Přírodní katastrofy — Je za ně odpovědný Bůh?
„BOŽE, cos nám to udělal?“
To údajně byla slova muže, který 13. listopadu 1985 přežil výbuch zasněžené kolumbijské sopky Nevado del Ruiz a který se nyní díval na způsobenou zkázu. Erupce vyvolala bahnotok, který pohřbil celé město Armero a který během jediné noci zahubil více než dvacet tisíc lidí.
Z úst člověka, který přežil výbuch sopky, je to pochopitelná reakce. Lidé v bezmocnosti před děsivými projevy přírodních sil odedávna přisuzují odpovědnost za takové katastrofy Bohu. Primitivní člověk se snažil své bohy slunce, oblohy, země, hor, sopek a jiných zdrojů nebezpečí usmířit oběťmi, někdy dokonce lidskými. Ještě dnes jsou lidé, kteří následky přírodních katastrof považují za dílo osudu nebo za dílo Boha.
Je však Bůh skutečně odpovědný za katastrofy, které na celém světě působí tolik lidského utrpení a takové ztráty? Je to jeho vina? Máme-li se dopátrat odpovědi, musíme se zamyslet nad okolnostmi přírodních katastrof. Musíme si připomenout některé známé skutečnosti.
Čemu se říká „přírodní katastrofa“?
Zemětřesení v čínském městě Tchang-šanu, během něhož podle oficiálních čínských údajů přišlo o život 242 000 lidí, hurikán Andrew, který se vřítil na jižní Floridu a do Louisiany (Spojené státy) a způsobil miliardové škody — to jsou přírodní katastrofy, které bývají středem zájmu sdělovacích prostředků celého světa. Co kdyby ovšem k takovému zemětřesení došlo v poušti Gobi, o tisíc sto kilometrů dále na jihozápad od Tchang-šanu, nebo kdyby hurikán Andrew postupoval jiným směrem a vybouřil se někde na moři, stranou od pevniny? Sotva by si na ně dnes ještě někdo vzpomenul.
Když tedy mluvíme o přírodních katastrofách, zjevně nemáme na mysli jen dramatické projevy přírodních sil. Rok co rok dochází k tisícům velkých i malých zemětřesení, desítkám bouří, cyklónů, hurikánů, tajfunů, sopečných výbuchů a jiných mocných jevů, jejichž jediným následkem je to, že se stanou částí některého statistického záznamu. Dojde-li však při takových jevech k velkým ztrátám na životech a na majetku, je-li narušen běžný chod života, hovoříme o katastrofách.
Je nutno říci, že škody a výsledné ztráty nebývají vždy úměrné velikosti působících přírodních sil. Tu největší katastrofu nemusí vždy způsobit ten nejmocnější projev určité přírodní síly. Kupříkladu v roce 1971 při zemětřesení o síle 6,6 stupně Richterovy stupnice, které postihlo město San Fernando v Kalifornii (USA), přišlo o život šedesát pět lidí. O rok později byla Managua (Nikaragua) zasažena zemětřesením o síle 6,2 stupně Richterovy stupnice, a tehdy zahynulo pět tisíc lidí!
Pokud tedy jde o rostoucí ničivost přírodních katastrof, musíme si položit otázku: Jsou dnes přírodní živly výrazně ničivější? Nebo snad k problému přispěly lidské faktory?
Kdo za to nese odpovědnost?
Bible označuje Jehovu Boha jako Vznešeného Stvořitele všech věcí, včetně pozemských přírodních sil. (1. Mojžíšova 1:1; Nehemjáš 9:6; Hebrejcům 3:4; Zjevení 4:11) To neznamená, že každý závan větru a každou spršku působí Bůh. Bůh spíše uvedl do chodu určité zákony, které zemi i s jejím prostředím řídí. V Kazateli 1:5–7 například čteme o třech základních pochodech, které na zemi umožňují život — o denně se opakujícím východu a západu slunce, o neměnném uspořádání vzdušných proudů a o koloběhu vody. Tyto přírodní soustavy a soustavy jim podobné — klimatické, geologické a ekologické — jsou v činnosti již celá tisíciletí, nehledě na to, zda si je lidé uvědomují, nebo ne. Vždyť i pisatel Kazatele nás upozorňuje, jak veliký je protiklad mezi neměnícími se, nekonečnými cestami stvoření a mezi pomíjivým, dočasným charakterem lidského života.
Pokud jde o přírodní síly, Jehova není pouze jejich Stvořitelem, má také moc je ovládat. Na mnoha místech Bible nalézáme zprávy o tom, jak Jehova tyto síly ovládá anebo jak je usměrňuje k uskutečnění svého předsevzetí. K těmto zprávám patří zpráva o rozdělení Rudého moře ve dnech Mojžíše i zpráva o tom, jak se ve dnech Jozua slunce a měsíc zastavily na svých nebeských drahách. (2. Mojžíšova 14:21–28; Jozue 10:12, 13) Svou moc nad přírodními silami prokázal i Ježíš Kristus, Boží Syn a zaslíbený Mesiáš — například když uklidnil bouři na Galilejském moři. (Marek 4:37–39) Takovéto zprávy nás nenechávají na pochybách, že Jehova Bůh a jeho Syn, Ježíš Kristus, mohou plně ovládat vše, co se týká pozemského života. — 2. Paralipomenon 20:6; Jeremjáš 32:17; Matouš 19:26.
Můžeme vzhledem k těmto skutečnostem přisuzovat Bohu odpovědnost za veškerou zkázu a pustošení, kterých v poslední době působením přírodních katastrof přibývá? Než si na tuto otázku odpovíme, je třeba se zamyslet, zda existují doklady o tom, že přírodní síly jsou v poslední době skutečně ničivější, zda se z nich dokonce nevytratil řád.
Všimněme si v této souvislosti, co k tomu říká kniha Natural Disasters—Acts of God or Acts of Man? (Přírodní katastrofy — skutky Boží, nebo skutky lidské?): „Neexistují žádné podklady, které by svědčily o změnách v ustálených podnebných jevech souvisejících s obdobími sucha, povodněmi a cyklóny. A žádný geolog netvrdí, že by zemské pohyby, které mají spojitost se zemětřeseními, výbuchy sopek a tsunami (mořskými vlnami vznikajícími seizmickou činností), nabývaly na ničivosti.“ Kniha Earthshock (Otřes země) v podobném duchu uvádí: „Skály všech světadílů obsahují záznam o nespočetných velkých i malých geologických událostech, z nichž každá by v dnešní době byla pro lidstvo katastrofální — a z vědeckého hlediska je jisté, že k takovým jevům bude v budoucnosti docházet znovu a znovu.“ Jinými slovy, země i její mocné síly zůstávají během věků víceméně beze změny. Nehledě tedy na to, zda některé statistiky naznačují, že určitých geologických nebo jiných dějů na zemi přibývá, neznamená to, že se v zemi začaly v poslední době odehrávat nějaké neobyčejně bouřlivé pochody.
Čím je tedy způsobeno, že přírodní katastrofy, o nichž se dočítáme, jsou četnější a ničivější? Jestliže to nepůsobí přírodní síly, pak se zdá, že vinen je lidský prvek. A skutečně, odborníci zjistili, že lidskou činností se naše životní prostředí stává jednak náchylnějším k přírodním katastrofám, jednak bezbrannějším vůči nim. Vzrůstající potřeba potravin v rozvojových zemích nutí zemědělce, aby vyčerpávali půdu, kterou mají k dispozici, nebo aby rozšiřovali zemědělskou půdu kácením životně důležitého lesního porostu. To vede ke značné erozi. Kromě toho rostoucí populace přispívá k rychlejšímu růstu chudinských čtvrtí a chudinských osad, které živelně vznikají na nebezpečných místech. Navzdory jasnému varování se takovému nebezpečí vystavují dokonce i lidé v rozvinutých zemích — například obyvatelé území ležícího podél Sanandreaského zlomu v Kalifornii. Dojde-li pak k nějaké výjimečné události — k vichřici, povodni nebo zemětřesení —, je za takových okolností skutečně možné označit následnou katastrofu za „přírodní“?
Typickým příkladem je sucho v africkém Sahelu. Mluvíme-li o suchu, máme obvykle na mysli nedostatek srážek nebo vody a následný hladomor a smrt. Je však rozsáhlý hladomor v té oblasti skutečně způsoben pouze nedostatkem vody? Kniha Nature on the Rampage (Rozběsněná příroda) uvádí: „Vědecké instituce a humanitární organizace shromáždily doklady, které naznačují, že příčinou hladomoru dnes bývá spíše dlouhodobé bezohledné využívání půdy a vodních zdrojů než dlouhotrvající sucho . . . Byl to velkou měrou člověk, kdo způsobil, že Sahel se postupně mění v poušť.“ Jihoafrické noviny The Natal Witness píší: „Hladomor není otázkou nedostatku potravy, ale nedostatku přístupu k potravě. Jinými slovy, hladomor je otázkou chudoby.“
Totéž by se mnohdy dalo říci o zkáze způsobené jinými katastrofami. Z výzkumů je vidět, že v chudých zemích bývá během přírodních katastrof neúměrně více obětí na životech než v bohatších zemích. Například podle jednoho výzkumu došlo v Japonsku od roku 1960 do roku 1981 ke čtyřiceti třem zemětřesením a jiným přírodním katastrofám, které si celkem vyžádaly 2 700 lidských obětí — což znamená, že při každé z těchto katastrof zahynulo v průměru šedesát tři lidí. V Peru došlo za stejně dlouhé období k 31 katastrofám, ale obětí na životech bylo 91 000, na každou z těchto katastrof tedy připadlo 2 900 obětí. Čím se dá vysvětlit takový rozdíl? Prvotní příčinou možná byly přírodní síly, ale odpovědnost za tak velký rozdíl v počtu obětí a ve výši hmotných ztrát nese lidská činnost — sociální, ekonomická a politická.
Kde najít řešení?
Vědci a odborníci se již mnoho let snaží vynalézt způsoby, jak zvládat přírodní katastrofy. Zkoumají hlubiny země, aby porozuměli pochodům, které vedou k zemětřesením a výbuchům sopek. Pomocí kosmických družic sledují počasí, aby mohli předpovídat povodně či sucha nebo dráhy cyklónů a hurikánů. Doufají, že informace získané takovým výzkumem jim pomohou zmírnit dopad působení těchto přírodních sil.
Přineslo již toto úsilí nějaké výsledky? Jedna organizace, která sleduje životní prostředí, o těchto nákladných způsobech předpovídání přírodních katastrof uvádí: „Mají svůj význam. Pokud však odčerpávají neúměrné množství peněz a sil — pokud slouží jako zástěrka, aby se mohla přehlížet nebezpečí, která jsou vtělená do společnosti, v níž oběti žijí, a která zhoršují dopad katastrof —, pak se nadělá více škody než užitku.“ Je například užitečné vědět, že v Bangladéši je přímořská deltová oblast neustále ohrožena povodněmi a přílivovými vlnami. Znalost těchto skutečností ovšem nezabraňuje tomu, aby zmíněné území nemusely obývat milióny Bengálců. Důsledkem jsou opakované katastrofy se statisícovými oběťmi na životech.
Je tedy zjevné, že technické informace mohou být užitečné jen do jisté míry. Kromě toho by také bylo zapotřebí, aby lidé byli schopni zmírnit tlaky, kvůli nimž nemohou bydlet jinde než v oblastech, které jsou velmi nebezpečné, nebo které je nutí žít způsobem, jenž pustoší životní prostředí. Jinými slovy, ke zmírnění škod způsobených přírodními živly by se musel důkladně přebudovat společenský, ekonomický a politický systém, v němž lidstvo žije. Kdo je něčeho takového schopen? Jedině Ten, kdo je schopen ovládnout samotné síly, jež přírodní katastrofy působí.
Budoucí Boží skutky
Jehova Bůh se nebude zabývat pouze těmito příznaky, ale odstraní základní příčinu lidského utrpení. Skoncuje s politickými, obchodními a náboženskými systémy, které chamtivě a tyransky ‚panují nad člověkem k jeho škodě‘. (Kazatel 8:9) Nikdo, kdo dobře zná Bibli, nepřehlédne skutečnost, že na jejích stránkách jsou četná proroctví poukazující na dobu, kdy Bůh zakročí, aby zemi zbavil zla a utrpení a aby obnovil pozemský ráj pokoje a spravedlnosti. — Žalm 37:9–11, 29; Izajáš 13:9; 65:17, 20–25; Jeremjáš 25:31–33; 2. Petra 3:7; Zjevení 11:18.
Ježíš Kristus všechny své následovníky učil, aby se právě o to modlili: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Mesiášské Království odstraní a nahradí všechny nedokonalé lidské vlády, jak předpověděl prorok Daniel: „Ve dnech těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ — Daniel 2:44.
Čeho dosáhne Boží Království a čeho dnes nemohou dosáhnout národy? Bible poskytuje úchvatný pohled do budoucnosti. Namísto hladu, chudoby a podobných životních podmínek, které byly popsány na těchto stránkách, „na zemi bude spousta obilí; na vrcholku hor bude nadbytek“ a „polní strom dá své ovoce a země dá svůj výnos, a skutečně budou na své půdě v bezpečí“. (Žalm 72:16; Ezekiel 34:27) O životním prostředí nám Bible říká: „Pustina a bezvodý kraj budou jásat a pouštní pláň bude mít radost a rozkvete jako šafrán . . . Vždyť v pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny. A žárem vyprahlá půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá půda jako vodní zřídla.“ (Izajáš 35:1, 6, 7) A nebudou již žádné války. — Žalm 46:9.
Jakým způsobem to všechno Jehova udělá a jak ovládne přírodní síly, aby již nijak neškodily, to nám Bible nesděluje. Jisté však je, že lidé, kteří budou pod touto spravedlivou vládou žít, se již nebudou „lopotit zbytečně ani nebudou rodit pro rozrušení; protože jsou potomstvem vytvořeným z Jehovových požehnaných a jejich potomci s nimi“. — Izajáš 65:23.
Na stránkách tohoto časopisu i v jiných publikacích Watch Tower Society svědkové Jehovovi opakovaně poukazují na to, že roku 1914 bylo v nebesích zřízeno Boží Království. Pod vedením tohoto Království se již skoro osmdesát let vydává na celém světě svědectví — a dnes se nacházíme na prahu zaslíbených ‚nových nebes a nové země‘. Lidstvo bude osvobozeno nejen od pustošivých přírodních katastrof, ale také od bolesti a utrpení, které je sužují již šest tisíc let. Na tu dobu skutečně platí slova: „Dřívější věci pominuly.“ — 2. Petra 3:13; Zjevení 21:4.
Ale co dnes? Jedná Bůh nějakým způsobem ve prospěch lidí, kteří trpí v důsledku přírodních katastrof nebo jiných okolností? O tom není pochyb, avšak jeho působení nemusí být nezbytně takové, jaké by většina lidí očekávala.
[Obrázky na straně 8 a 9]
Lidskou činností se životní prostředí stalo náchylnějším k přírodním katastrofám
[Podpisek]
Laif/Sipa Press
Chamussy/Sipa Press
Wesley Bocxe/Sipa Press
Jose Nicolas/Sipa Press