Otázky čtenářů

Jakou odpovědnost mají křesťané ve snaze zpomalovat znečišťování životního prostředí — země, moře a vzduchu?

Jako svědkové Jehovovi se hluboce zajímáme o mnoho ekologických problémů, které nyní postihují náš pozemský domov. Více než většina lidí si vážíme toho, že země byla stvořena jako čistý, zdravý domov pro dokonalou lidskou rodinu. (1. Mojžíšova 1:31; 2:15–17; Izajáš 45:18) Bůh nás také ujišťuje, že ‚zničí ty, kteří ničí zemi‘. (Zjevení 11:18) Je tedy správné vynaložit vyrovnané, rozumné úsilí, abychom zbytečně nepřispívali k pokračujícímu ničení naší zeměkoule. Všimněme si však slova „rozumné“. Z hlediska Písma je také správné nepřipustit, aby se ekologické problémy a aktivity staly naším hlavním zájmem.

I při běžném lidském životě se vytváří odpad. Často například vzniká při pěstování, zpracovávání a jedení potravy. Takový odpad však většinou podléhá biologickému rozkladu. (Žalm 1:4; Lukáš 3:17) Když vzkříšený Ježíš připravil pro své učedníky pečenou rybu, pravděpodobně se to neobešlo bez trochy kouře, popela a zbytků rybích kostí. (Jan 21:9–13) Ale živé i neživé systémy a koloběhy na zemi jsou určeny k tomu, aby takový odpad pojaly.

Boží lid by neměl být k ekologickým záležitostem netečný. Jehova od svého starověkého lidu vyžadoval, aby udělal určitá opatření pro likvidaci odpadu, opatření, která měla ekologický i hygienický význam. (5. Mojžíšova 23:9–14) Víme také, jak se Jehova dívá na ty, kteří ničí zemi, a proto bychom jistě neměli přehlížet věci, které jsme schopni pro zachování čistého životního prostředí udělat. To můžeme prokázat řádným odstraňováním odpadu, obzvláště jedovatých látek. Svědomitě spolupracujeme při úsilí o recyklaci odpadu, a máme k tomu o důvod víc, je-li to césarovo nařízení. (Římanům 13:1, 5) Některým jednotlivcům přináší uspokojení, podniknou-li další kroky, třeba používají-li spíše výrobky, které podléhají biologickému rozkladu, než ty, které by přispívaly k horám odpadků na zemi i v mořích.

Do jaké míry křesťan půjde tímto směrem, je však jeho osobní věcí, pokud to není stanoveno zákonem. Ze sdělovacích prostředků je zřejmé, že nedokonalí lidé snadno padnou do léčky extremismu. Ježíšova rada je jistě přiléhavá: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni. . . Proč se tedy díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku?“ (Matouš 7:1, 3) Budeme-li na to pamatovat, možná nám to pomůže, abychom neztratili ze zřetele další podstatné činitele.

Prorok Jeremjáš napsal: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Přehlížení této zásady postavilo lidstvo tváří v tvář ‚kritickým časům, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, jak se píše ve 2. Timoteovi 3:1–5. A slova, jež Bůh nechal zaznamenat ve Zjevení 11:18, dokazují, že lidské úsilí zbavit zemi vážných ekologických problémů, včetně znečištění, nebude plně úspěšné. Tu a tam může být dosaženo pokroku, ale pro jediné trvalé řešení je zapotřebí Božího zásahu.

Proto raději zaměřujeme své úsilí a prostředky na božské řešení, než abychom se snažili zmírňovat vnější projevy. V tom následujeme příklad Ježíše, který strávil větší část své služby ‚vydáváním svědectví o pravdě‘. (Jan 18:37) Ježíš místo aby sytil svět nebo zmírňoval rozšířené společenské zlo — včetně znečištění —, poukazoval na úplné vyřešení problémů, které postihují lidstvo. — Jan 6:10–15; 18:36.

Láska k bližnímu nás podněcuje, abychom zbytečně neznečišťovali zemi, atmosféru nebo vodní zdroje, a přitom dále vydáváme svědectví o pravdě. To také zahrnuje vyučovat lidi, aby uplatňovali biblickou pravdu, a vyhnuli se tak ničení vlastního těla kouřem, nadměrným užíváním alkoholu nebo škodlivými drogami. Když se z miliónů nových stali učedníci, naučili se uplatňovat čisté zvyky a brát ohled na druhé. Kazatelské dílo tak doslovně přispívá k zmírňování dnešního obecného problému znečištění. Ale důležitější je, že se křesťanští učedníci nyní snaží přetvořit svou osobnost i návyky, aby byli vhodnými lidmi pro čistou, rajskou zemi, kterou Bůh brzy poskytne svým pravým ctitelům.