Jehova svůj lid posiluje na východě i na západě
V OBLASTECH, kde je kazatelské dílo zakázané, v zemích rozervaných násilnostmi, v zemích, kde byl zákaz nedávno zrušen —, ano, na celém světě — Jehova nadále poskytuje svým svědkům „moc, která je nad to, co je normální“. — 2. Korinťanům 4:7.
Prosperita v období zákazu
Na jednom dálnovýchodním souostroví je kazatelské dílo zakázáno již sedmnáct let. Klesají tamní svědkové na duchu? Vůbec ne! Minulého května dosáhli nového vrcholu v počtu zvěstovatelů — 10 756, a z toho 1297 zvěstovatelů sloužilo plným časem. Se zhoršujícími se světovými poměry roste ochota ostrovanů naslouchat pravdě. Svědkové tam tedy podávají zprávu o 15 654 biblických studiích, která vedli v domácnostech zájemců. O něco dříve se konala pokojná shromáždění na památku Ježíšovy smrti, jichž se zúčastnilo 25 397 osob.
Při oblastních sjezdech „Božské vyučování“ — které se v souladu s místními podmínkami i tentokrát pořádaly nenápadným způsobem — měli bratři velikou radost, protože stejné publikace, jaké byly vydány ve Spojených státech, dostali v překladu do místního jazyka i oni. Překladatelé, korektoři i jiní bratři se dobrovolně nabídli, že budou pracovat přes čas, aby mohli do stanovené doby připravit několikasetstránkovou publikaci — hlavní publikaci vydanou na tomto sjezdu. Jedna tiskárna, která nepatří Společnosti, se na výrobě této publikace s radostí podílela nádherně odvedenou tiskařskou a vazačskou prací. Když účastníci sjezdu dostali zmíněnou knihu obsahující celou řadu více než tisíce barevných obrázků, měli velkou radost. Mnoho představitelů vlády má ke svědkům Jehovovým úctu; odpor přichází převážně od duchovenstva církví křesťanstva. Doufáme, že brzy bude zákaz zrušen.
Co se děje na americkém kontinentě?
Svědkové Jehovovi v těchto západních zemích jsou jednotni se svými bratry z východu v tom, jak se odvážně potýkají s problémy, a Jehovův svatý duch jim pomáhá překonávat obtížné situace. Jako příklad uveďme následující zprávu z jisté jihoamerické země, kde se v džungli neustále pohybuje narkomafie.
Jedna skupina svědků se autobusem vydala do odlehlého obvodu. Když vystoupili z autobusu, zahlédli úzkou vedlejší silnici, která vedla ven z vesnice. Pět bratrů se tedy po této úzké prašné cestě vydalo, aby zjistili, kam vede. Sestrám a dětem mezitím přidělili službu ve vesnici. Jeden z bratrů vypráví:
„Šli jsme po cestě už dvě hodiny a našli jsme jen velmi málo domů. Pak před námi z lesa najednou vystoupilo osm ozbrojených mužů s kuklami na hlavě. Někteří měli samopaly, jiní mačety. Do čeho jsme se to připletli? Začali jsme se jich ptát, co chtějí, ale oni nám na to řekli, abychom byli zticha a abychom bez řečí šli před nimi. Poslechli jsme. Po dalších dvou hodinách chůze hustou džunglí jsme se dostali na mýtinu, která zjevně byla opevněným táborem. Všude byly ozbrojené hlídky. Uprostřed tábora stál úhledný domek a do něho jsme byli odvedeni.
Posadili jsme se a promluvil na nás člověk, který byl patrně náčelníkem tábora. Byl elegantně oblečený, vzdělaný a choval se důstojně. Ukázal na jednoho bratra z naší skupinky a řekl mu, aby se postavil. Zeptal se ho: ‚Co si myslíte o [našem] útvaru?‘ Bratr si plně uvědomoval, kde jsme se ocitli, proto odpověděl: ‚My o vašem útvaru víme, ale vůbec nás nezajímá, stejně jako nás nezajímá žádná jiná politická skupina. Jsme tu z jediného důvodu, abychom kázali o Království Jehovy Boha, které vládne prostřednictvím Ježíše Krista. Toto Království brzy zničí všechny politické vlády nynějšího systému věcí a přinese podivuhodné požehnání lidem, kteří budou žít na zemi v rajských podmínkách — což nemůže udělat žádný člověk ani skupina lidí.‘
Postoj toho muže se změnil. Začal se nás vyptávat. ‚Kde jste se to všechno dozvěděli? Kdo vás naučil tak mluvit?‘ Měli jsme možnost půldruhé hodiny mu vydávat svědectví o světových poměrech a ukázat mu, že Bible říká, co je jedinou nadějí lidstva. Také jsme mu vysvětlili třináctou kapitolu dopisu Římanům — že totiž posloucháme autoritu, která je právě u moci, pokud však dojde k rozporu mezi Jehovovým slovem a tím, co říkají představitelé této autority, pak přednostně poslechneme našeho Boha Jehovu. Nakonec jsme mu nabídli knihy, které jsme měli s sebou. Vzal si tři knihy a Bibli, a k našemu velikému překvapení nám za ně dal příspěvek. Řekl, že si je přečte.
Pak pokynul jednomu ze svých mužů, abychom byli vyvedeni. Zanedlouho jsme už byli na zpáteční cestě a děkovali jsme Jehovovi, že nám dal vítězství v tomto zvláštním odvětví služby.“
V Africe zmítané vnitřními boji
Na polovině cesty mezi Dálným východem a dalekým západem leží africký světadíl. Kmenové války změnily některé africké země ve vroucí kotle násilí. V Libérii byl Jehovův lid opět silně zasažen další vlnou občanské války. Zpočátku — v říjnu a v listopadu 1992 — se bojovalo v hlavním městě a v jeho okolí. Když se však válka přenesla na venkov, celé sbory byly rozpuštěny, protože bratři prchali s ostatním obyvatelstvem do buše. Horlivost je však neopustila. Na útěku kázali, a tak bylo i v těch nejodlehlejších částech vnitrozemí vydáno velkolepé svědectví.
Jeden sbor uprchlých bratrů si postavil sál Království přímo uprostřed kaučukovníkové plantáže. Civilní obyvatelstvo malého města ležícího nedaleko přední linie bojů hledalo přes den úkryt před leteckým bombardováním, a tak utíkalo do plantáže. Místní bratři (spolu s mnoha uprchlými zvěstovateli z Monrovie, liberijského hlavního města) zorganizovali kazatelskou službu a pravidelně je bylo vidět, jak káží tisícům lidí, kteří se uchýlili pod kaučukovníky. Kdykoli se blížil nějaký letoun, bratři a sestry naskákali do blízkého příkopu. Když pak nebezpečí pominulo, pokračovali ve službě.
Je podivuhodné, že navzdory těmto válečným podmínkám více než tisíc sborových zvěstovatelů, jimž se daří předávat svou zprávu Společnosti, tráví kazatelskou službou měsíčně v průměru 18,1 hodiny a vede 3111 biblických studií.
Během posledních čtyř let bylo v 18 zemích Afriky zrušeno omezení díla svědků Jehovových. A zpráva ze všech nejradostnější! 12. srpna byl zrušen zákaz svědků Jehovových v Malawi, vydaný v říjnu roku 1967. Kázání dobré zprávy v době zákazu bylo v Malawi vždy plodné. Nyní však mohou svědkové postupovat kupředu svobodně, ačkoli se svými početnými společníky, které pronásledovatelé zavraždili, se budou moci přivítat až po vzkříšení.
V Mosambiku vstoupila 4. října 1992 v platnost mírová smlouva. Bratři nyní navazují kontakt s územími, která byla dříve nedosažitelná kvůli pustošivé válce trvající šestnáct let. V oblasti Carioco bylo například obnoveno spojení s 375 bratry a sestrami, kteří neměli během posledních sedmi let žádný kontakt s organizací. V Milange byl uspořádán zvláštní sjezdový den. Milange je hlavní město kraje a bývalo známé koncentračním táborem a střediskem „převýchovy“ svědků Jehovových, mezi nimiž bylo i mnoho uprchlíků z Malawi. Na sjezdu se sešlo překvapivě mnoho účastníků — 2915; i správce města přišel, aby svědky Jehovovy uvítal. Pro ten den se tedy bývalé středisko „převýchovy“ stalo střediskem božského vyučování.
Jistý misionář píše: „Jeden zástupce UNHCR (vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) se zajímavě zmínil o našich bratrech, kteří se ocitli v uprchlických táborech v provincii Tete. Řekl, že svědkové Jehovovi si zorganizovali své vlastní tábory, odděleně od ostatních skupin. ‚Jejich tábor,‘ řekl, ‚byl jediný dobře vedený tábor.‘ Pak dodal: ‚Svědkové Jehovovi jsou čistotní, organizovaní a vzdělaní.‘ Potom mi navrhl, že mě vezme letadlem do buše, abych se přesvědčil na vlastní oči. Z výšky pilot ukázal na dva tábory. První byl zanedbaný a špinavý, hliněné domky v něm byly bez jakéhokoli plánu nalepené jeden na druhém. Druhý tábor byl dobře uspořádaný, domy byly od sebe oddělené souběžnými silnicemi. Obydlí vypadala upraveně, dvorky zametené. Některé z domů byly dokonce natřeny podomácku vyrobenou barvou. ‚Co byste řekl — který z nich patří vám?‘ ptal se pilot. Měl jsem velikou radost, když jsem se sešel s bratry, kteří v táboře žijí. V této vesnici svědků je dnes osm sborů.“
V „Orlí zemi“
Ne, nejde o orla ve znaku Spojených států amerických. Mezi východem a západem leží evropská země zvaná Albánie; její název v místním úředním jazyce zní Shqipëria, což znamená „Orlí země“. Nedávno byl v této zemi zrušen krutý zákaz činnosti svědků Jehovových, který trval padesát let. Nyní se tamní svědkové v jednotě se svými bratry z východu i západu mohou těšit ze svobody uctívání. A opravdu ‚pro sebe vykupují příhodný čas‘. (Efezanům 5:16) V neděli 21. března se v Národním divadle hlavního města Tiranë konal jednodenní sjezd — první sjezd v dějinách Albánie. V sobotu odpoledne pracovní četa sedmdesáti pěti dobrovolníků přeměnila tuto zchátralou schůzovní místnost na zářivě čistý sjezdový sál. Vedení divadla nemělo slov. A je třeba podotknout, že z těchto sedmdesáti pěti dobrovolníků bylo jen dvacet pokřtěných svědků!
Počasí sjezdu přálo. Když přijeli zahraniční delegáti, byli přivítáni objímáním, gesty, zkrátka takovým způsobem, že zvláštní sjezdový den se stal zcela výjimečnou událostí. Bratr Nasho Dori — s dlaněmi obrácenými k nebi — pronesl úvodní modlitbu. Pokřtěn byl v roce 1930 a nyní je téměř slepý. Program byl přednesen v albánštině, převážně zvláštními průkopníky ze zahraničí. Zatímco 41 nových bratrů a sester kráčelo k bazénu, který v místním sále Království laskavě postavili hostující bratři z Řecka, zpívalo 585 přítomných píseň „Křesťanské zasvěcení“ — jednu z šesti písní, jež byly pro tuto událost přeloženy do albánštiny. Jaká změna! Vlastnit Bibli dříve znamenalo pracovní tábor, shromáždění bývala omezena na skupiny o dvou třech lidech.
Den po sjezdu telefonoval do místní kanceláře Watch Tower Society ředitel divadla. Obvykle ho příliš nezajímá, kdo divadlo používá. To má v náplni práce jeho náměstek. Řekl však: „Prostě jsem vám musel zavolat, abych vám poděkoval. Nikdy jsem to tu ještě neviděl tak čisté. Kdybych to měl popsat, řekl bych, že včera divadlem provanul vánek z nebes. Přijďte, prosím, znovu, kdykoli budete chtít divadlo použít, a my vás v seznamu žadatelů zařadíme na první místo. Vlastně bychom vám měli každé tři měsíce poskytovat divadlo zdarma.“
Svědkové se vrátili do svých měst povzbuzeni a vděčni a začali připravovat slavnost na památku Ježíšovy smrti. Uplynulo pouhých patnáct dnů a v úterý 6. dubna se na sedmi místech konala první neutajovaná Památná slavnost.
Ve městě Berat se velmi rozzlobil místní kněz, když účast na shromáždění dosáhla počtu asi 170 osob. Z 33 zvěstovatelů v Beratu bylo 21 pokřtěno na sjezdu. Z Beratu přišla zpráva o tom, že se na Památné slavnosti sešlo 472 lidí. I na jiných místech byla účast na Památné slavnosti vynikající, převážně díky zvláštním průkopníkům, kteří poskytují velmi dobré vedení.
Shkodër je nejkatoličtější město Albánie, je v něm i bazilika. Církev zde začala měsíčně vydávat informační bulletin, jehož každé číslo se zabývalo otázkou „Jak se vyhýbat svědkům Jehovovým“. V posledním čísle stálo: „Svědkové Jehovovi obsadili Shkodër“! Mohutné vojsko v počtu dvou svědků shromáždilo na Památné slavnosti 74 ukázněných, seriózních lidí. Po vyslechnutí proslovu požádalo 15 rodin o domácí biblické studium. V jiném městě, v Durres, kde pracuje čtyřčlenné vojsko svědků, dosáhla účast skvělého počtu 79 lidí.
V horské vesnici Kalmeti i Vogel byla Památná slavnost přemístěna k jednomu místnímu bratrovi, protože proti slavnosti protestovala katolická mládež, která hrozila, že svědky Jehovovy odežene kamením. Slavnosti se pokojně zúčastnilo 22 lidí. V této skupině účastníků bylo pět zvěstovatelů; tři z nich byli pokřtěni na sjezdu v Tiranë.
Ve Vlorë dostali dva mladí muži výtisk Strážné věže, přečetli si jej a napsali Společnosti: „Díky pravdě, kterou jsme se dozvěděli ze Strážné věže, si teď říkáme svědkové Jehovovi. Prosíme vás, pošlete nám pomoc.“ Do toho místa byli přiděleni dva zvláštní průkopníci a jeden z mladých mužů se rychle stal způsobilým, aby mohl být schválen jako zvěstovatel. Měl radost, že mohl být jedním ze 64 lidí, kteří se zúčastnili Památné slavnosti ve Vlorë.
Jeden albánský bratr poznal pravdu ve Spojených státech a v padesátých letech se vrátil do svého rodného města Gjirokastër. Tam až do smrti sloužil, jak mu okolnosti dovolovaly. Zasel semena pravdy do srdce svého syna. Ten po zrušení zákazu požádal Watch Tower Society o pomoc. Severně, nedaleko od Gjirokastëru, je vesnice, ve které žije jeden zájemce, a také on si napsal o pomoc. Byli tam tedy vysláni čtyři zvláštní průkopníci. Ve středu ráno po Památné slavnosti jeden z nich telefonoval do kanceláře Společnosti v Tiranë: „Nemohl jsem se zdržet, abych vám nepověděl, kolik toho Jehovův duch udělal! Jsme tak šťastní. Památná slavnost byla úspěšná.“ Přišlo všech sedm místních zvěstovatelů Království a celková účast byla 106 přítomných.
A jaká byla celková účast na Památné slavnosti? V roce 1992, kdy bylo pouze 30 zvěstovatelů Království, se Památné slavnosti účastnilo 325 lidí. V roce 1993 bylo zvěstovatelů 131 a ti shromáždili celkem 1318 účastníků. V obou letech byl počet účastníků desetinásobně vyšší než počet zvěstovatelů. Je velice vzrušující sledovat, jak se za tak krátkou dobu ‚z maličkého stává tisíc a z malého mocný národ‘! — Izajáš 60:22.
„Prodlužuj své stanové šňůry“
Kazatelské dílo svědků Jehovových se šíří do všech koutů světa, a proto zaznívá volání: „Udělej místo svého stanu prostornějším. A ať roztáhnou stanové látky tvého velkolepého bydliště. Nezdržuj se. Prodluž své stanové šňůry a stanové kolíky si udělej silné. Vždyť vyrazíš napravo a nalevo.“ (Izajáš 54:2, 3) Toto „vyrážení“ v Božím ‚velkolepém bydlišti‘ — které je reprezentováno celosvětovým sborem Božích ctitelů — je vskutku patrné ve východní Evropě, a zvláště v zemích bývalého Sovětského svazu. Jehova tam své služebníky podporoval během pronásledování, jež trvalo celá desetiletí. Nyní svým svědkům poskytuje dynamickou energii, aby organizace rostla a aby sílila.
Od 22. do 25. července se v Moskvě na stadióně klubu Lokomotiva konal pamětihodný mezinárodní sjezd, který patřil do série sjezdů „Božské vyučování“. Vrcholná účast na tomto sjezdu byla 23 743 osob. Kdo by si třeba před pouhými dvěma lety pomyslel, že něco takového bude jednou možné? A přece se to stalo! Více než 1000 účastníků přijelo z Japonska a Koreje, téměř 4000 ze Spojených států a Kanady a s nimi tisíce dalších více než ze 30 zemí jižního Tichomoří, Afriky, Evropy a dalších oblastí — východ se doopravdy sešel se západem. Pro všechny tyto hosty bylo velice povzbudivé, když se pohybovali mezi ruskými bratry a sestrami, jichž bylo více než 15 000! Radost neznala mezí.
Překvapením byl počet nově pokřtěných svědků — celkem 1489. O křtu se veřejnost dozvěděla z mnoha reportáží, které byly přineseny sdělovacími prostředky z celého světa; na přední straně listu The New York Times vyšel pěkný obrázek. Potlesk při křtu byl sice hromový, ale při závěrečném proslovu byl ještě silnější, když řečník děkoval více než 4752 dobrovolníkům a zástupcům úřadů, kteří přispěli k tomu, že sjezd proběhl tak úspěšně, a když pak dodal: „Především děkujeme Jehovovi!“ Ano, Jehovův duch zadržel silný odpor ze strany stoupenců pravoslavné církve a poskytl svědkům potřebnou energii, díky níž se sjezd stal vzrušující skutečností.
To ale ještě nebyl konec — od 5. do 8. srpna bylo v ukrajinském Kyjevě pokračování. I zde ochotní dobrovolníci dali zcela do pořádku stadión a tento gigantický sál Království pojal 64 714 osob — což byl vrcholný počet účastníků tohoto sjezdu. I tentokrát přijeli svědkové z východu, ze západu, odevšad. Hlavní proslovy byly tlumočeny do dvanácti jazyků. Asi 53 000 delegátů cestovalo hromadnou dopravou. Tyto delegáty bylo nutné čekat na letištích a na nádražích a přepravit je na místa, kde měli být ubytováni — do hotelů, škol, soukromých domácností a na lodě. To vše se uskutečnilo s minimálními náklady a průběh byl tak hladký a efektivní, že městská policie vyjádřila překvapení i pochvalu.
Vrcholným bodem vzrušujícího sjezdového programu byl křest, který probíhal dvě a půl hodiny. Zatímco rozsáhlým stadiónem se tam a zpět nesly vlny potlesku, symbolizovalo svou oddanost Jehovovi 7402 nových bratrů a sester. Tento počet přesáhl dosavadní vrchol všech dob v počtu pokřtěných, kterého bylo dosaženo v roce 1958, kdy se v New Yorku sešlo na sjezdu 253 922 lidí a pokřtěno jich bylo 7136.
Blíží se vyvrcholení současného období soudu. Lidé z východu, ze západu, a dokonce i z té „nejvzdálenější končiny země“ jsou shromažďováni do jednotného svazku, jaký nemá v lidských dějinách obdoby. Vskutku „velký zástup . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ se připojuje k duchovnímu Izraeli v prohlašování své víry v drahocennou Ježíšovu výkupní oběť. Ta je základem všeho, čeho se dnes dosahuje při ospravedlňování Jehovovy svrchované vlády. — Skutky 1:8; Zjevení 7:4, 9, 10.
[Obrázky na straně 8 a 9]
V Moskvě a v Kyjevě se východ setkal se západem