Naděje — Nezbytná ochrana v bezútěšném světě

Jeden korejský chlapec chtěl pomoci své matce přesvědčit jistou studentku o tom, jak důležité je mít naději do budoucnosti. Vzpomněl si na přirovnání, které slyšel na křesťanském shromáždění, a zeptal se studentky, zda by mu pomohla rozluštit hádanku. Souhlasila. Chlapec řekl: „Byly dvě rodiny. Obě byly velmi chudé. Prudce pršelo a oběma rodinám do domu střechou zatékalo. Jedna z rodin byla velmi smutná a na děravou střechu si hodně stěžovala. Druhá rodina však spravovala díry ve střeše a přitom byla šťastná a veselá. Proč byl mezi těmito rodinami takový rozdíl?“ Mladou ženu to velmi zaujalo a odpověděla, že neví. Chlapec řekl: „Ta druhá rodina byla šťastná zkrátka proto, že jí správa města právě oznámila, že jí bude přidělen nový dům. Měla tedy naději. A v tom byl ten rozdíl!“

CHLAPCOVA hádanka názorně dokládá jednoduchou pravdu: Když máme naději, naše vnímání života se mění, a to často navzdory okolnostem. Většina z nás podobně jako ty dvě rodiny, které chlapec popsal, musí v životě přestát různé bouře — zdravotní potíže, finanční starosti, napětí v rodině, zločinnost a bezpočet jiných zkoušek a případů špatného zacházení. Odstranění takových problémů je často mimo naše možnosti, podobně jako je mimo naše možnosti vzdálit od sebe bouři. Proto máme snad pocit marnosti a osamělosti — jsme zkrátka bezradní. A jako by to nestačilo, v kostele nás možná učili, že pro většinu hříšníků je budoucnost pochmurná — že by mohla znamenat věčný trest.

Říká se, že bezmocnost a beznaděj jsou receptem na získání deprese. Jednu z těchto složek však rozhodně můžeme odstranit; nikdo z nás nemusí být bez naděje. A naděje může být sama o sobě tou nejlepší zbraní pro odstranění druhé složky deprese, totiž pocitů bezmocnosti. Máme-li naději, můžeme přečkat různé životní bouře s jistou mírou klidu a spokojenosti místo toho, abychom živořili v tom nejhorším utrpení. Ano, naděje skýtá nezbytnou ochranu.

Jsi při takovém tvrzení na pochybách? Má naděje skutečně tu moc, že by něco takového dokázala? A může každý z nás získat naději, která je spolehlivá?

Jako přilba

Lékařská věda si začala všímat, že naděje má pozoruhodnou moc. Doktor Shlomo Breznitz, odborník na stres, který přežil nacistickou genocidu Židů, uvedl, že u většiny životních problémů „se stres dostavuje v důsledku toho, jakým způsobem na své obtíže nahlížíme, nikoli vlivem problémů samotných. Naděje jim ubírá na váze.“ Jeden článek v časopise The Journal of the American Medical Association říkal, že naděje je „silný lék“. Časopis American Health sdělil: „Je mnoho případů, kdy se stav pacientů, zvláště těch nemocných rakovinou, náhle zhoršil, jakmile je něco připravilo o naději — a je mnoho případů náhlého zlepšení stavu, když pacienti nalezli něco nového, pro co mohli žít.“ — Srovnej Přísloví 17:22.

Lidé, kteří studují Bibli, jsou si již dlouho vědomi toho, jak důležité je mít naději. V 1. Tesaloničanům 5:8 nabádal apoštol Pavel křesťany: „Buďme střízliví a mějme na sobě. . . jako přilbu naději na záchranu.“ Čím se ‚naděje na záchranu‘ podobá přilbě?

Uvažuj, k čemu přilba slouží. V biblických dobách nosil voják měděnou nebo železnou přilbu, kterou si nasazoval na čapku z plsti, vlny nebo kůže. Taková přilba mu v bitvě chránila hlavu před letícími šípy, údery kyje nebo seknutím meče. Pravděpodobně jen málokterý voják, jenž vlastnil přilbu, ji váhal nosit. Mít na hlavě přilbu ovšem neznamenalo pro vojáka nepřemožitelnost nebo to, že údery do hlavy vůbec necítil; přilba spíše zajistila, že většina úderů po ní prostě sjela, aniž způsobila smrtelné zranění.

Jako přilba chrání hlavu, tak naděje chrání mysl. Naděje nám sice neumožní setřást ze sebe každou krizi či každý nezdar, jako by se nic nedělo. Avšak naděje takové údery tlumí a přispívá k tomu, aby nebyly zhoubné pro naše duševní, citové a duchovní zdraví.

Tuto obraznou přilbu očividně nosil věrný Abraham. Jehova ho žádal, aby obětoval svého milovaného syna Izáka. (1. Mojžíšova 22:1, 2) Jak lehce mohl Abraham podlehnout zoufalství, rozpoložení, které by jej mohlo vést k tomu, že by Boha neuposlechl. Čím byla jeho mysl chráněna proti takovým pocitům? Klíčovým činitelem byla naděje. Podle slov v Hebrejcům 11:19 však „počítal, že Bůh je schopen dokonce [Izáka] vzbudit z mrtvých“. Podobným způsobem chránila naděje na vzkříšení Jobovu mysl před zahořknutím, které Joba mohlo vést k tomu, že by proklel Boha. (Job 2:9, 10; 14:13–15) Když Ježíš Kristus stál tváří v tvář bolestivé smrti, nalezl posilu a útěchu ve své radostné naději do budoucnosti. (Hebrejcům 12:2) Podkladem pro pravou naději je důvěra, že Bůh nikdy nikomu neukřivdí, že nikdy neopomene splnit své slovo. — Hebrejcům 11:1.

Základ pro pravou naději

Pravá naděje, podobně jako víra, se zakládá na faktech, na skutečnostech a na pravdě. Možná to některé lidi překvapí. Jeden spisovatel řekl: „Většina lidí si zřejmě myslí, že naděje je prostě přihlouplý způsob popírání pravdy.“ Pravá naděje však není totéž co pouhý optimismus, naděje není vzdušným zámkem, banální vírou, že dostaneme všechno, co chceme, nebo že se nám vyřeší každý drobný problém. Život umí takové blažené přeludy zhasit plnými vědry chladné skutečnosti. — Kazatel 9:11.

Pravá naděje však taková není. Pramení z poznání, nikoli z tužeb. Uvažujme například nad druhou rodinou z hádanky, o níž jsme se zmínili úvodem. Jakou naději by měla, kdyby byla správa města nechvalně známa tím, že nedodržuje sliby? Když je naopak takový slib spojený s doklady o tom, že je spolehlivý, může této rodině poskytnout pevný základ pro naději.

Svědkové Jehovovi mají dnes podobnou naději, která je úzce spjata se správou — s Božím Královstvím. Toto Království je samotným jádrem poselství Bible. Pro ženy a muže, jako byl například Abraham, bylo po tisíciletí zdrojem naděje. (Hebrejcům 11:10) Bůh slibuje, že prostřednictvím svého Království ukončí tento zkažený světový systém a nastolí systém nový. (Římanům 8:20–22; 2. Petra 3:13) Tato naděje na Království není snem, je pravá. Jejím zdrojem je Jehova Bůh, Svrchovaný Pán vesmíru, který je přinejmenším úplně spolehlivý. Stačí jen prozkoumat Boží hmotná stvořitelská díla, a uvidíme, že Bůh existuje a že má dostatek moci k tomu, aby splnil své sliby. (Římanům 1:20) Stačí jen pečlivě prostudovat záznam o tom, jak jedná s lidstvem, a uvidíme, že jeho Slovo nezůstává nikdy nesplněné. — Izajáš 55:11.

Je ovšem smutné, že většina vyznavačů křesťanství ztratila pravou naději ze zřetele. Teolog Paul Tillich v jednom nedávno zveřejněném kázání řekl: „[Raní] křesťané se učili očekávat konec. Pomalu však čekat přestávali. . . Očekávání nového stavu věcí na zemi zesláblo, ačkoli se o tento stav člověk modlil v každé modlitbě Páně — Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi!“

To je skutečná tragédie! Milióny, ba miliardy lidí nemají naději, ačkoli by ji zoufale potřebovali, a přitom je jim snadno dostupná v jejich vlastních Biblích. Pohleďme, jaké to přineslo bezútěšné plody! Můžeme se divit, že bez zdravé naděje, která by chránila mysl, vedl mnohé lidi jejich zoufalý, „neschválený stav mysli“ k tomu, že svět znečistili bezuzdnou nemravností a násilím? (Římanům 1:28) Je velmi důležité, abychom neupadli do stejné léčky. Přilbu naděje musíme neustále zpevňovat, a ne ji odhodit.

Jak si budovat naději

Nejlepším způsobem, jak si budovat naději, je věnovat pozornost zdroji naděje, Jehovovi Bohu. Pilně studuj jeho slovo, Bibli. V Římanům 15:4 se říká: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“

Kromě toho bychom se měli ujistit, že naše naděje do budoucnosti není jen nějaká matná abstrakce. Musí se nám v mysli stát skutečností. Chováš naději, že budeš věčně žít v pozemském ráji? Až budou na zemi vzkříšeni mrtví lidé, které jsi miloval, chtěl by ses s nimi sejít? Pokud ano, představuješ si tam sám sebe v té době? V Izajášovi 65:21, 22 se například říká, že každý člověk bude stavět svůj dům a obývat jej. Dokážeš si se zavřenýma očima představit, že pracuješ na střeše svého nového domu a právě přitloukáš poslední šindel? Pomysli jen, jak se rozhlížíš kolem sebe a vidíš výsledky svého plánování a práce. Veselé zvuky stavebního ruchu utichají, a ty obhlížíš krajinu, po níž se táhnou odpolední stíny. Stromy se lehce kývají ve vánku, který po pracovním žáru působí chladivě. K tvým uším doléhá dětský smích, jenž se mísí se zpěvem ptáků. Z domu pod tebou zaznívá rozhovor tvých blízkých.

Představit si takovou šťastnou chvíli není planou úvahou; je to spíše rozjímání o proroctví, jehož splnění je jisté. (2. Korinťanům 4:18) Oč více je pro tebe taková vyhlídka skutečná, o to silnější je tvá naděje, že tam budeš. Taková pevná, hmatatelná naděje tě bude chránit před pocity ‚studu za dobrou zprávu‘, které by mohly způsobit, že by ses vyhýbal svému úkolu dělit se o tuto naději s druhými. (Římanům 1:16) Podobně jako apoštol Pavel si budeš přát ‚chlubit se z naděje‘ tím, že se o ni z pevného přesvědčení budeš dělit s ostatními. — Hebrejcům 3:6.

Naději člověku neskýtá jen věčná budoucnost. Zdroje naděje jsou i v přítomnosti. Jaké? Římský státník Cassiodorus, který žil v pátém století n. l., řekl: „Naději na budoucí prospěch má ten, kdo si uvědomuje prospěch, který již získal.“ Vskutku moudrá slova! Jakou útěchu nalezneme ve slibech budoucího požehnání, když nedokážeme ocenit projevy požehnání, které máme v současnosti?

V bezprostřední přítomnosti buduje naději také modlitba. Kromě toho, že se modlíme vzhledem k dlouhodobé budoucnosti, měli bychom se také modlit o své současné potřeby. Můžeme se modlit o zlepšení vztahů mezi členy rodiny a spolukřesťany, o náš příští duchovní pokrm, a dokonce o uspokojení našich hmotných potřeb a můžeme doufat, že se to vše splní. (Žalm 25:4; Matouš 6:11) Když takové naděje vložíme do rukou Jehovovi, pomůže nám to, abychom den za dnem vytrvávali. (Žalm 55:22) Přitom bude již samotná vytrvalost zpevňovat naši přilbu naděje. — Římanům 5:3–5.

Jak s nadějí pohlížet na druhé

Negativní myšlení je jako rez na přilbě naděje. Působí sžíravě, a postupně by se přilba mohla stát nepoužitelnou. Naučil ses rozeznávat negativní myšlení a bojovat s ním? Nenech se oklamat mylným názorem, že cynický, kritický a pesimistický postoj je vlastně totožný s inteligencí. K negativnímu myšlení není ve skutečnosti zapotřebí mnoho intelektu.

Je velmi snadné zaujmout ke svým bližním postoj beznaděje. Někteří lidé měli v minulosti bolestivé zážitky, a tak se vzdali naděje, že by jim druzí mohli ještě vůbec někdy poskytnout pomoc či útěchu. Heslem se jim stalo rčení „kdo se jednou spálil, ten si dá podruhé pozor“. Možná se dokonce zdráhají jít se svými problémy pro pomoc za křesťanskými staršími.

Bible nám pomáhá, abychom měli k lidem vyváženější postoj. Jistě, vkládat veškeré své naděje v lidi není moudré. (Žalm 146:3, 4) Starší v křesťanském sboru však slouží jako „dary v podobě lidí“ od Jehovy. (Efezanům 4:8, 11) Jsou to svědomití, zkušení křesťané, kteří si upřímně přejí být „jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem“. — Izajáš 32:2.

Také mnoho jiných lidí v křesťanském sboru má hluboký zájem na tom, aby byli zdrojem naděje. Pomysli jen, kolik stovek tisíc takových osob je v této chvíli matkou, otcem, sestrou, bratrem nebo dítětem někomu, kdo o svou vlastní rodinu přišel; kolik dalších lidí je pro někoho v tísni přítelem, který „přilne těsněji než bratr“. — Přísloví 18:24; Marek 10:30.

Pokud ses modlil k Jehovovi o pomoc, nevzdávej se naděje. Možná, že tě již vyslyšel; některý starší nebo jiný zralý křesťan je snad v této chvíli připraven ti pomoci, jakmile mu sdělíš, co potřebuješ. Pohlížíme-li na lidi s rozumnou nadějí, budeme chráněni před tím, že bychom se od někoho odtahovali nebo že bychom se uchylovali do ústraní, což by mohlo vést k sobeckému a nepraktickému jednání. — Přísloví 18:1.

A navíc, pokud máme s některým spolukřesťanem nějaký problém, nemusíme k tomuto problému přistupovat s beznadějí a negativním postojem. Vždyť „láska. . . ve vše doufá“. (1. Korinťanům 13:4–7) Snaž se pohlížet na své křesťanské bratry a sestry tak, jak na ně pohlíží Jehova — s nadějí. Soustřeď se na jejich dobré vlastnosti, raději důvěřuj a buď zaměřen na řešení problémů. Taková naděje nás chrání před sváry a hádkami, které nikomu nejsou ku prospěchu.

Nikdy nepodlehni beznaději tohoto starého hynoucího světa. Je tu naděje — jak pro naši věčnou budoucnost, tak pro řešení mnoha bezprostředních problémů. Chopíš se této naděje? Žádný Jehovův služebník, který si vzal naději na záchranu jako ochrannou přilbu, opravdu není bez naděje — ať jsou okolnosti jakkoli zoufalé. Nic v nebi ani na zemi nás nemůže připravit o naději, kterou nám dal Jehova, pokud se této naděje ovšem sami nevzdáme. — Srovnej Římanům 8:38, 39.