Stále choďme ve světle a v lásce

Vrcholné myšlenky z 1. Jana

JEHOVA je zdrojem světla a lásky. Duchovní světlo musíme očekávat od Boha. (Žalm 43:3) A láska patří k ovoci jeho svatého ducha. — Galaťanům 5:22, 23.

Světlo, láska a jiné náměty se rozebírají v prvním inspirovaném dopise apoštola Jana, který byl pravděpodobně napsán kolem roku 98 n. l. v Efezu nebo v jeho okolí. Jedním závažným důvodem, proč byl napsán, byla ochrana křesťanů před odpadnutím a pomoc pro ně, aby stále chodili ve světle. Naše láska, víra a ryzost vůči pravdě jsou stále vystaveny zkouškám, a proto nám jistě prospěje, budeme-li se zabývat tímto dopisem.

‚Choďme ve světle‘

Jan objasnil, že věrní křesťané musí chodit v duchovním světle. (1:1–2:29) Řekl: „Bůh je světlo a ve spojení s ním není naprosto žádná tma [nic zlého, nemravného, nepravdivého ani nesvatého] .“ Duchem pomazaní křesťané ‚chodí ve světle‘, a proto ‚se podílejí‘ s Bohem, Kristem a spolu navzájem. Byli také očištěni od hříchu Ježíšovou krví.

Ať již jsme pomazaní křesťané s nebeskou nadějí nebo se těšíme na věčný život na zemi, stálý užitek z Ježíšovy oběti budeme mít jedině tehdy, pokud milujeme své bratry, ale jestliže nemilujeme svět. Musíme také dávat pozor, abychom se nedali ovlivnit odpadlíky, jako je „antikrist“, který popírá Otce i Syna. A nikdy nezapomínejme, že věčný život budou mít jen ti, kteří lnou k pravdě a konají spravedlnost.

Boží děti projevují lásku

Dále Jan ukázal, kdo jsou Boží děti. (3:1–4:21) Například dělají to, co je spravedlivé. Poslouchají také přikázání Jehovy Boha, aby ‚věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a aby se milovali navzájem‘.

Ten, kdo „poznává Boha“, ví o Jehovových předsevzetích a o tom, jak se projevuje Boží láska. To by mělo člověku pomoci projevovat lásku. Skutečně, „kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska“. Božská láska se projevila, když Bůh „vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy“. Jestliže nás Jehova tak miloval, jsme povinni milovat se navzájem. Ano, každý, kdo tvrdí, že miluje Boha, musí také milovat svého duchovního bratra.

Víra ‚vítězí nad světem‘

Láska podněcuje Boží děti, aby zachovávaly jeho přikázání, ale nad světem ‚vítězí vírou‘. (5:1–21) Naše víra v Boha, v jeho Slovo a v jeho Syna nám umožňuje ‚vítězit nad světem‘ tím, že zavrhujeme jeho nesprávný způsob myšlení a jednání a zachováváme Jehovova přikázání. Bůh dal ‚těm, kteří vítězí nad světem‘, naději na věčný život a vyslýchá jejich modlitby, které odpovídají jeho vůli. Protože žádný, „kdo se narodil z Boha“, nehřeší, satan se takového člověka nezmocní. Ale jak pomazaní tak i Jehovovi služebníci s pozemskou nadějí by měli pamatovat na to, že „celý svět leží v moci toho ničemného“.

[Rámeček a obrázek na straně 29]

Usmiřující oběť: Ježíš „je usmiřující obětí za naše hříchy [za hříchy jeho pomazaných následovníků], ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa“, ostatního lidstva. (1. Jana 2:2) Jeho smrt byla ‚usmířením‘ (řecky hilasmos, což znamená „prostředek k upokojení“, „smíření“), ne však ve smyslu ukonejšení zraněných citů Boha. Ježíšova oběť spíše upokojila nebo uspokojila požadavky dokonalého božského práva. Jak? Tím, že poskytla spravedlivý a právu odpovídající základ pro odpuštění hříchů, aby Bůh „byl spravedlivý, i když prohlašuje za spravedlivého [vrozeně hříšného] člověka, který má víru v Ježíše“. (Římanům 3:23–26; 5:12) Ježíšovou obětí byl opatřen prostředek k úplnému zadostiučinění za hříchy člověka, a proto je vhodné nebo užitečné, aby člověk usiloval o obnovení správného vztahu k Jehovovi, a aby toho dosáhl. (Efezanům 1:7; Hebrejcům 2:17) Za to bychom měli být všichni opravdu vděční!