Otázky čtenářů

◻ Je Ježíš prostředníkem pouze pro duchem zplozené křesťany, nebo pro celé lidstvo, jestliže 1. Timoteovi 2:5, 6 o něm mluví jako o „prostředníkovi“, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny?

Bible obsahuje jak základní nauky, tak i hluboké pravdy, které jsou hutným pokrmem ke studiu. K jednomu takovému studiu patří Ježíšova úloha jako prostředníka. Apoštol Pavel napsal: „Je . . . jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny — to má být dosvědčeno ve svých zvláštních časech.“ — 1. Tim. 2:5, 6.

Abychom pochopili, co Pavel říká, musíme si nejprve uvědomit, že Bible pojednává o dvojím údělu pro věrné lidi: 1. o dokonalém životě v obnoveném pozemském ráji a 2. o životě v nebesích pro Kristovo „malé stádo“ v počtu 144 000. (Luk. 12:32; Zjev. 5:10; 14:1–3) Křesťanstvo učí, že všichni dobří lidé půjdou do nebe, a tento nebiblický názor způsobil, že je Ježíš považován za prostředníka pro všechny takové lidi. Co však naznačuje Bible?

Řecké slovo mesites, které se překládá „prostředník“, znamená ‚ten, kdo se nalézá mezi dvěma osobami nebo stranami‘. Byl to ‚v helenistickém právnickém jazyce mnohostranný technický termín‘. Profesor Albrecht Oepke (v „Teologickém slovníku Nového zákona“, angl.) říká, že mesites byl „jeden z nejmnohotvárnějších technických termínů ve slovníku helenistického zákona“.

Proč však používá Bible právnického termínu k vyjádření Ježíšovy úlohy jako prostředníka? Vyjděme z toho, co napsal Pavel o Božím zákonu, který byl dán Izraeli shromážděnému před horou Sinaj: „Byl předán skrze anděly rukou prostředníka.“ (Gal. 3:19, 20) Tímto prostředníkem byl Mojžíš. Byl zprostředkovatelem mezi Jehovou a tělesným národem izraelským. Zprostředkovatelem čeho? Založení smlouvy neboli zákonné úmluvy mezi Bohem a národem.a

Znamená to, že Ježíšova úloha prostředníka má nějaký zvláštní právnický smysl? Ano. Povšimni si Pavlova komentáře v Hebrejcům 8:6. Nejprve mluvil o svatostánku a o jiných předobrazných znázorněních pod smlouvou Zákona, a pak napsal: „Ježíš . . . obdržel znamenitější veřejnou službu, takže je také prostředníkem úměrně lepší smlouvy, která byla zákonně založena na lepších zaslíbeních.“ „Lepší smlouva“ byla nová smlouva, která nahradila smlouvu zprostředkovanou Mojžíšem. (Hebr. 8:7–13) Nová smlouva byla „zákonně založena“. Tak byl položen základ, aby někteří z Kristových následovníků, počínaje apoštoly, mohli získat „vstup do svatého místa“, do samotného nebe. — Hebr. 9:24; 10:16–19.

Jsou také jiné náznaky týkající se právní povahy Ježíšovy úlohy jako prostředníka „nové smlouvy“. Když Pavel pojednával o Božím slibu ze Žalmu 110:4, napsal: „Do té míry se také Ježíš stal tím, kdo byl dán jako záruka [engyos] lepší smlouvy.“ (Hebr. 7:22) To je jediné biblické použití slova engyos. „Nový mezinárodní slovník teologie Nového zákona“ (angl.) říká: „Engyos zaručoval, že bude splněna zákonná povinnost.“ Ježíš jako prostředník nové smlouvy tedy slouží jako zákonná záruka, že bude splněna „lepší naděje“. — Hebr. 7:19.

Jinde používá Pavel ještě jiného slova, které má právnický význam, totiž arrabon, jež se překládá jako „závdavek“. Tentýž slovník říká: „Řec. slovo arrabon . . . je právnický pojem z obchodního jazyka.“ Povšimni si, jak použil Pavel tohoto právnického výrazu: „Ten . . . kdo nás pomazal, je Bůh. Také na nás vložil svou pečeť a dal nám do našeho srdce závdavek toho, co má přijít, totiž ducha.“ (2. Kor. 1:21, 22) Obě další místa, kde se vyskytuje slovo arrabon, také pojednávají o tom, že Bůh pomazal křesťany duchem a přinesl jim ‚věčnou odměnu neboli dědictví v nebesích‘ jako Božím duchovním synům. — 2. Kor. 5:1, 5; Ef. 1:13, 14; viz „Meziřádkový překlad Království Řeckých písem“ (angl.)

Je tedy zřejmé, že nová smlouva není volným uspořádáním přístupným celému lidstvu. Je to pečlivě vypracované právní opatření, jež se týká Boha a pomazaných křesťanů.

To by nám mělo pomoci, abychom porozuměli 1. Timoteovi 2:5, 6. Poukaz na „prostředníka“ je zde uveden po pěti jiných případech, kdy je toto slovo obsaženo v dopisech napsaných dříve. Timoteus proto mohl pochopit, že postavení Ježíše jako prostředníka je jeho zákonná úloha ve spojitosti s novou smlouvou. V díle „Pastorální epištoly“ (angl.) od Dibelia a Conzelmanna se uznává, že ‚výraz „prostředník“‘ v 1. Timoteovi 2:5 ‚má právnický význam‘, a „ačkoli v této pasáži, na rozdíl od Hebrejcům 8:6, není [o smlouvě] zmínka, přece musíme předpokládat význam ‚prostředník smlouvy‘, jak je to patrné z okolních textů“. Profesor Oepke poznamenává, že 1. Timoteovi 2:5 poukazuje na Ježíše jako na „právního zástupce nebo zprostředkovatele“.

Snad to objasní příklad z dnešní doby, zejména pokud nejsi duchem zplozený křesťan. Představ si právní případ, v němž působí právní zástupce. Jeho úloha není ani tak v tom, že by se jako právník dožadoval spravedlnosti, jako spíše v tom, že zprostředkuje nebo vytváří právní úmluvu přijatelnou a užitečnou pro dvě strany. Tebe se ovšem tento právní případ netýká, takže v tom smyslu neslouží jako tvůj právní zástupce. Je to však možná tvůj velmi blízký přítel, který ti v jiných směrech poskytuje cennou pomoc.

Někdy přináší práce právního zástupce výsledky, které jsou užitečné pro mnoho jiných osob. To platí i v případě toho, co vykonává v právním směru Ježíš jako prostředník nové smlouvy. Nová smlouva vytváří to, co nemohla vytvořit smlouva Zákona, totiž nebeské „královské kněžstvo“. (2. Mojž. 19:6; 1. Petra 2:9) Pomazaní křesťané v království pak budou působit z nebe společně s Ježíšem, aby přinesli požehnání „všem národům země“. — 1. Mojž. 22:18.

Lidé ze všech národů, kteří mají naději na věčný život na zemi, mají užitek z Ježíšových služeb již dnes. Ačkoli není jejich právním prostředníkem, protože nejsou v nové smlouvě, je jejich zprostředkovatelem, aby se mohli obracet na Jehovu. Kristus řekl: „Já jsem cesta a pravda a život. Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ (Jan 14:6) Všichni, kteří chtějí získat život na zemi, musí předkládat své modlitby k Jehovovi prostřednictvím Ježíše. (Jan 14:13, 23, 24) Ježíš také slouží jako soucitný velekněz, který je schopen uplatnit v jejich prospěch dobrodiní své oběti a dovolit jim, aby získali odpuštění a nakonec záchranu. — Sk. 4:12; Hebr. 4:15.

Prvá Timoteovi 2:5, 6 tedy neužívá výrazu „prostředník“ v širším smyslu, jaký je běžný v mnoha jazycích. Neříká, že Ježíš je prostředníkem mezi Bohem a celým lidstvem. Poukazuje spíše na Krista jako na zákonného prostředníka (nebo „právního zástupce“) nové smlouvy, což je omezený smysl, v němž užívá Bible tohoto výrazu. Ježíš je také odpovídající obětí za všechny v této smlouvě, za Židy i pohany, kteří obdrží nesmrtelný život v nebi. O nich mluvil apoštol Jan v 1. Janově 2:2. Poukázal však na to, že i jiní obdrží dobrodiní Kristovy oběti: „On je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“

Ti z „celého světa“ jsou všichni, kteří obdrží věčný život v obnoveném pozemském ráji. Milióny takových schválených Božích služebníků mají dnes pozemskou naději. Považují Ježíše za svého velekněze a krále, jehož prostřednictvím mohou získávat každodenně přístup k Jehovovi. Spoléhají se na Ježíšovu oběť, která je pro ně dosažitelná, stejně jako bude dosažitelná pro muže, jako byli Abraham, David a Jan Křtitel, až budou vzkříšeni. (Mat. 20:28) Kristova oběť tedy povede k věčnému životu pro celé poslušné lidstvo.

[Poznámka pod čarou]