S frustrací se můžeš vypořádat!
POVAŽ, v jak nepříznivé situaci je jistý třiadvacetiletý muž. Má jen omezené vzdělání a pracuje za minimální plat. Pomýšlet na manželství a na uspokojující život se mu zdá vyloučené. Není divu, že jeho matka říká: „Je zoufale nešťastný a frustrovaný.“ Případ tohoto mladého muže je typický pro milióny dalších. Frustrováni jsou z toho či onoho důvodu lidé v každém společenském postavení.
Frustrace je „hluboký chronický pocit či stav nejistoty, sklíčenosti a nespokojenosti, který vzniká ze zmařených tužeb, vnitřních konfliktů nebo jiných nevyřešených problémů“ (Webster’s Third New International Dictionary). Frustraci zakoušíme, když se něco usilovně snažíme vykonat, ale nepodaří se nám to. Na každém kroku cítíme překážky, jako bychom se pokoušeli hlavou prorazit kamennou zeď, bez naděje na úspěch. Ten pocit známe všichni.
Ti, kteří mají zdánlivě neuspokojující práci, se mohou cítit zbyteční. Manželky či matky, které zápolí s denními úzkostnými starostmi a únavnými povinnostmi, se mohou cítit neuspokojené a nedoceněné, jestliže se jejich práce bere jako samozřejmost. Mladí lidé, kteří se potýkají s problémy ve škole, mohou pociťovat frustraci, když se snaží získat vzdělání. Příslušníci menšinových skupin mohou být vnitřně rozervaní, neboť jsou přesvědčeni, že se stali obětí nespravedlivé diskriminace. Podnikatele, kteří se poctivě snaží poskytovat kvalitní zboží nebo služby, může rozdrtit bezohledná a nepoctivá konkurence. Tyto a podobné zkušenosti působí frustraci a v mnohých vyvolávají pocity beznaděje.
Jeden moudrý muž, který žil před staletími, byl schopen vyjádřit své pocity frustrace slovy, jimž můžeme rozumět. Izraelský král Šalomoun řekl: „Obrátil jsem se, ano já, ke všem svým dílům, která vykonaly mé ruce, a ke tvrdé práci, na které jsem tvrdě pracoval, abych ji dovršil, a pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem, a nebylo nic výhodného pod sluncem. Co totiž člověk získá za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě pracuje? Jeho zaměstnání totiž po všechny jeho dny znamená bolesti a mrzutost, ani v noci jeho srdce prostě neuléhá. Také to je pouhá marnost.“ (Kazatel 2:11, 22, 23) Šalomounova slova vyjadřují zoufalství, které pociťuje tolik lidí, když se snaží vypořádat se s frustracemi, jež je okrádají o uspokojení ze života.
Frustrace může lidi dokonce dohnat k zoufalství. Ve vážných případech někteří zanechali zápasu, opustili společnost a žijí na jejím okraji. Jiní lidé se dokonce uchýlili ke zločinnosti a násilí, aby dostali to, nač podle svého názoru mají právo. Neustálé tlaky rozbily manželství a rodinné svazky.
Mnozí z nás snad musí vynakládat značné úsilí, když hledají možnosti, jak se vypořádat s frustrací. Přes všechny naše snahy se nám může zdát, že se naše situace zhoršuje. Přísloví 13:12 říká: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce.“ Naše tělesné a duchovní blaho může být na vážkách. Je situace beznadějná? Musíme žít stále s frustrací, jako by byla odplatou za naše nedostatky nebo chyby? Lze podniknout některé praktické kroky, abychom se s frustrací vypořádali a mohli se těšit z uspokojivějšího života? Uvidíme.
Některé možnosti, jak se vypořádat s frustrací
Máme-li nějaký problém a potřebujeme radu, obvykle jdeme za určitou dobře informovanou a zkušenou osobou, které můžeme důvěřovat. Přísloví 3:5, 6 doporučuje: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ Praktickou radu je možné nalézt v Božím slově, Bibli. Uvažujme o některých příkladech, v nichž nám umožňuje proniknout do podstaty problému.
Frustrace může souviset se získáváním obživy. Naše světská práce například může být uspokojující, ale zdrojem sklíčenosti je možná nízký plat. Milujeme svou rodinu a chceme pro ni to nejlepší. Ale zdá se, že starosti o to, jak splnit své finanční závazky, nemají konce. Snad pracujeme přes čas, a dokonce si přibereme druhou práci. Po jisté době život vypadá jako únavný koloběh skládající se z jídla, spánku a práce. Přesto se účty hromadí, dluhů přibývá a frustrace vzrůstá.
Základním účelem světské práce je, aby nám umožnila obstarat si, co potřebujeme. Ale kolik toho potřebujeme? Apoštol Pavel napsal: „Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ Snažíme se získat více než to a vyrovnat se jiným v tom, co mají nebo co mohou dělat? Je-li to tak, sklízíme snad následky v podobě frustrace. Pavel upozorňoval: „Ti, kteří se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:7–10) Jestliže poctivě zhodnotíme, o co v hmotném ohledu usilujeme, můžeme si uvědomit, které věci pro nás nejsou naprosto nezbytné. Několik rozumných změn, pokud jde o šetrnost a skromnější způsob života, může značně přispět k tomu, že se frustrace sníží na nejmenší míru.
Mnoho frustrací působí nenaplněné přirozené touhy. Pro mladou ženu je například přirozené, že má silnou touhu vdát se a touží po bezpečí a vřelé náklonnosti, které poskytuje rodinný život. Snad udělá všechno možné, aby zvýšila svou přitažlivost podle poslední módy a s pomocí krášlicích prostředků, a stane se dychtivou čtenářkou časopisů, které nabízejí rady těm, kteří se trápí neopětovanou láskou. Tato žena se může účastnit nekonečné řady společenských večírků v naději, že naváže vhodnou známost — ale všechno je marné. Léta plynou, a frustrace začíná být nesnesitelná. Ze zoufalosti může být v pokušení vdát se za někoho nevhodného. A ještě horší je, že ve snaze uspokojit svou silnou touhu po náklonnosti se může zaplést do nemravného jednání.
V takovém případě je nezbytná trpělivost a dobrý úsudek. Manželství s nevhodnou osobou — zejména s někým, kdo nevěří v Jehovu — by bylo vážnou chybou. (1. Korinťanům 7:39; 2. Korinťanům 6:14, 15) Nemravnost nevyhnutelně vede pouze k bolesti srdce a k zoufalství. (Přísloví 6:32, 33) Pomoci může poctivé sebezkoumání spolu s rozumným přístupem. Člověka, který by mohl být vhodným manželským partnerem, může ‚tichý a mírný duch‘ upoutat mnohem víc než módní oblečení nebo exotické kosmetické přípravky. (1. Petra 3:3, 4) Není dobré spoléhat se na rady světských odborníků, které jsou často krátkozraké a povrchní. Životně důležité však je obrátit se na Původce manželství a poznat, jaká má manželka být, aby byla milována a s láskou opatrována. (Přísloví, 31. kapitola) Muži a ženy, kteří nejsou v manželství, by se měli snažit projevovat vlastnosti, které by si přáli u partnera. Je moudré vyhledávat zdravé společenství s lidmi, kteří respektují biblické zásady. Jestliže je v životě uplatňujeme, naše vyhlídky na šťastné manželství budou nekonečně lepší. I když do manželství ihned nevstoupíme, jednání v souladu s Písmy nám přinese radost a jako svobodní budeme pociťovat velké uspokojení.
Těžký náklad závazků nás může přivést až k podrážděnosti. Tlak může přicházet ze všech stran. Naléhavé potřeby naší rodiny v nás vyvolávají nervozitu a náš zaměstnavatel snad není nikdy spokojen. Příbuzní od nás mohou očekávat, že jim pomůžeme, kdykoli se vyskytne nějaká krize. Tlaků je mnoho a dlouhý soupis zanedbaných osobních záležitostí vyžaduje naši pozornost. Může se zdát, že náš čas a naše síly se musí najednou rozdělit do desítek směrů. Frustrace se může změnit v podrážděnost a snad máme pocit, že to vzdáme. Co bychom tedy měli dělat?
Bylo by moudré, abychom přehodnotili, čemu dáme přednost. To, co můžeme vykonat, má své hranice, a je proto nemožné vyhovět každému požadavku druhých. Bude třeba, abychom rozsah záležitostí zúžili na ‚důležitější věci‘. (Filipanům 1:10) Vždyť „živý pes je na tom lépe než mrtvý lev“. (Kazatel 9:4) Některé závazky jsou velmi důležité, a nelze je odložit, ale ty, které jsou méně důležité, mohou počkat. Snad jsme na sebe vzali plnou odpovědnost za některé povinnosti, na nichž by se měli podílet jiní. Některé závazky bude snad nutné úplně vyloučit, nejsou-li nezbytné. Zpočátku to sice může působit těžkosti nebo můžeme jiné zklamat, musíme však brát ohled na své vlastní fyzické i citové hranice.
Nesnesitelnou frustraci může vyvolat nějaká oslabující nemoc, protože nás někdy může upoutat na lůžko na celé dny či týdny. Bolest je silná a můžeme se cítit bídně. Chceme se vyléčit, a tak snad chodíme od jednoho lékaře k druhému, anebo užíváme mnoho léků či vitamínů v naději, že to bude k něčemu dobré. A přesto snad trpíme dále a začínáme se možná ptát, zda život za takový boj stojí.
Je to možná situace, kterou napraví až Boží nový svět. (2. Petra 3:13; srovnej Izajáše 33:24.) Lidé jsou nedokonalí, a proto lékaři a léky mohou pomoci jen do jisté míry. Za určitých okolností snad musíme své utrpení přijmout jako součást života. Apoštol Pavel měl ‚osten v těle‘, možná onemocnění očí nebo jiné části těla, onemocnění, které mu působilo takové obtíže, že se opakovaně modlil o úlevu. (2. Korinťanům 12:7–10) Ale Bůh Pavla neuzdravil a apoštol pravděpodobně musel s tímto onemocněním zápolit až do smrti. Žil se svým utrpením, nevyžadoval soucit a nikdy neztratil radost. (2. Korinťanům 7:4) Bezúhonný muž Job trpěl vážným onemocněním, a přesto si zachoval víru v Jehovu, což mu přineslo hojnou odměnu. (Job 42:12, 13) Jestliže jsme Božími služebníky, můžeme nalézt sílu, abychom vytrvali, když budeme rozjímat o těchto příkladech a modlit se o Jehovovu pomoc. — Žalm 41:1–3.
Silní navzdory frustracím
Jehovův lid může být duchovně silný navzdory jakýmkoli frustracím. Snad musíme například snášet nemoc, ale přesto můžeme zůstat „zdraví ve víře“, využijeme-li plně Boží duchovní opatření. (Titovi 2:1, 2) V hmotném ohledu jsme možná zoufale chudí, ale můžeme být podivuhodně bohatí v duchovním smyslu.
Budeme-li se spoléhat na Boha, že nám dá moudrost a sílu, můžeme se vypořádat s frustracemi, které snad vzniknou následkem rodinných problémů. Uvažujme například o Abigail, manželce Nabala, který byl „drsný a špatný ve svých zvyklostech“ a jehož samotné jméno znamená „bláznivý; hloupý“. Jak frustrující musel být život s takovým mužem! Přesto si Abigail zachovala ‚dobrou rozvahu‘ a nezoufala si. V jedné vyhrocené situaci mluvila a jednala opravdu tak rozvážně, že přesvědčila Davida, aby Nabalovy urážky a nevděčnost neoplácel tím, že by prolil krev a přestal důvěřovat v Jehovu. — 1. Samuelova 25:2–38.
Dokonce i když nám frustraci působí určitá situace, která se týká někoho, kdo je spojen s křesťanským sborem, můžeme ji snášet v síle, kterou udílí Jehova. Ukazuje to skutečnost, že jednání Diotrefa, které mohlo vyvolat frustraci, neodradilo zbožného muže Gaia od konání dobra, a proto sklízel štěstí a bohaté duchovní odměny. — Skutky 20:35; 3. Jana 1–10.
Frustraci můžeme pocítit, jestliže toužíme sloužit našim spoluvěřícím ve sboru, ale jsme přehlédnuti, když jiní jsou jmenováni jako starší nebo služební pomocníci. Nenechme se přemoci zklamáním, ale raději se snažme duchovně zesílit a dovolme, aby v nás Boží duch mohl ve větší míře přinášet své znamenité ovoce. (Galaťanům 5:22, 23) Mojžíš strávil 40 let v Midianu a během této doby v něm Bůh ve větší míře rozvíjel mírnost, trpělivost a další vlastnosti, které Mojžíš potřeboval, aby byl schopen čelit těžkostem a frustracím, s nimiž se setkal jako vůdce Izraelitů. Jehova nás může podobně připravovat na budoucí služební přednosti, které snad obdržíme, jestliže zůstaneme duchovně silní a nepodlehneme frustraci.
Úleva od frustrace — brzy!
Ať již jsou naše frustrace jakékoli, skončí někdy? Nám se situace může jevit beznadějná, ale ne našemu Stvořiteli, Jehovovi Bohu. On nepodléhá frustraci. Bůh prostřednictvím proroka Izajáše řekl: „Takové se prokáže mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:11) Jehova má veškerou moc a autoritu, a nic pro něj tedy není nemožné. (Marek 10:27) Jeho sliby, že svému lidu přivodí nekonečné požehnání, se jistě splní. — Jozue 21:45.
Závažnými faktory při frustraci jsou pochybnost a nejistota. Naproti tomu „víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje“. (Hebrejcům 11:1) Víra v Boha poskytuje záruku, že všechny naše naděje, založené na Bibli, se plně uskuteční. Celkovým námětem Bible je zdůrazněn Jehovův slib týkající se panství Království, pod nímž se země stane dokonalým rájem, ve kterém budou spravedliví lidé radostně žít navždy. (Žalm 37:11, 29) Pomine všechno špatné — včetně frustrace — protože Bůh ‚uspokojí touhu všeho živého‘. — Žalm 145:16.
Dokud se tyto projevy požehnání nestanou skutečností, budeme všichni do jisté míry podléhat frustraci. Ale biblická naděje nám může dát odvahu a mravní sílu, abychom vytrvali. Zdravá rada, kterou nacházíme v Bibli, nám může ukázat, jak máme používat správný úsudek a rozumnost, abychom v životě získali stabilitu a v srdci měli pokoj. I přes různá zklamání můžeme pociťovat „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Filipanům 4:6, 7) Boj s frustrací tedy není beznadějný. S Jehovovou pomocí se s frustrací můžeme dnes vypořádat a v budoucnosti nad ní můžeme zvítězit.
[Praporek na straně 31]
Bůh ti může pomoci vypořádat se s frustrací, stejně jako pomohl Jobovi, Mojžíšovi, Abigail a Pavlovi