Je uctívání bohyně matky stále živé?

UCTÍVÁNÍ bohyně matky se pěstovalo ještě ve dnech raných křesťanů. Apoštol Pavel se s ním setkal v Efezu v Malé Asii. Stejně jako v Athénách, jiném městě, kde byla uctívána bohyně, vydal svědectví o „Bohu, který učinil svět“, živém stvořiteli, který není jako „zlato nebo stříbro nebo kámen, jako výtvor lidského umění a vynalézavosti“. To bylo na Efezany příliš. Většina jich uctívala bohyni matku, Artemis. Ti, kteří se živili výrobou stříbrných chrámečků bohyně, vyvolali pouliční bouře. Dav asi dvě hodiny křičel: „Veliká je Artemis Efezanů!“ — Skutky 17:24, 29; 19:26, 34.

Artemis efezská

Řekové také uctívali Artemidu, ale Artemidu, uctívanou v Efezu s ní lze ztotožnit jen volně. Řecká Artemis byla panenská bohyně lovu a rození dětí. Efezská Artemis byla bohyní plodnosti. Její obrovský chrám v Efezu se považoval za jeden ze sedmi divů světa. Její socha, o níž se myslelo, že spadla z nebe, ji představovala jako zosobnění plodnosti. Hruď měla pokrytou řadami vejčitých prsů. Zvláštní tvar těchto prsů dal vznik různým výkladům, například že představují věnce vajec, nebo dokonce býčích pohlavních žláz. Ať platí kterýkoli výklad, je jasné, že jde o symbol plodnosti.

Je zajímavé, že podle díla The New Encyclopædia Britannica byla původní socha této bohyně „zhotovena ze zlata, ebenu, stříbra a černého kamene“. Dobře známá socha Artemidy Efezské z druhého století n. l. ji ukazuje s černým obličejem, rukama a nohama.

Socha Artemidy se nosila ulicemi. Znalec Bible, R. B. Rackham, napsal: „V chrámu [Artemidy byly] uloženy její. . . obrazy, svatostánky a posvátné náčiní ze zlata a stříbra, které se o velkých svátcích nosily do města a zpět ve velkolepém průvodu.“ Tyto svátky lákaly statisíce poutníků z celé Malé Asie. Kupovali si chrámečky bohyně a pozdravovali ji jako velkou, jako svou paní, královnu, pannu, „tu, která naslouchá modlitbám a přijímá je“. V takovém prostředí to od Pavla a od raných křesťanů vyžadovalo velkou odvahu, aby vyvyšovali „Boha, který učinil svět“, a ne bohy a bohyně udělané ze „zlata nebo stříbra nebo kamene“.

Od bohyně matky k „Matce Boží“

Právě starším křesťanského sboru v Efezu předpověděl apoštol Pavel odpadnutí. Varoval, že povstanou odpadlíci a budou mluvit „převrácené věci“. (Skutky 20:17, 28–30) Mezi nebezpečími, která stále číhala v Efezu, byl návrat k uctívání bohyně matky. Stalo se skutečně něco takového?

V díle New Catholic Encyclopedia (Nová katolická encyklopedie) čteme: „Efez se jako poutní místo pokládal za město, kde byl pohřben [apoštol] Jan. . . Jiná tradice, dosvědčená Efezským koncilem (431), spojuje se sv. Janem svatou Pannu Marii. Bazilika, v níž se konal koncil, se jmenovala Mariánský kostel.“ Jiné katolické dílo (Théo — Nouvelle encyclopédie catholique) mluví o „hodnověrné tradici“, že Marie provázela Jana do Efezu, kde prožila zbytek života. Proč je dnes pro nás důležitá tato předpokládaná spojitost mezi Efezem a Marií?

Ať odpoví The New Encyclopædia Britannica: „Hluboká úcta k Boží matce dostala podnět, když se křesťanská církev za Konstantina stala církví císařskou a do církve proudily masy pohanů. . . Jejich zbožnost a náboženské cítění se po tisíciletí utvářely skrze kult bohyně ‚velké matky‘ a ‚božské panny‘. Tento vývoj se ubíral od starých populárních náboženství Babylónie a Asýrie.“ Našlo by se pro „pokřesťanštění“ uctívání bohyně matky nějaké lepší místo než Efez?

A tak právě v Efezu, kde roku 431 n. l. takzvaný Třetí ekumenický koncil prohlásil Marii za „Theotokos“, což je řecké slovo znamenající „Bohorodičku“ neboli „Boží matku“. New Catholic Encyclopedia prohlašuje: „Použití tohoto titulu církví bylo bez pochyby rozhodující pro růst mariánského učení a oddanosti Marii v pozdějších staletích.“

Trosky „kostela Panny Marie“, kde se tento koncil sešel, jsou dodnes vidět tam, kde stával starověký Efez. Lze také navštívit kapli, která byla podle tradice domem, kde Marie žila a zemřela. Tyto mariánské svatyně v Efezu navštívil roku 1967 papež Pavel VI.

Ano, Efez byl střediskem, kde se uctívání pohanské bohyně matky, s jakým se setkal Pavel v prvním století, proměnilo v horoucí oddanost Marii jako „matce Boží“. Především prostřednictvím oddanosti Marii přežilo v zemích křesťanstva uctívání bohyně matky.

Uctívání bohyně matky je stále živé

Encyclopaedia of Religion and Ethics (Encyklopedie náboženství a etiky) cituje argumentaci znalce Bible W. M. Ramsaye, že „v pátém století byla čest, prokazovaná Panně Marii v Efezu, [obnovenou] formou starého anatolského uctívání Panenské matky“. The New International Dictionary of New Testament Theology (Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie) uvádí: „Katolické pojmy ‚matka Boží‘ a ‚královna nebes‘ jsou sice pozdější než N[ový] z[ákon], ale ukazují k mnohem ranějším nábožensko–historickým kořenům na Východě. . . V pozdější hluboké úctě k Marii je mnoho stop pohanského kultu božské matky.“

Tyto stopy jsou příliš četné a jdou do příliš velkých podrobností na to, aby byly náhodné. Nelze si nevšimnout podobnosti mezi sochami matky a dítěte Panny Marie a sochami pohanských bohyní jako Isis. Stovky soch a ikon Černé madony v katolických kostelech po celém světě nemohou nevybavit sochu Artemidy. Dílo Théo — Nouvelle encyclopédie catholique říká o těchto černých madonách: „Jeví se, že byly prostředkem k přenesení toho, co zbylo z populárního ctění Diany [Artemis] . . . nebo Kybelé, na Marii.“ I mariánská procesí v den Nanebevzetí mají svůj prototyp v procesích na počest Kybelé a Artemidy.

Samotné tituly dávané Marii nám připomínají pohanské bohyně matky. Ištar byla oslovována jako „svatá Panna“, „má Paní“ a „milosrdná matka, jež vyslýchá modlitby“. Isis a Astarté se říkalo „královna nebes“. Kybelé byla označována jako „matka všech požehnaných“. Všechny tyto tituly se s malými obměnami používají pro Marii.

Vatikán II. podpořil kult „Svaté Panny“. Papež Jan Pavel II. je dobře znám svou horoucí oddaností Marii. Při svých rozsáhlých cestách nikdy nevynechá návštěvy mariánských svatyní, včetně svatyně Černé madony częstochowské v Polsku. Svěřil Marii celý svět. Proto nepřekvapuje, že dílo The New Encyclopædia Britannica píše pod záhlavím „Bohyně matka“: „Ten pojem byl také používán pro postavy tak odlišné jako takzvané Venuše z doby kamenné a Pannu Marii.“

Ale římskokatolická úcta k Marii není jediný způsob, jak dodnes přetrvalo uctívání bohyně matky. Je zvláštní, že zastánci feministického hnutí vytvořili spoustu literatury o uctívání bohyň matek. Věří, že ženy byly a jsou krutě utlačovány v tomto světě agresivně ovládaném muži a že v uctívání zaměřeném na ženy se zrcadlí touhy lidstva po méně agresivním světě. Zřejmě také věří, že by dnes byl svět lepší a pokojnější, kdyby byl více feministicky orientován.

Uctívání bohyně matky však nepřineslo mír starověkému světu a nepřinese jej ani dnes. Dále, dnes stále více lidí, ano, milióny, které se stýkají se svědky Jehovovými, dospívají k přesvědčení, že tuto zemi nezachrání Marie, třebaže ji velmi uznávají a milují jako věrnou ženu z prvního století, která měla podivuhodnou přednost porodit a vychovat Ježíše. Svědkové Jehovovi také nevěří, že hnutí za osvobození žen může vytvořit pokojný svět, přestože snad jsou některé jeho požadavky oprávněné. Pokoj očekávají od Boha, kterého Pavel zvěstoval Athéňanům a Efezanům, ‚toho Boha, který učinil svět a všechno v něm‘. (Skutky 17:24; 19:11, 17, 20) Tento všemohoucí Bůh, jehož jméno je Jehova, zaslíbil slavný nový svět, v němž „bude přebývat spravedlnost“, a my se můžeme s důvěrou spolehnout na jeho slib. — 2. Petra 3:13.

Pokud jde o biblický názor na postavení ženy před Bohem a mužem, bude tento námět rozvinut v dalších článcích tohoto časopisu.

[Obrázek na straně 5]

AŠTORET, kanaánská bohyně sexu a války

[Podpisek]

Musée du Louvre, Paris

[Obrázek na straně 6]

ARTEMIS, efezská bohyně plodnosti

[Podpisek]

Musei dei Conservatori, Rome

[Obrázek na straně 7]

„MATKA BOŽÍ“ v křesťanstvu

[Podpisek]

Chartres Cathedral, France