Pokorní lidé jsou šťastní
„Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ — 1. PETRA 5:5.
1, 2. Jak Ježíš ve svém Kázání na hoře uvedl do souvislosti štěstí s pokorou?
JE NĚJAKÁ souvislost mezi štěstím a pokorou? Ježíš Kristus, největší člověk, který kdy žil, ve svém velice slavném kázání popisuje devět činitelů vedoucích ke štěstí neboli k blahoslavenosti. (Matouš 5:1–12) Uvedl Ježíš štěstí do souvislosti s pokorou? Ano, protože pokora je zahrnuta v řadě výroků o tom, jací lidé jsou prohlášeni za šťastné. Člověk například musí být pokorný, aby si uvědomoval svou duchovní potřebu. Pouze pokorní lidé hladovějí a žízní po spravedlnosti. A pyšní lidé nemají mírnou povahu a nejsou milosrdní ani nevytvářejí pokoj.
2 Pokorní lidé jsou šťastní proto, že být pokorný je správné a poctivé. Pokorní lidé jsou kromě toho šťastní také proto, že být pokorný je moudré; přispívá to k dobrým vztahům k Jehovovi Bohu a ke spolukřesťanům. A pokorní lidé jsou šťastní také proto, že pokora je vlastně vyjádřením jejich lásky.
3. Proč nás poctivost zavazuje k tomu, abychom byli pokorní?
3 Proč od nás poctivost vyžaduje, abychom byli pokorní? Především proto, že všichni dědíme nedokonalost a neustále se dopouštíme chyb. Apoštol Pavel o sobě řekl: „Vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého; schopnost přát si totiž u mne je, ale schopnost působit, co je znamenité, tu není.“ (Římanům 7:18) Ano, všichni jsme zhřešili a nedosahujeme Boží slávy. (Římanům 3:23) Upřímnost nás bude chránit před pýchou. Uznat chybu vyžaduje pokoru. A poctivost nám bude pomáhat, abychom přijali svou odpovědnost, kdykoli se nějaké chyby dopustíme. Stále se nám nedaří dosahovat toho, o co usilujeme, a proto máme k pokoře pádný důvod.
4. Jaký závažný důvod k projevování pokory je uveden v 1. Korinťanům 4:7?
4 Apoštol Pavel nám dává další důvod, proč by nás poctivost měla vést k pokoře. Říká: „Kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako bys to nepřijal?“ (1. Korinťanům 4:7) Kdybychom sami sebe oslavovali, pyšnili se svým majetkem, schopnostmi nebo úspěchy, bezpochyby by to nebylo poctivé. Poctivost přispívá k tomu, že máme před Bohem dobré svědomí, takže se můžeme „chovat . . . ve všem poctivě“. — Hebrejcům 13:18.
5. Jak nám poctivost také pomůže, když se dopustíme chyby?
5 Poctivost nám pomáhá k tomu, abychom byli pokorní, když se dopustíme chyby. Díky pokornému postoji ochotněji přijmeme odpovědnost za svou chybu, místo toho, abychom se snažili ospravedlnit se nebo abychom vinu svalovali na někoho jiného. Adam sváděl vinu na Evu, naproti tomu David neobvinil Bat–Šebu a neřekl: ‚Neměla se koupat tam, kde ji bylo vidět. Pokušení jsem se prostě nemohl vyhnout.‘ (1. Mojžíšova 3:12; 2. Samuelova 11:2–4) Opravdu bychom mohli říci, že na jedné straně nám poctivost pomáhá k pokoře, a na druhé straně nám pokora zase pomáhá k poctivosti.
K pokoře nám pomáhá víra v Jehovu
6, 7. Jak nám k pokoře pomáhá víra v Boha?
6 K pokoře nám bude také pomáhat víra v Jehovu. Budeme-li mít ocenění pro to, jak velkým je Stvořitelem, univerzálním Svrchovaným Vládcem, bude nám to bránit, abychom sami sebe nebrali příliš vážně. Velmi dobře nám to připomíná prorok Izajáš. V Izajášovi 40:15, 22 čteme: „Pohleď, národy jsou jako krůpěj z vědra; a jsou považovány za povlak prachu na miskách vah . . . Je Jeden, který bydlí nad kruhem země, jejíž obyvatelé jsou jako luční kobylky.“
7 Víra v Jehovu nám také pomůže, když budeme mít pocit, že trpíme nějakým bezprávím. Než se kvůli takové záležitosti trápit, budeme raději pokorně čekat na Jehovu, jak nám to připomíná žalmista v Žalmu 37:1–3, 8, 9. Apoštol Pavel uvádí stejnou myšlenku: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; chci oplatit,‘ říká Jehova.“ — Římanům 12:19.
Pokora — projev moudrosti
8. Proč pokora přispívá k dobrému vztahu k Jehovovi?
8 Je mnoho důvodů, proč je pokora projevem moudrosti. Jedním důvodem, na který jsme si již poukázali, je to, že pokora přispívá k dobrému vztahu k našemu Původci. V Příslovích 16:5 Boží slovo jasně uvádí: „Každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným.“ V Příslovích 16:18 také čteme: „Pýcha je před zřícením, a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ Pyšný člověk dříve nebo později ztroskotá. Prostě to tak musí být, protože v 1. Petra 5:5 čteme: „Všichni se . . . přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ Stejnou myšlenku nalézáme v Ježíšově podobenství o farizeovi a výběrčím daní, kteří se modlili. Jako spravedlivější se prokázal být pokorný výběrčí daní. — Lukáš 18:9–14.
9. Jakou pomocí je pokora v dobách protivenství?
9 Pokora je projevem moudrosti proto, že díky pokoře je pro nás snadnější řídit se radou z Jakuba 4:7: „Podřiďte se tedy Bohu.“ Pokud jsme pokorní, nebudeme se vzpouzet, když Jehova připouští, abychom snášeli protivenství. Pokora nám umožní, abychom byli se svou situací spokojeni a abychom projevili vytrvalost. Pyšný člověk je nespokojený, vždy chce něco více, a proti tíživým okolnostem se vzpouzí. Pokorný člověk naproti tomu útrapy a zkoušky snáší, jako je snášel Job. Job ztratil veškerý majetek a byl postižen bolestivým neduhem. A pak mu jeho manželka dokonce radila, aby se uchýlil k pyšnému jednání. Řekla mu: „Proklej Boha a zemři!“ Jak Job reagoval? Ze záznamu v Bibli se dozvídáme: „On jí řekl: ‚Jako mluví jedna z bláznivých žen, tak mluvíš i ty. Budeme přijímat od pravého Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?‘ V tom všem Job nezhřešil svými rty.“ (Job 2:9, 10) Job byl pokorný, a proto neprojevoval vzpurný postoj, ale moudře se poddal všemu, co Jehova připustil, aby na něj přišlo. Ale Job nakonec dostal bohatou odměnu. — Job 42:10–16; Jakub 5:11.
Pokora napomáhá dobrým vztahům k druhým
10. Jak pokora zlepšuje naše vztahy ke spolukřesťanům?
10 Pokora je projevem moudrosti proto, že přispívá k dobrým vztahům mezi spolukřesťany. Apoštol Pavel nám dobře radí: „Nic nebudete dělat ze svárlivosti, ani neprosazovat sami sebe, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené a nebudete hledět s osobním zájmem jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních.“ (Filipanům 2:3, 4) Pokora nám bude moudře bránit, abychom s druhými nesoutěžili nebo abychom se je nesnažili zastínit. Kvůli takovým myšlenkovým postojům vznikají problémy pro nás i pro naše spolukřesťany.
11. Proč nám pokora může pomoci, abychom se vyvarovali chyb?
11 Pokora nám při mnoha příležitostech pomůže, abychom se vyvarovali chyb. Jak to? Pokora nám totiž bude bránit v tom, abychom nebyli příliš sebejistí. Budeme spíše oceňovat Pavlovu radu v 1. Korinťanům 10:12: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ Pyšný člověk je příliš sebejistý, a proto má sklon dopouštět se chyb kvůli vnějším vlivům nebo kvůli svým vlastním slabostem.
12. Jakému biblickému požadavku se budeme přizpůsobovat díky pokoře?
12 Pokora nám pomůže, abychom se přizpůsobili požadavku, že máme být podřízeni. V Efezanům 5:21 dostáváme radu: „Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem.“ Což se všichni nemusíme v nějakém ohledu podřizovat? Děti musí být podřízeny rodičům, manželky manželům a manželé Kristu. (1. Korinťanům 11:3; Efezanům 5:22; 6:1) A ve všech křesťanských sborech musí všichni, včetně služebních pomocníků, projevovat podřízenost starším. A není snad také pravda, že starší jsou podřízeni třídě věrného a rozvážného otroka reprezentované především krajským dozorcem? Krajský dozorce se zase musí podřizovat oblastnímu dozorci a oblastní dozorce se musí podřizovat výboru odbočky země, v níž slouží. A jak je to se členy výboru odbočky? Musí se ‚podřizovat jeden druhému‘ a také vedoucímu sboru, který zastupuje třídu věrného a rozvážného otroka, jež se zase zodpovídá Ježíšovi, Králi dosazenému na trůn. (Matouš 24:45–47) Stejně jako členové rady starších, musí i členové vedoucího sboru respektovat názor druhých. Někdo si například může myslet, že má znamenitý nápad. Ale dokud s jeho návrhem nesouhlasí dostatečný počet dalších členů tohoto sboru, musí tu věc dát stranou. Pokoru potřebujeme opravdu všichni, protože všichni jsme někomu podřízeni.
13, 14. a) V jaké konkrétní situaci nám pokora pomůže? b) Jaký příklad dal Petr, pokud jde o přijímání rady?
13 Skutečnost, že pokora je projevem moudrosti, je zvlášť patrná z toho, že díky pokoře je pro nás snadnější přijímat rady a ukázňování. Každý z nás někdy potřebuje ukázňování. Měli bychom tedy dbát na radu v Příslovích 19:20: „Naslouchej radě a přijímej kázeň, abys v budoucnosti zmoudřel.“ Přiléhavě jednou někdo řekl, že díky pokoře člověk necítí hrot kárání nebo ukázňování. A apoštol Pavel nám dále v Hebrejcům 12:4–11 radí, že je moudré pokorně se podvolit ukázňování. Jenom tehdy budeme moci doufat v to, že v budoucnosti budeme moudře řídit svůj život, a získáme tak cenu věčného života. To bude opravdu radostný výsledek!
14 V tomto ohledu můžeme poukázat na příklad apoštola Petra. Dostal přísnou radu od apoštola Pavla, jak se to dozvídáme ze zprávy v Galaťanům 2:14: „Když jsem viděl, že nechodí přímo podle pravdy dobré zprávy, řekl jsem přede všemi Kéfovi [Petrovi] : ‚Jestliže ty, ačkoli jsi Žid, žiješ jako národy, a ne jako Židé, jak to, že nutíš lidi z národů, aby žili podle židovské zvyklosti?‘ “ Cítil se Petr uražen? Pokud se tak vůbec cítil, potom jistě ne trvale, jak to můžeme vidět z jeho pozdější zmínky o ‚milovaném bratru Pavlovi‘ ve 2. Petra 3:15, 16.
15. Jaká je souvislost mezi pokorou a štěstím?
15 Zmiňme se také o soběstačnosti a spokojenosti. Prostě nemůžeme být šťastní, pokud nejsme spokojeni se svým údělem, výsadami a požehnáním. Pokorný křesťan má postoj: „Jestliže to Bůh připouští, mohu to snést,“ což je vlastně to, co říká apoštol Pavel, jak je to zapsáno v 1. Korinťanům 10:13: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ Opět tedy vidíme, jak moudrým způsobem života je mít vždy pokorný postoj, protože pokora nám pomáhá, abychom byli šťastní bez ohledu na to, jaký je snad náš úděl.
K pokoře nám bude pomáhat láska
16, 17. a) V jakém biblickém příkladu je zdůrazněna ta největší vlastnost, která nám pomáhá projevovat pokoru? b) Jaký světský příklad také dokládá tuto myšlenku?
16 K pokoře nám více než cokoli jiného bude pomáhat nesobecká láska agapé. Proč byl Ježíš schopen tak pokorně snášet své utrpení na mučednickém kůlu, jak to popisuje Pavel Filipanům? (Filipanům 2:5–8) Proč neuvažoval o tom, že by byl rovný Bohu? Ježíš sám totiž řekl: „Miluji Otce.“ (Jan 14:31) Proto vždy připisoval slávu a čest Jehovovi, svému nebeskému Otci. Proto také při jiné příležitosti zdůraznil, že pouze jeho nebeský Otec je dobrý. — Lukáš 18:18, 19.
17 Tuto myšlenku dokládá jistá událost ze života jednoho z raných amerických básníků, Johna Greenleafa Whittiera. Tento muž v dětství miloval jednu dívku. Jednou při soutěži v pravopisu napsala ona jisté slovo správně, zatímco on ho napsal nesprávně. Měla z toho velmi špatný pocit. Proč? Podle básníkových vzpomínek řekla: „Je mi líto, že jsem to slovo napsala. Nerada se nad tebe vyvyšuji . . . , protože tě miluji.“ Ano, pokud někoho milujeme, chceme, aby byl nad námi, a ne pod námi, protože láska je pokorná.
18. Jakou biblickou radou se budeme řídit díky pokoře?
18 To je dobré poučení pro všechny křesťany, především pro bratry. Budeme se radovat, že náš bratr obdržel nějakou zvláštní služební výsadu místo nás, nebo v nás bude hlodat žárlivost a závist? Pokud svého bratra opravdu milujeme, pak se budeme radovat, že se mu dostalo uznání, že dostal zvláštní úkol nebo služební výsadu. Ano, díky pokoře bude snadné řídit se radou: „Ujímejte se vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Římanům 12:10) Jiný překlad uvádí: „Prokazujte větší čest jeden druhému než každý sobě.“ (New International Version) A apoštol Pavel nám opět radí: „Láskou služte jeden druhému jako otroci.“ (Galaťanům 5:13) Ano, pokud máme lásku, budeme rádi sloužit našim bratrům, budeme jim sloužit jako otroci a budeme jejich zájmy a blaho dávat před své vlastní zájmy. K tomu je třeba pokora. Pokora nám také zabrání ve vychloubání, a tak nebudeme v druhých probouzet žárlivost nebo závist. Pavel napsal, že láska se „nevychloubá . . . , nenadýmá se“. Proč ne? Pohnutka, která vede k vychloubání a nadýmání se, je sobecká, egoistická, zatímco láska je přímo podstatou nesobeckosti. — 1. Korinťanům 13:4.
19. Které biblické příklady dokládají, že pokora a láska jdou ruku v ruce, stejně jako pýcha a sobectví?
19 Láska a pokora jdou ruku v ruce a podobně spolu úzce souvisejí i pýcha a sobectví. Nápadným příkladem toho je Davidův vztah ke králi Saulovi a k jeho synu Jonatanovi. Po Davidově úspěchu v bitvě izraelské ženy zpívaly: „Saul srazil své tisíce a David své desetitisíce.“ (1. Samuelova 18:7) Saul vůbec nebyl pokorný, ale stravovala ho pýcha, a od té doby v sobě živil vražednou nenávist vůči Davidovi. Saulův syn Jonatan ale projevoval zcela odlišného ducha! Čteme, že Jonatan miloval Davida jako svou vlastní duši. (1. Samuelova 18:1) Jak tedy Jonatan reagoval, když v průběhu událostí bylo zjevné, že Jehova žehná Davidovi a že králem Izraele bude po Saulovi David, a nikoli Jonatan? Pociťoval Jonatan žárlivost nebo závist? Naprosto ne! Tolik Davida miloval, že mohl říci to, co čteme v 1. Samuelově 23:17: „Neboj se; vždyť ruka mého otce Saula tě nenalezne, a sám budeš králem nad Izraelem, a já se stanu druhým po tobě; a můj otec Saul si toho je také vědom.“ Jonatan Davida velice miloval a díky tomu pokorně přijal to, co chápal jako Boží vůli, pokud jde o to, kdo měl po jeho otci nastoupit jako král Izraele.
20. Jak Ježíš ukázal, že mezi láskou a pokorou je úzká souvislost?
20 Souvislost mezi láskou a pokorou je dále zdůrazněna tím, co se stalo poslední noc, kdy byl Ježíš před svou smrtí s apoštoly. V Janovi 13:1 čteme, že Ježíš „miloval své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce“. Čteme, že Ježíš pak umyl svým učedníkům nohy, přičemž jednal vlastně jako ponížený sluha. To je opravdu mocné poučení o pokoře! — Jan 13:1–11.
21. Když vše shrneme, proč bychom měli být pokorní?
21 K pokoře je opravdu mnoho důvodů. Být pokorný je správné a poctivé. Je to projev víry. Pokora přispívá k dobrým vztahům k Jehovovi Bohu a k našim spoluvěřícím. Je projevem moudrosti. A především je projevem lásky a přináší opravdové štěstí.
Jak bys odpověděl?
◻ V jakých ohledech pomáhá k pokoře poctivost?
◻ Proč nám může k pokoře pomoci víra v Jehovu?
◻ Co ukazuje, že pokora je projevem moudrosti?
◻ Proč nám k pokoře pomáhá především láska?
[Obrázek na straně 21]
Job se pokorně poddal Jehovovi. Neměl postoj: „Proklej Boha a zemři“
[Obrázek na straně 23]
Petr se pokorně podvolil, když mu Pavel dal na veřejnosti radu