‚Kolik bylo hodin?‘
‚KOLIK je hodin?‘ Kolikrát jsi už kladl tuto otázku? V našem rychlém moderním věku si stále uvědomujeme čas. Většinu našich každodenních činností — ranní vstávání, cestu do práce, jídlo, setkání s přáteli a tak dále — pevně ovládá. A spoléháme na celou řadu předmětů — hodiny, hodinky, budíky, rozhlas —, že nám povědí, kolik je hodin.
Jak to ale bylo v biblických dobách, když lidé neměli přístroje k měření času jako my dnes? Jak počítali čas? Naznačuje to nějak biblická zpráva? Když se dozvíš, v jakou denní dobu se odehrála jistá biblická událost, možná, že ti to dá nové pochopení Božího slova a obohatí to tvou radost ze studia Bible.
Měřiče času, které dal Bůh
V raných dnech se čas, kdy se něco událo, zjišťoval zpravidla pozorováním slunce nebo měsíce, „dvou velkých svítících těles“, která Stvořitel umístil do nebes, „aby oddělovala den od noci“. (1. Mojžíšova 1:14–16) Například dva andělé naléhali na Lota a jeho rodinu, aby uprchli z odsouzeného města Sodomy, právě „když nastal úsvit“. (1. Mojžíšova 19:15, 16) A Abrahamův věrný sluha dorazil ke studni, kde se setkal s Rebekou, „navečer“. — 1. Mojžíšova 24:11, 15.
Občas jsou uvedeny přesnější údaje o čase. Například násilnický syn soudce Gideona Abimelech dostal radu, aby napadl město Šechem, „jakmile ráno vysvitne slunce“. (Soudci 9:33) Mělo to zřejmě taktický důvod. Záře vycházejícího slunce za Abimelechovými vojsky jistě musela obráncům Šechemu velmi znesnadnit rozpoznání útočící armády ve „stínech hor“. — Soudci 9:36–41.
Ustálené časové výrazy
Hebrejci používali k označování času výrazy, které jsou jednak barvité, jednak zajímavé. Nejen že v nás vyvolávají představu místního prostředí a zvyklostí, ale zjevují také něco o okolnostech děje.
Například 1. Mojžíšova 3:8 nám říká, že to bylo „v době denního vánku“, když Jehova promluvil k Adamovi a Evě v den, kdy zhřešili. Rozumí se tomu tak, že to bylo krátce před západem slunce, když nastává chladný vánek a přináší úlevu od denního žáru. Jak se den schyluje ke konci, obvykle bývá čas uvolnit se a odpočinout si. Přesto Jehova nenechal závažnou právní záležitost čekat do druhého dne, když byl ještě čas ji vyřídit.
Naproti tomu 1. Mojžíšova 18:1, 2 ukazuje, že Jehovovi andělé přišli k Abrahamovu stanu v Mamre „za denního horka“. Představ si polední slunce, jak pálí nad hlavou v judejské pahorkatině. Horko umělo být až dusivé. Byl to čas, kdy bylo zvykem pojíst a odpočinout si. (Viz 1. Mojžíšovu 43:16, 25; 2. Samuelovu 4:5.) Abraham tudíž seděl „u vchodu do stanu“, kde se snad trochu pohyboval vzduch. Možná, že odpočíval po jídle. Tím více oceníme pohostinnost tohoto nemladého muže, když čteme, že se „rozběhl“ vstříc hostům, pak „spěchal do stanu“, aby řekl Sáře, že má připravit chléb, a potom „běžel ke stádu“ a „pospíchal, aby [býka] přichystal“ . To vše dělal Abraham v denním horku! — 1. Mojžíšova 18:2–8.
Noční hodiny Hebrejců
Hebrejci zřejmě dělili noc na tři údobí nazývaná „hlídky“. Každá „hlídka“ trvala třetinu doby mezi západem a východem slunce, čili asi čtyři hodiny. Záviselo to na roční době. (Žalm 63:6; 63:7, KB) Gideon podnikl svůj útok na midianský tábor „na začátku prostřední noční hlídky“, která trvala asi od deseti hodin večer do dvou po půlnoci. Útok v tuto dobu zřejmě stráže naprosto překvapil. Opatrný Gideon si jistě nemohl vybrat strategičtější časový úsek pro svůj útok. — Soudci 7:19.
V době vyjití z Egypta Jehova „východním větrem přiměl moře, aby po celou noc ustupovalo“, a tak umožnil Izraelitům, aby přešli po suché zemi. V tom čase, kdy je Egypťané dohonili, probíhala již „ranní hlídka“ a Jehova uvrhl tábor Egypťanů ve zmatek, až je nakonec zničil tím, že „s blížícím se ránem se moře začalo vracet do svého normálního stavu“. (2. Mojžíšova 14:21–27) Trvalo tedy téměř celou noc, než se moře rozdělilo a Izraelité jím mohli projít.
V prvním století
V prvním století již Židé přijali dělení dne na dvanáct hodin. Proto Ježíš v jednom ze svých znázornění řekl: „Cožpak není dvanáct hodin denní světlo?“ (Jan 11:9) Počítaly se od východu slunce do západu slunce, čili zhruba od šesti ráno do šesti večer. „Třetí hodina“ tedy byla kolem deváté ráno. V tuto dobu byl v den letnic vylit svatý duch. Když lidé obviňovali učedníky, že jsou „plní sladkého vína“, Petr to obvinění rychle vyvrátil. Nikdo přece nebude opilý v tak časnou hodinu! — Skutky 2:13, 15.
Podobně i Ježíšův výrok, že „můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal“, nabývá dalšího významu, když uvážíme, v jakou hodinu to řekl. Podle Jana 4:6 „bylo kolem šesté hodiny“, čili kolem poledne. Poté, co se dopoledne plahočili samařskou pahorkatinou, Ježíš i jeho učedníci byli určitě hladoví a žízniví. Proto učedníci na Ježíše naléhali, aby pojedl, když se vrátili s jídlem. Neměli ani tušení o tom, jakou sílu a výživu dostával Ježíš z toho, že konal Jehovovo dílo. Ježíšův výrok jistě nebyl pouhý slovní obrat. Konání Božího díla jej doslovně sytilo, přestože musely uplynout dlouhé hodiny od té doby, kdy naposled jedl. — Jan 4:31–34.
Protože východ a západ slunce se měnily podle ročních dob, obvykle se uváděl jen přibližný čas, kdy se něco odehrálo. Tak zpravidla čteme, že se něco stalo ve třetí, šesté nebo deváté hodině — čímž se často myslí přibližně v tu dobu. (Matouš 20:3, 5; 27:45, 46; Marek 15:25, 33, 34; Lukáš 23:44; Jan 19:14; Skutky 10:3, 9, 30) Když však byl časový prvek pro vyprávění podstatný, uváděly se přesnější údaje o čase. Například muži, který si úzkostně přál vědět, zda se jeho synovi skutečně ulevilo Ježíšovou mocí, dali otroci odpověď: „Včera o sedmé hodině [kolem jedné hodiny odpoledne] ho horečka opustila.“ — Jan 4:49–54.
Dělení noci
V době římské nadvlády zřejmě přijali Židé řecké a římské dělení noci na čtyři hlídky místo na tři, jež používali předtím. V Markovi 13:35 se Ježíš zjevně odvolával na dělení na čtyři části. Hlídka „pozdě ve dne“ trvala od západu slunce asi do devíti večer. Druhá, ‚půlnoční‘ hlídka, začínala kolem deváté hodiny večer a končila o půlnoci. „Kuropění“ trvalo od půlnoci asi do tří hodin. A poslední hlídka, „časně ráno“, končila za svítání, čili kolem šesté.
Zvláště zajímavá hlídka je „kuropění“ — díky tomu, co řekl Ježíš Petrovi v Markovi 14:30. „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, i ty mě třikrát zapřeš.“ Zatímco někteří komentátoři tvrdí, že „dvakrát“ se týká určitých časových bodů — půlnoci a svítání —, A Dictionary of Christ and the Gospels (Slovník Krista a evangelií) vydaný Jamesem Hastingsem naznačuje, že „je skutečností, že kohouti během noci kokrhají na Východě stejně jako kdekoli jinde v nepravidelných intervalech od půlnoci dále“. Ježíš zjevně nemluvil o určitém čase, kdy ho Petr zapře. Spíše uváděl znamení, které by podpořilo jeho slova k Petrovi, jež se ještě té noci přesně splnila. — Marek 14:72.
„V době čtvrté noční hlídky“ — mezi třetí a šestou hodinou ráno — kráčel Ježíš po vodě Galilejského moře a přišel k učedníkům, kteří byli v člunu „od země mnoho set metrů“. Není asi těžké pochopit, proč se učedníci „znepokojili. . . a řekli: ‚To je přízrak!‘ A křičeli strachem.“ (Matouš 14:23–26) Na druhé straně to ukazuje, že Ježíš musel strávit značnou dobu tím, že se o samotě modlil na hoře. Protože to bylo krátce po tom, co dal Herodes Antipas popravit Jana Křtitele, a těsně před pasach, jímž začal poslední rok Ježíšovy pozemské služby, Ježíš měl jistě mnoho, o čem by rozjímal ve své osobní modlitbě k Otci.
Vedle čtyř hlídek se používalo také dělení noční doby na dvanáct hodin. Vojenský velitel Klaudius Lysias řekl svým důstojníkům, aby připravili oddíl čtyřistasedmdesáti vojáků „na třetí hodinu v noci“, aby bezpečně dopravili Pavla do Cesareje. (Skutky 23:23, 24) Tak se Pavel bezpečně dostal pod rouškou noci z Jeruzaléma.
Poznej, kolik je hodin
Čtení a rozjímání o zprávách o tom, co se dělo v Božím lidu staré doby, je zdrojem potěšení a duchovní síly. Můžeš-li zahrnout do svých úvah časový faktor, jistě bude tvá radost ze studia Bible mnohem větší. Proč? Protože tak budeš dobře poučen o Božím slově. Publikace jako Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma) a Překlad nového světa Svatých písem — s odkazy jsou v tomto ohledu neocenitelnou pomocí (oba vydala Newyorská biblická a traktátní společnost Strážná věž). Pomohou ti najít odpověď, až se budeš ptát sám sebe: ‚Kolik bylo hodin?‘