Otázky čtenářů

Bylo by vhodné, aby se křesťan pustil do podnikání s nevěřícím člověkem, vzhledem k tomu, že nám Bible říká: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími“?

Tuto radu nacházíme ve 2. Korinťanům 6:14–16: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belialem? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím? A v jaké shodě je Boží chrám s modlami?“

Nemáme důvod, abychom se domnívali, že apoštol Pavel tuto radu udělil se záměrem zakazovat něco konkrétního, například aby křesťan podnikal s nevěřícím. Avšak jeho rada se rozhodně týká — kromě jiných — i zmíněného případu.

Uvedenou radu napsal Pavel svým křesťanským bratrům, kteří žili ve starověkém Korintu. Tito křesťané bydleli ve městě, které bylo obzvlášť zkažené, a museli se proto denně potýkat s mravním i duchovním nebezpečím. Kdyby nedávali pozor a vystavili se nezdravému vlivu, mohlo se postupně oslabit jejich rozhodnutí být odlišným lidem, ‚vyvoleným rodem, královským kněžstvem, svatým národem, lidem pro zvláštní vlastnictví‘. — 1. Petra 2:9.

Předtím, než zaznamenal slova v 2. Korinťanům 6:14–16, zabýval se Pavel vážným problémem, který se vyskytl u jeho korintských bratrů. Připustili totiž mezi sebou případ hrubé nemravnosti, a proto jim Pavel dal pokyn, aby onoho nekajícného hříšníka vyloučili neboli aby mu odňali pospolitost. (1. Korinťanům 5:1) Nesprávné jednání, kterého se tento člověk dopouštěl, ukazuje, že křesťané mohou být ovlivněni špatným společenstvím anebo tím, že nedávají pozor a nechávají se pohltit morálním ovzduším světa.

Korintští křesťané se měli vyhýbat styku s tímto vyloučených člověkem. Znamenalo to však, že se měli oddělit od všech nevěřících lidí? Měli se snad vyhýbat prakticky každému styku a jednání s nekřesťany, a stát se tak jakousi řeholní sektou jako Židé, kteří se uchýlili do Kumránu u Mrtvého moře? Pavel nám odpovídá: „Ve svém dopise jsem vám napsal, abyste se přestali společensky stýkat se smilníky, což neznamená úplně se smilníky tohoto světa . . . Jinak byste skutečně museli ze světa vyjít.“ — 1. Korinťanům 5:9, 10.

Smysl těchto slov je jasný. Pavel si uvědomoval, že křesťané jsou stále na této planetě, že žijí mezi nevěřícími, s nimiž se skoro denně stýkají, jejichž morálka je nízká a kteří mají odlišné normy chování. Jelikož se takovému styku prakticky nedalo zabránit, měli se mít křesťané na pozoru před nebezpečími, která byla s takovým společenstvím spojena.

Vraťme se nyní opět k Pavlovu druhému dopisu Korinťanům. Pavel poukázal na to, že pomazaní křesťané jsou způsobilí být Božími služebníky, vyslanci, kteří zastupují Krista. Řekl jim, aby si dávali pozor a nestali se někomu kamenem úrazu, což by na jejich službu vrhlo špatné světlo. (2. Korinťanům 4:1–6:3) Pavel své korintské bratry, kteří mu byli jako duchovní děti, přímo nabádal, aby se ve svých projevech náklonnosti k lidem rozšířili. (2. Korinťanům 6:13) Potom jim kladl na srdce: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ K vyzdvižení této myšlenky použil několika řečnických protikladů.

Z kontextu je patrné, že Pavel se nezaměřoval na nějakou konkrétní oblast života, kupříkladu na podnikání nebo na zaměstnání, a neurčoval žádné výslovné pravidlo, které se mělo v takovém případě prosazovat. Spíše poskytl svým drahým, milovaným bratrům zdravou, užitečnou radu, která měla široké uplatnění.

Dala by se tato rada použít řekněme v případě, kdy se křesťan zajímá o uzavření sňatku? Samozřejmě. Ve svém Prvním dopise radí Pavel Korinťanům, kteří chtěli vstoupit do manželství, aby to udělali „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39) Později, když psal slova uvedená v 2. Korinťanům 6:14–18, zdůraznil, že takové jednání je moudré. Pokud by křesťan uvažoval o sňatku s někým, kdo není Jehovovým služebníkem a Kristovým následovníkem, pak by vlastně uvažoval o tom, že se spojí jhem s nevěřícím. (Srovnej 3. Mojžíšovu 19:19; 5. Mojžíšovu 22:10.) Je zřejmé, že taková zásadní nesourodost mezi manželi by působila různé problémy, včetně problémů duchovních. Nevěřící partner například možná uctívá nějakého falešného boha anebo ho v budoucnu uctívat začne. Pavel uvažoval: „Jaký je . . . soulad mezi Kristem a Belialem?“

Co však říci o jiné oblasti života — o společném podnikání s nevěřícím? V některých případech by se křesťan mohl domnívat, že k tomu, aby si vydělal na živobytí a postaral se o rodinu, musí uzavřít smlouvu o společné podnikatelské činnosti s někým, kdo není křesťanem. (1. Timoteovi 5:8) Přemýšlejme o několika typických příkladech:

Křesťan by se mohl chtít pustit do obchodování s nějakým zbožím, ale jedinou možností, jak začít, je přijmout za svého partnera člověka, který má k potřebným výrobkům přístup anebo který vlastní finanční prostředky. Jiný křesťan by se chtěl zabývat soukromým zemědělstvím (nebo chovem určitého dobytka), ale nemá k dispozici půdu. Musel by to tedy dělat za spoluúčasti někoho, kdo je ochoten mu půdu pronajmout za podíl ze zisku. Některý křesťan se snad nemůže stát soukromým instalatérem, protože césar vydává příliš málo registrací a žádná již není k dispozici. Jedinou možností je připojit se k nevěřícímu příbuznému, který již registraci má. — Marek 12:17.

To byly pouze názorné příklady. Nemáme v úmyslu uvádět všechny možnosti, ani něco kladně či záporně posuzovat. Uvažuješ-li však nad těmito příklady, jistě vidíš, proč bychom neměli přehlížet radu z 2. Korinťanům 6:14–18.

Křesťana, který se pustil do podnikání s nevěřícím člověkem, ať je to příbuzný, či nikoli, mohou potkat nečekané problémy a pokušení. Jeho partner by například mohl usoudit, že kdyby nepřiznal celý výdělek nebo kdyby někteří pracovníci nebyli přihlášeni jako zaměstnanci, dalo by se dobře vydělat, ačkoli takový postup porušuje státní předpisy. Mohl by být ochotný pokoutně zaplatit dodavateli za zboží, které není uvedeno na faktuře. Podílel by se křesťan na takové nebo podobné nepoctivosti? A jak by jednal, kdyby měl se svým partnerem vyplnit daňové přiznání nebo nějaký jiný právní dokument týkající se jejich podnikatelské činnosti? — 2. Mojžíšova 23:1; Římanům 13:1, 7.

Nevěřící společník by také mohl chtít, aby na skladě bylo zboží související s pohanskými svátky. Mohl by chtít, aby se jménem podniku zasílaly sváteční pohlednice a aby se v době náboženských svátků vyzdobilo pracoviště. Pavel se zeptal: „V jaké shodě je Boží chrám s modlami? Jsme totiž chrámem živého Boha.“ Velmi vhodné je tedy vyjádření: „‚„Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,“ říká Jehova, „a přestaňte se dotýkat nečistého“ ‘, ‚„a já vás chci přijmout.“ ‘ “ (2. Korinťanům 6:16, 17) Mnozí křesťané tuto radu uplatnili tím, že si zvolili takový druh světské práce, při němž jsou co nejméně vystaveni možnosti, že vzniknou problémy. — Hebrejcům 13:5, 6, 18.

Sbor nebyl pověřen, aby dohlížel na všechno či zkoumal všechno, co křesťané dělají ve svém světském zaměstnání, ať jako zaměstnanci, nebo jako majitelé podniků. Jistě, pokud by vyšlo najevo, že se křesťan účastní něčeho nesprávného, například propagace falešného uctívání, nebo že nějakým způsobem podporuje lhaní nebo krádeže, sbor by musel podniknout kroky, aby byla dodržena Jehovova měřítka.

Především však jde o to, že Pavlova inspirovaná rada „nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími“ může křesťanům pomoci, aby se vyhnuli problémům i případnému nezbytnému právnímu zásahu. Moudří křesťané si tuto radu vezmou k srdci a nebudou se dobrovolně dostávat do situací, které je mohou vystavit tlaku činit kompromisy v biblických zásadách. Má-li někdo pocit, že s nevěřícím podnikat musí, neměli by ho ostatní začít okamžitě soudit a kritizovat, protože vědí, že za takovou volbu bude muset každý nést odpovědnost sám. Pavel v podstatě nevyjádřil žádné formální, vynutitelné pravidlo zaměřené proti účasti křesťanů na společném podnikání s nevěřícími. Jeho radu bychom však neměli přehlížet. Inspiroval ji Bůh a k našemu užitku ji nechal zapsat do Bible. Je od nás moudré, když na ni dbáme.