Pokoj mysli v soupeřivé společnosti
„JESTLIŽE chce být někdo první,“ radil Ježíš svým apoštolům, „bude poslední ze všech a služebníkem všech.“ Apoštolové se spolu přeli, kdo je mezi nimi největší. Věděli, že Ježíšovi se takové smýšlení oškliví. Ježíš nikdy své učedníky nepovzbuzoval k duchovním pokrokům tím, že by je vedl k vzájemné soupeřivosti. — Marek 9:33–37.
Ježíš se před svým příchodem na zem podílel na stvoření první lidské dvojice. Věděl tedy, jak je člověk utvořen. (Kolosanům 1:15, 16) První lidé byli stvořeni tak, že měli schopnost spět k pokroku, aniž spolu museli svádět krutý konkurenční boj. Lidé spolu vůbec nemuseli zápasit, když chtěli určit, kdo se stane jejich hlavou; a nemuseli ani soupeřit se zvířaty o přežití. — 1. Mojžíšova 1:26; 2:20–24; 1. Korinťanům 11:3.
Původ soupeřivého ducha
Jak k tomu tedy došlo, že lidská společnost začala být v takové míře ovládána bezohlednou soupeřivostí? Napoví nám první případ vraždy v dějinách lidstva. Tuto tragédii způsobil soupeřivý duch, kterého projevoval Kain, nejstarší syn prvního lidského páru. Kain zavraždil svého bratra Abela, protože Abelova oběť se — narozdíl od Kainovy oběti — líbila Bohu. A Bible říká, že Kain „pocházel z toho ničemného a zabil svého bratra“. — 1. Jana 3:12; 1. Mojžíšova 4:4–8.
Ano, původcem a podněcovatelem soupeřivého ducha je ten ničemný, Satan Ďábel. Byl sice andělským Božím synem a měl veliké výsady, ale chtěl více. (Srovnej Ezekiela 28:14, 15.) Tato touha se prozradila, když svedl Evu. Řekl Evě, že ‚zcela jistě bude jako Bůh‘ — stačí, aby snědla zakázané ovoce. (1. Mojžíšova 3:4, 5) Byl to ve skutečnosti Satan, kdo chtěl být jako Bůh a soupeřit s Jehovou. Satan chtěl konkurovat Bohu, a tento duch jej podnítil ke vzpouře. — Jakub 1:14, 15.
Takové smýšlení je nakažlivé. Pokoj mysli, který Bůh daroval původnímu rodinnému uspořádání, byl pod Satanovým vlivem ztracen. (1. Mojžíšova 3:6, 16) Od doby, kdy se vzbouřil proti Bohu, panuje Satan Ďábel lidskému rodu, pěstuje v mužích a ženách ducha soupeřivosti, a dokonce je záludně vede k přesvědčení, že bezcitná soupeřivost je klíčem k úspěchu. Bible však říká: „Kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá podlost.“ (Jakub 3:14–16) A tak Satan oloupil člověka o štěstí a o pokoj mysli.
Úspěch bez soupeření
Protikladem toho, o čem chce Satan člověka přesvědčit, jsou biblické příklady úspěchu získaného bez soupeření. Nejvýznačnějším z nich je příklad Ježíše Krista. Ježíš existoval v Boží podobě, a přece se nikdy nepovažoval za rovného Bohu, ale přijal postavení otroka, a přišel na zem. A více než to — ‚pokořil se a stal se poslušným až do smrti na mučednickém kůlu‘. Ježíš díky tomuto poslušnému, zcela nesoupeřivému postoji získal Boží přízeň. „Právě proto ho také Bůh vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem.“ (Filipanům 2:5–9) Mohlo by nějaké stvoření dosáhnout většího úspěchu? Žádné stvoření nemohlo Bohu způsobit takové potěšení, jaké svému Otci způsobil Ježíš; a Ježíš to udělal bez jakékoli rivality, bez ducha soupeřivosti. — Přísloví 27:11.
Tentýž postoj projevuje množství věrných andělů v nebi. Ježíš, který byl jejich hlavou, se při svém příchodu na zem stal o něco nižším než oni; přesto andělé ochotně sloužili jeho potřebám. Zjevně nezamýšleli zneužít této situace a pokusit se vytlačit jej z postavení archanděla. — Matouš 4:11; 1. Tesaloničanům 4:16; Hebrejcům 2:7.
Zamyslíme-li se, jak andělé reagovali na Boží předsevzetí vyvýšit některé nedokonalé lidi k nesmrtelnému duchovnímu životu — do stavu, v němž budou „soudit anděly“ — vidíme ještě zřetelněji, že andělé mají k soupeřivosti odpor. (1. Korinťanům 6:3) Mají studnici zkušeností ve službě Jehovovi a oproti nedokonalým lidem jsou daleko lépe schopni vykonávat dobré věci. A přesto s radostí slouží pomazaným křesťanům na zemi, a nežárlí na to, co bude těmto křesťanům dáno. (Hebrejcům 1:14) Znamenitý nesoupeřivý postoj umožňuje andělům pokračovat ve službě před trůnem Svrchovaného Panovníka Jehovy.
Uvažujme nyní o věrných Božích služebnících z dávných dob, kteří budou vzkříšeni na zemi. Abraham byl neobyčejným vzorem víry, byl nazván „otcem všech těch, kteří mají víru“. (Římanům 4:9, 11) Job se stal vynikajícím příkladem vytrvalosti. (Jakub 5:11) Mojžíš, „daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“, vyvedl izraelský národ na svobodu. (4. Mojžíšova 12:3) Který nedokonalý člověk poskytl lepší vzor víry, vytrvalosti a mírnosti, než tito muži? Jsou však mezi těmi, kdo čekají, že zdědí pozemskou říši Božího Království. (Matouš 25:34; Hebrejcům 11:13 až 16) Podobně jako Jan Křtitel, i oni budou postaveni níže než ten, „kdo je menší v nebeském království“. (Matouš 11:11) Napadne je snad, že by si chtěli stěžovat? Budou snad neústupně tvrdit, že svou vírou, vytrvalostí a mírností se vyrovnají lidem, jimž je dán věčný život v nebi, nebo že některé z nich v těchto vlastnostech dokonce předčí? To jistě ne! Budou šťastni jako pozemští poddaní Božího Království.
I dnes je příjemné být ve společnosti lidí, kteří nemají soupeřivého ducha. Jasuo, o němž jsme se zmínili v prvním článku, spekuloval se zlatem, silně se zadlužil, a přišel o veškerý majetek. Jeho „přátelé“ ho opustili. Když Jasuova manželka začala studovat Bibli se svědky Jehovovými, Jasuo s ní chodil na shromáždění, protože měl špatné svědomí za to, jaké utrpení rodině způsobil. Nakonec se zbavil soupeřivosti a stal se svědkem Jehovovým. Dnes je šťastný, protože je obklopen křesťanskými přáteli. Jsou to přátelé, kteří jsou ochotni mu pomoci v čase tísně.
Jak si můžeme zachovat pokoj mysli
V nelítostné, soupeřivé společnosti není vždy snadné zachovat si pokoj mysli. Je rozumné pamatovat na to, že Bible odsuzuje „nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty, závist“ coby „skutky těla“, které lidi připravují o dědictví Božího Království. Všechny tyto skutky jdou ruku v ruce se soupeřivým duchem. Není divu, že apoštol Pavel povzbuzoval Galaťany: „Neprosazujme sami sebe tím, že bychom jeden druhého popuzovali k soutěživosti a jeden druhému záviděli.“ — Galaťanům 5:19–21, 26.
Pavlův dopis v tomto kontextu poukazuje na to, jak je možné se vypořádat se sobeckou soupeřivostí. Pavel řekl: „Ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Proti tomu není zákon.“ (Galaťanům 5:22, 23) Ovoce ducha nám pomůže vypudit z mysli myšlenky na soupeření. Uvažujme například o lásce. „Láska není žárlivá,“ vysvětluje Pavel. „Nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se vyprovokovat.“ (1. Korinťanům 13:4–7) Pěstováním lásky můžeme ze svého smýšlení vykořenit žárlivost, hnací sílu soupeřivého ducha. I ostatní druhy ovoce ducha nám mohou pomoci vyplavit ze srdce a z mysli všechny zbytky bezcitné soupeřivosti. Každou rodící se touhu soupeřit s někým a stůj co stůj nad ním zvítězit můžeme například potlačit sebeovládáním! — Přísloví 17:27.
Chceme-li však tyto vlastnosti pěstovat, musíme připustit, aby na nás působil Boží duch. Toto ozdravující působení svatého ducha můžeme podpořit svými vytrvalými modlitbami a tím, že budeme Boha prosit, aby nám jeho duch pomohl. (Lukáš 11:13) Co nám Bůh poskytne, když vyslyší naše modlitby? Na to nám Bible odpovídá: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Filipanům 4:6, 7.
To se zřetelně projevilo na Ježíšových apoštolech. Dokonce i během noci, kdy byl Ježíš naposledy s apoštoly a zavedl Pánovu večeři, se apoštolové mezi sebou přeli, kdo z nich se zdá být největší. (Lukáš 22:24–27) Ježíš se jim při několika dřívějších příležitostech snažil pomoci, aby své uvažování napravili, ale soupeřivost v nich byla hluboce zakořeněná. (Marek 9:34–37; 10:35 až 45; Jan 13:12–17) Asi padesát dnů po této rozepři však dostali svatého ducha, a jejich postoj se změnil. Vůbec se mezi sebou nepřeli, kdo z nich by je měl zastupovat a promluvit ke zvědavému davu, který se tam tehdy o letnicích shromáždil. — Skutky 2:14–21.
V křesťanském sboru nebylo místo pro žádný způsob lidské nadvlády. Důležité schůzce, na níž se musel řešit problém obřízky, předsedal Jakub, který dokonce ani nebyl v době Ježíšovy smrti učedníkem. Nic nenaznačuje, že by se při této schůzce křesťanského vedoucího sboru vedla nějaká pře, kdo by měl mít hlavní slovo. To byla opravdu veliká změna, porovnáme-li to s dobou, kdy byli apoštolové nakaženi soupeřivostí! S pomocí svatého ducha se rozpomenuli na Ježíšovo učení a začali chápat smysl toho, o čem je Ježíš poučoval. — Jan 14:26.
S námi to může být stejné. S pomocí svatého ducha můžeme překonat veškerou touhu po soupeření, která v nás přežívá, každé přání povystoupit o něco výš na úkor někoho jiného. Můžeme naopak získat pokoj, který převyšuje všechno myšlení. Bible nás ujišťuje, že původce bezohledné soupeřivosti, Satan Ďábel, bude brzy uvržen do propasti a tak se stane nečinným. (Zjevení 20:1–3) Přestane existovat soupeřivost mezi bližními. Bude snad v této společnosti zcela chybět pokrok? Nikoli! Lidé dosáhnou dokonalosti — ne však vzájemnou soupeřivostí, ale tím, že na ně bude uplatňována Ježíšova výkupní oběť. — 1. Jana 2:1, 2.
Keinosuke, o němž jsme se zmínili, prodal rekordní počet automobilů, dosáhl tak světského úspěchu a byl slavný. Tělesně i duševně se vyčerpal, ale nakonec podal výpověď. „Můj život je nyní plný opravdové radosti,“ říká. Keinosuke pochopil, proč byl pro Ježíšův život příznačný skutečný úspěch. Dnes Keinosuke nachází osvěžení v každé činnosti, kterou může dělat v celosvětovém Božím sboru. Připravuje se tak na nový svět, kde nebude žádné soupeření. Navštívíte-li některý sál Království ve vašem okolí a budete-li se stýkat se svědky Jehovovými, můžete i vy získat představu o společnosti nového světa.
[Obrázek na straně 7]
V Božím novém světě se lidská společnost bude těšit z pokoje a vzájemné spolupráce