Brzy bude svět bez válek!

DNE 24. prosince roku 1914 prošel mladý britský voják Jim Prince zemí nikoho, aby mohl mluvit s německým infanteristou. „Já jsem Sas. Ty jsi Anglosas. Proč spolu bojujeme?“ ptal se ho Němec. Po letech Jim Prince přiznal: „Na tuto otázku dodnes neumím odpovědět.“

V jednom neobyčejném týdnu roku 1914 se vojáci britské a německé armády bratřili, hráli kopanou, a dokonce si dávali vánoční dárky. Tento klid zbraní samozřejmě nebyl vyhlášen oficiálně. Generálové si nepřáli, aby jejich vojska zjistila, že „nepřítel“ není tou zlostnou obludou, za jakou jej vydávala válečná propaganda. Britský voják Albert Moren později vzpomínal: „Kdyby klid zbraní trval o týden déle, bylo by velmi obtížné znovu rozpoutat boje.“

Toto spontánní příměří svědčí o tom, že i dobře vycvičení vojáci touží po míru, a ne po válce. Většina vojáků, kteří poznali hrůzy války, by souhlasila se španělským úslovím: „Ať jde do války ten, kdo neví, co válka je.“ Kdyby se mezi obyvatelstvem celého světa provedl průzkum veřejného mínění, nepochybně by vyšlo najevo, že drtivá většina lidí dává přednost míru před válkou. Ovšem jak tuto všeobecnou touhu po míru změnit ve skutečnost — jak svět zbavit válek?

Dříve, než budou vymýceny války, musí se změnit postoje lidí. Ve stanovách Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu se uvádí: „Válka se rodí v mysli člověka, proto je třeba obranu míru budovat právě v myslích lidí.“ Avšak dnešní společnost, v níž bují nedůvěra a nenávist, je stále násilnější, nikoli pokojnější.

Sám Bůh však slibuje, že jednoho dne bude v mysli každého spravedlivě smýšlejícího člověka nesmazatelně vepsán pokoj. Prostřednictvím Izajáše, svého proroka, Jehova řekl: „[Bůh] jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ — Izajáš 2:4.

Pokoj vepsaný do mysli

Copak k takové pozoruhodné změně smýšlení může vůbec dojít? Naučí se jednou lidé bránit mír a přestanou oslavovat válku? Zamysleme se nad příkladem Wolfganga Kusserowa. Tohoto dvacetiletého Němce nacisté v roce 1942 sťali, protože ‚se nechtěl učit válce‘. Proč volil smrt? Ve svém písemném prohlášení citoval biblické zásady, mimo jiné: „budeš milovat svého bližního jako sám sebe“ a „všichni, kteří berou meč, mečem zahynou“. (Matouš 22:39; 26:52) Pak položil přiléhavou otázku: „Nechal to snad náš Stvořitel všechno napsat k užitku stromů?“

Boží slovo, které je zaznamenané v Bibli a které „vykonává moc“, podnítilo tohoto mladého svědka Jehovova, aby usiloval o pokoj nehledě na následky. (Hebrejcům 4:12; 1. Petra 3:11) Avšak Wolfgang Kusserow nebyl jediný, kdo tímto způsobem usiloval o pokoj. J. S. Conway v knize The Nazi Persecution of the Churches 1933–45 (Nacistická perzekuce církví 1933–1945) cituje z oficiálních nacistických archívů, které podávají svědectví o tom, že svědkové Jehovovi jako skupina odmítali vzít do ruky zbraň. J. S. Conway upozorňuje, že takový neohrožený postoj znamenal, že si prakticky podepsali ortel smrti.

Svědkové Jehovovi — nehledě na svou rasu či národnost — nadále usilují o mír. Proč? Protože se z Bible naučili, že praví Boží služebníci musí překovat své meče v radlice. Alejandro, mladý Argentinec, který roku 1987 emigroval do Izraele, to může osobně potvrdit.

Alejandro žil tři roky v jednom kibucu. Přitom studoval na univerzitě a pracoval v různých hotelech a restauracích. V té době začal číst Bibli a pátral po smyslu života. Především však chtěl vidět svět, kde by se lidé mohli těšit z míru a spravedlnosti. Alejandro je Žid, pracoval bok po boku s Židy i Araby, ale žádné národnosti nechtěl dávat přednost před jinou.

Jeden Alejandrův přítel, který studoval Bibli se svědky Jehovovými, jej v roce 1990 pozval na jednodenní sjezd do Haify. Alejandro byl překvapený, když viděl, jak se šest set Židů i Arabů společně radostně účastní sjezdu, a napadlo jej: ‚Toto je správný způsob, jak by spolu měli lidé žít.‘ Během šesti měsíců se sám stal svědkem a nyní většinu svého času věnuje kázání biblického poselství o pokoji.

Jak Bůh zavede mír

Takové případy jsou jistě dojímavé, ale v současném světě bývají spíše výjimkou než pravidlem. Dnešní společnost o míru sice mnoho mluví, ale přitom zalévá semena války. Jak by se vám líbilo bydlet v ulici, kde obyvatelé vynakládají sedm až šestnáct procent svých příjmů na střelné zbraně a ostrahu domu? A právě to v podstatě dělají země světa v posledních letech svými vojenskými výdaji. Nelze se tedy divit, že Izajášovo proroctví nám odhaluje, že lidstvo nepřeková meče v radlice, dokud Bůh ‚neurovná záležitosti vzhledem k mnoha národům‘. Jak to Bůh udělá?

Hlavním prostředkem nápravy věcí je Království Jehovy Boha. Prorok Daniel předpověděl, že ‚nebeský Bůh zřídí království, které nebude nikdy zničeno‘. Ono Království, dodává Daniel, „rozdrtí a ukončí všechna tato království [světské vlády] a samo bude stát na neurčité časy“. (Daniel 2:44) Z těchto slov je patrné, že Boží Království pevně nastolí svou vládu nad celou zemí. Toto Království odstraní státní hranice, a mezinárodní rivalita se tak stane věcí minulosti. Poddaní tohoto Království budou mít ‚hojný pokoj‘, protože budou „vyučeni Jehovou“. (Izajáš 54:13) Není tedy divu, že nás Ježíš učil modlit se k Bohu: „Ať přijde tvé království.“ — Matouš 6:10.

Náboženské překážky odstraněny

Bůh odstraní i náboženské překážky, které stojí v cestě míru. Náboženství dalo podnět k nejdelšímu ozbrojenému konfliktu v lidských dějinách — křížovým výpravám neboli „svatým válkám“, které roku 1095 n. l. vyhlásil papež Urban II.a I v našem století duchovenstvo vyniklo schopností získávat veřejnost pro podporu válek, dokonce i takových válek, jejichž charakter byl ryze světský.

O podílu církví křesťanstva na první světové válce napsal historik Paul Johnson: „Duchovní nebyli schopni — a většinou ani nechtěli — dát křesťanské víře přednost před národní příslušností. Většina z nich se vydala tou schůdnější cestou a křesťanství postavila naroveň vlastenectví. Křesťanští vojáci každého vyznání byli podněcováni k tomu, aby se ve jménu Spasitele navzájem zabíjeli.“

Náboženství přispělo větším dílem k rozněcování válek než k výchově k míru. Falešné náboženství je v Bibli dokonce znázorněno „nevěstkou“, která se podbízí vládcům světa. (Zjevení 17:1, 2) Bůh ji prohlašuje za hlavního viníka odpovědného za prolitou krev všech, kdo byli pobiti na zemi. (Zjevení 18:24) Tuto překážku, která stojí v cestě míru, proto Jehova Bůh jednou provždy odstraní. — Zjevení 18:4, 5, 8.

I kdyby však zmizely všechny takové rozvratné prvky, jakými jsou politika a falešné náboženství, mír by stále ještě nebyl zabezpečen, kdyby nebyl odstraněn největší podněcovatel válek, jaký kdy žil — Satan Ďábel. To bude poslední úlohou, kterou Boží Království vykoná v rámci svého programu pro nastolení úplného míru na zemi. Biblická kniha Zjevení vysvětluje, ze Satan bude přemožen, ‚spoután‘ a ‚uvržen do propasti‘, aby již „nezaváděl na scestí národy“. Pak bude úplně zničen. — Zjevení 20:2, 3, 10.

Biblický slib, že nastane konec všech válek, není jen planým snem. Opatření, které Jehova Bůh udělal pro nastolení míru, je již nyní v činnosti. V nebesích je zřízeno jeho Království, které je přichystáno podniknout další kroky pro zajištění světového míru. Souběžně s tím se milióny svědků Jehovových, kteří této nebeské vládě věnují svou podporu, naučily žít v míru.

Zjevně tedy máme pádné důvody věřit, že války nejsou nevyhnutelné. A co je ještě příznivější, můžeme se těšit na den, který je blízko, kdy Jehova jednou provždy všechny války ukončí. (Žalm 46:9) Jehova se postará o to, aby již brzy nastal svět bez válek.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Můžete žít v novém světě bez válek