Dobro proti zlu — Odvěký zápas

VE STARÝCH filmech „kladný hrdina“ vždy zvítězil nad silami zla. V opravdovém životě to však nikdy nebylo tak jednoduché. Až příliš často se zdá, že ve skutečném světě zlo vítězí.

Den co den přinášejí večerní zpravodajství hrůzostrašné zprávy o zlých skutcích. Jeden muž z Milwaukee na severu Spojených států zavraždí jedenáct lidí a zbytky jejich zmrzačených těl uschová do mrazničky. Daleko odtud na jih vtrhne neznámý člověk do jedné texaské kavárny a deset minut bezohledně střílí kolem sebe; zabije dvacet tři lidí včetně sebe samotného. Jeden rozladěný odpůrce v Koreji zapálí svědkům Jehovovým sál Království, a zabije tak čtrnáct věřících.

Kromě těchto ojedinělých výbuchů zla existuje další úděsné zlo, které postihuje svět — genocida. Počítá se, že jen v tomto století bylo v rasových a politických čistkách vyhlazeno milión Arménů, šest miliónů Židů a více než milión Kambodžanů. V bývalé Jugoslávii byli mnozí postiženi takzvanou etnickou čistkou. Nikdo neví, kolik miliónů nevinných lidí bylo brutálně mučeno na celé zeměkouli.

Takové tragédie nás nutí, abychom uvažovali o znepokojující otázce: Proč jednají lidé tímto způsobem? Tato zvěrstva nelze přejít jen s tím, že jde o dílo několika vyšinutých myslí. Samotný rozsah zla spáchaného v našem století odporuje tomuto vysvětlení.

Zlý skutek se definuje jako skutek, který je morálně špatný. Je to čin spáchaný někým, kdo může volit mezi činěním dobra a činěním zla. Jeho morální úsudek se však nějak zdeformuje, a zlo vítězí. Ale proč a jak k tomu dochází?

Náboženské vysvětlení zla bývá často neuspokojivé. Katolický filozof Tomáš Akvinský tvrdil, že „bychom byli připraveni o mnoho dobrých věcí, kdyby Bůh nedovolil, aby existovalo zlo“. Mnozí protestantští filozofové zastávají podobné názory. Například, jak uvádí The Encyclopædia Britannica, Gottfried Leibniz považoval zlo „ve světě za pouhé zdůraznění dobra, které se kontrastem zvyšuje“. Jinými slovy věřil, že potřebujeme zlo, abychom mohli oceňovat dobro. Takovéto uvažování je, jako bychom řekli pacientovi s rakovinou, že jeho nemoc je právě to, co potřebuje někdo jiný, aby si mohl skutečně vážit života a cítit se dobře.

Zlé úmysly musí odněkud pocházet. Lze z nich nepřímo vinit Boha? Bible odpovídá: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ Jestliže není odpovědný Bůh, tedy kdo? Následující verše poskytují odpověď: „Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích.“ (Jakub 1:13–15) Zlý skutek se tudíž zrodí tehdy, když je zlá touha živena, místo aby byla zavržena. To ale není všechno.

Písma vysvětlují, že zlé žádosti vznikají proto, že lidstvo má jednu základní vadu — vrozenou nedokonalost. Apoštol Pavel napsal: „Právě jako skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Kvůli zděděnému hříchu se může stát, že v našem myšlení převládne sobectví nad laskavostí a krutost převáží nad soucitem.

Většina lidí samozřejmě podvědomě ví, že určité jednání je nesprávné. Jejich svědomí — neboli ‚zákon napsaný v jejich srdci‘, jak to nazývá Pavel — je od spáchání zlého skutku odrazuje. (Římanům 2:15) Avšak kruté prostředí může takové pocity potlačit a svědomí může otupět, jestliže je opakovaně přehlíženo.a — Srovnej 1. Timoteovi 4:2.

Lze nevýslovné zlo naší doby vysvětlit pouhou lidskou nedokonalostí? Historik Jeffrey Burton Russell poznamenal: „Je pravda, že v každém z nás je zlo, ale ani součet velkého množství jednotlivých zlých sklonů neobjasní Osvětim. . . Zlo tohoto rozsahu se zdá být kvalitativně i kvantitativně odlišné.“ Byl to sám Ježíš Kristus, kdo přesně určil tento kvalitativně odlišný zdroj zla.

Ježíš nedlouho před svou smrtí vysvětlil, že muži, kteří ho zamýšleli zabít, nejednali zcela podle své vlastní vůle. Vedla je neviditelná síla. Ježíš jim řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě.“ (Jan 8:44) Ďábel, kterého Ježíš nazval ‚panovníkem tohoto světa‘, má zjevně význačnou úlohu při podněcování zla. — Jan 16:11; 1. Jana 5:19.

Jak lidská nedokonalost, tak vliv Satana si po tisíciletí vybírají svou daň. A není znát, že by sevření, ve kterém tyto vlivy drží lidstvo, povolovalo. Zůstane zde zlo? Nebo se nakonec silám dobra podaří zlo vykořenit?

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 2]

Foto na obálce: U.S. Army photo

[Podpisek obrázku na straně 3]

U.S. Army photo