Směle oznamujte Jehovovo Království!
„Laskavě přijímal všechny, kteří k němu přišli. Kázal jim Boží království.“ — SKUTKY 28:30, 31.
1, 2. Jaké měl Pavel důkazy, že ho Bůh podporuje, a jaký dal příklad?
JEHOVA vždy podporuje ty, kteří oznamují Království. Jasně je to patrné na apoštolu Pavlovi. S božskou podporou předstupoval před vladaře, přestál útoky davu a směle oznamoval Jehovovo Království.
2 I jako vězeň v Římě Pavel „laskavě přijímal všechny, kteří k němu přišli“, a „kázal jim Boží království“. (Skutky 28:30, 31) To je opravdu znamenitý příklad pro dnešní svědky Jehovovy. Z Pavlovy kazatelské služby, jak o ní píše Lukáš v závěrečných kapitolách knihy Skutků, se můžeme mnoho naučit. — 20:1–28:31.
Spoluvěřící jsou posilováni
3. Co se stalo v Troadě a jaká obdobná činnost se vykonává v dnešní době?
3 Výtržnost v Efezu se uklidnila a Pavel pokračoval ve své třetí misionářské cestě. (20:12) Když se však chystal odplout do Sýrie, dověděl se, že proti němu Židé zosnovali spiknutí. Chystali se možná vstoupit na palubu téže lodi a Pavla zabít, a proto se vydal přes Makedonii. V Troadě strávil týden a posiloval spoluvěřící, jako to činí cestující dozorci mezi svědky Jehovovými dnes. V noci před svým odjezdem prodloužil Pavel svou řeč až do půlnoci. Eutychos seděl u okna a byl pravděpodobně unaven celodenní námahou. Ve spánku se sesul, spadl ze třetího poschodí a zabil se, ale Pavel ho oživil. To muselo vyvolat opravdu velkou radost. Jen si představ, jaká radost zavládne, až bude v nadcházejícím systému věcí vzkříšeno mnoho miliónů lidí. — Jan 5:28, 29.
4. Co učil Pavel efezské starší, pokud jde o kazatelskou službu?
4 Cestou do Jeruzaléma, v Milétu, se Pavel setkal se staršími z Efezu. (20:13–21) Připomněl jim, že je učil „dům od domu“ a že „důkladně svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše“. Ti, kteří se nakonec stali staršími, předtím činili pokání a měli víru. Apoštol je také předtím školil, aby nevěřícím směle ohlašovali Království, a jejich kazatelská služba dům od domu se podobala činnosti dnešních svědků Jehovových.
5. a) Jaký příklad dal Pavel, pokud jde o vedení svatým duchem? b) Proč potřebovali starší radu, aby ‚dávali pozor na celé stádo‘?
5 Pavel byl příkladem v tom, jak přijímal vedení Božím duchem. (20:22–30) „V duchu svázán“ neboli s pocitem, že je povinen řídit se jeho vedením, měl Pavel v úmyslu jít do Jeruzaléma, ačkoli ho tam čekala pouta a utrpení. Vážil si života, ale nejdůležitější pro něj bylo zachovat ryzost Bohu, stejně jako by to mělo být nejdůležitější i pro nás. Pavel nabádal starší, aby ‚dávali pozor na celé stádo, v němž je svatý duch ustanovil jako dozorce‘. Po jeho „odchodu“ (zřejmě smrtí) nebudou „utlačující vlci“ „něžně zacházet se stádem“. Takoví muži povstanou přímo mezi staršími, a učedníci s menší rozlišovací schopností přijmou jejich převrácené nauky. — 2. Tesaloničanům 2:6.
6. a) Proč mohl Pavel s důvěrou svěřit starší Bohu? b) Jak se Pavel řídil zásadou ve Skutcích 20:35?
6 Bylo nutné, aby starší zůstali duchovně bdělí a poskytovali ochranu před odpadnutím. (20:31–38) Apoštol je poučil o Hebrejských písmech a o Ježíšovu učení. To mělo posvěcující sílu, která jim mohla pomoci, aby přijali nebeské Království, „dědictví mezi všemi posvěcenými“. Pavel pracoval, aby se postaral o sebe i o své společníky, a tím také povzbudil starší, aby pilně pracovali. (Skutky 18:1–3; 1. Tesaloničanům 2:9) Jednáme-li podobně a pomáháme jiným získat věčný život, pochopíme Ježíšova slova: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ Smysl tohoto výroku je vyjádřen v evangeliích, ale cituje ho pouze Pavel, který jej mohl přijmout ústně nebo inspirací. Jsme-li stejně obětaví, jako byl Pavel, můžeme prožívat velké štěstí. Tak se jim rozdával, že když se loučil s efezskými staršími, byli velmi zarmouceni.
Ať se stane Jehovova vůle
7. Jak dal Pavel znamenitý příklad, když se podřídil Boží vůli?
7 Když se Pavlova třetí misionářská cesta blížila ke konci (kolem r. 56 n. l.) dal znamenitý příklad, jak se podřizovat Boží vůli. (21:14) V Cesareji zůstal se svými společníky u Filipa, jehož čtyři dcery, panny, „prorokovaly“, působením svatého ducha totiž předpovídaly události. Křesťanský prorok Agabus si tam svázal ruce a nohy Pavlovým pásem a byl podnícen duchem, aby řekl, že majitele tohoto pásu Židé v Jeruzalémě sváží a vydají do rukou pohanům. „Jsem připraven nejen být svázán, ale také zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše,“ řekl Pavel. Učedníci se upokojili a řekli: „Ať se stane Jehovova vůle.“
8. Nač bychom si mohli vzpomenout, jestliže je nám někdy zatěžko přijmout dobrou radu?
8 Pavel řekl starším v Jeruzalémě, co Bůh vykonal mezi pohany prostřednictvím jeho kazatelské služby. (21:15–26) Je-li nám někdy zatěžko přijmout dobrou radu, můžeme si vzpomenout, jak ji přijal Pavel. Aby dokázal, že neučí Židy v pohanských zemích, „aby odpadli od Mojžíše“, poslechl radu, kterou mu dali starší, totiž aby se podrobil obřadnému očištění a uhradil výlohy za sebe a za čtyři další muže. Zákon byl sice Ježíšovou smrtí odstraněn z cesty, ale Pavel neudělal žádnou chybu tím, že splnil jeho požadavky ohledně slavnostních slibů. — Římanům 7:12–14.
Neohroženě čelí útokům lůzy
9. V čem se podobají zkušenosti dnešních svědků Jehovových zážitkům Pavlovým, pokud jde o násilné útoky davu?
9 Svědkové Jehovovi často čelili násilným útokům lůzy a zachovali přitom ryzost Bohu. (Viz například Ročenku svědků Jehovových za rok 1975, angl., strany 180 až 90.) Židé z Malé Asie podněcovali podobné útoky lůzy proti Pavlovi. (21:27–40) Když s ním viděli Efezana Trofima, vznesli proti apoštolovi falešné obvinění, že znečišťuje chrám tím, že do něho přivádí Řeky. Chystali se ho zabít, ale římský tribun Klaudius Lysias a jeho muži dav upokojili. Podle předpovědi (ale vinou Židů) dal Lysias Pavla spoutat řetězy. (Skutky 21:11) Ve chvíli, kdy měl být apoštol odveden do kasáren poblíž chrámového nádvoří, dověděl se Lysias, že Pavel není žádný buřič, ale že je Žid, který smí vcházet do chrámového prostoru. Pavlovi bylo dovoleno promluvit, a oslovil lid hebrejsky.
10. Jak reagovali Židé v Jeruzalémě na Pavlovu řeč a proč nebyl mrskán?
10 Pavel vydal smělé svědectví. (22:1–30) Poukázal na to, že je Žid a že ho poučoval velice vážený Gamaliel. Apoštol vysvětlil, že cestou do Damašku, kde chtěl stíhat následovníky té Cesty, byl oslepen, když spatřil oslaveného Ježíše Krista. Ananiáš mu však vrátil zrak. Později řekl Pán Pavlovi: „Odejdi, protože tě vyšlu k vzdáleným národům.“ Tato slova zapůsobila jako jiskra v lese. Dav začal křičet, že se nehodí, aby Pavel žil. Odhazovali kolem své svrchní oděvy a vztekle metali prach do vzduchu. Lysias tedy dal Pavla odvést do kasáren a tam měl být Pavel mrskán a přitom vyslýchán, aby se Lysias dověděl, proč jsou Židé proti němu. K mrskání (nástrojem, který měl na držadle kožené řemínky s uzlíky nebo s vloženými kousky kovu či kosti) nedošlo, protože se Pavel zeptal: ‚Je zákonné mrskat neodsouzeného Římana?‘ Když se Lysias dověděl, že je Pavel římský občan, polekal se a přivedl Pavla před sanhedrin, aby zjistil, z čeho jej Židé obviňují.
11. V jakém ohledu byl Pavel farizeus?
11 Když Pavel zahájil svou obhajobu před sanhedrinem a řekl, že se „choval. . . před Bohem s dokonale čistým svědomím“, nařídil velekněz Ananiáš, aby ho uhodili. (23:10) Pavel řekl: „Bůh uhodí tebe, ty obílená stěno.“ „Spíláš Božímu veleknězi?“ zeptali se někteří. Pavel špatně viděl, a proto možná Ananiáše nepoznal. Pavel si však povšiml, že jsou v radě farizeové a saduceové, a proto řekl: „Jsem farizeus a jsem souzen pro naději na vzkříšení mrtvých.“ Tak vznikl v sanhedrinu rozkol, protože farizeové věřili ve vzkříšení, ale saduceové ve vzkříšení nevěří. Vznikl takový rozkol, že musel Lysias Pavla zachránit.
12. Jak unikl Pavel v Jeruzalémě spiknutí, při němž měl přijít o život?
12 Potom Pavel unikl spiknutí, při němž mu šlo o život. (23:11–35) Čtyřicet Židů přísahalo, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Pavlův synovec to oznámil Pavlovi i Lysiovi. Apoštol byl pod vojenským dohledem odveden k místodržiteli Antoniu Felixovi do Cesareje, římského administrativního hlavního města Judeje. Felix slíbil Pavlovi slyšení a pak ho dal střežit v pretoriánském paláci Heroda Velikého, hlavním sídle místodržitelově.
Smělost před vladaři
13. O čem svědčil Pavel Felixovi a k čemu to vedlo?
13 Zanedlouho se apoštol hájil proti falešným obžalobám a směle vydával svědectví Felixovi. (24:1–27) Před židovskými žalobci Pavel ukázal, že nepodněcoval dav. Řekl, že věří tomu, co je vyjádřeno v Zákonu a v Prorocích, a že doufá ve „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. Pavel přišel do Jeruzaléma s „dary milosrdenství“ (příspěvky pro Ježíšovy následovníky, kteří byli možná chudí proto, že byli pronásledováni) a byl obřadně očištěn. Felix sice soud odkládal, ale Pavel později kázal jemu i jeho manželce Drusille (dceři Heroda Agrippy I.) o Kristu, spravedlnosti, sebeovládání a o nadcházejícím soudu. Felix se takové řeči lekl a dovolil Pavlovi odejít. Později však pro apoštola posílal často, a marně doufal, že dostane nějaký úplatek. Felix věděl, že je Pavel nevinen, ale nechal ho v poutech, protože doufal, že si získá přízeň u Židů. O dva roky později nastoupil po Felixovi Porcius Festus.
14. Jaké zákonné opatření Pavel využil, když stál před Festem, a jakou obdobu pozoruješ v tom směru?
14 Pavel se směle hájil i před Festem. (25:12) Kdyby si apoštol zasloužil smrt, nedoprošoval by se, ale nikdo ho nemůže vydat Židům jako projev přízně. „Odvolávám se k césarovi!“ řekl Pavel a využil přitom práva, které měl jako římský občan, totiž být vyslýchán v Římě (tehdy před Neronem). Odvolání mu je povoleno a Pavel bude „svědčit. . . v Římě“, jak bylo předpověděno. (Skutky 23:11) Svědkové Jehovovi také využívají opatření k ‚obhajobě a zákonnému utvrzování dobrého poselství‘. — Filipanům 1:7.
15. a) Které proroctví se splnilo, když Pavel předstoupil před krále Agrippu a před césara? b) Jak se Saul ‚vzpíral proti ostnům‘?
15 Král Herodes Agrippa II. ze severní Judeje a jeho sestra Bereniké (s níž měl krvesmilný vztah) slyšeli Pavla, když byli na návštěvě u Festa v Cesareji. (25:13–26:23) Pavel vydával svědectví Agrippovi a césarovi, a tím splnil proroctví, že ponese Pánovo jméno králům. (Skutky 9:15) Když Pavel vyprávěl Agrippovi, co se stalo cestou do Damašku, zmínil se o tom, že Ježíš řekl: „Vzpírat se proti ostnům je pro tebe těžké.“ Tvrdohlavý býk se sám zraňuje, když se vzpírá proti píchání bodcem, a stejně si škodil i Saul, když bojoval proti Ježíšovým následovníkům, které podporoval Bůh.
16. Jak reagovali Festus a Agrippa na Pavlovo svědectví?
16 Jak reagovali Festus a Agrippa? (26:24–32) Festus nemohl pochopit vzkříšení a divil se Pavlovu přesvědčení. Řekl: „Velká učenost tě dohání k šílenství!“ Podobně dnes někteří obviňují svědky Jehovovy, že ztratili rozum, ačkoli ve skutečnosti „pronášejí“ stejně jako Pavel „výroky pravdy a zdravé mysli“. „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem,“ řekl Agrippa, který ukončil audienci, ale uznal, že mohl Pavel být propuštěn, kdyby se byl neodvolal k césarovi.
Nebezpečí na moři
17. Jak bys popsal nebezpečí na moři, do nichž se dostal Pavel při své cestě do Říma?
17 Cestou do Říma byl Pavel vystaven ‚nebezpečím na moři‘. (2. Korinťanům 11:24–27) Jeden důstojník jménem Julius dostal na starost vězně, kteří se plavili z Cesareje do Říma. (27:1–26) Když jejich loď přistála v Sidónu, směl Pavel navštívit věřící, kteří ho duchovně osvěžili. (Srovnej 3. Jana 14.) V Myře, v Malé Asii, přiměl Julius vězně, aby nastoupili na loď, která vezla do Itálie obilí. Ačkoli vanul silný protivítr, dostali se do místa zvaného Krásné přístavy, blízko krétského města Laseje. Když odtud vypluli do Foiniku, dostala se loď do prudké vichřice vanoucí od severovýchodu. Námořníci se báli, aby nenajeli na Syrtu (pohyblivé písky) u severního břehu Afriky, a proto „stáhli plachty“, snad plachtoví i stěžně. Trup lodi byl předtím podvázán lany, aby se loď nerozpadla. Loď se zmítala v bouři i následující den, a proto jí začali ulehčovat a házeli náklad přes palubu. Třetí den vyhodili lodní výstroj (plachty nebo zásobní lanoví). Zdálo se, že naděje mizí, a proto se Pavlovi objevil anděl a řekl mu, aby se nebál. Bude totiž stát před césarem. Opravdu se jim ulevilo, když apoštol řekl, že budou všichni cestující vrženi na břeh nějakého ostrova.
18. Co se nakonec stalo Pavlovi a jeho spolucestujícím?
18 Cestující skutečně přežili. (27:27–44) Čtrnáctý den o půlnoci námořníci vytušili, že se blíží k pevnině. To se potvrdilo, když měřili hloubku olovnicí, a aby neztroskotali na skaliskách, spustili kotvy. Všech 276 mužů uposlechlo Pavla a najedli se. Pak odlehčili lodi tím, že vyhodili přes palubu pšenici. Na úsvitu námořníci odřízli kotvy, uvolnili vesla a vytáhli přední plachtu na vítr. Loď narazila na písčinu a záď se začala lámat. Ale všem se podařilo dostat se na pevninu.
19. Co se stalo Pavlovi na Maltě a co tam vykonal pro jiné?
19 Promočení a vyčerpaní trosečníci se ocitli na Maltě, kde jim ostrované prokázali „mimořádnou lidskou laskavost“. (28:16) Když však Pavel položil na oheň chrastí, horkem se probudila spící zmije a přichytila se mu na ruku. (Dnes na Maltě nejsou jedovatí hadi, ale toto byl ‚jedovatý tvor‘.) Malťané se domnívali, že je Pavel vrah a že ho „trestající spravedlnost“ neponechá naživu, ale když nepadl mrtvý ani nedostal žádný zánět a neotekl, řekli, že to je nějaký bůh. Pavel později uzdravil mnoho lidí, také otce maltského předního úředníka Publia. Po třech měsících odplul Pavel, Lukáš a Aristarchos na lodi, která nesla na přídi znak „Synové Diovi“ (Kastor a Pollux, mythická dvojčata údajně ochraňující námořníky). Když přistáli v Puteoli, vydal se Julius se svými svěřenci dále. Pavel děkoval Bohu a nabyl odvahy, když jim přišli křesťané z římského hlavního města naproti až k Appiovn tržišti a ke Třem krčmám při Appiově silnici. Když se konečně dostali do Říma, bylo Pavlovi dovoleno, aby zůstal sám, i když po vojenským dohledem.
Dále oznamujme Jehovovo království!
20. Jaké činnosti se Pavel věnoval ve svém římském bydlišti?
20 Pavel byl ubytován v Římě a směle tam oznamoval Jehovovo Království. (28:17–31) Židovským předním mužům řekl: „Pro naději Izraele mám kolem sebe tento řetěz.“ K této naději patřilo přijetí Mesiáše, a za to bychom měli být ochotni trpět i my. (Filipanům 1:29) Většina z těchto Židů sice neuvěřila, ale správný stav srdce měli mnozí pohané a židovský ostatek. (Izajáš 6:9, 10) Dva roky (asi v letech 59–61 n. l.) přijímal Pavel všechny, kteří k němu přišli, „kázal jim Boží království a vyučoval je o Pánovi Ježíši Kristu s největší volností řeči, bez překážky“.
21. Jaký příklad dával Pavel až do konce svého pozemského života?
21 Nero zřejmě prohlásil Pavla za nevinného a propustil ho. Apoštol pak začal opět pracovat společně s Timoteem a Titem. Znovu však byl v Římě uvězněn (kolem roku 65 n. l.) a pravděpodobně zemřel za Nerona mučednickou smrtí. (2. Timoteovi 4:6–8) Až do konce však dával Pavel znamenitý příklad jako statečný zvěstovatel Království. Kéž všichni, kteří jsou oddáni Bohu, v těchto posledních dnech s týmž duchem směle oznamují Jehovovo Království!
Jak bys odpověděl?
◆ Jaké školení v kazatelské službě poskytl Pavel starším v Efezu?
◆ Jak dal Pavel příklad, pokud jde o podřízenost Boží vůli?
◆ V čem se podobají zkušenosti dnešních svědků Jehovových zážitkům Pavlovým, pokud jde o násilné útoky davu?
◆ Jakého zákonného opatření Pavel využil, když stál před místodržitelem Festem, a co obdobného se děje v dnešní době?
◆ Jakou činností se Pavel zaměstnával, když byl ubytován v Římě, a v čem nám tak dal příklad?