Vytrvalost je pro křesťany životně důležitá

„Dodejte ke své víře . . . vytrvalost.“ — 2. PETRA 1:5, 6.

1, 2. Proč musíme všichni vytrvat až do konce?

CESTUJÍCÍ dozorce navštívil se svou manželkou jednoho spolukřesťana, kterému bylo přes devadesát let a který předtím strávil desítky let ve službě plným časem. Letitý bratr při rozhovoru vzpomínal na některé výsady, z nichž se po léta těšil. „Ale,“ naříkal a po tváři mu začaly stékat slzy, „nyní už toho nemohu moc udělat.“ Cestující dozorce otevřel svou Bibli a přečetl Matouše 24:13, kde je uveden výrok Ježíše Krista: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ Dozorce se pak podíval na onoho drahého bratra a řekl: „Konečným úkolem každého z nás, nehledě na to, jak mnoho nebo jak málo můžeme vykonat, je vytrvat do konce.“

² Ano, jako křesťané musíme všichni vytrvat do konce tohoto systému věcí nebo do konce svého života. Není jiný způsob, jak obdržet Jehovovo schválení k záchraně. Běžíme závod o život a musíme běžet „s vytrvalostí“, dokud se nedostaneme za cílovou čáru. (Hebrejcům 12:1) Důležitost této vlastnosti zdůrazňoval apoštol Petr, když spolukřesťany nabádal: „Dodejte ke své víře . . . vytrvalost.“ (2. Petra 1:5, 6) Ale co je vytrvalost?

Vytrvalost — Co to znamená

3, 4. Co znamená vytrvávat?

³ Co znamená vytrvávat? Řecký výraz pro sloveso vytrvávat (hypomeno) doslova znamená „zůstávat nebo setrvávat“. V Bibli se vyskytuje sedmnáctkrát. Podle slovníkářů W. Bauera, F. W. Gingriche a F. Dankera znamená „zůstat, a neutéci . . . , zachovat pevný postoj, nepoddat se“. Řecký výraz pro podstatné jméno „vytrvalost“ (hypomoné) se vyskytuje více než třicetkrát. A New Testament Wordbook od Williama Barclaye o něm říká: „Je to sklon snášet věci nejen s pouhou odevzdaností, ale s planoucí nadějí . . . Je to vlastnost, která člověka vystaveného větru udrží na nohou. Je to ctnost, která může tu nejtěžší zkoušku proměnit ve slávu, protože nevidí jen bolest, ale vidí i cíl.“

⁴ Vytrvalost nám tedy umožňuje, abychom zachovali pevný postoj a neztratili naději, i když překonáváme překážky nebo těžkosti. (Římanům 5:3–5) Člověk projevující vytrvalost nevidí jen současnou bolest, ale vidí i cíl — cenu čili dar věčného života, ať v nebi, nebo na zemi. — Jakub 1:12.

Vytrvalost — Proč?

5. a) Proč všichni křesťané ‚potřebují vytrvalost‘? b) Do jakých dvou skupin je možné rozdělit naše zkoušky?

⁵ Jako křesťané všichni ‚potřebujeme vytrvalost‘. (Hebrejcům 10:36) Proč? V podstatě proto, že se ‚setkáváme s různými zkouškami‘. Zde v Jakubovi 1:2 navozuje řecký text myšlenku nějakého neočekávaného nebo nevítaného setkání, jako když je člověk přepaden lupičem. (Srovnej Lukáše 10:30.) Potkávají nás zkoušky, které je možné rozdělit do dvou skupin: zkoušky, které jsou u lidí běžné jako následek zděděného hříchu, a zkoušky, k nimž dochází kvůli naší zbožné oddanosti. (1. Korinťanům 10:13; 2. Timoteovi 3:12) Co například patří k těmto zkouškám?

6. Jak jeden svědek vytrvával, když se potýkal s bolestivou nemocí?

⁶ Vážná nemoc. Někteří křesťané musí podobně jako Timoteus snášet „častá onemocnění“. (1. Timoteovi 5:23) Když se potýkáme s nějakou chronickou a snad velmi bolestivou nemocí, pak zvlášť tehdy potřebujeme s Boží pomocí vytrvávat, zachovávat pevný postoj a neztrácet ze zřetele svou křesťanskou naději. Uvažujme například o jednom svědkovi, kterému bylo něco málo přes padesát let a vedl dlouhý, těžký boj proti rychle rostoucímu zhoubnému nádoru. Byl dvakrát operován a přitom zůstal pevný ve svém rozhodnutí nepřijmout krevní transfúze. (Skutky 15:28, 29) Ale nádor se mu znovu objevil v břiše a dále mu rostl u páteře. Bratr přitom zakoušel nepředstavitelnou fyzickou bolest, kterou nebylo možné potlačit žádným množstvím léků. On však neviděl jen současnou bolest, ale vzhlížel k ceně života v novém světě. Nadále se o svou planoucí naději dělil s lékaři, zdravotními sestrami a s návštěvníky. Prokázal svou vytrvalost úplně až do konce — do konce svého života. Tvé zdravotní problémy ti možná neohrožují život nebo nejsou tak bolestivé jako problémy, které zakoušel onen drahý bratr, ale přesto mohou být velkou zkouškou vytrvalosti.

7. S jakým druhem bolesti je spojena vytrvalost v případě některých našich duchovních bratrů a sester?

⁷ Citová bolest. Někteří členové Jehovova lidu čas od času zakoušejí „bolest srdce“, a jejím následkem je „zkrušený duch“. (Přísloví 15:13) V těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘ není těžká deprese ničím neobvyklým. (2. Timoteovi 3:1) V časopise Science News z 5. prosince 1992 se uvádělo: „Počet lidí trpících těžkou, často vysilující depresí se zvyšuje v každé následující generaci narozené od roku 1915.“ Příčiny takové deprese jsou různé a pohybují se od fyziologických faktorů až k bolestně nepříjemným zážitkům. Vytrvalost pro některé křesťany znamená denní boj, aby zachovali pevný postoj, i když se potýkají s citovou bolestí. Přesto se nevzdávají. Navzdory všem slzám zůstávají Jehovovi věrní. — Srovnej Žalm 126:5, 6.

8. Jaká zkouška nás může postihnout, pokud jde o peníze?

⁸ Mezi různé zkoušky, s nimiž se setkáváme, mohou patřit vážné ekonomické těžkosti. Jeden bratr v New Jersey (USA) se najednou ocitl bez práce a pochopitelně si dělal starosti o to, jak uživit rodinu a nepřijít o dům. Neztratil však ze zřetele naději na Království. Zatímco hledal jiné zaměstnání, využil této příležitosti a sloužil jako pomocný průkopník. Nakonec zaměstnání našel. — Matouš 6:25–34.

9. a) Jak může být zapotřebí vytrvalosti, jestliže někdo utrpí ztrátu blízkého člověka? b) Z jakých biblických textů je vidět, že není nesprávné v zármutku prolévat slzy?

⁹ Pokud jsi utrpěl ztrátu blízkého člověka, potřebuješ vytrvalost, a to ještě dlouho potom, co ostatní lidé ve tvém okolí obnoví běžný chod svého života. Možná dokonce zjistíš, že je pro tebe každoročně zvlášť obtížná ta doba, kdy ti onen blízký člověk zemřel. Jestliže člověk snáší takovou ztrátu, neznamená to, že je nesprávné v zármutku prolévat slzy. Je přirozené truchlit nad smrtí někoho, koho jsme měli rádi, a nijak to nepoukazuje na nedostatek víry spojené s nadějí na vzkříšení. (1. Mojžíšova 23:2; srovnej Hebrejcům 11:19.) Ježíš po Lazarově smrti „proléval slzy“, přestože Martě s jistotou řekl: „Tvůj bratr vstane.“ A Lazar skutečně vstal! — Jan 11:23, 32–35, 41–44.

10. Proč členové Jehovova lidu zvláště potřebují vytrvalost?

¹⁰ Kromě snášení zkoušek společných všem lidem mají členové Jehovova lidu zvláštní potřebu projevovat vytrvalost. „Budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu,“ upozorňoval Ježíš. (Matouš 24:9) Také řekl: „Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Proč existuje veškerá tato nenávist a pronásledování? Ať totiž jako Boží služebníci žijeme kdekoli na této zemi, Satan se pokouší zlomit naši ryzost vůči Jehovovi. (1. Petra 5:8; srovnej Zjevení 12:17.) Proto Satan často rozdmychává plameny pronásledování, a tak je naše vytrvalost tvrdě zkoušena.

11, 12. a) S jakými zkouškami vytrvalosti se potýkali svědkové Jehovovi a jejich děti ve třicátých a čtyřicátých letech? b) Proč svědkové Jehovovi nezdraví symbol státu?

¹¹ Například ve Spojených státech a v Kanadě se svědkové Jehovovi a jejich děti stávali ve třicátých letech a na začátku let čtyřicátých předmětem pronásledování, protože kvůli svému svědomí nezdravili symbol státu, ve kterém žili. Svědkové respektují symbol státu, v němž žijí, ale dodržují zásadu stanovenou v Božím Zákoně ve 2. Mojžíšově 20:4, 5: „Neuděláš si vyřezávaný obraz ani podobu něčeho, co je nahoře v nebesích nebo co je dole na zemi nebo co je ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani se nedáš svést, abys jim sloužil, protože já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ Když byly některé děti svědků vyloučeny ze školy za to, že si přály zaměřovat své uctívání pouze na Jehovu Boha, svědkové zřizovali pro výuku svých dětí školy Království. Do státních škol se tito žáci vrátili poté, co Nejvyšší soud Spojených států uznal jejich náboženské postavení, jak se to dnes děje v osvícených národech. Odvážná vytrvalost těchto mladých lidí však dnes slouží jako příklad ryzosti zvláště pro ty mladé křesťany, kteří se snad setkávají s výsměchem, když se snaží žít podle biblických měřítek. — 1. Jana 5:21.

¹² Z různých zkoušek, s nimiž se setkáváme — jak zkoušek lidem společných, tak i zkoušek, s nimiž se potýkáme kvůli své křesťanské víře —, je vidět, proč potřebujeme vytrvalost. Ale jak můžeme vytrvat?

Vytrvat až do konce — Jak?

13. Jak Jehova poskytuje vytrvalost?

¹³ Boží lid má jednoznačnou výhodu oproti těm, kdo Jehovu neuctívají. Pro pomoc se můžeme obracet k Bohu, „který poskytuje vytrvalost“. (Římanům 15:5) Jak ale Jehova poskytuje vytrvalost? Dělá to mimo jiné pomocí příkladů vytrvalosti zaznamenaných v jeho Slovu, Bibli. (Římanům 15:4) Když o těchto příkladech přemýšlíme, jsme k vytrvalosti nejen povzbuzováni, ale také se dozvídáme mnoho o tom, jak je možné vytrvávat. Uvažujme o dvou vynikajících příkladech — o odvážné vytrvalosti Joba a dokonalé vytrvalosti Ježíše Krista. — Hebrejcům 12:1–3; Jakub 5:11.

14, 15. a) Jaké zkoušky snášel Job? b) Jak mohl Job snést zkoušky, s nimiž se setkal?

¹⁴ V jakých situacích byla zkoušena Jobova vytrvalost? Job trpěl ekonomickými těžkostmi, když přišel o většinu svého majetku. (Job 1:14–17; srovnej Joba 1:3.) Pociťoval bolest ze ztráty, když větrná smršť zabila všech deset jeho dětí. (Job 1:18–21) Zakoušel závažnou a velmi bolestivou nemoc. (Job 2:7, 8; 7:4, 5) Jeho vlastní manželka na něj vyvíjela nátlak, aby se odvrátil od Boha. (Job 2:9) Blízcí druhové říkali věci, které byly zraňující, nelaskavé a nepravdivé. (Srovnej Joba 16:1–3 s Jobem 42:7.) Job si ale při tom všem zachoval pevný postoj, zachoval ryzost. (Job 27:5) Věci, které snášel, jsou podobné zkouškám, s nimiž se členové Jehovova lidu setkávají dnes.

¹⁵ Jak mohl Job snést všechny tyto zkoušky? Jednou věcí, která Jobovi dávala zvláštní oporu, byla naděje. „Vždyť i pro strom existuje naděje,“ prohlásil: „Když je podťat, dokonce znovu vyraší, a jeho vlastní proutek nezanikne.“ (Job 14:7) Jakou naději choval Job? Jak je uvedeno o několik veršů dále, řekl: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? . . . Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout [neboli toužit] po díle svých rukou.“ (Job 14:14, 15) Ano, Job se díval dál než jenom na svou současnou bolest. Věděl, že jeho zkoušky nepotrvají navždy. Nejvýše by musel vytrvávat až do smrti. S nadějí očekával, že Jehova, jehož láskyplným přáním je vzkřísit mrtvé, ho opět přivede k životu. — Skutky 24:15.

16. a) Čemu se učíme o vytrvalosti z příkladu Joba? b) Jak skutečná pro nás musí být naděje na Království a proč?

¹⁶ Čemu se učíme z Jobovy vytrvalosti? Máme-li vytrvat do konce, nesmíme nikdy ztratit ze zřetele svou naději. Mějme také na mysli, že jistota naděje na Království znamená, že jakékoli utrpení, s nímž se setkáváme, je relativně „chvilkové“. (2. Korinťanům 4:16–18) Naše drahocenná naděje je pevně založena na Jehovovu slibu, že v blízké budoucnosti nastane doba, kdy nám Jehova „setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. (Zjevení 21:3, 4) Tato naděje, která „nevede ke zklamání“, musí střežit naše smýšlení. (Římanům 5:4, 5; 1. Tesaloničanům 5:8) Musí pro nás být skutečná — tak skutečná, že se očima víry již vidíme v novém světě —, takže už nesvádíme boje s nemocemi a depresí, ale každý den se probouzíme zdraví a s jasnou myslí; už se neznepokojujeme kvůli vážným ekonomickým tlakům, ale žijeme v jistotě; už netruchlíme nad drahými zesnulými, ale prožíváme nadšení, když je vidíme vzkříšené. (Hebrejcům 11:1) Bez takové naděje nás současné zkoušky mohou natolik udolávat, že své úsilí vzdáme. Naše naděje nás opravdu mocně podněcuje, abychom nadále bojovali, abychom neustále vytrvávali, úplně až do konce!

17. a) Jaké zkoušky snášel Ježíš? b) Z jaké skutečnosti se možná dá pochopit silné utrpení, které Ježíš snášel? (Viz poznámku pod čarou.)

¹⁷ Bible nás nabádá, abychom ‚se upřeně dívali‘ na Ježíše a ‚bedlivě o něm uvažovali‘. Jaké zkoušky snášel? Některé z nich pocházely z hříšnosti a nedokonalosti jiných lidí. Ježíš snášel nejen „odporující řeči od hříšníků“, ale také problémy, které vyvstávaly mezi jeho učedníky, včetně jejich opakovaných sporů o to, kdo z nich je největší. A navíc jej potkala zkouška víry, která nemá obdobu. „Snesl mučednický kůl.“ (Hebrejcům 12:1–3; Lukáš 9:46; 22:24) Je obtížné si i jen představit to Ježíšovo duševní a tělesné utrpení, jež doprovázelo bolestivé přibití na kůl, a tu pohanu, že byl popraven jako rouhač.a

18. Jaké dvě věci byly podle apoštola Pavla Ježíšovi oporou?

¹⁸ Co Ježíšovi umožnilo vytrvat až do konce? Apoštol Pavel se zmiňuje o dvou věcech, které byly Ježíšovi oporou: ‚úpěnlivé prosby a prosebné žádosti‘ a také „radost, jež mu byla předložena“. Ježíš, dokonalý Boží Syn, se nestyděl prosit o pomoc. Vznášel modlitby „se silnými výkřiky a slzami“. (Hebrejcům 5:7; 12:2) Zvláště když se blížila jeho rozhodjící zkouška, považoval za nutné se opakovaně a vroucně modlit o sílu. (Lukáš 22:39–44) Jehova Ježíšovy úpěnlivé prosby vyslyšel; Ježíše sice zkoušky nezbavil, ale posílil ho, aby ji mohl snést. Ježíš vytrval také proto, že neviděl jenom mučednický kůl, ale vzhlížel i ke své odměně — radosti, že přispěje k posvěcení Jehovova jména a že vykoupí lidskou rodinu ze smrti. — Matouš 6:9; 20:28.

19, 20. Jak nám Ježíšův příklad pomáhá, abychom měli realistický náhled na to, co souvisí s vytrvalostí?

¹⁹ Z Ježíšova příkladu se učíme o řadě věcí, které nám pomáhají mít realistický náhled na to, co souvisí s vytrvalostí. Projevovat vytrvalost není snadné. Pokud zjišťujeme, že je pro nás obtížné snášet určitou zkoušku, pak je nám útěchou vědomí, že to bylo stejně obtížné i pro Ježíše. Máme-li vytrvat až do konce, musíme se opakovaně modlit o sílu. Když jsme ve zkoušce, někdy se můžeme cítit nehodni modlit se. Ale Jehova nás vyzývá, abychom mu vylévali své srdce, ‚protože o nás pečuje‘. (1. Petra 5:7) A Jehova se na základě toho, co slíbil ve svém Slovu, zavázal, že těm, kdo k němu volají ve víře, dodá „moc, která je nad to, co je normální“. — 2. Korinťanům 4:7–9.

²⁰ Někdy musíme vytrvávat se slzami. Bolest na mučednickém kůlu nebyla pro Ježíše důvodem k radování. Radost spočívala spíše v odměně, která mu byla předložena. Není realistické očekávat, že ve zkoušce budeme vždy veselí a radostní. (Srovnej Hebrejcům 12:11.) Jestliže ale budeme vidět před sebou odměnu, budeme snad schopni ‚pokládat jen za radost‘ dokonce i to, když se ocitneme v situacích, které pro nás budou těmi největšími zkouškami. (Jakub 1:2–4; Skutky 5:41) Důležité je, abychom zůstali pevní — i kdyby to bylo se slzami. Vždyť Ježíš přece neřekl: ‚Bude zachráněn ten, kdo prolije nejméně slz‘, ale řekl: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ — Matouš 24:13.

21. a) Co máme podle vybídnutí ve 2. Petra 1:5, 6 připojit ke své vytrvalosti? b) O jakých otázkách budeme uvažovat v příštím článku?

²¹ Vytrvalost je tedy životně důležitá k záchraně. Ve 2. Petra 1:5, 6 jsme však vybízeni, abychom ke své vytrvalosti připojili zbožnou oddanost. Co je zbožná oddanost? Jak souvisí s vytrvalostí a jak je možné ji získat? O těchto otázkách budeme uvažovat v příštím článku.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co znamená vytrvávat?

◻ Proč členové Jehovova lidu zvláště potřebují vytrvalost?

◻ Co Jobovi umožnilo vytrvávat?

◻ Jak nám Ježíšův příklad pomáhá, abychom měli na vytrvalost realistický náhled?

[Obrázek na straně 10]

Byly zřizovány školy Království, aby se v nich učily křesťanské děti, které byly vyloučeny ze školy proto, že své uctívání zaměřovaly pouze na Jehovu

[Obrázek na straně 12]

Ježíš byl rozhodnutý ctít svého Otce, a proto se modlil o sílu, aby vytrval