Jak můžeme nesobecky reagovat na Boží lásku?
„Jestliže nás Bůh tak miloval, pak jsme my sami povinni se navzájem milovat.“— 1. JANA 4:11.
1, 2. Co je nutné, abychom nesobecky reagovali na projevy Boží lásky?
JEHOVA je pravé zosobnění lásky. V předešlém článku jsme viděli, jak štědré jsou projevy jeho lásky. Všimli jsme si také, jak Mojžíš, David a Ježíš Kristus na ty projevy lásky nesobecky reagovali. Neměl by snad chtít každý svědek Jehovův činit totéž? Jistě!
2 Co je nutné, jestliže máme nesobecky reagovat na projevy Boží lásky? Jednak mu musíme dát první místo ve svém životě, milovat ho celým srdcem, duší, myslí a silou. (Marek 12:29, 30) To znamená být zaměřen na Boha, mít k Jehovovi vřelý osobní vztah. Toužíme hovořit ke svému nebeskému Otci v modlitbě? Modlíme se neustále a v modlitbě vytrváváme? Nebo své modlitby rychle odbýváme a někdy jsme dokonce tak zaměstnaní, že se nemodlíme? (Římanům 12:12; 1. Tesaloničanům 5:17) Obracíme pozornost na Jehovu, připisujeme jemu a jeho organizaci zásluhu za to, co jsme snad dokázali? (1. Korinťanům 3:7; 4:7) Ano, cítíme jako žalmista? Řekl o Bohu: „Sedmkrát za den jsem tě chválil.“ — Žalm 119:164.
3. Jak můžeme projevit, že nesobecky reagujeme na Boží lásku, když se společensky sejdeme?
3 Snadno se odhalí, zda reagujeme nesobecky na Boží lásku nebo ne, když se sejdeme ke společenskému pobavení. Točí se pak náš hovor okolo světských záležitostí, nebo okolo duchovních věcí? Ne že bychom měli vést vážné biblické studium, kdykoli se sejdeme se spolukřesťany. Jistě však můžeme najít nějaké zajímavosti duchovní povahy, které můžeme do rozhovoru zahrnout. Co kdybychom vyprávěli zkušenosti z kazatelské služby, hovořili o svém oblíbeném biblickém textu, jak jsme poznali pravdu, nebo uváděli příklady Boží milující péče a požehnání?
4. Jak bychom měli pohlížet na věci, když jsme zklamáni ohledně nějaké přednosti služby?
4 Jiná okolnost, která může zjevit stupeň našeho ocenění pro Boží lásku, je ta, když jsme přehlédnuti vzhledem k nějaké přednosti služby v Jehovově organizaci. Jak reagujeme? Jestliže nám jde hlavně o to, abychom ctili Jehovu, připustíme, že Bůh bude asi ctěn stejně dobře, ať tu zmíněnou přednost služby dostal kdokoli. (Srovnej Lukáše 9:48.) Jestliže se však nemístně staráme o svou vlastní výhodu či jméno, budeme rozrušeni, že jsme byli podle svého mínění přehlédnuti. Měli bychom si pamatovat, že nás Jehova miluje, a možná dokonce ví, že právě nyní nemůžeme unést váhu jisté teokratické odpovědnosti. Snad nám bohatě žehná jinými způsoby, a takové projevy jeho lásky by nám měly pomoci zachovat si duchovní rovnováhu. — Přísloví 10:22.
Milovat spravedlnost, nenávidět bezzákonnost
5. Jaký účinek na naše chování by měly mít projevy Boží lásky?
5 Projevy Boží lásky k nám by nás měly pohnout k napodobování Krista v tom, že milujeme spravedlnost a nenávidíme bezzákonnost. (Hebrejcům 1:9) Pravda, nedokážeme to dokonale jako Ježíš. Přesto si můžeme dát za cíl být tak svatí, poctiví a dbalí zákonů, jak ve své nedokonalosti můžeme. K tomu musíme nejen rozvíjet lásku ke spravedlivým a dobrým věcem, ale také pěstovat nenávist, odpor, hnus k tomu, co je ničemné. Jak to vyjádřil apoštol Pavel: „Mějte odpor k tomu, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“ (Římanům 12:9) „Mějte odpor“ je silný výraz, znamená „pohlížet s krajním znechucením“. — Websterův nový školní slovník (angl.)
6. Co nám pomůže chránit se před pokušeními, která nám klade do cesty svět, naše hříšné tělo a ďábel?
6 Co nám pomůže chránit se před pokušeními, která nám staví do cesty svět, naše vlastní hříšné tělo a ďábel? Věrná oddanost Jehovovi Bohu, který se na nás obrací: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísloví 27:11) Ano, věrná oddanost Jehovovi nás pohne k tomu, abychom moudře nenáviděli to, co nenávidí on. Dále: ať se nám zdá porušení nějakého Božího zákona sebevíc příjemné nebo vzrušující, musíme si stále říkat, že udělat to prostě nestojí za to. (Galaťanům 6:7, 8) Lidské srdce je zrádné, uhýbavé, klamavé, právě jak se nám připomíná u Jeremjáše 17:9. Křesťanské srdce má rádo dobré, krásné, čisté věci. Někdy je však hříšné sklony nakloní k tomu, aby také toužilo po tom, co je špatné. Jako srdce Izraelitů, kteří uctívali Jehovu, a přece udržovali své modlářské „výšiny“, tak může být i naše srdce sobecké a šalebné. (1. Královská 22:43; 5. Mojžíšova 12:2) Naše nedokonalé srdce se může snažit nalézat omluvy, aby nás vystavilo pokušení. Může se snažit zlehčit vážnost nesprávného jednání, k němuž jsme pokoušeni. Nebo se nás naše srdce může pokoušet přesvědčit, že jakýkoli trest bude jen dočasný.
7. Proč se musíme střežit před žádostí po tom, co je špatné?
7 Z ocenění pro Boží lásku se musíme střežit před žádostí po tom, co je špatné, třeba před náchylností k sexuální nemravnosti, ať jsme svobodní nebo v manželství. To, co začalo jako zdánlivě neškodný flirt, opět a opět končívá tím, že se dva křesťané tak citově zapletou, že se dopustí hříchu a je jim odňata pospolitost. I starší, kteří by měli být příkladem stádu, v těchto věcech špatně dopadli. — Srovnej 1. Královskou 15:4, 5.
8. Jaký výstražný příklad nám dává apoštol Pavel a jak lze takový problém znázornit?
8 Uvažuj o apoštolu Pavlovi, kterému bylo požehnáno nadpřirozeným viděním a silami a darem božské inspirace. Aby měl úspěch ve svém zápasu s hříšnými sklony, musel tlouci — ano, tvrdě bít — do svého těla. Odvážíme se dělat méně než on? (Římanům 7:15–25; 1. Korinťanům 9:27) Je to, jako bychom byli v malé loďce na rychle tekoucí řece a unášelo nás to k vodopádu. Chceme-li odvrátit pohromu, musíme usilovně veslovat proti silnému proudu. Zdá se snad, že neděláme velký pokrok, ale dokud se silně namáháme, nezřítíme se do zkázy ve vodopádu. Projevy lásky Jehovy Boha k nám by jistě měly způsobit, že se budeme silně namáhat, abychom mu byli věrně oddáni tím, že nenávidíme bezzákonnost a milujeme spravedlnost.
Projevuj bratrskou lásku
9. Jakou radu ohledně lásky k bratrům nám dává apoštol Jan?
9 Projevy Boží lásky by nás také měly pohnout, abychom milovali své bratry, jako Ježíš Kristus miluje své učedníky. (Jan 13:1) Apoštol Jan nanejvýš vhodně prohlašuje: „Láska není v tom, že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy. Milovaní, jestliže nás Bůh tak miloval, pak jsme my sami povinni se navzájem milovat.“ (1. Jana 4:10, 11) Ježíš přece řekl, že se jeho praví následovníci poznají podle lásky, kterou mají mezi sebou. — Jan 13:34, 35.
10, 11. Jakými způsoby například můžeme dokazovat bratrskou lásku?
10 Víme, že by křesťané měli projevovat bratrskou lásku. Není však na škodu si připomenout různé způsoby, jimiž můžeme tuto lásku, jakou projevoval Kristus, jeden druhému prokazovat. Taková láska nám pomůže přehlížet rozdíly v rase, národnosti, vzdělání, kultuře a ekonomické úrovni. Navíc nás bratrská láska pohne, abychom se scházeli na shromážděních. Jestliže opravdu milujeme své bratry, nedovolíme, aby nás nepříznivé počasí nebo lehká indispozice připravily o radost ze společenství s nimi a z výměny vzájemného povzbuzení. (Římanům 1:11, 12) Navíc nás křesťanská láska přiměje, abychom se na shromáždění dobře připravovali a aktivně se na nich podíleli, abychom se mohli navzájem podněcovat k lásce a znamenitým skutkům. — Hebrejcům 10:23–25.
11 A co pomoc bratrům v kazatelské službě? Všimli jsme si, že se starší a služební pomocníci často vydávají do služby dům od domu společně nebo sami, když by při troše plánování mohli do služby pozvat zvěstovatele, kteří potřebují pomoc. Takové projevy lásky způsobí, že bude kazatelská služba starších a služebních pomocníků dvojnásob blahodárná. A co vzít s sebou nového zvěstovatele na domácí biblické studium? — Římanům 15:1, 2.
12. Jak máme chápat 1. Jana 3:16–18?
12 Láska také způsobí, že přijdeme na pomoc bratrům, kteří jsou snad ve skutečné hmotné nouzi. Apoštol Jan napsal: „Tím jsme poznali lásku, protože on se za nás vzdal své duše, a my jsme povinni se vzdávat svých duší za své bratry. Kdo však má prostředky tohoto světa k živobytí a spatří svého bratra, který má nouzi, a přece před ním zavře dveře svého něžného soucitu, jak v něm zůstává Boží láska? Děťátka, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ (1. Jana 3:16–18) Snad nás nyní nepožádají, abychom se za ně vzdali své duše, ale někdy máme příležitost projevit jim lásku jinak, nejen slovem nebo jazykem, ale také skutky. Není nic špatného na tom, že milujeme bratry slovem, ale nechceme omezit svou lásku na slova, když potřebují hmotné věci. Ježíšův výrok, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“, platí i pro poskytování hmotné pomoci. — Skutky 20:35.
13. a) Které ze základních pravd jsme se naučili s pomocí Jehovovy viditelné organizace? b) Jakou platnou myšlenku napsal Charles Taze Russell?
13 Máme příležitost projevit lásku ke svým bratrům, kteří se ujímají vedení ve sboru, nebo ve spojitosti s Jehovovou organizací celosvětově. K tomu patří být věrně oddaní „věrnému a rozvážnému otroku“. (Matouš 24:45–47) Přiznejme si, že i kdybychom četli Bibli sebevíc, nikdy bychom byli sami nepoznali pravdu. Nebyli bychom poznali pravdu ohledně Jehovy, jeho předsevzetí a vlastností, významu a důležitosti jeho jména, Království, Ježíšova výkupného a rozdílu mezi Boží a satanovou organizací, ani proč Bůh připustil ničemnost. Je to tak, jak napsal první prezident Společnosti Strážná věž, Charles Taze Russell, roku 1914: „Nejsme požehnaný, šťastný lid? Není náš Bůh věrný? Jestliže zná někdo něco lepšího, ať si to vezme. Jestliže někdo z vás někdy najde něco lepšího, doufáme, že nám to poví. My neznáme nic lepšího, ani zpola tak dobrého jako to, co jsme našli v Božím slově. . . Žádný jazyk ani pero nevypoví, jaký pokoj, radost a požehnání uvedlo jasné poznání pravého Boha do našeho srdce a života. Příběh o Boží moudrosti, smyslu pro právo, moci a lásce plně uspokojuje touhu jak naší hlavy, tak našeho srdce. Dále nehledáme. Není nic, po čem bychom více toužili, než mít tento podivuhodný Příběh jasněji v mysli.“ (Strážná věž, 15. prosince 1914, angl., strany 377–8) Jak pravdivá jsou ta dobře napsaná slova!
Sloužit těm, kteří jsou vně
14. K jakému jednání by nás měly projevy Boží lásky pohnout vzhledem k lidem mimo sbor?
14 Projevy Boží lásky, z nichž se těšíme, by nás měly pohnout, abychom lásku k bližnímu projevovali lidem mimo sbor. Jak? Okolnosti třeba ukáží, že svým bližním můžeme pomoci v hmotném ohledu. Mnohem důležitější však je, že můžeme dát najevo lásku k bližním tím, že druhým přinášíme dobré poselství o Božím království a pomáháme těm, kteří milují spravedlnost, aby se stali učedníky Ježíše Krista. Věnujeme se pravidelně této veřejné službě, nebo ji zanedbáváme? Stala se pouhou rutinou nebo symbolickou službou? Nebo máme opravdu pohnutku lásky k bližnímu? Dokážeme se vcítit? Jsme trpěliví, čekáme, až lidé zareagují? Povzbuzujeme majitele bytů, aby se vyjadřovali? Ano, místo abychom stále mluvili sami, dovolme, aby nás láska k bližnímu pohnula k naslouchání a k blahodárným biblickým rozhovorům s lidmi, s nimiž se setkáme ve službě.
15. a) Proč je „příležitostné svědectví“ lepší označení než „náhodné svědectví“? b) Proč máme využívat možností příležitostného svědectví?
15 Jsme tak vnímaví, jak jen lze, abychom využívali možností příležitostného svědectví? Je třeba poznamenat, že to není jen náhodné vydávání svědectví, což by naznačovalo činnost, která není plánována nebo je málo důležitá. Příležitostné svědectví je velmi důležité a láska k ostatním lidem nás pobídne, abychom si vytvářeli příležitosti pro svědectví. Často je takové svědectví velmi plodné. Například během sjezdu svědků Jehovových v severní Itálii jel bratr do garáže nechat si vyměnit čelní světlo. Zatímco čekal, vydal svědectví lidem okolo sebe a dal jim letáčky, které je zvaly na nedělní veřejnou přednášku. O rok později ho na mezinárodním sjezdu v Římě vřele zdravil bratr, kterého nepoznával. Kdo to byl? Jeden z mužů, jimž dal před rokem v garáži leták! Muž si šel poslechnout veřejnou přednášku a přihlásil se o biblické studium. Nyní jsou i s manželkou oddanými svědky Jehovy. Příležitostné svědectví může být nesporně velmi blahodárné.
Dál reaguj na Boží lásku
16. Jaké otázky bychom si měli klást?
16 Jehova byl skutečně štědrý v projevech lásky ke svým tvorům. Jak jsme poukázali, Písma nám dávají znamenité příklady těch, kteří nesobecky reagovali na projevy Boží lásky. Inspirovaný žalmista velmi vhodně zvolal: „Ať lidé vzdávají díky Jehovovi za jeho milující laskavost a za jeho podivuhodná díla vůči lidským synům.“ (Žalm 107:8, 15, 21, 31) Odvažujeme se přijímat Boží nezaslouženou laskavost a opomíjet její účel? Ať se to nikdy nestane! (2. Korinťanům 6:1) Ptejme se tedy každý jednotlivě sám sebe: ‚Skutečně oceňuji projevy Boží lásky, z nichž jsem se již těšil? Doufám s důvěrou, že se z nich budu dále těšit v budoucnosti? Vedou mě k tomu, že miluji Jehovu celým srdcem, duší, myslí a silou? Jsem opravdu zaměřen na Boha? Miluji spravedlnost a nenávidím bezzákonnost? Projevuji bratrskou lásku? A jak věrně se snažím kráčet v Ježíšových šlépějích, pokud jde o mou službu?‘
17. K čemu to povede, jestliže nesobecky zareagujeme na projevy lásky Jehovy Boha?
17 Je opravdu mnoho způsobů, jak projevovat svou upřímnou vděčnost za všechny projevy Boží lásky, které jsme zakusili. Budeme-li plně využívat příležitostí projevovat takové ocenění, rozradostníme srdce našeho nebeského Otce. Budeme požehnáním pro druhé a také sami obdržíme radost, pokoj a spokojenost. Reagujme proto dále nesobecky na projevy Boží lásky.
Jak bys odpověděl?
◻ Co je nutné, abychom nesobecky reagovali na Boží lásku?
◻ Jak se můžeme chránit před pokušeními?
◻ Jak například můžeme projevovat bratrskou lásku?
◻ K jakému jednání s našimi bližními by nás měly pohnout projevy Jehovovy lásky?
[Obrázek na straně 17]
Musíme zápasit s hříšnými sklony, abychom se vyhnuli pohromě
[Obrázek na straně 18]
Starší projevují bratrskou lásku tím, že doprovázejí jiné ve službě království
[Obrázek na straně 19]
Charles Taze Russell, první prezident Společnosti Strážná věž, upozornil na pokoj, radost a požehnání, jež může poskytnout jedině Bůh