Zbožná podřízenost — Kdo ji má projevovat a proč?
„Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ — JEREMJÁŠ 10:23.
1. Jaké formy nezávislosti jsou velmi ceněny?
MEZI nejvýznačnější lidské dokumenty patří Deklarace nezávislosti, jíž v 18. století vyhlásilo třináct britských kolonií v Severní Americe nezávislost na mateřské zemi, Británii. Chtěly svobodu. A nezávislost na nadvládě cizinců a svoboda jdou ruku v ruce. Politická a ekonomická nezávislost mohou být velkou výhodou. Směrem k politické nezávislosti v poslední době postoupily některé východoevropské země. Je ovšem třeba uznat, že v těchto zemích s sebou taková nezávislost přinesla mnoho vážných problémů.
2, 3. a) Jaká forma nezávislosti je nežádoucí? b) Jak byla tato skutečnost původně zdůrazněna?
2 Ačkoli mohou být různé formy nezávislosti žádoucí, jedna forma nezávislosti žádoucí není. Jaká? Je to nezávislost na Původci člověka, na Jehovovi Bohu. Není požehnáním, ale prokletím. Proč? Člověk totiž nebyl určen k tomu, aby jednal nezávisle na svém Původci, jak to výstižně ukazují výše uvedená slova proroka Jeremjáše. Jinak řečeno, člověk se měl podřizovat svému Původci. Podřizovat se našemu Stvořiteli znamená poslouchat jej.
3 Tuto skutečnost zdůraznil prvnímu lidskému páru Jehovův příkaz, jak je zaznamenán v 1. Mojžíšově 2:16, 17: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ Adam odmítl podřizovat se svému Původci, což jemu i všemu jeho potomstvu přineslo hříšnost, utrpení a smrt. — 1. Mojžíšova 3:19; Římanům 5:12.
4, 5. a) K čemu to vede, když lidé odmítají podřizovat se Bohu? b) Před jakým mravním zákonem není úniku?
4 Jestliže lidé odmítají podřizovat se Bohu, je to nemoudré a zároveň z mravního hlediska nesprávné. Ve světě to vede k šíření bezzákonnosti, zločinnosti, násilí a k sexuální nemravnosti, jejímiž plody jsou pohlavně přenášené nemoci. A není snad dnešní epidemie zločinnosti mladistvých způsobena hlavně tím, že mladí lidé odmítají podřizovat se Jehovovi, svým rodičům a zákonům své země? Tento duch nezávislosti se u mnoha lidí projevuje výstředním a nedbalým způsobem oblékání a vulgární řečí.
5 Ale nikdo prostě nemůže uniknout před neúprosným mravním zákonem Stvořitele: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí; protože kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost.“ — Galaťanům 6:7, 8.
6, 7. Co je původní příčinou toho, že se lidé odmítají podřizovat, a z jakých příkladů je to vidět?
6 Co je původní příčinou veškerého takového odmítání podřízenosti? Jednoduše řečeno, je to sobectví a pýcha. Proto se Eva, první žena, nechala oklamat hadem a snědla zakázané ovoce. Kdyby byla skromná a pokorná, pak pokušení být jako Bůh — sama si rozhodovat, co je dobré a co je špatné — by pro ni nebylo přitažlivé. A kdyby byla nesobecká, pak by nechtěla něco, co její Původce, Jehova Bůh, výslovně zakázal. — 1. Mojžíšova 2:16, 17.
7 Pýcha a sobectví nedlouho po pádu Adama a Evy přiměly Kaina, aby zavraždil svého bratra Abela. Sobectví vedlo k nezávislému jednání také určité anděly, kteří opustili své původní postavení a zhmotnili se, aby měli požitek ze smyslných rozkoší. Pýcha a sobectví podněcovaly Nimroda a jsou od jeho doby příznačné pro většinu světských panovníků. — 1. Mojžíšova 3:6, 7; 4:6–8; 1. Jana 3:12; Juda 6.
Proč jsme Jehovovi Bohu zavázáni podřízeností
8–11. Jaké máme čtyři závažné důvody, abychom uplatňovali zbožnou podřízenost?
8 Proč jsme našemu Původci, Jehovovi Bohu, zavázáni podřízeností? Především proto, že je univerzálním svrchovaným Vládcem. Jemu oprávněně patří veškerá moc. On je náš Soudce, Zákonodárce a Král. (Izajáš 33:22) Výstižně se o něm píše: „Všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ — Hebrejcům 4:13.
9 Náš Původce je kromě toho všemohoucí, a nikdo se tedy proti němu nemůže úspěšně postavit; nikdo nemůže přehlížet svůj závazek, že má být podřízen Bohu. Ti, kteří se vzepřou, dříve nebo později skončí špatně, jako se to kdysi stalo faraónovi a jako se to v Božím patřičném čase stane Satanu Ďáblovi. — Žalm 136:1, 11–15; Zjevení 11:17; 20:10, 14.
10 Podřízenost je závazkem všech inteligentních tvorů, protože smyslem jejich existence je sloužit svému Původci. Ve Zjevení 4:11 se prohlašuje: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ On je Velký Hrnčíř a podněcuje lidské nádoby k tomu, aby sloužily jeho předsevzetí. — Izajáš 29:16; 64:8.
11 Neměli bychom přehlížet skutečnost, že náš Původce je absolutně moudrý, a proto ví, co je pro nás nejlepší. (Římanům 11:33) Jeho zákony jsou ‚pro naše dobro‘. (5. Mojžíšova 10:12, 13) A „Bůh je“ především „láska“, chce tedy pro nás jen to nejlepší. Máme opravdu mnoho závažných důvodů, abychom byli podřízeni našemu Původci, Jehovovi Bohu! — 1. Jana 4:8.
Ježíš Kristus, dokonalý příklad zbožné podřízenosti
12, 13. a) Jak dal najevo zbožnou podřízenost Ježíš Kristus? b) V jakých Ježíšových slovech se projevuje jeho podřízený postoj?
12 Dokonalý příklad zbožné podřízenosti nám mimo jakoukoli pochybnost dává Jehovův jediný zplozený Syn, Ježíš Kristus. Apoštol Pavel na to poukazuje ve Filipanům 2:6–8: „Ačkoli [Ježíš] existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu coby člověk, pokořil se [ještě více] a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ Když byl Ježíš na zemi, opakovaně prohlašoval, že nedělá nic sám od sebe; nejednal nezávisle, ale vždy byl podřízen svému nebeskému Otci.
13 U Jana 5:19, 30 čteme: „Ježíš jim. . . dále odpověděl a řekl: ‚Vpravdě, vpravdě vám říkám: Syn nemůže dělat ani jedinou věc sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn. Nemohu dělat sám od sebe ani jedinou věc; právě jak slyším, soudím; a soud, který vykonávám, je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.‘ “ Podobně se opakovaně modlil během noci, kdy byl zrazen: „Ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ — Matouš 26:39, 42, 44; viz též Jana 7:28; 8:28, 42.
Starověké příklady zbožné podřízenosti
14. V jakých ohledech projevoval zbožnou podřízenost Noe?
14 Mezi první příklady lidí, kteří projevovali zbožnou podřízenost, patří Noe. Svou podřízenost dal najevo ve třech ohledech. Za prvé v tom, že byl spravedlivým mužem, bezúhonným mezi svými současníky, neboť chodil s pravým Bohem. (1. Mojžíšova 6:9) Za druhé v tom, že postavil archu. „Učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:22) Za třetí v tom, že jako ‚kazatel spravedlnosti‘ hlásal varování o přicházející potopě. — 2. Petra 2:5.
15, 16. a) Jaký znamenitý příklad zbožné podřízenosti dal Abraham? b) Jak projevovala podřízenost Sára?
15 Dalším vynikajícím příkladem zbožné podřízenosti byl Abraham. Podřízenost dal najevo tím, že poslechl Boží příkaz: „Vyjdi ze své země.“ (1. Mojžíšova 12:1) Znamenalo to opustit své pohodlné prostředí v Uru (ne nevýznamném městě, jak ukazují archeologické nálezy) a asi sto let putovat cizí zemí jako kočovník. Abraham projevil zbožnou podřízenost zejména tím, že obstál ve velké zkoušce, když byl ochoten obětovat svého syna Izáka. — 1. Mojžíšova 22:1–12.
16 Další znamenitý příklad zbožné podřízenosti nám poskytuje Abrahamova manželka Sára. Putování cizí zemí s sebou bezpochyby neslo mnoho nepohodlí, ale nikde nečteme, že by si Sára stěžovala. Dala znamenitý příklad zbožné podřízenosti ve dvou situacích, kdy ji Abraham představil pohanským panovníkům jako svou sestru. V obou případech spolupracovala, třebaže se v důsledku toho bezmála dostala do jejich harémů. O její zbožné podřízenosti svědčí způsob, jak se v nitru obracela na svého manžela Abrahama jako na ‚svého pána‘, čímž ukázala, že podřízenost je opravdovým postojem jejího srdce. — 1. Mojžíšova 12:11–20; 18:12; 20:2–18; 1. Petra 3:6.
17. Proč je možné říci, že zbožnou podřízenost projevil Izák?
17 Nepřehlédněme příklad zbožné podřízenosti, který poskytl Abrahamův syn Izák. Židovská tradice uvádí, že Izákovi bylo asi dvacet pět let, když Jehova přikázal jeho otci Abrahamovi, aby jej obětoval jako oběť. Kdyby Izák chtěl, mohl snadno vzdorovat svému otci, který byl o sto let starší. Ale nestalo se to. Ačkoli se Izák divil, že nemají žádné obětní zvíře, s mírností se podvolil svému otci, který jej položil na oltář a pak mu svázal ruce a nohy, aby se předešlo nebo zamezilo jakýmkoli bezděčným reakcím, k nimž mohlo dojít, kdyby se použil porážecí nůž. — 1. Mojžíšova 22:7–9.
18. Jak projevil příkladnou zbožnou podřízenost Mojžíš?
18 Po letech nám dal příklad zbožné podřízenosti Mojžíš. Jistě na to poukazuje fakt, že Mojžíš je popisován jako „daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojžíšova 12:3) Skutečnost, že v pustině čtyřicet let poslušně plnil Jehovovy příkazy, přestože měl dohled nad vzpurným lidem čítajícím dva až tři milióny osob, jen dále svědčí o jeho zbožné podřízenosti. Zpráva proto říká, že „Mojžíš. . . učinil všechno podle toho, co mu Jehova přikázal. Učinil to právě tak.“ — 2. Mojžíšova 40:16.
19. Jakými slovy ukázal svou podřízenost Jehovovi Job?
19 Další význačnou osobností, která je pro nás vynikajícím příkladem zbožné oddanosti, je Job. Jehova Satanovi dovolil, aby Jobovi zničil veškerý majetek, usmrtil jeho děti a pak jej postihl „zhoubným bolákem od chodidla jeho nohy až po temeno jeho hlavy“. Manželka potom Jobovi řekla: „Ještě se držíš své ryzosti? Proklej Boha a zemři!“ Job však prokázal zbožnou podřízenost, když jí řekl: „Jako mluví jedna z bláznivých žen, tak mluvíš i ty. Budeme přijímat od pravého Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?“ (Job 2:7–10) Stejný postoj mysli se projevuje v jeho slovech zaznamenaných v Jobovi 13:15: „I kdyby mě zabil, což bych nečekal?“ Je sice pravda, že si Job dělal velké starosti o své ospravedlnění, ale neměli bychom přehlédnout, co Jehova nakonec řekl jednomu z jeho zdánlivých těšitelů: „Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům, neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“ Job je pro nás nepochybně znamenitým příkladem zbožné podřízenosti. — Job 42:7.
20. V jakých ohledech projevil zbožnou podřízenost David?
20 Uveďme si ještě jeden příklad z Hebrejských písem, a to Davida. Když jej král Saul pronásledoval jako nějaké zvíře, měl David dvě příležitosti ukončit své strasti tak, že by Saula zabil. Zbožná podřízenost v tom však Davidovi zabránila. V 1. Samuelově 24:6 jsou zaznamenána jeho slova: „Z Jehovova stanoviska je nemyslitelné, abych já, já učinil tu věc svému pánovi, Jehovovu pomazanému, že bych proti němu napřáhl ruku; vždyť je Jehovův pomazaný.“ (Viz také 1. Samuelovu 26:9–11.) Podobně projevil zbožnou podřízenost tím, že přijal pokárání, když se dopustil chyb nebo když zhřešil. — 2. Samuelova 12:13; 24:17; 1. Paralipomenon 15:13.
Pavlův příklad podřízenosti
21–23. V jakých různých případech projevil zbožnou podřízenost apoštol Pavel?
21 V Křesťanských řeckých písmech máme vynikající příklad zbožné podřízenosti v apoštolu Pavlovi. Napodoboval svého Pána, Ježíše Krista, v tomto ohledu i ve všech dalších aspektech své apoštolské služby. (1. Korinťanům 11:1) Přestože ho Jehova Bůh používal v mnohem větší míře než kteréhokoli jiného z apoštolů, Pavel nikdy nejednal nezávisle. Lukáš nám říká, že když vyvstala otázka, zda nově obrácení věřící z pohanů mají být obřezáni, bratři v Antiochii „zařídili, aby Pavel, Barnabáš a někteří jiní z nich šli ohledně tohoto sporu k apoštolům a starším mužům v Jeruzalémě“. — Skutky 15:2.
22 O Pavlově misionářské činnosti se v Galaťanům 2:9 říká: „Když poznali nezaslouženou laskavost, jež mi byla dána, Jakub a Kéfas a Jan, kteří se zdáli být sloupy, podali mně a Barnabášovi pravici k spolupodílnictví, abychom my šli k národům, ale oni k těm, kteří jsou obřezaní.“ Pavel nejednal nezávisle, ale hledal vedení.
23 Podobně, když byl Pavel naposledy v Jeruzalémě, přijal od tamějších starších radu ve spojitosti s tím, že je třeba jít do chrámu a řídit se postupem Zákona, aby všichni mohli vidět, že není odpadlíkem, pokud jde o Mojžíšův Zákon. Jednal podle toho a zdálo se, že to skončí tragicky, protože byl proti němu zburcován dav. Byla tedy chyba, že se těmto starším podřídil? V žádném případě, jak je patrné z toho, co čteme ve Skutcích 23:11: „Následující noc však u něho stál Pán a řekl: ‚Buď dobré mysli! Jak jsi totiž důkladně svědčil o mně v Jeruzalémě, tak máš vydávat svědectví i v Římě.‘ “
24. O jakých dalších stránkách podřízenosti se bude pojednávat v příštím článku?
24 V Písmu opravdu nacházíme závažné důvody, abychom byli podřízeni, i význačné příklady osob, které takovou podřízenost projevovaly. V následujícím článku budeme uvažovat o různých oblastech, v nichž je možné podřizovat se Jehovovi Bohu, o prostředcích, které nám v podřizování pomohou, a o výsledných odměnách.
Jak bys odpověděl?
◻ Jaká forma nezávislosti je nežádoucí?
◻ Co je původní příčinou toho, že se lidé odmítají podřizovat?
◻ Z jakých důvodů jsme Jehovovi zavázáni podřízeností?
◻ Jaké znamenité příklady zbožné podřízenosti nám dává Písmo?
[Obrázek na straně 10]
Nimrod, po potopě první světský panovník, který projevil odpor proti zbožné podřízenosti
[Obrázek na straně 13]
Noe, bezúhonný příklad zbožné podřízenosti. — 1. Mojžíšova 6:14, 22