Proč je tak snadné lhát?

NIKDO není rád obelháván. Přesto si lidé na celém světě z různých důvodů navzájem lžou. Výsledek průzkumu, který se objevil v knize Jamese Pattersona a Petera Kima The Day America Told the Truth (Den, kdy Amerika řekla pravdu), ukázal, že 91 procent Američanů pravidelně lže. Autoři říkají: „Většina z nás považuje za obtížné jeden týden nelhat. Jeden člověk z pěti to nedokáže ani jediný den — máme na mysli vědomé, promyšlené lži.“

Lhaní je obvyklým jevem téměř ve všech oblastech současného života. Političtí vůdci lžou svým lidem i sobě navzájem. Čas od času se objeví na televizní obrazovce a popřou jakékoli spojení se skandály, do nichž byli ve skutečnosti hluboce zapleteni. Sissela Boková ve své knize Lying—Moral Choice in Public and Private Life (Lhaní — morální volba ve veřejném i soukromém životě) konstatuje: „V právech a v žurnalistice, ve vládě a ve společenských vědách se podvod považuje za přijatelný, dokud jej považují za omluvitelný ti, kdo lžou a kdo také mají sklon určovat pravidla.“

Časopis Common Cause Magazine z května/června 1989 uvádí: „Watergate a Vietnam určitě soupeřily s aférou tajného prodeje amerických zbraní Íránu a podpory nikaragujských ‚kontras‘, pokud jde o vládní podvod a nedůvěru veřejnosti. V čem byly roky Reaganovy vlády takovým předělem? Mnozí lhali, ale málo jich mělo výčitky.“ Obyčejní lidé tedy mají pádný důvod nedůvěřovat svým politickým vůdcům.

V mezinárodních vztazích je pro tyto vůdce obtížné navzájem si důvěřovat. Řecký filozof Platón řekl: „Vládcům státu. . . může být dovoleno lhát pro dobro státu.“ V mezinárodních vztazích je to tak, jak říká biblické proroctví v Danielovi 11:27: „U jednoho stolu budou stále mluvit lež.“

V obchodním světě je lhaní o výrobcích a službách všední záležitostí. Ti, kteří kupují, musejí uzavírat kontrakty opatrně a ujistit se, že vše četli a pochopili. Některé země mají vládní regulační úřady, které mají chránit lidi před lživou reklamou, před nebezpečným zbožím, které je předkládáno jako užitečné nebo neškodné, a před okrádáním. Navzdory tomuto úsilí lidé stále finančně trpí vinou obchodníků, kteří lžou.

Pro některé lidi je lhaní tak snadné, že se jim stává zvykem. Jiní obvykle mluví pravdu, ale lžou, když jsou v úzkých. Těch, kteří za všech okolností odmítají lhát, je málo.

Lež je definována jako „1. falešné tvrzení nebo jednání, zvláště takové, jehož záměrem je podvést. . . 2. cokoli, co vyvolává nebo má vyvolat nepravdivý dojem“. Záměrem je, aby ostatní věřili něčemu, o čem lhář ví, že to není pravda. Lží nebo polopravdou se snaží podvést ty, kteří mají právo znát pravdu.

Proč lidé lžou

Lidé lžou z mnoha důvodů. Někteří se domnívají, že musí lhát o svých schopnostech, aby se v tomto soutěživém světě prosadili. Jiní se lží snaží přikrýt chyby nebo vinu. Další zase falšují zprávy, aby vzbudili dojem, že udělali práci, kterou ve skutečnosti neudělali. Pak jsou takoví, kteří lžou, aby poškodili cizí pověst, aby se vyhnuli nepříjemným situacím, aby ospravedlnili předešlé lži nebo aby obrali jiné lidi o peníze.

Obvyklé ospravedlnění pro lež je, že chrání jiného člověka. Někteří to považují za nevinnou lež, protože se domnívají, že se tím nikomu neubližuje. Ale opravdu nemá tato takzvaná nevinná lež žádné špatné následky?

Zvaž následky

Nevinná lež může být vzorem, který povede ke zvyku lhát v závažnějších věcech. Sissela Boková to vysvětluje slovy: „Ne všechny lži, které lidé hájí jako ‚nevinné‘, se dají tak snadno přejít. V první řadě je neškodnost takových lží naprosto sporná. To, co lhář chápe jako neškodné, či dokonce užitečné, nemusí tak vypadat v očích podvedeného.“

Lži, ať se zdají jakkoli nevinné, ničí dobré mezilidské vztahy. Důvěryhodnost lháře je otřesena, a snadno může dojít k trvalé ztrátě důvěry. Slavný esejista Ralph Waldo Emerson napsal: „Každé znásilnění pravdy je nejen jistým druhem lhářovy sebevraždy, ale je to osten ve zdraví lidské společnosti.“

Pro lháře je snadné prohlásit o jiném člověku něco nepravdivého. Nepředloží sice žádný důkaz, ale jeho lež vytváří pochybnosti a mnozí jí věří, aniž tvrzení prověřují. Tak je pověst nevinného člověka poškozena, a on nese břemeno dokazování své neviny. Je proto skličující, věří-li lidé spíše lháři než nevinnému člověku, a ničí to vztah nevinného a lháře.

Lhář si může snadno vypěstovat návyk lhát. Jedna lež vede k další lži. Thomas Jefferson, americký státník, prohlásil: „Žádná neřest není tak nízká, tak ubohá, tak opovrženíhodná, a ten, kdo si dovolí říci lež jednou, snáze to udělá podruhé a potřetí, až se mu to nakonec stane zvykem.“ Je to cesta k mravnímu úpadku.

Proč je lhaní tak snadné

Lhaní začalo, když vzpurný anděl lhal první ženě; řekl, že nezemře, neuposlechne-li svého Stvořitele. Následkem byly nezměrné škody pro celé lidstvo. Všem to přineslo nedokonalost, nemoci a smrt. — 1. Mojžíšova 3:1–4; Římanům 5:12.

Od té doby, co byli Adam a Eva neposlušní, zákeřný vliv tohoto otce lži vytvořil ve světě lidstva ovzduší, které podporuje lhaní. (Jan 8:44) Je to úpadkový svět, ve kterém je pravda jen relativní. Časopis The Saturday Evening Post ze září 1986 uvádí, že problém lhaní „se dotýká obchodu, vlády, výchovy, zábavy i prostých každodenních vztahů mezi spoluobčany a sousedy. . . Přijali jsme teorii relativismu, jednu ohromnou lež, která říká, že neexistují žádné absolutní pravdy.“

Takový je názor těch, kdo lžou ze zvyku, lidí, kteří se nedokážou vcítit do postavení těch, které podvádějí. Lžou s lehkostí. Je to jejich způsob života. Ale jiní, kteří nelžou ze zvyku, mohou spontánně zalhat ze strachu — ze strachu z odhalení, potrestání a podobně. To je slabost nedokonalého těla. Jak se dá tento sklon nahradit rozhodnutím mluvit pravdu?

Proč být pravdomluvný?

Pravda je normou, kterou náš velký Stvořitel stanovil pro všechny. Jeho psané Slovo, Bible, v Hebrejcům 6:18 říká, že „je nemožné, aby Bůh lhal“. Totéž měřítko respektoval i jeho Syn Ježíš Kristus, který byl Božím osobním představitelem na zemi. Židovským náboženským vůdcům, kteří ho chtěli zabít, řekl: „Ale nyní se snažíte zabít mne, člověka, jenž vám pověděl pravdu, kterou jsem slyšel od Boha. . . A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych jako vy, lhář.“ (Jan 8:40, 55) Dal nám příklad v tom, že „nezhřešil ani se v jeho ústech nenašel podvod“. — 1. Petra 2:21, 22.

Náš Stvořitel, jehož jméno je Jehova, nenávidí lhaní, jak jasně říká Přísloví 6:16–19: „Je šest věcí, které Jehova skutečně nenávidí; ano, je sedm věcí odporných jeho duši: povýšené oči, falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému, falešný svědek, který šíří lži, a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.“

Tento pravdivý Bůh vyžaduje, abychom žili podle jeho měřítek, máme-li získat jeho schválení. Jeho inspirované Slovo nám přikazuje: „Nelžete jeden druhému. Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi.“ (Kolosanům 3:9) Lidé, kteří odmítají přestat lhát, jsou pro něho nepřijatelní; neobdrží dar života. Žalm 5:6 totiž přímo říká, že Bůh ‚zničí ty, kteří mluví lež‘. Ve Zjevení 21:8 se dále píše, že podílem „všech lhářů“ je „druhá smrt“, což je věčné zničení. Přijmeme-li Boží názor na lež, bude to pro nás silný důvod mluvit pravdu.

Co ale dělat v případech, kdy pravda může způsobit rozpaky nebo nepříjemné pocity? Lhaní není nikdy řešením, ale někdy je možné neříci nic. Proč říkat něco, co může jen podkopat tvou důvěryhodnost a způsobit, že tě Bůh neschválí?

Ze strachu a vlivem lidské slabosti může člověk mít sklon hledat útočiště ve lži. To je cesta nejmenšího odporu nebo pochybná laskavost. Apoštol Petr podlehl takovému pokušení, když třikrát zapřel, že Ježíše zná. Potom ho z té lži bolelo srdce. (Lukáš 22:54–62) Jeho opravdové pokání však Boha přimělo, aby mu odpustil, jak je vidět z toho, že Petr byl později obdařen mnoha přednostmi služby. Jestliže budeme činit pokání a budeme pevně rozhodnuti přestat lhát, Jehova Bůh nám odpustí, že jsme dělali to, co on nenávidí.

Nicméně, lepší než lhát a pak hledat odpuštění je chránit dobrý vztah se svým Stvořitelem a uchovávat si svou důvěryhodnost tím, že mluvíme pravdu. Vzpomeňme si, co říká Žalm 15:1, 2: „Jehovo, kdo bude hostem v tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? Ten, kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost a mluví pravdu ve svém srdci.“