S oceněním se dívejme na „Boží dům“
„O JEDNU věc jsem prosil Jehovu — tu budu hledat, abych bydlel v Jehovově domě po všechny dny svého života, abych pohlížel na Jehovovu příjemnost a s oceněním se díval na jeho chrám.“ — Žalm 27:4.
Vděčný král David se díval s radostí neboli s potěšením na Jehovův chrám. Díváš se podobně na dnešní střediska pravého uctívání? Domovy betel, jichž je v odbočkách Watch Tower Society více než devadesát pět, patří k zařízením, která jsou v dnešní době spojena s uctíváním Jehovy.
„Když se dívám zpět na svou mnoholetou službu v betelu, cítím hlubokou vděčnost a také velké ocenění, které rok od roku vzrůstá,“ vysvětluje Helga, která začala pracovat v domově betel v Německu v roce 1948. Helga patří ke 13 828 radostným pracovníkům betelu, kteří po celém světě v roce 1993 ‚pohlíželi na Jehovovu příjemnost‘. Jaký je přesný význam jména betel? Jak může každý ze svědků Jehovových dát najevo, že se dívá na toto zařízení s oceněním, bez ohledu na to, zda sám Bohu slouží v betelu, nebo mimo něj?
Jméno, které vyžaduje oddanost
Jméno „betel“ je velice vhodné, protože hebrejské slovo Béth-ʼel znamená „Boží dům“. (1. Mojžíšova 28:19, Reference Bible, poznámka pod čarou) Ano, betel se podobá dobře zorganizovanému domu neboli ‚domácnosti vybudované moudrostí‘, kde se všechna pozornost soustřeďuje na Boha a jeho vůli. (Přísloví 24:3) „Je to jako život v rodině. Každodenní program máme dobře organizovaný,“ říká s oceněním Herta. Slouží již přes 45 let ve stejném betelu jako Helga. Každý člen této velké rodiny má svůj úkol a své místo, což vyvolává pocit štěstí a bezpečí. Jménu betel odpovídá i dobré uspořádání a organizace, jimiž se vyznačuje každé z oddělení. Tím se podporuje pokoj, umožňuje se účinné kázání dobré zprávy, a sbory pak mají oprávněný důvod, aby měly „Boží dům“ v největší vážnosti. — 1. Korinťanům 14:33, 40.
Proč jsou taková zařízení potřebná? Například tento časopis byl vyroben v tiskárně betelu. K tomu, aby bylo kázáno poselství o Království a aby byl rozdělován duchovní pokrm, což jsou činnosti, které Ježíš Kristus předvídal, jsou taková organizační opatření, jakým je betel, nezbytná; udržují je v chodu dobrovolní pracovníci, a všichni Jehovovi ctitelé je mají ve velké úctě. — Matouš 24:14, 45.
Chtěl by ses dozvědět více o tom, jak probíhá pracovní den? Tam, kde žije Helga a Herta, zazní ve všech obytných budovách v 6.30 melodický zvuk. Mnozí z těch více než osmi set pravidelných pracovníků však vstávají dříve a připravují se na svůj pracovní den. Od pondělí do soboty se vždy v sedm hodin ráno rodina shromáždí v jídelnách k rozboru denního textu neboli k rannímu uctívání. Pak následuje výživná snídaně. Každý pracovní den začíná v 8.00 a trvá osm hodin, mezi nimiž je polední přestávka. (V sobotu rodina normálně pracuje půl dne.) Jak v kuchyni, tak v tiskárně, v prádelně, v kancelářích, v dílnách, v knihařské dílně i ve všech ostatních odděleních je mnoho práce.
Po večerech a o víkendech jsou členové rodiny v místních sborech a účastní se s nimi shromáždění a veřejné kazatelské služby. Mnozí bratři z betelu jsou v těchto sborech staršími nebo služebními pomocníky. Místní svědkové si této spolupráce skutečně váží a obě skupiny spolupracují harmonicky jako jedno tělo, ve vzájemné úctě a se vzájemným pochopením. (Kolosanům 2:19) Každý pracovník betelu ví, že jeho úkol, který má v „Božím domě“, má přednost před jakoukoli jinou činností. Ale nadšení pro kazatelské dílo a účast na sborové činnosti — ve spojení s vyrovnaností — posilují duchovní smýšlení pracovníka betelu, zvětšují jeho radost, a on se tak stává produktivnějším členem rodiny. Pro práci v „domě“, jehož jméno je spojeno s upřímnou oddaností, jsou tyto vlastnosti nezbytně nutné!
Jak je možné sloužit v betelu úspěšně
Co pomohlo nespočetným svědkům Jehovovým k tomu, aby v betelu sloužili úspěšně? Členové rodiny betel ve Francii, kteří mají mnoholetou zkušenost, o tom říkají: „Láska k Jehovovi. Rozhodnutí vytrvat všude, kam nás Jehova postaví; pokora, poddajnost a poslušnost pokynů, které nám dává Společnost.“ (Denise) „Povšiml jsem si, jak důležité je respektovat zásadu, kterou uvedl Pavel v Římanům 12:10: ‚Ujímejte se vedení v projevování vzájemné úcty.‘ Tento biblický text nám ukazuje, že je důležité netrvat na tom, aby byl přijat náš osobní názor, ale vzít spíše v úvahu názory druhých. Jinými slovy, že se nemáme snažit vyniknout.“ (Jean-Jacques) „Úctu ke službě v betelu bychom mohli ztratit, kdybychom se na věci dívali z tělesného, lidského stanoviska,“ říká Barbara, „protože bychom tak mohli zapomenout na to, že Jehova vede svou organizaci. O takovou úctu bychom mohli přijít, kdybychom klopýtali o nedokonalosti druhých.“
Každý v betelu je nedokonalý, a proto je třeba bedlivě uvažovat o tom, s kým pěstovat společenství. Mladí lidé nebo ti, kdo přišli nedávno, by neměli pěstovat společenství jen se svými vrstevníky. Ti, kdo by snad měli sklon si stěžovat nebo uvažovat negativně, nejsou budující společností ani v betelu, ani ve sboru. Naproti tomu napodobování ‚moudrosti shora‘, jež je popsána u Jakuba 3:17, přináší požehnání. Tato moudrost „je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká“. V „Božím domě“ jsou tyto vlastnosti patrné, stejně jako shovívavost a laskavost, a pobyt zde je proto příjemný a podnětný. Dokonce i návštěvníci, kteří nejsou svědky Jehovovými, často obdivují dobré chování pracovníků i jejich přátelské projevy a radostného ducha.
Anny, které je přes sedmdesát let a která je členem rodiny betel v Německu od roku 1956, vysvětluje, co dělá, aby byla stále připravena sloužit: „Abych si zachovala duchovní zdraví, usilovně se snažím udržovat krok s publikacemi Společnosti, pravidelně se účastnit shromáždění a pravidelně se podílet na kazatelské službě. Snažím se také zůstat v dobré tělesné kondici, a proto každé ráno cvičím, většinou nepoužívám výtah a co nejvíce chodím pěšky, především v kazatelské službě.“
Mnozí křesťané, kteří mají zkušenost se životem v betelu, budou s Anny souhlasit. Nikdy se nepřestávají učit a nikdy nepřestávají pracovat. Aby zůstali tělesně zdraví, musí dostatečně spát, trochu cvičit a být střídmí v jídle a pití. Ze všeho nejdůležitější je, že nezanedbávají osobní modlitbu a studium Bible.
Velká úcta k posvátné službě v betelu
„Kde pracuješ?“, to je obvyklá otázka, kterou dostávají členové betelu. Pracovní přidělení jsou různá, ale každého přidělení si máme všichni vážit. Proč? Protože každé přidělení — ať je to práce se zařízením, na němž se tiskne duchovní pokrm, nebo praní prádla, vaření a úklid pro rodinu, nebo práce v kanceláři —, každé je posvátnou službou. Jak již bylo uvedeno, křesťané nečiní stranické rozdíly. Pamatujme na to, že všechny povinnosti, které vykonávali kněží a Levité v chrámu, na jeho nádvořích a v jídelnách, byly považovány za posvátnou službu Jehovovi. K tomu patřilo i porážení a připravování zvířat pro oběti, doplňování oleje do lamp, a dokonce i úklid a vykonávání povinností strážných. Podobně i každý úkol v betelu přináší uspokojení a je hodnotnou činností „v Pánově díle“, a tedy mimořádnou výsadou. — 1. Korinťanům 15:58.
Povšimněme si krátce jednoho povahového rysu, který by mohl způsobit, že bychom se na „Boží dům“ nedívali s oceněním. Křesťané, a to jak v betelu, tak i mimo něj, se musí střežit před závistí a žárlivostí, jež jsou „hnilobou kostem“. (Přísloví 14:30) Nikdo nemá důvod závidět pracovníkům betelu jejich služební výsady. A uvnitř rodiny betel nemá žádné místo žárlivost, jež patří ke skutkům těla. Pokorně čekej — to je zdravá rada pro každého, komu by se snad zdálo, že je přehlížen, zatímco jiní dostávají větší výsady. A v betelu také vedle sebe žijí lidé, jejichž finanční zázemí je velice odlišné. Jak nepříjemné pocity vznikají, když někdo posuzuje své okolnosti „ve srovnání s někým jiným“! Mnozí křesťané po desetiletí věrně slouží v „Božím domě“ a pomáhá jim, že jsou spokojeni, když ‚mají obživu a čím se přikrýt‘. — Galaťanům 5:20, 26; 6:4; 1. Timoteovi 6:8.
Svědkové Jehovovi a milióny jiných lidí mají velký užitek z neplacených služeb, které se vykonávají v betelu — z práce, která se provádí nesobecky, na základě lásky k Bohu a k bližnímu. Domovy betel a tiskárny Watch Tower Society, stejně jako jiná teokratická zařízení, jsou finančně podporovány dobrovolnými příspěvky. (2. Korinťanům 9:7) Stejně jako král David a knížata a izraelští velitelé můžeme i my projevovat úctu a ocenění pro „Boží dům“, a to tím, že poskytujeme Společnosti morální a finanční podporu. (1. Paralipomenon 29:3–7) Podívejme se nyní na to, jak je možné v betelu ‚pohlížet na Jehovovu příjemnost‘.
Požehnání v „Božím domě“
Pociťuješ hluboké uspokojení, když se účastníš sjezdu a jsi obklopen šťastnými ctiteli Jehovy? Představ si, že pracovník betelu má výsadu sloužit Jehovovi ve skupině bratrů každý den! (Žalm 26:12) Jaké vynikající vyhlídky na duchovní růst to poskytuje! Jeden bratr poznamenal, že za jeden rok v betelu se naučil více věcí, které mu pomohly utvářet jeho osobnost, než kolik se jich naučil za tři roky někde jinde. Proč? Protože nikde jinde neměl příležitost pozorovat a napodobovat víru tolika zralých křesťanských osobností. — Přísloví 13:20.
V betelu je člověk — obrazně řečeno — obklopen zkušenými rádci. Další prospěch plyne z toho, že členové rodiny betel mohou poslouchat dobře připravené komentáře při ranním uctívání a při rodinném studiu Strážné věže a při poslechu přednášek v pondělí večer. Noví členové rodiny jsou vyučováni ve škole pro nové pracovníky betelu a během prvních dvanácti měsíců mají přečíst celou Bibli.
Dalším povzbuzením jsou zprávy a zkušenosti od návštěvníků z jiných zemí. Kanceláře odboček také navštěvují členové vedoucího sboru nebo jejich představitelé. „Ačkoli bratři mají mnoho práce,“ podotýká Helga, „vždy si najdou čas na přátelské slovo nebo úsměv.“ Je opravdu povzbuzující osobně pozorovat osvěžující a skromné jednání takových věrných a oddaných mužů.
Zejména v betelu je možné zblízka pozorovat, jak pracuje Boží organizace a jak Boží duch podněcuje ochotná srdce a ochotné ruce k činnosti. „V betelu se člověk cítí blíže ke ‚středu dění‘,“ vysvětluje bratr, který od roku 1949 slouží v betelu ve Francii. Dále říká: „Mohu opravdu říci, že betel je pro mě způsob služby plným časem, který mi dovoluje věnovat službě Jehovovi největší množství času a sil a sloužit největšímu množství bratrů.“ Cožpak není právě to náš skutečný smysl života — činit Boží vůli? V betelu člověk může „předkládat chválu po celý den“. To je opravdu požehnání! — Žalm 44:8.
Zjistili jsme tedy, že ten, kdo pracuje v betelu, může ‚pohlížet na Jehovovu příjemnost‘ a získat v mnoha ohledech požehnání. (Hebrejcům 6:10) Mohla by být služba v „Božím domě“ něčím cenným i pro tebe? Ti ze svědků Jehovových, kterým je nejméně 19 let a těší se dobrému duchovnímu i tělesnému zdraví a o nichž bratři ‚podávají dobrou zprávu‘, jako ji podávali o Timoteovi, se mohou ucházet o službu v betelu. (Skutky 16:2) Mnozí učinili službu v betelu svou prací na celý život stejně jako ti, jejichž výroky zde byly citovány. Pro ně se žalmistova vroucí touha — ‚bydlet v Jehovově domě po všechny dny svého života‘ — stala skutečností.
Svědkové Jehovovi mají velkou úctu k obětavému duchu, jehož projevují jejich bratři a sestry v betelu, kteří ochotně a radostně plní své úkoly. Bez ohledu na to, zda Jehovovi sloužíme v betelu, nebo někde jinde, každý z nás má opodstatněný důvod pociťovat to, co pociťoval král David — totiž ocenění neboli potěšení, s nímž se díváme na „Boží dům“.
[Obrázek na straně 31]
Tito křesťané mají po celá desetiletí potěšení z posvátné služby v betelu v Německu