Proč dobří lidé trpí?

DOŠLO k tomu v roce 1914 a svět byl tehdy již vtažen do války. Najednou v zajateckém táboře v Srbsku propukl tyfus. Ale to byl jenom začátek. Obávaná nemoc se šířila mezi civilním obyvatelstvem a v pouhých šesti měsících způsobila smrt 150 000 lidí. Ve válečných poměrech a za revoluce, která proběhla v Rusku, zemřely na tyfus tři milióny osob. Můžete právem usuzovat, že mezi pozůstalými členy rodin a mezi oběťmi bylo mnoho dobrých lidí.

To je jenom jeden příklad lidské tragédie. Vy sami jste možná zakusili utrpení, když se vaši milovaní stali obětí chorob, nehod a jiných neštěstí. Pravděpodobně vás skličuje, jestliže spravedlivého člověka postihnou bolesti nějaké nevyléčitelné nemoci. Zřejmě vás velmi zarmoutí, když dobrý člověk — možná tvrdě pracující otec rodiny — přijde o život při nehodě. Zdrcených pozůstalých je vám asi hluboce líto.

Mnozí lidé mají pocit, že člověk, který činí dobro, by měl být odměněn tím, že bude od utrpení osvobozen. Někteří dokonce považují utrpení za důkaz toho, že oběť utrpení se nějak provinila. To byl argument tří mužů, kteří žili před asi 3 600 lety. Byli současníky dobrého muže jménem Job. Vraťme se tedy do jejich doby a začněme hledat odpověď na otázku: Proč dobří lidé trpí?

Jobova utrpení

Tři zdánliví přátelé navštívili Joba v době, kdy nepopsatelným způsobem trpěl bolestí a nemocí. Přišel předtím o deset svých dětí a pozbyl veškerý hmotný majetek. Lidé, kteří si dříve Joba velice vážili, se ho štítili. Dokonce i jeho manželka se od něj odvrátila a nabádala jej, aby proklel Boha a zemřel. — Job 1:1–2:13; 19:13–19.

Sedm dní a sedm nocí Jobovi návštěvníci mlčky pozorovali jeho utrpení. Pak ho jeden z nich obvinil z nespravedlivého jednání, za něž byl údajně trestán. „Vzpomeň si, prosím,“ řekl Elifaz: „Který nevinný kdy zahynul? A kde byli kdy zahlazeni přímí? Podle toho, co jsem viděl, ti, kteří vymýšlejí to, co ubližuje, a ti, kteří zasévají těžkosti, sklidí to sami. Božím dechem hynou a duchem jeho hněvu dospívají ke konci.“ — Job 4:7–9.

Elifaz tedy tvrdil, že Bůh trestá Joba za jeho hříchy. I dnes někteří zastávají názor, že nešťastné události působí Bůh a že mají být pro lidi trestem za jejich provinění. Ale Jehova netrestal Joba za to, že by se dopustil nespravedlivého jednání. Víme to, protože Bůh později Elifazovi řekl: „Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům, neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“ — Job 42:7.

Bůh tím není vinen

Milióny lidí — a jistě je mezi nimi mnoho dobrých lidí — dnes postihuje chudoba a jsou na pokraji hladovění. Někteří jednotlivci zahořknou a viní za své utrpení Boha. Ale on nenese vinu za nedostatek potravy. Ve skutečnosti je tím, kdo lidstvu potravu poskytuje. — Žalm 65:9

V dodávání potravy hladovějícím může bránit sobectví, chamtivost a další lidské faktory. K příčinám hladu patří také válčení. The World Book Encyclopedia například říká: „Válka může mít za následek hlad, jestliže mnoho zemědělců zanechá svá pole a vstoupí do ozbrojených sil. V některých případech armáda záměrně způsobila hlad, aby nepřítele vyhladověním donutila se vzdát. Armáda ničí skladované potraviny i rostoucí úrodu a blokádou nepříteli odřízne dodávku potravin. Blokády znemožnily dodávání potravin zasílaných do oblasti Biafry během občanské války v Nigérii (1967–70). Následkem byl hlad a hladověl pravděpodobně více než milión obyvatel Biafry.“

Někteří lidé neprávem vinili Boha zejména během druhé světové války, kdy trpělo a umíralo mnoho dobrých lidí. A přesto lidé porušují Boží zákony, protože se navzájem nenávidí a válčí mezi sebou. Když dostal Ježíš Kristus otázku, které přikázání je „první ze všech“, odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova, a budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ To druhé je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Není žádné přikázání větší než ona.“ — Marek 12:28–31.

Když lidé porušují Boží zákony tím, že se zaplétají do masového zabíjení, může někdo Boha oprávněně obviňovat, vede-li to k utrpení? Jestliže někdo z rodičů říká dětem, aby se spolu nepraly, a děti jeho dobrou radu neposlouchají, je pak rodič odpovědný za to, když děti utrpí zranění? Rodič za to není odpovědný, a stejně ani Bůh není odpovědný za lidské utrpení, když lidé přehlížejí božské zákony.

Když lidé přehlížejí Jehovovy zákony, může to vést k utrpení, ale Bible nenaznačuje, že by pohromy všeobecně určil Bůh k trestání ničemných. Když první lidský pár zhřešil, přišel o Boží zvláštní požehnání a ochranu. Kromě případů, kdy došlo k božskému zásahu, aby se uskutečnila Jehovova předsevzetí, zažívalo lidstvo den co den to, co bylo vymezeno touto biblickou zásadou: „Závod nepatří rychlým ani bitva mocným ani pokrm moudrým ani bohatství těm, kteří mají porozumění, dokonce ani přízeň těm, kteří mají poznání; všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ — Kazatel 9:11.

Trpí dobří i špatní

Dobří i špatní lidé vlastně trpí kvůli zděděnému hříchu a nedokonalosti. (Římanům 5:12) Spravedliví lidé stejně jako ničemní například prodělávají bolestivé nemoci. Věrný křesťan Timoteus trpěl ‚častými onemocněními‘. (1. Timoteovi 5:23) Apoštol Pavel se zmiňoval o svém ‚ostnu v těle‘ a možná tím nepřímo poukazoval na nějakou tělesnou chorobu. (2. Korinťanům 12:7–9) Ani svým věrným a oddaným služebníkům Bůh neodnímá zděděnou slabost nebo náchylnost k nemoci.

Zbožní lidé mohou rovněž trpět proto, že použijí chybný úsudek anebo protože někdy neuplatní biblickou radu. Doložme si to: Ten, kdo neposlechne Boha a vstoupí do manželství s nevěřícím, může mít v manželství těžkosti, jimž se mohl vyhnout. (5. Mojžíšova 7:3, 4; 1. Korinťanům 7:39) Jestliže křesťan nejí vyváženou stravu a nedopřeje si dostatek odpočinku, může trpět, protože si ničí zdraví.

Citové utrpení může nastat, podlehneme-li slabosti a zapleteme se do nesprávného jednání. Král David zcizoložil s Bat-Šebou, a to mu přineslo velké utrpení. (Žalm 51) Když se pokoušel provinění utajit, trpěl hlubokou úzkostí. Řekl: „Když jsem mlčel, mé kosti byly vyčerpané celodenním sténáním. . . Má životní vláha se změnila jako v suchém letním žáru.“ (Žalm 32:3, 4) Sklíčenost nad proviněním oslabila Davidovu životní sílu, stejně jako by strom mohl ztratit životní vláhu během sucha nebo v suchém letním žáru. David očividně trpěl duševně i tělesně. Ale 32. žalm ukazuje, že takového utrpení se člověk může zbavit kajícným vyznáním hříchu a tím, že mu Bůh odpustí. — Přísloví 28:13.

Špatní lidé často trpí, protože vedou bezuzdný život; není to trest od Boha. Heroda Velikého sužovaly nemoci následkem jeho odporných zvyků. V posledních dnech svého života Herodes „trpěl hrozná muka“, řekl židovský dějepisec Josephus. „Měl strašné nutkání škrábat se, jeho vnitřnosti byly plné vředů a jeho genitálie byly postižené snětí a červy. Těžkému dýchání a křečím se marně snažil ulevit v horkých lázních v Kallirrhoé. . . Herodes nyní trpěl takovou mučivou bolestí, že se pokusil pobodat se, ale zabránil mu v tom jeho bratranec.“ — Josephus: The Essential Writings (Josephus: Hlavní spisy), přeložil a k vydání připravil Paul L. Maier.

Určitou ochranu, například před pohlavně přenášenými nemocemi, poskytuje zachovávání Božích zákonů. Proč se však zdá, že dobří lidé, kteří usilují o Boží přízeň, trpí více, než je obvyklé?

Proč trpí zbožní lidé

Základní příčinou, proč trpí zbožní lidé, je to, že jsou spravedliví. Dokládá to případ Josefa, syna patriarchy Jákoba. Potifarova manželka sice na Josefa neustále naléhala, aby s ní měl sexuální styky, ale on se zeptal: „Jak bych se. . . mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ (1. Mojžíšova 39:9) To vedlo k nespravedlivému uvěznění a Josef trpěl, protože byl bezúhonný.

Proč však Bůh připouští, aby jeho věrní služebníci trpěli? Odpověď tkví v jedné sporné otázce, kterou vznesl vzpurný anděl, Satan Ďábel. Tato sporná otázka se týká ryzosti vůči Bohu. Jak to víme? Ukázalo se to totiž v případě spravedlivého muže Joba, o němž jsme se již zmínili.

Na jednom shromáždění Božích andělských synů v nebesích se Jehova Bůh otázal Satana: „Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba, že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného?“ Ďáblova odpověď dokazuje, že existoval spor o to, zda lidé zachovají ve zkoušce ryzost vůči Jehovovi. Satan tvrdil, že Job slouží Bohu kvůli hmotným požehnáním, jichž se mu dostávalo, a ne z lásky. Satan pak řekl: „Napřáhni, prosím, pro změnu ruku a dotkni se všeho, co [Job] má, a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ Jehova odpověděl: „Pohleď, všechno, co má, je v tvé ruce. Jen proti němu samotnému nenapřahuj ruku!“ — Job 1:6–12.

Navzdory všemu, co mohl Satan udělat, vytrval Job ve spravedlivém způsobu života a prokázal, že Jehovovi slouží z lásky. Vždyť Job svým žalobcům řekl: „Je nemyslitelné, abych vás já prohlásil za spravedlivé! Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5) Ano, takoví lidé, kteří zachovávají ryzost, byli vždy ochotní trpět pro spravedlnost. (1. Petra 4:14–16) Bible vypovídá o mnohých, kteří měli nezlomnou lásku k Bohu a žili spravedlivým životem, aby ctili Boha a prokázali nepravdivost Satanova tvrzení, že může od Jehovy odvrátit všechny lidi. Každý jednotlivec, který trpí kvůli tomu, že zachovává ryzost Bohu, může být šťastný. Dokazuje totiž, že Ďábel je lhář, a tak rozradostňuje Jehovovo srdce. — Přísloví 27:11.

Bůh není lhostejný k utrpení svých věrných služebníků. Žalmista David řekl: „Jehova dává oporu všem, kteří padají, a pozvedá všechny, kteří jsou skloněni.“ (Žalm 145:14) Ti, kteří se oddali Jehovovi, snad nemají sami dostatek sil, aby snášeli životní útrapy a pronásledování, která zakoušejí jako jeho lid. Ale Bůh je posiluje a podporuje a udílí jim potřebnou moudrost, aby mohli snést všechny zkoušky. (Žalm 121:1–3; Jakub 1:5, 6) Jestliže by pronásledovatelé zabili některé z Jehovových věrně oddaných služebníků, ti mají od Boha naději na vzkříšení. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15) Až do takové míry může Bůh zvrátit účinky jakéhokoli utrpení, jež zakoušejí lidé, kteří jej milují. Bůh ukončil Jobovo utrpení a hojně tomuto přímému muži požehnal. A můžeme si být jisti, že Jehova v našich dnech svůj lid neopustí. — Job 42:12–16; Žalm 94:14.

Utrpení již brzy nebude!

Každý tedy zakouší utrpení kvůli zděděné nedokonalosti a kvůli tomu, že žije v tomto ničemném systému věcí. Zbožní jednotlivci také mohou očekávat utrpení, když budou zachovávat ryzost Jehovovi. (2. Timoteovi 3:12) Ale mohou se radovat, neboť Bůh brzy učiní konec slzám, smrti, truchlení, křiku a bolesti. Apoštol Jan o tom napsal:

„Viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť dřívější nebe a dřívější země pominuly a moře již není. Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a je připravený jako nevěsta ozdobená pro svého manžela. Na to jsem slyšel silný hlas z trůnu, jak říká: ‚Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ A Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Pohleď, činím všechny věci nové.‘ Také říká: ‚Piš, protože tato slova jsou spolehlivá a pravá.‘ “ — Zjevení 21:1–5.

Podobně prohlásil apoštol Petr: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle. . . slibu [Jehovy Boha], a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Jaké jsou to nádherné vyhlídky! Můžete získat radostnou přednost — život na rajské zemi. (Lukáš 23:43) Nepřipusťte proto, abyste kvůli současným utrpením zahořkli. Spíše se dívejte do budoucnosti s optimismem. Svou naději a důvěru vkládejte do Božího nového světa, který je již tak blízko. Veďte život, který je přijatelný pro Jehovu Boha, a budete moci žít navždy ve světě, v němž nebude žádné utrpení.

[Obrázek na straně 4]

Job trpěl, ale přesto vedl život, který byl pro Boha přijatelný

[Obrázek na straně 7]

Můžete žít ve světě, v němž nebudou žádná utrpení

[Podpisek obrázku na straně 3]

Collier’s Photographic History of the European War