Egyptské skládky vydaly poklady

ČEKALI byste, že najdete cenné biblické rukopisy na skládce? Právě to se stalo na konci minulého století v egyptské písčině. Jak k tomu došlo?

Od roku 1778 až do konce 19. století se v Egyptě náhodně přišlo na řadu textů psaných na papyru. Ale hledání nebylo příliš systematické, a změna nastala teprve před sto lety. Tehdy již místní feláhové soustavně nacházeli velké množství starověkých dokumentů, a Británií podporovaná organizace Fond pro průzkum Egypta si začala uvědomovat, že je nutné vyslat tam expedici, dokud nebude příliš pozdě. Vybrali dva odborníky z Oxfordu, Bernarda P. Grenfella a Arthura S. Hunta, kteří dostali povolení prozkoumat území jižně od zemědělského kraje v oblasti Fajjúm (na obrázku nahoře).

Grenfellovi připadalo jako slibné místo, které se jmenovalo Behnesa, protože ve starověku mělo řecké jméno Oxyrhynchus. Oxyrhynchus bylo střediskem egyptského křesťanství a ve čtvrtém a pátém století n. l. bylo důležitým místem. V blízkosti bylo kdysi mnoho prvních klášterů a pozůstatky tohoto provinčního města byly velmi rozsáhlé. Grenfell doufal, že tam najde zlomky křesťanské literatury, ale hledání na hřbitovech a v rozvalinách domů nepřineslo žádné výsledky. Zbývaly jen městské skládky, z nichž některé byly 9 metrů vysoké. Zdálo se, že kopat v nich a hledat tam nějaké papyry bude téměř jistě odsouzeno k neúspěchu. Badatelé se však rozhodli, že to zkusí.

Nalezený poklad

V lednu 1897 udělali pokusný výkop, a za několik hodin byly nalezeny starověké papyrové materiály. Byly mezi nimi dopisy, smlouvy a úřední doklady. Byly pokryté navátým pískem a v suchém podnebí se zachovaly téměř 2 000 let.

Uplynulo něco přes tři měsíce a z Oxyrhynchu byly získány téměř dvě tuny rukopisů na papyru. Naplnilo se dvacet pět velkých beden, které byly odeslány do Anglie. A v následujících deseti letech se tito dva neohrožení badatelé každou zimu vraceli do Egypta, aby obohatili svou sbírku.

Jednou prováděli výkopy hřbitova v Tebtunisu a jediné, co tam objevili, byly mumie krokodýlů. Jeden z pracovníků byl tak zklamán, že mumii vzal a rozbil ji na kusy. Ke svému úžasu shledal, že byla zabalená do archů papyru. Zjistili, že podobně byli zabaleni i další krokodýli a že někteří měli dokonce hrdla vycpaná svinutým papyrem. Tak byly objeveny zlomky starověkých klasických spisů a též různá královská nařízení a smlouvy, a mezi nimi různé účty a soukromé dopisy.

Jakou cenu měly všechny tyto doklady? Ukázalo se, že jsou velice zajímavé. Většinu z nich totiž napsali obyčejní lidé v jazyce koiné, což byla tehdejší běžná řečtina. Mnohá slova, kterých používali, se vyskytují také v Řeckých písmech Bible, v „Novém zákoně“, a tím se náhle objasnilo, že jazyk Písem nebyla žádná zvláštní biblická řečtina, jak předpokládali někteří odborníci, ale že to byl obvyklý jazyk průměrných lidí. Srovnáváním způsobu, jak se slov používalo v každodenním životě, se tedy došlo k jasnějšímu porozumění jejich významu v Křesťanských řeckých písmech.

Biblické rukopisy

Byly objeveny také zlomky biblických rukopisů, často psané kostrbatým písmem téměř bez ozdob a na nekvalitním materiálu. Byla to Bible obyčejného člověka. Prohlédněme si některé z těchto nálezů.

Hunt objevil exemplář první kapitoly Matoušova evangelia, verše 1 až 9, 12 a 14 až 20, napsaný ve třetím století n. l. unciálním písmem (velkými písmeny). Ten měl dostat označení P¹, jako první položka v katalogu papyrových textů z různých míst, který dnes obsahuje téměř sto rukopisů nebo částí rukopisů Křesťanských řeckých písem. K čemu bylo těch několik veršů, které Hunt našel? Z charakteru tohoto rukopisu bylo jasně patrné, že pochází ze 3. století n. l., a při ověřování jeho znění se ukázalo, že odpovídá textu, který krátce předtím sestavili Westcott a Hort. P¹ je nyní v Univerzitním muzeu ve Filadelfii v Pensylvánii (USA).

Na jednom archu papyru z jednoho kodexu neboli knihy jsou na levém listu části 1. kapitoly Jana a na pravém listu části 20. kapitoly Jana. Z rekonstrukce chybějících částí lze usoudit, že celé evangelium bylo původně na 25 arších a že musely již od nejranějších dob obsahovat kapitolu 21. Arch dostal označení P⁵, datován je do třetího století n. l. a je nyní v Anglii, v Britské knihovně v Londýně.

Zlomek obsahující Římanům 1:1–7 je psán tak velkými a neupravenými písmeny, že někteří odborníci považují text za cvičení nějakého školáka. Má nyní označení P¹⁰ a datuje se do čtvrtého století n. l.

Jeden daleko větší nález obsahuje asi třetinu dopisu Hebrejcům. Byl opsán na zadní stranu svitku, na jehož přední straně byly klasické spisy římského historika Livia. Proč jsou na přední a na zadní straně tak odlišné texty? Psací materiál byl tehdy tak vzácný a drahý, že se starými papyry nesmělo mrhat. Nyní je nález označen jako P¹³ a datuje se do třetího nebo čtvrtého století n. l.

Jeden list papyru obsahuje části 8. a 9. kapitoly Římanům psané velmi malými písmeny a pochází z knihy, která byla asi 11,5 centimetru vysoká a jen 5 centimetrů široká. Zdá se tedy, že ve 3. století n. l. existovala kapesní vydání Písem. Tento exemplář je označen jako P²⁷ a celkem odpovídá Vatikánskému kodexu.

Části čtyř listů z kodexu řecké Septuaginty obsahují úseky šesti kapitol 1. knihy Mojžíšovy. Tento kodex je důležitý, protože se datuje do druhého nebo třetího století n. l. a protože tyto kapitoly ve Vatikánském kodexu chybějí a v Sinajském kodexu jsou poškozené. Tyto listy jsou označeny jako Papyrus 656 a jsou nyní v Anglii, v oxfordské univerzitní knihovně.

V žádném z těchto zlomků se neobjevují závažné odchylky od jiných raných rukopisů, které máme po ruce, a svědčí tedy o tom, že v této rané době byl v jedné odlehlé části Egypta rozšířen mezi prostým lidem text Bible. Posilují také naši víru ve spolehlivost a přesnost Božího slova.

[Obrázek na straně 27]

Papyry z Fajjúmu obsahující části 1. kapitoly Jana

[Podpisek]

Se svolením Britské knihovny

[Podpisek obrázku na straně 26]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.