Průkopníci předávají i dostávají požehnání

„PRŮKOPNICKÁ služba je daleko cennější než úspěšná světská kariéra. Nic člověka neuspokojí více než možnost pomáhat lidem, aby poznali Jehovu a jeho pravdy.“ To byla slova jedné křesťanky, která si vybrala životní dráhu průkopnice — celodobé kazatelky Království. Které jiné životní dráhy by nám mohly přinést takové štěstí?

Průkopnická služba je vznešný cíl i drahocenná výsada. Jak si ale takový způsob života zvolit? Co má člověk dělat, aby v průkopnické službě vydržel tak dlouho, že sklidí požehnání, která se mu prostřednictvím této služby nabízejí?

Jsou k tomu velmi důležité dva předpoklady. Prvním z nich jsou vhodné podmínky. Mnoho lidí žije v takové situaci, jaká průkopnickou službu zjevně znemožňuje. Druhým předpokladem je odpovídající duchovní způsobilost a správný postoj. Na rozvíjení vlastností, které má mít zralý křesťan, může samozřejmě pracovat každý, nezávisle na tom, zda mu jeho současné okolnosti dovolují sloužit v průkopnické službě, nebo ne.

Co vedlo některé lidi k průkopnické službě

Jaké předpoklady musí mít člověk, který chce být úspěšným průkopníkem? Neodmyslitelným předpokladem je být schopným kazatelem. Pro průkopníka je potřebné, aby věděl, jak předkládat dobrou zprávu cizím lidem, jak vykonávat opětovné návštěvy u zájemců a jak vést domácí biblická studia. Pokud to průkopník neumí, může jej to zbavovat odvahy. Jsou však i jiné důležité předpoklady.

Tak například vše, co souvisí s naším uctíváním Boha, má spojitost s tím, jaký máme vztah k Jehovovi a k jeho organizaci. K tomu patří i průkopnická služba. Jeden mladý průkopník, Rado, o tom řekl: „Pro mladého člověka není nic lepšího než pamatovat na Jehovu a chodit cestou pravdy.“ Ano, průkopnická služba je vynikající způsob, jak mohou mladí lidé prokázat, že milují Jehovu a že k němu mají blízký vztah. — Kazatel 12:1.

Dalšími nepostradatelnými předpoklady jsou poznání a porozumění. (Filipanům 1:9–11) Jsou tak říkajíc palivem, které udržuje v chodu náš duchovní motor. Nemáme-li se duchovně vyčerpat, ztratit nadšení a přesvědčení, nezbytně potřebujeme pravidelné osobní studium. Poznání, které získáváme, by mělo samozřejmě působit nejen na naše myšlení, ale i na naše srdce. (Přísloví 2:2) Má-li se osvojené poznání dotknout našeho srdce, je důležité, abychom věnovali čas osobnímu studiu a také modlitbám a rozjímání. Pak, pokud nám to budou okolnosti dovolovat, si budeme přát sloužit jako průkopníci. — Srovnej Ezru 7:10.

Průkopnická služba si také žádá obětavého ducha. Mladý muž, který se jmenuje Ron, byl připraven stát se průkopníkem. Čekal už jen na vhodné podmínky, aby mohl s průkopnickou službou začít. Konkrétně čekal, až najde takové zaměstnání, které by mu umožnilo sloužit jako průkopník a přitom žít v jistém luxusu. Zmínil se o tom jedné zralé sestře a z její odpovědi ho zamrazilo. Sestra mu řekla: „Jehova žehná činům, ne slibům.“ Tento mladý muž si našel méně placené zaměstnání, které mu poskytlo dostatek času pro průkopnickou službu. Když uplatníme slova z Matouše 6:25–34, pomůže nám to, abychom vystačili s nižším příjmem.

Velkou pomocí k tomu, abychom se ujali průkopnické služby, by nám mohla být pokorná ochota jednat v souladu s dobrými podněty, které dostáváme. Hanna na počátku své křesťanské dráhy toužila po průkopnické službě. Ovšem zprvu vychovávala děti, a tak průkopnicí nebyla, a později se věnovala podnikatelské kariéře. Poslechla však dobré rady pozorných starších, vzdala se svého zajímavého světského zaměstnání a vstoupila do průkopnické služby. Nyní prožívá velikou radost, protože vede další lidi k oddanosti Bohu a pomáhá nečinným.

Podnětem k průkopnické službě může být také vděčnost za to, jak pravda ovlivnila náš život. Sledujme příběh jedné velice sklíčené ženy, které se hroutilo manželství. V její situaci došlo k prudkému obratu, když poznala pravdu z Božího slova a když ji začala v životě uplatňovat. Byla nadšena tím, co jí pravda přinesla, a rozhodla se, že své ocenění nejlépe projeví průkopnickou službou, protože tak bude moci pomáhat druhým lidem. Stala se průkopnicí a nyní se těší z toho, že je požehnána mnoha biblickými studii a šťastným životem své rodiny.

Pomocí mohou být i ostatní křesťané

Průkopníci jsou často podnětem pro druhé křesťany, kteří se pak také stávají průkopníky. Radovi, o němž jsme se již zmínili, bylo šest let, když jeho rodiče studovali Bibli se dvěma průkopníky. Už v útlém dětství tyto kazatele plným časem Rado často doprovázel ve službě. V sedmnácti letech se sám stal pravidelným průkopníkem. Další mladý muž, Arno, byl vychován v křesťanské domácnosti, ale pak duchovně zeslábl. Později se rozhodl obnovit svou ztracenou duchovní sílu a nyní říká: „Hodně mě povzbudili průkopníci. Býval jsem v jejich společnosti zvláště během školních prázdnin a občas jsem podával zprávu o šedesáti hodinách v kazatelské službě za měsíc. Odtud pak nebylo příliš daleko k pravidelné průkopnické službě [která vyžaduje devadesát hodin měsíčně] .“ Mladým lidem, kteří se dostali do podobné situace, velmi pomohlo rozjímání o radě uvedené v 1. Korinťanům 7:29–31, kde je psáno, že nemáme plně užívat světa.

Průkopnický duch se snáze uchytí v takové domácnosti, kde jsou na první místo dávány duchovní zájmy a kde rodiče povzbuzují děti ke službě plným časem. Philo vyrůstal právě v takové domácnosti a podotýká: „Mnozí lidé mi radili, abych se dále vzdělával, abych usiloval o světskou budoucnost. Rodiče mi však pomohli, abych se rozhodl moudřeji. Říkali, že pokud si chci opravdu zajistit budoucnost, měl bych si především pěstovat vztah k Jehovovi.“

Snahám a příkladu rodičů vděčí za svou průkopnicku službu i mladá žena Thamar. Ta uvádí: „Nemohu říci, kdy jsem získala duchovní náhled na život, ale vím, že jsem se s ním nenarodila. Rodiče měli ve zvyku pravidelně se účastnit kazatelské služby a shromáždění, velmi milovali pravdu, a to mi značně pomohlo vypěstovat si duchovní pohled na věci.“

Jak se přidržet svého rozhodnutí

Když se člověk stane průkopníkem, sklidí z tohoto moudrého rozhodnutí plný užitek, pokud v průkopnické službě vytrvá. V této věci je možné udělit řadu praktických rad. Pro průkopníky je například užitečné naučit se dobře plánovat čas, aby jej bylo možné co nejefektivněji využívat. Nejdůležitějším činitelem je nicméně to, jaký vztah mají k Jehovovi a k jeho organizaci.

To úzce souvisí s našimi modlitbami. „Když jsem poznal pravdu, velmi jsem si přál sloužit jako průkopník,“ říká Cor. Jeho otec však trval na tom, že Cor musí nejdříve dostudovat na vysoké zemědělské škole. Po ukončení vysoké školy se Cor stal průkopníkem. Za nějaký čas se oženil a jeho manželka se k němu v průkopnické službě připojila. Když však otěhotněla, dostal se Cor do situace, kdy zvažoval, zda průkopnickou službu neopustí. „Často jsem se k Jehovovi modlil a říkal jsem mu, jak ze srdce toužím pokračovat v průkopnické službě,“ říká Cor. Nakonec Cor našel zaměstnání, které mu umožnilo sloužit jako průkopník a starat se přitom o rodinu.

Dalším faktorem, který často pomáhá lidem zůstat v průkopnické službě, je spokojenost s hmotnými věcmi nezbytnými k životu. Apoštol Pavel napsal: „Ať je váš způsob života oproštěný od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi. Vždyť řekl: ‚Rozhodně tě nechci opustit, rozhodně tě ani nezanechám.‘ “ (Hebrejcům 13:5) Spokojenost s přítomnými věcmi pomohla Harrymu a Irene pokračovat v průkopnické službě. Irene je nevidomá a slouží v průkopnické službě již osm let. „Nikdy jsme svou finanční situaci nepovažovali za problém,“ říká Irene. „Jen jsme se vždy snažili nebrat na sebe zbytečná finanční břemena. Pokaždé jsme počítali náklady. Vždy jsme žili jednoduchým, i když velmi příjemným životem bohatým na požehnání.“

Mnoho radosti a požehnání

Thamar se ohlíží více než na devět let průkopnické služby, která má za sebou: „Člověk se velice sblíží s Jehovou, jako by jej Jehova držel za ruku.“ (Žalm 73:23) I na těžkosti si Thamar občas vzpomene. „Často mě trápila moje vlastní nedokonalost umocněná nedokonalostí druhých,“ dodává Thamar. „Také jsem pozorovala bratry a sestry, kteří si po hmotné stránce zvolili pohodlnější život, a když jsem se plahočila venku v dešti a zimě, připadala mi jejich volba lákavá. V hloubi srdce jsem však věděla, že bych s nimi nikdy neměnila. Co jiného než průkopnická služba by mi poskytlo takovou radost, tolik duchovního uspokojení a tolik požehnání?“ Vážil by sis stejnou měrou takové radosti a požehnání?

Průkopníci tráví mnoho času křesťanskou službou, a proto mají příležitost pomoci několika dalším lidem poznat biblickou pravdu. Harry a Irene, o nichž jsme se již zmínili, říkají: „V Jehovově organizaci je mnoho výsad, ale nejvelkolepější výsada ze všech je pomáhat novým zájemcům, aby dělali pokroky a stali se Jehovovými služebníky.“

Jiný průkopník dobře vystihl situaci, když řekl: „Ověřil jsem si platnost slov Přísloví 10:22: ‚Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.‘ Za ta léta, kdy sloužím Jehovovi, se na mně tento text znovu a znovu splňuje.“

Rodiče, vštěpujete svým dětem přání stát se průkopníky? Průkopníci, snažíte se tuto touhu zažehnout také v jiných křesťanech? Starší, podporujete průkopníky ve sboru a pomáháte druhým zvěstovatelům vybudovat si průkopnického ducha? Kéž se stále více členů Jehovova lidu cítí podněcováno k tomu, aby o takové hojné požehnání usilovali účastí na průkopnické službě.