Zvěstovatelé Království vyprávějí

‚Žeň‘ ve Venezuele

Při jedné příležitosti Ježíš přirovnal kazatelské dílo ke každoroční žni. (Matouš 9:36–38) Pán žně je Jehova Bůh a žeň je na celém světě opravdu velká. Zahrnuje i zřídka propracovávaný obvod ve Venezuele.

Kancelář odbočky Společnosti Strážná věž ve Venezuele podává zprávu o tom, co se stalo, když skupina svědkyň propracovávala obvod Sabana Grande ve státě Guárico. Svědkyně vyprávějí: „Dům, ve kterém jsme měly bydlet, byl vhodným místem pro shromáždění, a tak jsme tam na ně začaly okamžitě lidi zvát. Lidé svědky Jehovovy neznali. Přestože byly ve městě čtyři evangelické skupiny, lidé byli dychtiví, aby se učili z Bible.

Pracovaly jsme tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne, chodily jsme dům od domu a zvaly jsme lidi na večerní shromáždění. Neměly jsme židle a tak jsme je zvaly s tím, aby si s sebou přinesli své vlastní. Když se přiblížil začátek shromáždění, začali přicházet lidé a každý si nesl židli. Po shromáždění jsme jim řekly, že bychom si chtěly napsat jména těch, kteří si přejí bezplatné domácí biblické studium. Všech 29 přítomných osob si přálo, aby na seznamu bylo jejich jméno.

Když jsme zavíraly dveře za posledním návštěvníkem, všimly jsme si tří mužů stojících na rohu domu. Asi v devět hodin, když jsme se chystaly sednout si k jídlu, zaklepali muži na dveře. Kladli nám otázky, například: ‚Co je to za kázání, které provádíte v tomto městě? Proč jste zde měli dnes večer shromáždění?‘

Ptaly jsme se, zda jsme porušily zákon. Odpověděli, že ne, a řekli nám, že jsou pastory tří evangelických církví ve městě. Byli rozrušeni, protože jejich kostely byly ten večer prázdné. Pozvaly jsme je dovnitř a vysvětlily jim svou činnost. Také jsme jim předaly nějakou literaturu a požádaly je, aby přišli znovu ve čtvrtek.

Následující čtvrtek se pastoři vrátili a spolu s nimi dalších 22 lidí, kteří si chtěli poslechnout, co jim řekneme. Pastoři se domnívali, že nebudeme dostatečně způsobilé s nimi diskutovat, protože jsme ženy. Avšak setkání dopadlo podle našeho názoru úspěšně. Na konci jsme vysvětlily, že pořizujeme seznam těch, kteří se chtějí z Bible dovědět více. Někteří z těch, kdo pastory doprovázeli, si přáli, abychom připojili jejich jména do seznamu, a byli i takoví, kteří dokonce prohlásili, že se s námi chtějí vydat kázat!

Vysvětlily jsme jim, že nejprve potřebují získat větší biblické poznání a školení, než se k nám budou moci připojit v kazatelské činnosti. Přicházeli do domu každý den a žádali, abychom jim vysvětlovaly Bibli. Někdy jsme hovořily pozdě do noci a musely jsme je vybízet, aby šli domů. Když jsme nakonec musely území opustit, byli velmi smutní a řekli nám, že až se vrátíme, půjdou s námi kázat. Slíbili, že do té doby dosáhnou požadovaného pokroku.“

Když svědkyně z toho místa odjely, bylo zde 40 osob, které chtěly studovat Bibli. Jména těchto zájemců byla předána nejbližšímu sboru, který je vzdálen asi 50 kilometrů. Později se do tohoto města přestěhovali někteří svědkové z jiného města a vytvořila se skupina horlivých kazatelů dobré zprávy.