Co je velká sporná otázka?

CO JE velká sporná otázka, před kterou všichni stojíme? Je to stoupající hladina moří a výstřelky počasí způsobené celosvětovým oteplováním? Je to ztenčení ozónové vrstvy, které vede k nebezpečnému pronikání škodlivých slunečních ultrafialových paprsků? Je to populační exploze, jež s sebou nese jiné celosvětové problémy jako chudobu a zločinnost? Nebo je to vyhlídka na záhubu nespočetných miliónů lidí v jaderné válce, přičemž by ti, kdo by snad vraždění přežili, nakonec bolestně zemřeli na následky chladu, hladovění nebo záření?

Časopis Scientific American tyto a jiné sporné otázky v roce 1989 rozebral a došel k závěru: „Nejvážnější potenciální nebezpečí pro přežití představuje bezpochyby možnost jaderné války.“ Je tedy tou velkou spornou otázkou, před níž stojíme, jaderná válka?

Velká sporná otázka

Po změně politického klimatu od roku 1989 se snad zdá jaderná válka méně pravděpodobná. Přesto, dokud existují jaderné zbraně, představují pro lidstvo vážnou hrozbu. Avšak informace v 1990 Britannica Book of the Year ukazuje na jinou kritickou záležitost. Podle této příručky je více než 230 miliónů obyvatel země ateisty. Jiné prameny ukazují, že další milióny jsou ovlivněny východními filozofiemi, jež připouštějí názor, že neexistuje stvořitel. Navíc stamilióny lidí ve stvořitele sice věří, ale jejich představy o něm se radikálně liší. A jejich jednání mnohdy působí velkou pohanu tomu, k jehož uctívání se hlásí. — 2. Petra 2:1, 2.

Jestliže Bůh existuje — a to je naprosto jisté —, potom se dnes velká sporná otázka musí týkat jeho. Proč stvořil lidstvo? Jakou máme vůči němu odpovědnost? Jak bude reagovat na to, jak člověk ničí zemi? A jak zareaguje na to, že tak mnozí odmítají v něj věřit a podřídit se jeho vůli? Velká sporná otázka, před níž všichni stojíme, je ve skutečnosti ta, zda přijímáme nebo odmítáme svrchovanost Boha, ‚jenž sám má jméno Jehova‘. — Žalm 83:18, Překlad krále Jakuba; 83:19, KB.

Původ vesmíru

Pro ty, kteří v Boha nevěří, samozřejmě neexistuje sporná otázka naší odpovědnosti vůči němu. Ale ten, kdo se poctivě zadívá na plánovitost a krásu našeho pozemského domova, je nucen uznat, že tu musí být velký Plánovač. Je pravda, že většina vědců vypouští Boha ze svých pokusů o výklad přírodních divů okolo nás. Mnozí například říkají, že vesmír dorostl své dnešní velikosti z nepatrné tečky mnohem menší než špendlíková hlavička, že se to vše stalo „přirozeně“, náhodou, a nepotřebovalo to stvořitele. Avšak fyzik Hanbury Brown po výkladu populární nové teorie o vzniku vesmíru ve své knize The Wisdom of Science připouští: „Většině lidí by to, tuším, mohlo připadat spíš jako kouzelnický trik než výklad.“ Profesor Brown dochází k závěru, že „původ a účel světa“ jsou „velké záhady“, jež věda, jak se zdá, není schopna vyřešit.

Vědci dokázali, že hmota a energie jsou úzce spřízněny a že hmotu lze přeměnit v energii a energii v hmotu. Jaderné výbuchy ukazují, že malé množství hmoty představuje veliké množství energie. Kde je tedy zdroj veškeré energie představované sto miliardami hvězd v naší galaxii a také víc než miliardou galaxií, jež tvoří viditelný vesmír?

Bible říká: „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Pro hojnost dynamické síly, a protože je tak silný v moci, ani jedna z nich nechybí.“ Kdo to je? Bible zaznamenává odpověď: „Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou slávu.“ — Izajáš 40:26; 42:5, 8.

Spekulace, že země spolu s ostatním vesmírem vznikla náhodou, odnímá slávu, která patří stvořiteli, Jehovovi Bohu. (Zjevení 4:11) Odstraňuje také silnou pohnutku k odpovědnému zacházení se zemí. Kdyby si lidé uvědomovali, že se budou zodpovídat Bohu za to, co dělají s jeho stvořením, věnovali by možná větší pozornost věcem, jako je znečištění, ničení ozónové vrstvy a celosvětové oteplování.

Původ života

Zamysli se také nad otázkou: Jak vznikl život? Lidé se učí, že život vznikl bez jakéhokoli Božího zásahu. To však odporuje uznávané vědecké zásadě. Svého času se věřilo, že chrobáci vznikají z kravského trusu, červi ze zkaženého masa a myši z bláta. Ještě v minulém století vyučovali vědci, že mikroorganismy vznikají z neživé hmoty. Takové představy však vyvrátili Redi, Pasteur a jiní vědci. The World Book Encyclopedia (vydání z roku 1990) uvádí: „Po Pasteurových pokusech většina biologů přijala myšlenku, že život pochází z existujícího života.“

Přesto vědci teoretizují, že v dávné minulosti bylo všechno jinak. Říkají, že první jednobuněčné organismy vznikly náhodou z neživé směsi, jíž říkají prapolévka, která obsahovala chemikálie potřebné k životu. „Náhoda a jen náhoda to všechno způsobila, od prapolévky po člověka,“ prohlašuje Christian de Duve v A Guided Tour of the Living Cell.

Bible říká o Bohu: „U tebe je zdroj života.“ (Žalm 36:9; 36:10, KB) Tento výrok je opravdu v souladu s tím, co bylo vypozorováno — že život může pocházet jen z již existujícího života. Protože však hlavní proud vědy dává přednost názoru, že jeden z nejdrahocennějších Božích darů, život, je něco, co se prostě přihodilo, mnozí lidé necítí žádnou odpovědnost vůči Bohu za to, jak svůj život používají. Proto porušují Boží zákony, utlačují jeden druhého, okrádají jeden druhého, vraždí jeden druhého a utrácejí spoustu peněz, času a důmyslu na vymýšlení vražedných zbraní, které s děsivou účinností zabíjejí a ničí.

Řešení sporné otázky

Boží svrchovanost popírají i nesčetní jiní kromě ateistů a modernistů. Obrovský počet lidí dnes tvrdí, že věří v Boha, a více než 1 700 000 000 se nazývá křesťany. Církve křesťanstva po staletí veřejně chválily Boha při svých obřadech. Kde však skutečně stojí většina z těch 1 700 000 000 lidí ve věci Boží svrchovanosti?

Jednotlivci i národy prokázali svou neúctu k ní tím, že šli proti Božím výslovným příkazům. Národy, jež se prohlašují za křesťanské, páchají bezbožné násilnosti, k nimž patří nejhorší dvě války v lidských dějinách — a „křesťanští“ duchovní na obou stranách těm válkám žehnali! Takovým pokrytectvím velmi špatně reprezentují Boha. Bible to vystihuje: „Veřejně oznamují, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají.“ — Titovi 1:16.

Bůh ovšem „nemůže zapřít sám sebe“. (2. Timoteovi 2:13) Musí přijít čas, kdy vyřeší všechny aspekty této sporné otázky svrchovanosti v souladu s vlastním vyhlášeným předsevzetím: „Budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Ezekiel 38:23) Proč mu to však trvá tak dlouho? Jak bude nakonec vyřešena sporná otázka? A jak můžeš činit správná rozhodnutí v této nesmírně důležité věci?

[Podpisek obrázku, strana 2]

Pozadí obálky: U.S. Naval Observatory photo

[Podpisek obrázku, strana 3]

Pozadí: U.S. Naval Observatory photo