Vzdělaný muž
„HLEDÍTE totiž na své povolání od něho, bratři, že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozeného původu.“ (1. Korinťanům 1:26) Jak tato slova ukazují, je nebezpečné nechat se prostoupit světskou moudrostí nebo mít vysoké společenské postavení. Takové věci mohou člověku bránit v přijetí dobré zprávy. — Přísloví 16:5; Marek 10:25.
V Pavlově době byli někteří lidé moudří v tělesném ohledu, ale přesto pravdu přijali; jedním z nich byl i samotný Pavel. On, člověk s dobrým vzděláním a zřejmě původem z význačné rodiny, byl horlivým evangelistou. Tak ukázal, že lidé, kteří mají v tomto světě privilegované postavení, mohou sloužit Jehovovi, mají-li správné srdce. Své světské schopnosti mohou dokonce využívat v Jehovově službě. — Lukáš 16:9.
Rodák z Tarsu
Pavel se narodil v Tarsu, ‚ne neznámém městě‘, jak jej popsal později. (Skutky 21:39) Právě tam pravděpodobně získal jazykové znalosti — zejména ovládal řečtinu —, což bylo neocenitelné v jeho misionářské práci. Život v Tarsu zřejmě Pavla vystavil nejen vlivům židovským, ale také vlivu pohanské kultury. Této zkušenosti využil v pozdějších letech jako apoštol pro národy. Uměl vyjádřit pravdu způsobem, jemuž lidé z národů mohli rozumět. (1. Korinťanům 9:21) Všimni si například jeho promluvy k Athéňanům, kterou uvádí 17. kapitola Skutků. Do svého proslovu o pravdě tam obratně včlenil poukazy na athénské náboženství, a dokonce citoval jednoho z jejich básníků.
Římský občan
Pavel měl další světskou výhodu. Byl římským občanem a také to využil k podpoře dobré zprávy. Ve Filipech byli on a jeho společníci zbiti a uvězněni bez jakéhokoli soudu. Zacházet takovým způsobem s římským občanem bylo nezákonné, a když Pavel na tuto skutečnost upozornil osoby v odpovědném postavení, dovolily mu tam zůstat a sloužit sboru až do té doby, dokud neodešel do svého dalšího působiště. — Skutky 16:37–40.
Když se Pavel později dostavil před místodržitele Festa, využil svého římského občanství, aby se odvolal se svým případem k césarovi. Tak hájil dobrou zprávu před nejvyšší autoritou římské říše. — Skutky 25:11, 12; Filipanům 1:7.
Pavel obdržel praktické školení, které se později ukázalo jako užitečné. Naučil se vyrábět stany, pravděpodobně od svého otce. Díky tomu mohl zůstat ve službě, když měl málo finančních prostředků. (Skutky 18:1–3) Také se mu dostalo intenzívního náboženského vzdělání. Byl vychován jako „farizeus, syn farizeů“. (Skutky 23:6) Studoval vlastně u nohou Gamaliela, jednoho z nejproslulejších židovských učitelů. (Skutky 22:3) Takové vzdělání, dnes zřejmě srovnatelné s kvalitním vzděláním na nějaké vysoké škole, svědčí o tom, že jeho rodina byla dost význačná.
Správný náhled
Pavlovi jeho původ a výchova skýtaly v židovské společnosti slibnou budoucnost. Mohl dosáhnout vysokého postavení. Avšak jakmile Pavel uznal, že Ježíš je Mesiáš, jeho cíle se změnily. Když psal Filipanům, zmínil se o některých ze svých dřívějších světských výhod a pak řekl: „To, co pro mne bylo ziskem, jsem považoval za ztrátu kvůli Kristu. Nuže, vždyť všechno opravdu také považuji za ztrátu kvůli vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše, svého Pána.“ — Filipanům 3:7, 8.
Tento vzdělaný muž se neohlížel teskně po tom, čeho mohl dosáhnout se svým světským vzděláním; ani nepoužíval svou ‚velkou učenost‘, aby druhé ohromil. (Skutky 26:24; 1. Korinťanům 2:1–4) Plně věřil v Jehovu Boha, a o svých dřívějších vyhlídkách spíše řekl: „Zapomínám na věci vzadu a napřahuji se po věcech vpředu, usiluji o cíl, o cenu Božího povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 3:13, 14) Pavel si cenil duchovních věcí.
Pavel ovšem své předchozí školení využil v Jehovově službě. Když o Židech řekl „dosvědčuji [jim], že mají horlivost pro Boha“, mluvil na základě osobní zkušenosti. (Římanům 10:2) Jako činný farizeus měl jistě horlivost pro Boha a pro Písma. Poté, co se Pavel stal křesťanem, jeho horlivost se usměrnila přesným poznáním, a on mohl své dřívější vzdělání využít ke spravedlivému účelu. V knize Hebrejcům například použil svých hlubokých znalostí izraelských dějin a chrámového uctívání, aby jasně ukázal nadřazenost křesťanského uspořádání.
Dnes také reagují na dobrou zprávu někteří lidé moudří v tělesném ohledu. Pravdu přijímají lidé, kteří vzděláním dosáhli způsobilosti v nejrůznějších oborech, stejně jako příslušníci všech povolání a řemesel, a toho, co se kdysi naučili, využívají v Jehovově službě. Ať již mají křesťané jakékoli světské vzdělání, nikdy neztrácejí ze zřetele skutečnost, že životně důležitá je způsobilost duchovní. To jsou ty ‚důležitější věci‘, protože nás mohou dovést k věčnému životu. — Filipanům 1:10.