‚Měl bych se dát pokřtít?‘

ZE VŠECH rozhodnutí, která máme v životě udělat, není snad žádné důležitější než toto: ‚Měl bych se dát pokřtít?‘ Proč je to tak důležité? Rozhodnutí v této otázce má totiž přímý vliv nejen na náš současný způsob života, ale také na naše věčné blaho.

Stojíš před takovým rozhodnutím? Možná, že studuješ Bibli se svědky Jehovovými již nějakou dobu. Anebo tě možná rodiče poučují z Bible již od útlého dětství. Nyní jsi dospěl k okamžiku, kdy se musíš rozhodnout, co máš udělat. Aby ses mohl rozhodnout správně, potřebuješ porozumět, s čím křest souvisí a kdo by se měl dát pokřtít.

S čím křest souvisí

Křest je, do jisté míry podobně jako svatba, obřadem, kterým se slavnostně uzavírá určitý vztah. Jde-li o svatbu, mezi mužem a ženou již předtím vznikl úzký vztah. Svatebním obřadem se pouze dává veřejně najevo, na čem se ti dva dohodli v soukromí, totiž že nyní vstupují do skutečného manželského svazku. Svatba manželům také umožňuje, aby se těšili z určitých předností, a nese s sebou závazky, podle kterých se ve společném životě musí chovat.

Křest se této situaci značně podobá. Při studiu Bible poznáváme, jaké láskyplné věci pro nás Jehova vykonává. Dal nám nejen život a vše, co k jeho udržení potřebujeme, ale dal také svého jediného zplozeného Syna, aby otevřel cestu hříšnému lidstvu, které tak může vejít do vztahu k Bohu a získat věčný život v pozemském ráji. Když o tom všem přemýšlíme, nepovzbuzuje nás to, abychom začali jednat?

Co můžeme udělat? Boží Syn, Ježíš Kristus, nám říká: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Ano, můžeme se stát učedníky Ježíše Krista a následovat jeho příklad, když budeme sloužit zájmům jeho Otce, Jehovy. To ovšem vyžaduje, abychom ‚zapřeli‘ sami sebe, totiž abychom se dobrovolně rozhodli klást Boží vůli před svou vlastní; znamená to, že svůj život nabídneme neboli že jej zasvětíme činění Boží vůle. Toto dobrovolné a osobní rozhodnutí se dává najevo veřejným slavnostním obřadem. Tímto obřadem, jímž veřejně symbolizujeme svou oddanost Bohu, je křest ve vodě.

Kdo by měl být pokřtěn?

Ježíš Kristus dal svým následovníkům pokyn, že mají ‚jít a činit učedníky z lidí všech národů, křtít je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučovat je, aby zachovávali všechno, co jim přikázal‘. (Matouš 28:19, 20) Od těch, kteří mají být pokřtěni, se nepochybně vyžaduje, aby byli do jisté míry zralí, pokud jde o mysl a srdce. Při osobním studiu Božího slova si začali uvědomovat, že je nutné ‚činit pokání a obrátit se‘ od dřívějšího způsobu života. (Skutky 3:19) Pak pochopili, že je zapotřebí ujmout se evangelizačního díla, které vykonával Ježíš, a stávají se jeho učedníky. To vše se děje předtím, než dojde ke křtu.

Dospěl jsi ve svém duchovním vývoji do tohoto stadia? Toužíš sloužit Bohu? Pokud po tom toužíš, pak s modlitbou uvažuj o biblické zprávě o etiopském eunuchovi, jak ji zaznamenává 8. kapitola Skutků. Když byla tomuto muži vysvětlena proroctví o Ježíši, Mesiášovi, zkoumal svou mysl i srdce a pak se zeptal: „Co mi brání být pokřtěn?“ Je zřejmé, že mu nic nebránilo, a byl tedy pokřtěn. — Skutky 8:26–38.

Dnes se mnozí také ptají: „Co mi brání být pokřtěn?“ Výsledkem je, že v roce 1991 bylo pokřtěno 300 945 osob, které se právě oddaly Bohu. Všichni v Jehovově lidu se z toho velmi radují a starší ve sborech jsou šťastní, že mohou pomáhat dalším upřímným lidem, aby činili pokrok a splňovali požadavky ke křtu.

Může se ti však stát, že starší ve sboru navrhnou počkat. Anebo, jsi-li mladý, mohou ti rodiče nařídit, abys počkal. Co potom? Nedej se odradit. Pamatuj na to, že navázání osobního vztahu k Nejvyššímu je velmi závažná věc. Je třeba splňovat a dodržovat vysoké požadavky. Naslouchej tedy předkládaným návrhům a upřímně je uplatňuj. Jestliže uvedeným důvodům plně nerozumíš, nestyď se a ptej se, dokud skutečně neporozumíš, jak se máš připravovat.

Někteří lidé snad naproti tomu váhají učinit, jak říkají, takový velký krok. Patříš mezi ně? Mohou samozřejmě být určité důvody, proč musíš oddanost a křest odložit. Ale jestliže jsi způsobilý, a přesto ještě váháš, je dobré položit si otázku: „Co mi brání být pokřtěn?“ S modlitbou rozeber svou situaci a uvidíš, zda máš skutečně opodstatněný důvod nepřijímat zatím Jehovovo pozvání, abys vešel do osobního vztahu k němu.

‚Jsem ještě mladý‘

Jsi-li mladý člověk, myslíš si možná: ‚Jsem ještě mladý.‘ Je pravda, že pokud mladí lidé zůstávají poslušní a vnímaví vůči svým křesťanským rodičům a uplatňují Písma jak nejlépe mohou, smějí důvěřovat, že se Jehova na ně dívá jako na „svaté“. Bible nám říká, že Bůh schvaluje spravedlivé rodiče, a toto schválení se vztahuje i na děti na nich závislé. (1. Korinťanům 7:14) Bible však neudává žádnou věkovou hranici, kdy toto období závislosti končí. Proto je důležité, aby mladí křesťané vážně přemýšleli o otázce: ‚Měl bych se dát pokřtít?‘

Bible mladé lidi povzbuzuje, aby ‚pamatovali na svého Vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství‘. (Kazatel 12:1) V tomto ohledu máme příklad mladého Samuela, který „jako chlapec sloužil před Jehovou“. Příkladem je také Timoteus — od útlého dětství si bral k srdci pravdu, kterou mu vštěpovaly jeho matka a babička. — 1. Samuelova 2:18; 2. Timoteovi 1:5; 3:14, 15.

Podobně i dnes mnozí mladí oddali svůj život, aby sloužili Jehovovi. Patnáctiletý Akifusa řekl, že k jeho rozhodnutí dát se pokřtít mu pomohl jeden program na služebním shromáždění. Ajumi se dala pokřtít, když jí bylo deset let. Chtěla sloužit Jehovovi, protože ho skutečně začala milovat. Nyní je jí třináct let a právě zažila to, že její zájemkyně, která také začala milovat Jehovu, se dala pokřtít ve dvanácti letech. Ajumin mladší bratr Hikaru byl také pokřtěn v deseti letech. „Někteří říkali, že jsem příliš mladý,“ vzpomíná si, „ale Jehova znal mé pocity. Jakmile jsem se rozhodl oddat svůj život, abych mu sloužil vším, co mám, byl jsem odhodlaný dát se pokřtít.“

Svou roli také hraje příklad rodičů, jak je vidět ze zkušenosti jedné mladé sestry. Otec její matce zakázal, aby s ní a ještě s jejím bratrem a sestrou studovala Bibli. Bil je a pálil jim knihy. Matka však byla vytrvalá a projevovala víru, a tak mohly děti vidět, jak je důležité sloužit Jehovovi Bohu. Tato dívenka byla pokřtěna ve třinácti letech a mladší bratr i sestra její příklad následovali.

‚Jsem příliš starý‘

Žalmista řekl: „Starci spolu s chlapci. . . Ať chválí Jehovovo jméno.“ (Žalm 148:12, 13) Ano, i starší lidé si musí uvědomovat, že je nutné zaujmout postoj na Jehovově straně. Někteří starší lidé však mají sklon vyhýbat se změnám. Myslí si, že „starý pes se novým kouskům nenaučí“. Vzpomeň si však, že věrnému Abrahamovi bylo 75 let, když mu Jehova řekl: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a pojď do země, kterou ti ukážu.“ (Skutky 7:3; 1. Mojžíšova 12:1, 4) Mojžíšovi bylo 80 let, když mu Jehova dal pověření: „Vyvedeš můj lid. . . z Egypta.“ (2. Mojžíšova 3:10) Tito muži a mnozí další žili usedlým způsobem života, když je Jehova vyzval, aby mu projevili svou lásku a oddanost. Neváhali a uposlechli Jehovovu výzvu.

A co dnes? Šizumu byl již 78 let buddhistou, když začal studovat Bibli. Jeho rodina se stavěla proti němu, a dokonce nedovolila, aby studoval ve svém vlastním domě. Již po jednom roce pochopil, že je nutné, aby se oddal Jehovovi, a dal se pokřtít. Proč učinil tuto změnu? Řekl: „Mnoho let jsem se nechal klamat falešným náboženstvím, a tak jsem se rozhodl navždy přijímat pravdu od Jehovy.“

‚To vás nyní zachraňuje‘

Čas nezadržitelně ubíhá. Životy, včetně tvého života, jsou ohroženy. Je naléhavé, abys vážně přemýšlel o tom, zda se chceš oddat Jehovovi a symbolizovat to křtem ve vodě. Apoštol Petr to zdůraznil: „To. . . vás také nyní zachraňuje, totiž křest.“ Dále vysvětlil, že křest není „odstranění tělesné špíny“ (to člověk patrně učinil předtím, než se stal způsobilým ke křtu), „ale žádost o dobré svědomí, vznesená k Bohu“. — 1. Petra 3:21.

Pokřtěný učedník splnil Jehovovy požadavky, a tak začíná mít dobré svědomí. Službě Jehovovi dává neustále to nejlepší, a proto se těší z vnitřního klidu a spokojenosti. (Jakub 1:25) Nadto se může s důvěrou těšit na nekonečnou řadu požehnání, která od Jehovy obdrží v nadcházejícím novém uspořádání. Kéž na tom máš i ty svůj podíl, když kladně odpovíš na otázku: ‚Měl bych se dát pokřtít?‘

[Obrázek na straně 21]

Samuel sloužil před Jehovou jako chlapec

[Obrázek na straně 22]

Mojžíšovi bylo 80 let, když dostal pověření od Jehovy

[Obrázek na straně 23]

Mladí i staří, kteří se dnes dávají pokřtít, se mohou těšit na nekonečné množství požehnání v Božím novém světě