Jehova panuje — prostřednictvím teokracie

„Jehova bude králem na neurčitý čas.“ — ŽALM 146:10.

1, 2. a) Proč selhávají lidské snahy, pokud jde o panství? b) Jedině která vládní forma byla až dosud skutečně úspěšná?

JIŽ od doby Nimroda zkoušejí lidé různé způsoby, jak vládnout lidské společnosti. Byly a jsou diktatury, monarchie, oligarchie a různé formy demokracie. Jehova je všechny připustil. Bůh je svrchovaným Zdrojem veškeré autority, a proto vlastně v určitém smyslu umístil jednotlivé panovníky do jejich relativních postavení. (Římanům 13:1) Přesto všechny lidské snahy, pokud jde o vládu, selhávají. Žádný lidský panovník nevytvořil stabilní, spravedlivou společnost, která by měla dlouhé trvání. Až příliš často „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. — Kazatel 8:9.

² Mělo by nás to překvapovat? Rozhodně ne! Nedokonalý člověk nebyl vytvořen tak, aby panoval sám sobě. „Pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Proto byla v průběhu celých lidských dějin jen jediná forma vlády skutečně úspěšná. Která? Teokracie Jehovy Boha. „Teokracie“ znamená v biblické řečtině panství [kratos] vykonávané Bohem [theos] . Jaká vláda by mohla být lepší než vláda samotného Jehovy Boha? — Žalm 146:10.

3. Co patří k raným příkladům teokracie na zemi?

³ Teokracie panovala krátký čas v Edenu, dokud se Adam s Evou nevzbouřili proti Jehovovi. (1. Mojžíšova 3:1–6, 23) Zdá se, že v Abrahamově době existovala teokracie v městě Salem, přičemž Melchizedek tam byl králem a knězem. (1. Mojžíšova 14:18–20; Hebrejcům 7:1–3) První národní teokracie, v níž vládl Jehova Bůh, však byla zřízena v 16. století př. n. l. v Sinajské pustině. Jak k tomu došlo? A jak tato teokratická vláda působila?

Zrodila se teokracie

4. Jak Jehova vytvořil teokratický izraelský národ?

⁴ V roce 1513 př. n. l. vysvobodil Jehova Izraelity z otroctví v Egyptě a faraónova vojska, která je pronásledovala, zničil v Rudém moři. Potom Jehova vedl Izraelity k hoře Sinaj. Když se utábořili na úpatí hory, Bůh jim prostřednictvím Mojžíše řekl: „Sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům, abych vás nesl na orlích křídlech a přivedl k sobě. A jestliže teď budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů.“ Izraelité odpověděli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojžíšova 19:4, 5, 8) Byla vytvořena smlouva a zrodil se teokratický izraelský národ. — 5. Mojžíšova 26:18, 19.

5. Proč můžeme říci, že Jehova panoval v Izraeli?

⁵ Ale jak Jehova, který je lidským očím neviditelný, nad Izraelem panoval? (2. Mojžíšova 33:20) Dělo se to tak, že Jehova národu ustanovil zákony a kněžstvo. Lidé, kteří zákony poslouchali a kteří pěstovali uctívání podle předpisů, jež vydal Bůh, sloužili velkému Teokratovi, Jehovovi. Velekněz měl navíc urim a tumim, jimiž Jehova Bůh poskytoval vedení v mimořádných dobách. (2. Mojžíšova 28:29, 30) Kromě toho byli v teokracii Jehovovými představiteli způsobilí starší muži a ti se starali o to, aby byl uplatňován Boží Zákon. Zamyslíme-li se nad tím, jakou pověst měli někteří z těchto mužů, potom lépe pochopíme, jak se lidé mají podřizovat Božímu panování.

Autorita v teokracii

6. Proč bylo pro lidi náročným úkolem zastávat v teokracii postavení spojené s autoritou, a jakých lidí bylo pro takovou odpovědnost třeba?

⁶ Lidé, kteří zastávali v Izraeli postavení spojené s autoritou, měli velkou výsadu, ale bylo pro ně náročným úkolem, aby si zachovali vyrovnanost. Museli dávat pozor, aby se pro ně jejich vlastní já nikdy nestalo důležitějším než posvěcování Jehovova jména. Inspirovaný výrok, že „muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok“, platil na Izraelity stejně jako na všechny ostatní lidi. Izraeli se dobře dařilo jen tehdy, pokud starší muži pamatovali na to, že Izrael je teokracií a oni že mají činit Jehovovu vůli, a ne vůli svou. Krátce po založení Izraele Mojžíšův tchán Jetro dobře popsal, jací lidé by to měli být, totiž ‚schopní muži bojící se Boha, důvěryhodní muži, kteří nenávidí nepoctivý zisk‘. — 2. Mojžíšova 18:21.

7. V jakých směrech byl Mojžíš znamenitým příkladem člověka, který měl autoritu pod vládou Jehovy Boha?

⁷ První muž, který měl v Izraeli velkou autoritu, byl Mojžíš. Byl znamenitým příkladem osobnosti, která měla autoritu v teokratickém uspořádání. Je pravda, že se u něho jednou projevila lidská slabost. Ale Mojžíš se vždy spoléhal na Jehovu. Když vznikly otázky, které ještě nebyly vyřešeny, hledal Jehovovo vedení. (Srovnej 4. Mojžíšovu 15:32–36.) Jak Mojžíš odolával pokušení využít svého vysokého postavení k vlastní slávě? Odpovědí je, že sice vedl několikamiliónový národ, ale „byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojžíšova 12:3) Neměl žádné ctižádostivé cíle, ale zajímal se o to, aby sláva byla vzdávána Bohu. (2. Mojžíšova 32:7–14) Mojžíš měl pevnou víru. Apoštol Pavel uvedl, jakým byl Mojžíš člověkem, než se stal vůdcem národa. Řekl: „Zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný.“ (Hebrejcům 11:27) Mojžíš zjevně nikdy nezapomněl na to, že skutečným panovníkem národa je Jehova. (Žalm 90:1, 2) To je pro nás dnes skutečně znamenitý příklad!

8. Jaký příkaz dal Jehova Jozuovi a proč to je pozoruhodné?

⁸ Když se ukázalo, že dohled nad Izraelem je pro Mojžíše samotného příliš velkým úkolem, vložil Jehova svého ducha na sedmdesát starších mužů, kteří měli Mojžíšovi pomáhat při souzení národa. (4. Mojžíšova 11:16–25) V pozdějších letech mělo mít každé město své starší muže. (Srovnej 5. Mojžíšovu 19:12; 22:15–18; 25:7–9.) Po Mojžíšově smrti ustanovil Jehova vůdcem národa Jozua. Můžeme si představit, že když Jozue dostal tuto výsadu, měl mnoho práce. Jehova mu však řekl, že jednu věc by neměl nikdy zanedbat. „Tato kniha zákona by se neměla vzdálit od tvých úst, a budeš v ní číst polohlasem dnem a nocí, abys dbal na to, abys jednal podle všeho, co je v ní napsáno.“ (Jozue 1:8) Povšimněme si, že Jozue sice měl za sebou více než čtyřicet let služby, ale přece stále potřeboval číst Zákon. I my potřebujeme studovat Bibli a osvěžovat svou mysl, pokud jde o Jehovovy zákony a zásady — bez ohledu na to, jak dlouho se již věnujeme službě nebo kolik máme výsad. — Žalm 119:111, 112.

9. Co se stalo v Izraeli za doby soudců?

⁹ Po Jozuovi následovala řada soudců. Je smutné, že v jejich době Izraelité často začínali „činit to, co bylo špatné v Jehovových očích“. (Soudci 2:11) O období soudců zpráva říká: „V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král. Každý byl zvyklý činit to, co bylo správné v jeho vlastních očích.“ (Soudci 21:25) Každý se sám rozhodoval o tom, jak se bude chovat a jak bude uctívat, a dějiny ukazují, že mnozí Izraelité se rozhodovali špatně. Odpadali od pravého uctívání a pěstovali uctívání model, a někdy se dopouštěli hrozných zločinů. (Soudci 19:25–30) Ale někteří lidé projevovali vzornou víru. — Hebrejcům 11:32–38.

10. Jak se v době Samuela náhle změnila vláda v Izraeli a co k tomu vedlo?

¹⁰ Za života posledního soudce, Samuela, procházel Izrael určitou krizí, pokud jde o vládu. Pod vlivem okolních nepřátelských národů, z nichž všechny měly jako panovníky krále, se Izraelité domnívali, že také potřebují krále. Zapomněli, že již krále mají, že jejich vládou je teokracie. Jehova řekl Samuelovi: „Nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nebyl králem.“ (1. Samuelova 8:7) Jejich příklad nám připomíná, jak snadno můžeme ztratit duchovní náhled a dostat se pod vliv okolního světa. — Srovnej 1. Korinťanům 2:14–16.

11. a) Proč můžeme říci, že Izrael byl i nadále teokracií, ačkoli v něm po změně vlády panovali králové? b) Jaký příkaz dal Jehova izraelským králům a proč?

¹¹ Jehova však souhlasil se žádostí Izraelitů a vybral jim první dva krále, Saula a Davida. Izrael byl dále teokracií, neboť nad ním dále panoval Jehova. Králové Izraele na to měli pamatovat, a proto bylo povinností každého z nich, aby si pořídil vlastní exemplář Zákona a denně jej četl, „aby se naučil bát se Jehovy, svého Boha, aby dodržoval všechna slova tohoto zákona a tyto předpisy tím, že je bude činit, aby se jeho srdce nevyvýšilo nad jeho bratry“. (5. Mojžíšova 17:19, 20) Ano, Jehova si přál, aby lidé, kteří měli v jeho teokracii autoritu, nevyvyšovali sami sebe a aby se v jejich činech zrcadlil jeho Zákon.

12. Jakou pověst získal král David, pokud jde o věrnost?

¹² Král David měl vynikající víru v Jehovu, a Bůh s ním uzavřel smlouvu, že se David stane otcem rodové linie králů, která bude trvat navždy. (2. Samuelova 7:16; 1. Královská 9:5; Žalm 89:29) David se pokorně podřizoval Jehovovi, což si zaslouží napodobení. Řekl: „Jehovo, v tvé síle se raduje král, a jak velikou radost chce mít z tvé záchrany!“ (Žalm 21:1) Ačkoli David následkem své tělesné slabosti občas selhával, přece se zpravidla spoléhal na Jehovovu sílu, a ne na svou vlastní sílu.

Neteokratické skutky a postoje

13, 14. Co patřilo k neteokratickým činům Davidových nástupců?

¹³ Všichni izraelští vůdcové nebyli jako Mojžíš a David. Mnozí z nich projevovali závažným způsobem neúctu k teokratickému uspořádání a připouštěli v Izraeli falešné uctívání. I někteří z věrných panovníků občas jednali neteokraticky. Velmi tragický byl případ Šalomouna, jemuž byla udělena velká moudrost i velký blahobyt. (1. Královská 4:25, 29) Projevil však neúctu k Jehovovu zákonu, když si vzal mnoho manželek a dovolil v Izraeli uctívání model. Je zřejmé, že v pozdějších letech vládl Šalomoun tvrdě. — 5. Mojžíšova 17:14–17; 1. Královská 11:1–8; 12:4.

¹⁴ Šalomounův syn Rehoboam se setkal s požadavkem, aby ulehčil náklad spočívající na jeho poddaných. Místo aby v této situaci jednal mírně, uplatňoval agresivně svou autoritu — a přišel o deset ze dvanácti kmenů. (2. Paralipomenon 10:4–17) Prvním králem odtrženého desetikmenného království byl Jeroboam. Ve snaze zajistit, aby se jeho království nikdy znovu nespojilo se svým sesterským národem, zavedl uctívání telete. Z politického hlediska se to mohlo jevit jako chytrý tah, ale byl to projev bezostyšné neúcty k teokracii. (1. Královská 12:26–30) Král Aza později na konci své dlouholeté věrné služby dovolil, aby pýcha poskvrnila jeho pověst. Špatně zacházel s prorokem, který k němu přišel s radou od Jehovy. (2. Paralipomenon 16:7–11) Ano, i ti, kdo slouží dlouhá léta, někdy potřebují radu.

Konec teokracie

15. Jak za Ježíšova života na zemi selhali židovští předáci, kteří měli v teokracii autoritu?

¹⁵ Když byl na zemi Ježíš Kristus, byl Izrael stále ještě teokracií. Je však smutné, že mnozí z jeho odpovědných starších mužů neměli duchovní smýšlení. Rozhodně nepěstovali takovou mírnost, jakou projevoval Mojžíš. Ježíš poukázal na jejich duchovní zkaženost, když řekl: „Znalci Zákona a farizeové se posadili na Mojžíšově místě. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám povídají, ale nečiňte podle jejich skutků, protože mluví, ale nekonají.“ — Matouš 23:2, 3.

16. Jak židovští vůdci v prvním století ukázali, že nemají úctu k teokracii?

¹⁶ Židovští vůdcové vydali Ježíše do rukou Pontského Piláta a pak ukázali, jak daleko se již odchýlili od teokratické podřízenosti. Pilát Ježíše vyslýchal a dospěl k závěru, že Ježíš je nevinný člověk. Vyvedl Ježíše před Židy a řekl: „Podívejte se! Váš král!“ Když se Židé hlučně dožadovali Ježíšovy smrti, Pilát se zeptal: „Vašeho krále mám přibít na kůl?“ Přední kněží odpověděli: „Nemáme krále, pouze césara.“ (Jan 19:14, 15) Uznali za krále césara, a ne Ježíše, který ‚přišel v Jehovově jménu‘! — Matouš 21:9.

17. Proč tělesný Izrael přestal být teokratickým národem?

¹⁷ Židé zavrhli Ježíše, a tím zavrhli teokracii, protože Ježíš měl být hlavní postavou budoucích teokratických uspořádání. Ježíš byl královský syn Davidův a měl vládnout navždy. (Izajáš 9:6, 7; Lukáš 1:33; 3:23, 31) A tak tělesný Izrael přestal být Božím vyvoleným národem. — Římanům 9:31–33.

Nová teokracie

18. Jaká nová teokracie se zrodila v prvním století? Vysvětli to.

¹⁸ Bůh zavrhl tělesný Izrael, ale tím teokracie na zemi neskončila. Prostřednictvím Ježíše Krista zavedl Jehova novou teokracii. Byl to pomazaný křesťanský sbor, který byl ve skutečnosti novým národem. (1. Petra 2:9) Apoštol Pavel jej nazval „Božím Izraelem“, a členové tohoto Izraele nakonec přišli „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“. (Galaťanům 6:16; Zjevení 5:9, 10) Členové této nové teokracie sice byli podřízeni lidským vládám, pod nimiž žili, ale ve skutečnosti byl jejich panovníkem Bůh. (1. Petra 2:13, 14, 17) Krátce po zrození nové teokracie se panovníci tělesného Izraele snažili přimět některé učedníky, aby přestali poslouchat jeden příkaz, který jim předtím dal Ježíš. Jaká byla odpověď? „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Ano, to je teokratický názor.

19. V jakém smyslu mohl být křesťanský sbor v prvním století označen jako teokracie?

¹⁹ Ale jak tato nová teokracie pracovala? Byl zde Král, Ježíš Kristus, který byl představitelem velkého Teokrata, Jehovy Boha. (Kolosanům 1:13) Ačkoli byl Král neviditelný a byl v nebesích, jeho panství bylo pro jeho poddané něčím skutečným a jeho slova ovládala jejich život. Pokud jde o viditelný dohled, k tomu byli ustanoveni duchovně způsobilí starší muži. Skupina takových mužů působila v Jeruzalémě jako vedoucí sbor. Tento sbor zastupovali cestující starší, jako byl Pavel, Timoteus a Titus. A o každý sbor pečovala rada starších mužů neboli starší. (Titovi 1:5) Když nastal nějaký vážný problém, starší se radili s vedoucím sborem nebo s jedním z jeho zástupců, například s Pavlem. (Srovnej Skutky 15:2; 1. Korinťanům 7:1; 8:1; 12:1.) A svou úlohu při podporování teokracie měl i každý člen sboru. Každý měl před Jehovou odpovědnost uplatňovat biblické zásady ve svém životě. — Římanům 14:4, 12.

20. Co lze říci o teokracii v poapoštolské době?

²⁰ Pavel varoval, že po smrti apoštolů se rozvine odpadlictví, a právě to se stalo. (2. Tesaloničanům 2:3) Během doby se počet lidí, kteří o sobě prohlašovali, že jsou křesťané, zvýšil na milióny a pak na stamilióny. Vytvořili si různé druhy církevní vlády, například hierarchickou, presbyteriánskou a kongregační. Skutečnost, že Jehova je panovníkem, se však neprojevovala ani v chování těchto církví ani v jejich náboženských názorech. Nebyly to teokracie!

21, 22. a) Jak Jehova obnovil teokracii v čase konce? b) Na které otázky týkající se teokracie bude dána odpověď dále?

²¹ Během času konce tohoto systému věcí mělo nastat oddělování pravých křesťanů od falešných. (Matouš 13:37–43) To se stalo v roce 1919, což byl rozhodující rok v dějinách teokracie. V té době se splnilo slavné proroctví Izajáše 66:8: „Kdo viděl takové věci? Narodí se země v porodních bolestech za jeden den? Nebo se najednou zrodí národ?“ Odpovědí na tyto otázky bylo zvučné Ano! V roce 1919 již opět existoval křesťanský sbor jako oddělený „národ“. Skutečně jako v jednom dni se zrodila teokratická „země“! Jak čas konce postupoval, organizace tohoto nového národa se přizpůsobila, aby se národ co nejvíce přiblížil stavu, který existoval v prvním století. (Izajáš 60:17) Vždy to však byla teokracie. V chování a názorech se vždy projevovaly Bohem inspirované zákony a zásady, jež jsou zaznamenány v Písmech. A tento nový národ byl vždy podřízen Ježíši Kristu, který byl dosazen na trůn jako Král. — Žalm 45:17; 72:1, 2.

²² Jsi spojen s touto teokracií? Máš v ní nějaké odpovědné postavení? Jestliže ano, víš, co znamená jednat teokraticky? Víš, jakých léček se máš vyvarovat? Tyto dvě poslední otázky se budou rozebírat v následujícím článku.

Umíš to vysvětlit?

◻ Co je teokracie?

◻ V jakém ohledu byl Izrael teokracií?

◻ Jaké opatření učinil Jehova, aby králům připomněl, že Izrael je teokracií?

◻ V jakém ohledu byl teokracií křesťanský sbor a jak byl organizován?

◻ Jaká teokratická organizace byla založena v naší době?

[Obrázek na straně 12]

Před Pontským Pilátem židovští předáci uznali raději césara než Jehovova teokraticky ustanoveného Krále