Zvěstovatelé Království vyprávějí
‚Šťastní jsou ti, kteří jsou duchovně hladoví‘
JEŽÍŠ řekl: „Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3) Takoví lidé budou hledat životodárné informace v Božím slově, Bibli. Přijímání tohoto poznání je povede k věčnému životu. — Matouš 4:4; Jan 17:3.
◻ Jeden duchovně hladovějící člověk v jisté africké zemi putoval v chladném počasí za tmy čtyři hodiny, aby obdržel výtisk publikace Moje kniha biblických příběhů. Když přišel do vesnice, v níž svědkové Jehovovi kázali, a dozvěděl se, že jsou již všechny knihy rozšířeny, byl trpce zklamán. Zůstal ve vesnici tři dny, dokud nemohl knihu dostat z další zásilky. Když tyto znamenité duchovní informace získal, byl konečně šťastný.
Za měsíc svého pobytu v této odlehlé oblasti rozšířili svědkové 55 knih, 365 brožur, 145 časopisů a obdrželi 5 předplatných. Byli velmi dojati, když na ně při odjezdu dospělí i děti volali jazykem kpelle: „Ať je Jehova s vámi!“ Zájmu těchto lidí se nadále věnuje péče.
V této zemi duchovně hladověla ještě další osoba. Byla to žena, pokladní své církve a kulturní pracovnice v kraji. Když se u ní svědkyně zastavily, se slzami v očích přiznala, že církev nedodržuje biblické požadavky pro křesťanství. Svědkyně jí v její vlastní Bibli ukázaly, jak je možné rozeznat pravé náboženství. Po dvou návštěvách shromáždění v sále království žena prohlásila: „To, co jsem viděla a slyšela, mě opravdu přesvědčilo, že toto je pravda.“ Shromáždění a chování přítomných osob na ni udělaly dojem. Viděla, že to, o čem s ní hovořily svědkyně, není nějaký sen, ale je to skutečnost. Od té doby již přerušila své styky s církví, což bylo znamenitým svědectvím pro veřejnost.
◻ Jeden mladý melanéský katecheta v Nové Kaledonii duchovně hladověl. Na stole v matčině domě našel knihu Pravda, která vede k věčnému životu. Přečetl si druhou a třetí kapitolu. Biblické texty, o kterých se zde pojednávalo — 2. Mojžíšova 20:4, 5 a Jan 4:23, 24 — se dotkly jeho srdce. Vzhledem k tomu, co tyto texty říkají, se zeptal kněze, proč katolická církev dovoluje při uctívání používat obrazy. Kněz se otázce vyhnul. Muž se obrátil na několik jiných „křesťanských“ náboženství, ale uspokojující odpovědi na své otázky nenašel. Nakonec se rozhodl, že navštíví shromáždění svědků Jehovových se svou matkou, která již projevila zájem o pravdu. Láska, kterou zde mezi svědky viděl a vyučování založené na Bibli na něj velmi zapůsobily.
I přes velikou vzdálenost pravidelně dojížděl na shromáždění autostopem. Velmi brzy se postavil na stranu pravdy a byl pokřtěn. Nyní slouží jako služební pomocník. Jeho matka a dvě tělesné sestry se také staly svědky pro Jehovu. Mladý muž kázal lidem svého kmene a zahájil mnoho biblických studií. Hodně obyvatel této oblasti nyní navštěvuje shromáždění. A to vše je výsledkem toho, že si jeden mladý muž náhodou povšiml, že na stole leží kniha, která vysvětluje Bibli, že ji studoval a pak uplatnil, co se naučil.
Jehova má velkolepý program duchovního sycení, který je dnes v činnosti. Z tohoto programu má užitek značný počet lidí. Izajáš o tom výstižně prorokoval, když řekl: „Pohleďte, moji vlastní sluhové budou jíst, ale vy [členové falešného náboženství] budete hladovět.“ (Izajáš 65:13) Jsme šťastní, jestliže využíváme Jehovovo opatření pro utišení našeho duchovního hladu.