně uváděny ve výrazných sloupcích světového tisku a často k sobě obracejí více pozornosti než zprávy o zločinech nenásilného charakteru. Je tedy zřejmé, že se terčem zločinu můžeš stát ty i tvůj majetek. Ale proč? Co podněcuje lidi k páchání zločinů?

Mnozí zločinci jednají oportunisticky. Odpovědné instituce se proto snaží působit proti vlně zločinnosti tak, že povzbuzují lidi, aby si více všímali, co se děje v jejich okolí. Takový postup se sice uplatňuje při snaze předcházet zločinům, ale zabrání lidem, aby se nestali zločinci? Ne.

Osobnost zločince je námětem dalekosáhlého studia. Je zajímavé, že Boží slovo, Bible, nám umožňuje nahlédnout do zločineckého způsobu myšlení. Varuje mladé muže před těmi, kteří lákavě říkají: „Pojď, najděme někoho, koho bychom zabili! Napadněme nějaké nevinné lidi jen tak pro zábavu! Když je najdeme, budou živí a zdraví, ale budou mrtví, až s nimi skoncujeme. Najdeme bohatství všeho druhu a naplníme své domy kořistí. Pojď a připoj se k nám a všichni se rozdělíme o to, co ukradneme.“ (Přísl. 1:11–14; „Překlad v dnešní angličtině“) Ano, žádostivost, chamtivost a hmotařské názory podporují zločinnost.

Myšlení mnoha lidí v našem dvacátém století je také ovládáno zneužíváním drog a hédonismem. Za výstřelky se musí platit penězi, i kdyby bylo k jejich získání nutné někomu ublížit nebo připravit někoho o život. V těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, skutečně platí o stále větším počtu lidí, že „se rychle řítí do zločinu, nemohou se dočkat, až prolijí krev“. — 2. Tim. 3:1, 3, 4; Přísl. 1:16, „Nová anglická bible“.

Podle devátého vydání „Websterova Nového akademického slovníku“ (angl.), je zločin „závažný trestný čin zejména proti mravnosti“. Žijeme ve věku morálního zhroucení. Apoštol Pavel varoval efezské křesťany před lidmi, kteří „chodí . . . v neužitečnosti své mysli, přičemž jsou myšlenkově ve tmě, a odcizeni životu, který náleží Bohu, pro nevědomost, jež je v nich, pro necitelnost svého srdce. [Ti] ztratili všechen mravní smysl.“ Podobně si musíme dávat pozor i my dnes. — Ef. 4:17–19.

Nepřispívá pronikání sadistických videoprogramů, oslavování války a sobecké pěstování nedovolených tělesných rozkoší k tomu, že se někteří stávají zločinci, přičemž se nevinní lidé stávají obětí zločinu? Ve spletité síti zločinnosti hraje však svou úlohu ještě další činitel. Jaký?

Je to satan ďábel. Jeho hněv rozněcuje žár bezmyšlenkovitého násilí a zločinnosti, které jsou charakteristickým rysem dnešního světa. (1. Jana 5:19; Zjev. 12:12) Jeho cílem je odvrátit všechny lidi od pravého Boha, Jehovy. U mnohých se mu to sice daří, ale Bible prorocky zjevuje, že ryzost pravých Božích služebníků se mu nepodaří zlomit. Nakonec bude satan odstraněn. Bude však odstranění satana znamenat konec zločinnosti? A skončí zločinnost již brzy?