Washingtonský evangelijní kodex

V PROSINCI 1906 koupil bohatý americký průmyslník a sběratel umění Charles L. Freer od arabského obchodníka Aliho v egyptské Gize nějaké staré rukopisy. Ali řekl, že pocházejí z Bílého kláštera u Sohâgu, ale pravděpodobnější se zdá, že se našly v rozvalinách Vinařova kláštera u třetí pyramidy v Gize v deltě Nilu.

Freer dostal tři rukopisy a „zčernalý, sešlý kus pergamenu na povrchu tvrdý a křehký jako klíh“. Byl asi 16 cm dlouhý, 12 cm široký a 4 cm silný a byl prodán s rukopisy, jen protože k nim patřil, ne pro nějakou předpokládanou vlastní hodnotu. Oddělit od sebe slepenou hmotu neúplných listů byla pracná a jemná operace, ale nakonec se jich ukázalo osmdesát čtyři. Všechny patřily do kodexu Pavlových dopisů z pátého nebo šestého století n. l.

Jeden z ostatních tří rukopisů byly knihy 5. Mojžíšova a Jozue. Další byly Žalmy z překladu řecké Septuaginty. Ale třetí a nejdůležitější byl rukopis čtyř evangelií.

Tento rukopis tvoří 187 listů jemného pergamenu, většinou ovčího, popsaného šikmými řeckými unciálami (velkými písmeny). Interpunkce je vzácná, ale mezi slovními obraty jsou často malé mezery. Okraje rukopisu byly poškozeny, ale většina písma se zachovala. Později byl věnován Freerově galerii umění Smithsonova institutu ve Washingtonu. Dostal název Washingtonský evangelijní kodex a značku „W“.

Pergamen byl datován do konce čtvrtého nebo počátku pátého století n. l., takže není daleko od důležité trojice Sinajského, Vatikánského a Alexandrijského rukopisu. Evangelia (úplná až na dva ztracené listy) jsou v takzvaném západním pořadí Matouš, Jan, Lukáš a Marek.

Čtení rukopisu odhaluje neobvyklou směs typů textu. Každý je představován dlouhými souvislými úseky. Zdá se, že byl opsán ze zlomků několika rukopisů, z nichž každý měl jiný typ textu. Profesor H. A. Sanders naznačil, že by to mohlo souviset s náhlým pronásledováním křesťanů císařem Diokleciánem v roce 303 n. l. Z jeho výnosu měly být všechny opisy Písma veřejně spáleny. Z historických zpráv víme, že některé rukopisy byly tehdy ukryty. Zdá se, že neznámá osoba po desetiletích opsala zbylé části různých rukopisů, aby vytvořila text Washingtonského kodexu. Později se první složka Jana (Jan 1:1 až 5:11) ztratila a musela být v sedmém století přepsána.

V textu jsou některé zajímavé obměny a neobvyklý, ale neuznaný dodatek k 16. kapitole Marka, který má nejspíš původ v poznámce na okraji. Zvláštní hodnota rukopisu je v jeho spřízněnosti se starolatinskou a syrskou verzí. Skvrny loje ze svíčky na pergamenu ukazují, že byl hojně používán.

Navzdory pronásledování a odporu i působení času se nám Bible podivuhodně dochovala v mnoha rukopisech. Opravdu, „Jehovův výrok trvá navždy“. — 1. Petra 1:25; Izajáš 40:8.

[Podpisek obrázku na straně 15]

Courtesy of Free Gallery of Art, Smithsonian Institution