Zjišťujeme, co je svatý duch

VĚDĚL jsi, že svatý duch ovlivňuje život každého z nás? A uvědomil sis, že se tím může nesmírně zlepšit tvůj život? Snad tě to překvapí. Položíš si možná otázku: „Kdo nebo co je svatý duch?“

Jsi-li členem některé církve křesťanstva, snad jsi slyšel, jak duchovní křtí děcko „ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“. (Matouš 28:19, EP) Když dostane někdo z duchovenstva otázku, co je svatý duch, rychle odpoví: „Svatý duch je třetí osoba trojice, ve všem rovná Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu.“

V několika prvních stoletích našeho letopočtu však tento názor nebyl přijímán. Například v roce 381 n. l. — asi tři století po smrti apoštolů Ježíše Krista — napsal Řehoř z Nazianzu: „Někteří se domnívají, že [svatý duch] je síla (energeia), někteří ho považují za tvora, někteří říkají, že to je Bůh, někteří se v té věci nemohou rozhodnout.“

Většina dnešních církví křesťanstva chápe svatého ducha podle nauky o trojici. Podporuje však Bible tento názor? Nebo je to pouze pojetí založené na tradici? Bible ve skutečnosti nikde nemluví o svatém duchu stejným způsobem jako mluví o Bohu nebo o Ježíšovi. V Bibli například nemá svatý duch žádné osobní jméno.

Je to snad jen nějaký nezávažný detail? Ne. Jména jsou v Bibli důležitá. Bůh zdůraznil důležitost svého jména, když řekl: „Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou slávu, ani svou chválu rytinám.“ (Izajáš 42:8) Důležitost jména Ježíše Krista byla zdůrazněna před jeho narozením, když řekl anděl Marii: „Dáš mu jméno Ježíš.“ (Lukáš 1:31) Jestliže je tak důležité jméno Otce a jméno Syna, proč nemá svatý duch žádné osobní jméno? Již jen tato podrobnost by měla v člověku vyvolat otázku, zda je svatý duch opravdu roven Otci a Synu.

Písmo a svatý duch

V Hebrejských písmech neboli ve „Starém Zákonu“ jsou zmínky o „svatém duchu“ a o ‚jeho [Božím] duchu‘. (Žalm 51:11; 51:13, KB; Joel 2:28, 29) Čteme, že svatý duch může člověka naplnit, může na něm spočinout a může ho zahalit. (2. Mojžíšova 31:3; Soudců 3:10; 6:34) Něco z Božího svatého ducha může být někomu odňato a dáno někomu jinému. (4. Mojžíšova 11:17, 25) Svatý duch může začít na někoho působit a umožnit mu, aby vykonával nadlidské činy. — Soudců 14:6; 1. Samuelova 10:6.

Co můžeme logicky vyvodit z takových výroků? Jistě nevedou k závěru, že je svatý duch osobou. Jak může být část nějaké osoby vzata z jednoho jedince a dána někomu jinému? Není také žádný důkaz, že za Ježíšova pobytu na zemi považovali věrní Židé svatého ducha za osobu rovnou Otci. Rozhodně neuctívali svatého ducha. Jejich uctívání bylo naopak zaměřeno výlučně k Jehovovi, jedinému, kterého sám Ježíš označoval slovy ‚můj Otec‘ a ‚můj Bůh‘. — Jan 20:17.

Podobně jako takzvaný Starý Zákon říká i část Bible označovaná jako Křesťanská řecká písma neboli „Nový Zákon“, že může svatý duch někoho ‚naplnit‘ nebo že může „na“ někom být. (Skutky 2:4; Lukáš 2:25–27) Svatý duch byl ‚dán‘, byl na někoho ‚vylit‘ a byl ‚rozdílen‘. (Lukáš 11:13; Skutky 10:45; Hebrejcům 2:4) O letnicích roku 33 n. l. obdrželi učedníci ‚něco z‘ Božího ducha. (Skutky 2:17) Písmo také mluví o křtu svatým duchem a o pomazání tímto duchem. — Matouš 3:11; Skutky 1:5; 10:38.

Takové biblické výroky dokazují, že svatý duch není žádná osoba. Tento závěr se potvrzuje, když vidíme, že je svatý duch uveden mezi jinými neosobními věcmi. Bible například říká, že byl Štěpán ‚plný víry a svatého ducha‘. (Skutky 6:5) A apoštol Pavel se doporučoval jako Boží služebník „čistotou, poznáním, shovívavostí, laskavostí, svatým duchem, láskou bez pokrytectví“. — 2. Korinťanům 6:4–6.

Je pravda, že někdy Bible svatého ducha personifikuje. Izajáš například řekl, že někteří vzbouřenci ‚ublížili Božímu svatému duchu‘. (Izajáš 63:10) Pavel řekl, že svatý duch může být ‚zarmoucen‘. (Efezanům 4:30) A celá řada textů říká, že svatý duch učí, vede, mluví a vydává svědectví. (Jan 14:26; 16:13, 14; 1. Jana 5:7, 8) Bible však také personifikuje jiné neživé věci, například moudrost, smrt a hřích. (Přísloví 1:20; Římanům 5:17, 21) To je vlastně způsob, jímž Písmo někdy dodává výrokům živost.

Dnes se podobně vyjadřujeme o Bibli, když říkáme, že o něčem mluví nebo že učí nějakou nauku. Když se vyjadřujeme tímto způsobem, nemyslíme přece, že je Bible nějaká osoba. A když Bible používá podobné výrazy v souvislosti se svatým duchem, neříká tím, že je svatý duch osoba.

Co je tedy svatý duch? Není to žádná osoba. Je to Boží činná síla, kterou Bůh používá k vykonání své vůle. (1. Mojžíšova 1:2) Ale jak působí svatý duch na náš život? A jak můžeme mít osobně větší užitek z jeho činnosti?