Chováš ve vážnosti místo, kde uctíváš?

„Již od samotných počátků evangelia měli křesťané vždy svá stálá a pevně určená místa k uctívání Boha.“ — William Cave, „Primitive Christianity“.

BOŽÍMU lidu vždy přinášelo potěšení scházet se k uctívání Boha. Dnes to platí stejnou měrou jako v prvním století. Všichni raní spisovatelé a teologové, jako byli Lukian, Klemens, Justin Mučedník a Tertullianus, se shodují v tom, že křesťané měli konkrétní místa, kde se pravidelně scházeli ke společnému uctívání.

Tuto skutečnost dokládá i Bible svými četnými odkazy na pravidelná shromáždění skupin křesťanů. Těmto skupinám se říkalo sbory. Bylo to vhodné pojmenování, protože v původních biblických jazycích slovo „sbor“ označuje skupinu lidí, kteří se sešli za určitým účelem nebo kvůli určité činnosti.

První místa pro křesťanské uctívání

Co dělali křesťané v prvním století, když se společně shromáždili? Bible popisuje několik takových shromáždění a ukazuje, že jejich důležitým rysem bylo vyučování. (Skutky 2:42; 11:26; 1. Korinťanům 14:19, 26) Křesťané pořádali vyučovací programy, které obsahovaly proslovy, vyprávění povzbudivých zkušeností a důkladné rozvažování nad dopisy od vedoucího sboru v Jeruzalémě nebo od některého apoštola.

Ve Skutcích 15:22–35 čteme, že když byl křesťanům v Antiochii takový dopis přečten, Jidáš a Silas „povzbudili bratry mnoha proslovy a posílili je“. Jiná zpráva uvádí, že když do Antiochie přijeli Pavel s Barnabášem „a shromáždili sbor, začali vyprávět o mnoha věcech, které Bůh učinil jejich prostřednictvím“. Další důležitou částí křesťanských shromáždění byly modlitby k Jehovovi. — Skutky 14:27.

Místa, kde se sbory v prvním století shromažďovaly k uctívání, nebyly žádné honosné stavby jako mnoho dnešních kostelů křesťanstva. Raní křesťané se většinou scházeli v domácnostech. (Římanům 16:5; 1. Korinťanům 16:19; Kolosanům 4:15; Filemonovi 2) Často se využívala střešní místnost nebo horní místnost některého soukromého domu. V jedné takové horní místnosti se konala Pánova večeře. A když bylo o letnicích 120 učedníků pomazáno svatým duchem, došlo k tomu také v jedné horní místnosti. — Lukáš 22:11, 12, 19, 20; Skutky 1:13, 14; 2:1–4; 20:7, 9.

Svědkové Jehovovi dnes následují vzor, který ustanovili apoštolové. Pro své shromažďování používají místa, jimž se říká sály Království. Tam se učí být kazateli dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 24:14) V sále Království také studují Písma, modlí se a vzájemně se povzbuzují. To je v souladu s biblickou vybídkou v Hebrejcům 10:24, 25: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“

Místa, kde uctíváme, používejme vhodným způsobem

Vzpomínáš na slova apoštola Pavla: „Bůh. . . není Bohem nepořádku, ale pokoje“ a „ať se všechno děje slušně a uspořádaně“? Prozkoumáš-li tyto výroky v jejich kontextu, zjistíš, že Pavel mluvil o tom, jakým způsobem mají probíhat křesťanská shromáždění. Křesťané dnes, podobně jako za doby apoštolů, se ubezpečují, zda jejich shromáždění jsou spořádaná a dobře organizovaná. — 1. Korinťanům 14:26 až 40.

V anglické Strážné věži z 15. října 1969 se uvádělo: „Duchovní atmosféra v sále Království je opravdová a pramení ze skutečného zájmu o pravé uctívání a o biblické vyučování. Osvětlení i přirozené prostředí sálu podněcují přítomné, aby byli společenští a přátelští, a ne aby se cítili stísněni nějakou předepsanou tajuplnou obřadností.“ Pozornost se samozřejmě věnuje také tomu, aby sál Království byl vždy využíván důstojně a způsobem vyjadřujícím úctu.

Křesťanstvo v tomto ohledu projevuje hrubý nedostatek úcty. Některé náboženské organizace používají svá místa určená k uctívání jako místní zábavní střediska. Pořádají se tam živé koncerty náboženské rockové hudby, jsou tam posilovny, kulečníkové stoly, denní dětské jesle a kina. Na programu jednoho kostela bylo utkání v zápase. To lze stěží uvést do souladu se vzorem, který dali apoštolové.

Pokud kterýkoli sbor v prvním století jednal nevhodně, bylo na místě, aby byl pokárán. Tak například někteří křesťané ve sboru v Korintě využili Pánovy večeře jako příležitosti, aby se najedli a napili. Přinášeli si večeři, kterou jedli před shromážděním nebo v jeho průběhu; někteří se dokonce přejídali a nemírně pili. To bylo zcela nevhodné. Apoštol Pavel jim napsal: „Nemáte snad domy, kde se jí a pije?“ — 1. Korinťanům 11:20–29.

V souladu s Pavlovou radou se svědkové Jehovovi snaží, aby si osobní záležitosti obstarávali doma či jinde, ne však v sále Království. Jistě, naše pravidelná shromáždění jsou vhodnou příležitostí, kdy se můžeme najednou sejít s mnoha přáteli. Sál Království je však zasvěcen Jehovovi, a měl by být proto používán výlučně k jeho uctívání. Účasti na shromáždění nevyužíváme ke světským obchodům nebo k provádění osobních peněžních transakcí.

Sbor kromě toho nevyužívá sál Království pro rekreační programy, výdělečnou činnost nebo pro poskytování sociálních služeb, jako je péče o děti. Takové osobní a obchodní záležitosti si každý může vyjednat jinde.

V jednom sále Království si starší všimli, že mezi členy sboru se začíná vžívat vzájemné půjčování a vracení různých věcí v době shromáždění. Také bylo zvykem vyměňovat si v sále Království filmy na videokazetách. Ačkoli se v tomto případě vlastně nejednalo o obchodní činnost, starší těmto lidem pomohli pochopit, že je moudré zabývat se takovými věcmi pokud možno doma.

Abychom se vyhnuli situacím, které by mohly vyvolat nesprávný dojem, a abychom zajistili, že sál Království bude využíván vhodným způsobem, měli bychom si všichni položit otázku: ‚Zařizuji si v sále Království nějaké osobní záležitosti, kterými jsem se mohl zabývat doma?‘ Nebylo by například lepší prohovořit organizování výletů a jiných společenství raději doma? Nemohli bychom použít telefon nebo zajít přímo domů za lidmi, s nimiž chceme mluvit? Mohli bychom si vypůjčit Pavlova slova a říci: ‚Nemáme snad domy, kde se takovými záležitostmi můžeme zabývat?‘

Stanovený čas a místo k uctívání Jehovy

V Kazateli 3:1 Bible uvádí: „Pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy.“ Když se účastníme shromáždění v sále Království, můžeme se zcela pohroužit do činností, které se vztahují ke křesťanské službě. Je to čas stanovený k uctívání Jehovy.

Ježíšův nevlastní bratr Jakub udělil křesťanům radu, že by ve svých sborech neměli nikoho stavět do popředí. (Jakub 2:1–9) Jak bychom mohli tuto radu uplatnit v našich sálech Království? Dojem, že někoho stavíme do popředí, by mohl vzniknout, kdybychom v sále nápadným způsobem předávali pozvánky na různé společenské události. V jednom sboru se stalo zvykem, že se takové pozvánky vkládaly účastníkům do tašky nebo do Bible. Jistě, je to pohodlnější než zasílat pozvánky poštou či doručovat je každému domů. Jak se však cítí lidé, kteří vidí, že druzí dostali pozvánku, ale oni ne? Nemohl by vzniknout dojem, že někoho stavíme do popředí?

Není samozřejmě nutné vytvářet přísné pravidlo, že v sále Království nesmí nikdo nikomu předávat osobní vzkazy nebo balíčky. A není nic špatného ani na tom, když si v sále Království povídáme o denních událostech a záležitostech, když někoho pozveme k sobě domů nebo k účasti na nějaké rekreační činnosti. Mělo by se to však dít příležitostně, taktně a neokázale. Osobní domluvy by nikdy neměly odvádět naši pozornost od hlavního účelu, proč se scházíme v sále Království, od účelu duchovně se povzbuzovat. — Matouš 6:33; Filipanům 1:10.

Muži, kteří jdou příkladem

V projevování úcty k sálu Království jsou horlivým příkladem starší a služební pomocníci. Koordinaci záležitostí vztahujících se k údržbě sálu Království obvykle zabezpečují jeden nebo dva určení starší a služební pomocníci. Pokud sál využívá více sborů, dohlíží na tyto záležitosti výbor starších.

O takové úkoly se sice starají konkrétní jmenovaní jednotlivci, ale o sál by měli projevovat opravdový zájem všichni služební pomocníci a starší. Uvědomují si totiž, že sál Království byl zasvěcen Jehovovi a používá se k jeho uctívání.

Pokud je potřebné něco opravit, neměli by starší být liknaví. (2. Paralipomenon 24:5, 13; 29:3; 34:8; Nehemjáš 10:39; 13:11) V některých sborech se dělají pravidelné prohlídky sálu, aby se pohotově zajistily veškeré nutné opravy. Vede se inventář, aby se zabezpečilo, že zásoby potřebných věcí budou po ruce a že budou dostupné. Pokud je pro skladování různých věcí, nářadí a úklidových potřeb vyhrazeno určité místo, všichni starší a služební pomocníci by se měli zajímat, v jakém je stavu, a měli by zajišťovat, aby bylo čisté. Ti, kdo pracují u pultu s literaturou a časopisy, by měli projevit zájem o sál tím, že se pohotově postarají, aby se v sále nenechávaly ležet prázdné krabice.

Svým příkladem mohou starší a služební pomocníci ostatním členům sboru pomoci, aby k záležitostem sálu Království projevovali horlivý postoj. (Hebrejcům 13:7) Svou úctu k sálu může každý dát najevo tím, že se bude podílet na jeho úklidu a že bude projevovat opravdový zájem o jeho celkový vzhled.

V evangeliu Matouše 18:20 Ježíš řekl: „Kde se. . . shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ Ano, Ježíše zajímá, co děláme, když se scházíme k uctívání Jehovy. To se týká všech sborových schůzek v domácnostech i velkých shromáždění, jako jsou krajské a oblastní sjezdy.

Žádné místo není srdcím miliónů svědků Jehovových bližší než sál Království, kde se pravidelně scházejí k uctívání. Projevují k němu vhodnou úctu. Při údržbě sálu jsou pilní a vždy se snaží, aby sál využívali vhodným způsobem. Kéž i ty jednáš v souladu s napomenutím, které udílí sám Jehova: „Střež své nohy, kdykoli jdeš do domu pravého Boha.“ — Kazatel 5:1.