V křesťanské rodině jsou na prvním místě duchovní věci

„Všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní, pokorní v mysli.“ — 1. PETRA 3:8.

1. Jakou možnost volby všichni máme a jaký dopad může mít naše rozhodnutí na naši budoucnost?

VÝŠE uvedený text je možné opravdu dobře uplatnit v nejstarším lidském uspořádání — v rodině! A je opravdu důležité, aby se v těchto ohledech rodiče ujímali vedení! Na dětech se obvykle projeví kladné i záporné vlastnosti rodičů. Přesto má každý člen rodiny nadále možnost své vlastní volby. Jako křesťané se můžeme rozhodnout, zda budeme duchovními, nebo tělesnými lidmi. Můžeme se rozhodnout, zda Bohu budeme dělat radost, anebo zda mu radost dělat nebudeme. Taková volba může vést buď k požehnání — věčnému životu a pokoji —, nebo k prokletí — k trvalé smrti. — 1. Mojžíšova 4:1, 2; Římanům 8:5–8; Galaťanům 5:19–23.

2. a) Jak Petr projevil svůj zájem o rodinu? b) Co je duchovní smýšlení? (Viz poznámku pod čarou.)

² Apoštolova slova v 1. Petra, 3. kapitole a 8. verši následovala bezprostředně po některých znamenitých radách určených manželkám a manželům. Petr se opravdově zajímal o blaho křesťanských rodin. Věděl, že silné duchovní smýšlení je klíčem ke sjednocené domácnosti, kde o sebe jednotliví členové vzájemně dbají. V 7. verši proto naznačil, že pokud by muži v manželství jeho radu přehlíželi, vznikla by mezi manželem a Jehovou jakási duchovní přehrada.a Manžel by mohl mít zábrany v modlitbách, kdyby zanedbával potřeby své manželky nebo kdyby ji zraňoval svým nelaskavým jednáním.

Kristus — dokonalý příklad duchovního smýšlení

3. Jak Pavel manželům zdůraznil Kristův příklad?

³ To, zda se v rodině smýšlí duchovně, záleží na dobrém příkladu. Když manžel žije podle svého křesťanského přesvědčení, dává tím příklad v projevování duchovních vlastností. Jestliže manžel není věřící, obvykle se tento odpovědný úkol snaží plnit matka. V každém případě dokonalý vzor k následování poskytuje Ježíš Kristus. Jeho chování, jeho slova i smýšlení byly vždy povzbudivé a občerstvující. Apoštol Pavel opakovaně zaměřuje pozornost čtenáře k láskyplnému Kristovu vzoru. Uvádí například: „Manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, neboť je zachránce tohoto těla. Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ — Efezanům 5:23, 25, 29; Matouš 11:28–30; Kolosanům 3:19.

4. Jaký příklad duchovního smýšlení dal Ježíš?

⁴ Ježíš byl vynikajícím příkladem v duchovním smýšlení a v tom, jak uplatňoval své postavení hlavy — s láskou, laskavostí a soucitem. Byl obětavý, nezaměřoval se na vlastní zájmy. Vždy oslavoval svého Otce a prokazoval úctu k jeho postavení hlavy. Nechal se Otcem vést, a proto mohl říci: „Nemohu dělat sám od sebe ani jedinou věc; právě jak slyším, soudím; a soud, který vykonávám, je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.“ „Nedělám nic sám od sebe; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ — Jan 5:30; 8:28; 1. Korinťanům 11:3.

5. Jaký příklad dal Ježíš manželům, když se staral o své následovníky?

⁵ Co to znamená pro muže, kteří jsou v manželství? Znamená to, že ve všech věcech je jim vzorem Kristus, jenž se sám vždy podřizoval svému Otci. Jehova například opatřil potravu všem životním formám na zemi, a stejně i Ježíš poskytoval potravu svým následovníkům. Nezanedbával jejich základní hmotné potřeby. Zázraky, při nichž nasytil 5 000 a 4 000 lidí, jsou důkazem jeho péče a smyslu pro odpovědnost. (Marek 6:35–44; 8:1–9) Podobně i dnes se odpovědné hlavy rodin starají o tělesné potřeby své domácnosti. Ale končí tím jejich odpovědnost? — 1. Timoteovi 5:8.

6. a) O jaké důležité potřeby je nutné se v rodině postarat? b) Jak mohou otcové a manželé projevovat porozumění?

⁶ V rodině jsou ještě další a důležitější potřeby, jak ukázal Ježíš. Jsou to potřeby duchovní a citové. (5. Mojžíšova 8:3; Matouš 4:4) Vzájemně na sebe působíme, a to jak v rodině, tak i ve sboru. Potřebujeme dobré vedení, které by nás podněcovalo, abychom byli pro druhé povzbuzením. Manželé a otcové plní v tomto ohledu významnou úlohu — o to významnější, pokud jsou staršími či služebními pomocníky. V rodinách, kde je jenom jeden rodič, je třeba při pomoci dětem projevovat podobné vlastnosti. Rodiče musejí rozumět nejen tomu, co jednotliví členové rodiny říkají, ale také tomu, co zůstává nevyřčeno. K tomu je třeba mít rozlišovací schopnost, čas a trpělivost. To je jedním z důvodů, proč snad Petr řekl, že manželé by měli být ohleduplní a měli by se svými manželkami bydlet podle poznání. — 1. Timoteovi 3:4, 5, 12; 1. Petra 3:7.

Jakým úskalím se vyhýbat

7, 8. a) Co rodina potřebuje, aby se mohla vyhnout duchovnímu ztroskotání? b) Co je na křesťanské dráze nezbytné kromě dobrého začátku? (Matouš 24:13)

⁷ Proč je tak důležité věnovat pozornost duchovnímu smýšlení rodiny? Můžeme si to znázornit: Proč je důležité, aby lodivod věnoval bedlivou pozornost mapě, když vede loď nebezpečnými vodami s mělčinami? V srpnu 1992 se loď Queen Elizabeth 2 (QE2) plavila oblastí se zrádnými písčinami a útesy, kde podle zpráv často dochází k chybám v navigaci. Jeden místní obyvatel se vyjádřil: „Kvůli této oblasti mnozí navigátoři ztroskotali ve své kariéře.“ Loď QE2 narazila na skalní římsu pod vodou. Tato chyba byla drahá. Byla poškozena třetina lodního trupu a loď musela být kvůli opravám vyřazena z provozu na několik týdnů.

⁸ Podobně pokud „lodivod“ rodiny pečlivě nezkoumá mapu, Boží slovo, může jeho rodina snadno utrpět duchovní újmu. Staršímu nebo služebnímu pomocníkovi to může přivodit ztrátu výsad ve sboru. A vážná škoda může vzniknout i dalším členům rodiny. Každý křesťan by si tedy měl dávat pozor, aby nedospěl k tomu, že by byl v duchovním ohledu sám se sebou spokojen, kdyby se spoléhal jen na své někdejší dobré studijní návyky a horlivost. Nestačí, že jsme svou křesťanskou dráhu dobře začali; tuto cestu musíme také úspěšně dokončit. — 1. Korinťanům 9:24–27; 1. Timoteovi 1:19.

9. a) Jak důležité je osobní studium? b) Jaké vhodné otázky bychom si mohli položit?

⁹ Máme-li se vyhýbat duchovním mělčinám, útesům a písčinám, musíme neustále sledovat aktuální informace v „mapě“, a to při pravidelném studiu Božího slova. Nemůžeme se opírat pouze o základní studium, které nás přivedlo k pravdě. Naše duchovní síla závisí na pravidelném a vyváženém programu studia a služby. Například při sborovém studiu Strážné věže, přímo s tímto vydáním v ruce, se můžeme ptát sami sebe: ‚Skutečně jsem si sám nebo společně s rodinou prostudoval tento článek, vyhledával si biblické texty a rozjímal o jejich uplatnění? Nebo jsme si pouze podtrhali odpovědi? Dokonce jsme si snad článek opomněli před shromážděním přečíst?‘ Poctivé odpovědi na tyto otázky nám mohou dát náměty k zamyšlení a podnítit v nás touhu zlepšit se — pokud je to třeba. — Hebrejcům 5:12–14.

10. Proč je důležité sebezkoumání?

¹⁰ Proč je takové sebezkoumání důležité? Žijeme totiž ve světě ovládaném Satanovým duchem, ve světě, který se mnoha rafinovanými způsoby snaží podkopat naši víru v Boha a jeho sliby. Je to svět, který nás chce natolik zaměstnat, abychom neměli žádný čas věnovat se duchovním potřebám. Mohli bychom si proto položit otázky: ‚Je naše rodina duchovně silná? Jsem jako rodič tak silný, jak bych měl být? Pěstujeme jako rodina duchovní sílu, která podněcuje mysl a pomáhá nám činit rozhodnutí založená na spravedlnosti a věrné oddanosti?‘ — Efezanům 4:23, 24.

11. Proč nám křesťanská shromáždění přinášejí duchovní prospěch? Uveď příklad.

¹¹ Naše duchovní smýšlení by se mělo posílit každým shromážděním, kterého se zúčastníme. Díky těmto drahocenným hodinám stráveným v sále Království nebo na sborovém studiu knihy dostáváme pomoc, abychom se osvěžili po dlouhých hodinách, kdy musíme pobývat v Satanově nepřátelském světě a snažíme se jeho tlak přestát. Jak občerstvující bylo například naše studium knihy Největší člověk, který kdy žil! Pomohlo nám získat lepší znalosti o Ježíši, jeho životě a službě. Pečlivě jsme četli citované biblické texty, věnovali jsme se osobnímu zkoumání, a tak jsme se naučili mnoho z Ježíšova příkladu. — Hebrejcům 12:1–3; 1. Petra 2:21.

12. Jak je naše duchovní smýšlení zkoušeno v kazatelské službě?

¹² Naše duchovní smýšlení je znamenitě zkoušeno v křesťanské službě. Máme-li vytrvale vydávat svědectví oficiálním i neformálním způsobem, často tváří v tvář lidem projevujícím lhostejnost nebo odpor, potřebujeme mít správnou pohnutku, lásku k Bohu a lásku k bližnímu. Nikoho samozřejmě netěší, když je odmítnut, a to se nám v kazatelské službě může stát. Ale měli bychom mít na mysli, že lidé odmítají dobrou zprávu, nikoli nás osobně. Ježíš řekl: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mě nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí . . . Ale to všechno proti vám budou dělat kvůli mému jménu, protože neznají toho, kdo mě poslal.“ — Jan 15:18–21.

Skutky mluví hlasitěji než slova

13. Jak může jeden člověk narušit duchovní smýšlení rodiny?

¹³ K čemu dochází, když všichni v rodině respektují, že doma má být čisto a uklizeno, ale jeden člen to nerespektuje? Za deště si všichni — až na zmíněného zapomnětlivce — dávají pozor, aby do domu nenanosili bláto. Ovšem blátivé stopy, které jsou všude, dokládají, jak je onen jedinec nedbalý, což ostatním jenom přidělává práci. Totéž se vztahuje na duchovní smýšlení. Sobecký nebo nedbalý jednotlivec může poskvrnit pověst celé rodiny. Všichni v rodině, nejen rodiče, by se měli snažit zrcadlit Kristovo smýšlení. Je opravdu občerstvující, když všichni spolupracují, a to s vyhlídkou na věčný život! Převládajícím rysem takové rodiny se stává duchovní smýšlení (ovšem nikoli samospravedlnost). V takové domácnosti jsou zřídka vidět stopy duchovní nedbalosti. — Kazatel 7:16; 1. Petra 4:1, 2.

14. Jaká pokušení v podobě hmotných věcí před nás Satan klade?

¹⁴ Všichni máme základní hmotné potřeby, které musí být každodenně uspokojovány, abychom se udrželi při životě. (Matouš 6:11, 30–32) Ale naše potřeby jsou často zastíněny našimi touhami. Satanův systém nám například nabízí nejrůznější přístroje a zařízení. Jestliže požadujeme ve všem vždy to nejnovější, nikdy nebudeme spokojeni, protože to nejnovější je brzy zastaralé a objeví se nějaký nový výkřik módy. Svět obchodu tak roztáčí jakýsi kolotoč, který se nikdy nezastaví. Láká nás, abychom usilovali mít stále více peněz na uspokojení svých rostoucích tužeb. To může vést k „mnoha bláznivým a škodlivým žádostem“ neboli k „pošetilým a nebezpečným cílům“. Výsledkem může být nevyvážený život, kdy člověk má stále méně času na duchovní činnost. — 1. Timoteovi 6:9, 10, Jeruzalémská Bible, angl.

15. V jakém ohledu je důležitý příklad hlavy rodiny?

¹⁵ Zde je opět důležité, jaký příklad dává hlava křesťanské domácnosti. Ostatní členy rodiny by mělo ovlivňovat to, jak vyváženě se muž staví ke světským a duchovním povinnostem. Jistě by bylo škodlivé, kdyby otec sice ústně předkládal vynikající poučování, ale sám by podle svých slov nežil. Děti brzy prohlédnou přístup k životu, v němž se skrývá: ‚Dělej, co ti říkám, ale ne tak, jak to dělám já sám.‘ Podobně i starší či služební pomocník, který jiné povzbuzuje ke službě dům od domu, ale sám se v této činnosti ke své rodině připojí jen zřídka, ztratí brzy důvěryhodnost, a to jak v rodině, tak i ve sboru. — 1. Korinťanům 15:58; srovnej Matouše 23:3.

16. Jaké otázky bychom si mohli položit?

¹⁶ Je tedy pro nás prospěšné prozkoumat svůj život. Zaměřujeme se na dosažení nějakého světského úspěchu, a to na úkor duchovního pokroku? Jdeme ve světě nahoru, ale ve sboru dolů? Pamatujme na Pavlovu radu: „To prohlášení je spolehlivé. Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, touží po znamenité práci.“ (1. Timoteovi 3:1) Smysl pro odpovědnost ve sboru vypovídá o našem duchovním smýšlení více než jakékoli povýšení v práci. Je třeba pečlivě udržovat vyváženost, abychom svým zaměstnavatelům neumožnili nás ovládat, jako bychom se oddali jim, a ne Jehovovi. — Matouš 6:24.

Duchovní smýšlení je podporováno smysluplnými rozhovory

17. Co v rodině přispívá k pěstování opravdové lásky?

¹⁷ Z miliónů domácností se dnes staly v podstatě noclehárny. Jak to? Členové rodiny se sem přicházejí jenom vyspat a najíst, a pak se vyřítí ven. Málokdy se posadí kolem stolu, aby se potěšili ze společného jídla. Pocit rodinné sounáležitosti tu chybí. K čemu to vede? Schází zde vzájemný kontakt, nemluví se o ničem podstatném. A to může vést k nedostatečnému zájmu o další členy domácnosti, snad i k nedostatku opravdového vztahu k nim. Jestliže se máme navzájem rádi, uděláme si čas, abychom si spolu popovídali a naslouchali si. Povzbuzujeme se a pomáháme si. K této stránce duchovního smýšlení patří smysluplné rozhovory mezi manželi i mezi rodiči a dětmi.b Máme-li se navzájem povzbuzovat ke sdělování své radosti, svých zážitků i problémů, vyžaduje to čas a takt. — 1. Korinťanům 13:4–8; Jakub 1:19.

18. a) Co je často velkou překážkou v komunikaci? b) Na čem se budují smysluplné vztahy?

¹⁸ Dobrá komunikace si žádá čas a úsilí. Znamená to vyhradit si čas, aby si lidé mohli spolu povídat a navzájem si naslouchat. V tom je jednou z největších překážek přístroj, který nám bere mnoho času a který v mnoha domácnostech zaujímá čestné místo — televizor. To vede k zamyšlení: Ovládá televizor tebe, anebo ty ovládáš televizor? Ovládat televizor si vyžaduje pevné rozhodnutí — včetně vůle vypnout ho. Ale otevře se nám tím cesta, abychom se mohli naladit na sebe navzájem — jako členové rodiny a jako duchovní bratři a sestry. Smysluplné vztahy si žádají dobrou komunikaci, snahu navzájem si porozumět — porozumět svým potřebám a radostem, vzájemně si říkat, jak oceňujeme všechny ty laskavé věci, které pro nás byly vykonány. Jinými slovy, ze smysluplných rozhovorů je vidět, že druzí pro nás nejsou samozřejmostí. — Přísloví 31:28, 29.

19, 20. Co budeme dělat, pokud dbáme o všechny členy rodiny?

¹⁹ Pokud tedy o sebe v rodině navzájem dbáme — a patří do toho i péče o nevěřící členy rodiny —, budeme dělat mnoho pro to, abychom budovali své duchovní smýšlení a uchovávali si ho. V rodinném kruhu se budeme řídit Petrovou radou: „Konečně, všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní, pokorní v mysli, neoplácejte urážku urážkou ani spílání spíláním, ale naopak udílejte požehnání, protože jste byli povoláni k tomu, abyste zdědili požehnání.“ — 1. Petra 3:8, 9.

²⁰ Můžeme mít Jehovovo požehnání již nyní, jestliže se snažíme zachovat si duchovní smýšlení, což může přispět k tomu, že zdědíme Jehovovo požehnání v budoucnosti, až obdržíme dar věčného života na rajské zemi. Jsou ještě další věci, které můžeme dělat jako rodina, abychom si navzájem duchovně pomáhali. Další článek bude rozebírat, jak je prospěšné, když se v rodině dělají věci společně. — Lukáš 23:43; Zjevení 21:1–4.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Co je duchovní smýšlení?

◻ Jak může hlava rodiny napodobovat příklad Krista?

◻ Jak se můžeme vyhýbat různému ohrožení, pokud jde o naše duchovní smýšlení?

◻ Co může narušovat duchovní smýšlení rodiny?

◻ Proč jsou smysluplné rozhovory důležité?

[Obrázek na straně 12]

Duchovní smýšlení rodiny se posiluje účastí na sborovém studiu knihy