Učiň své manželství trvalým svazkem

„Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ — MATOUŠ 19:6.

1. Co je dnes základem úspěšného manželství mezi pravými křesťany?

TISÍCE členů Jehovova lidu se dnes těší z manželství, které je pevné a přináší jim uspokojení. Takový dalekosáhlý úspěch je však jen stěží výsledkem náhody. Křesťanská manželství jsou úspěšná tehdy, jestliže oba manželé 1. mají v úctě Boží názor na manželství a 2. snaží se žít podle zásad Božího slova. Vždyť konečně manželské uspořádání zavedl sám Bůh. Je to On, „jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“. (Efezanům 3:14, 15) Jehova ví, čeho je třeba k tomu, aby manželství bylo úspěšné, a proto je pro nás užitečné, jestliže se řídíme jeho vedením. — Izajáš 48:17.

2. K čemu to vede, jestliže v manželství nejsou uplatňovány biblické zásady?

² Naproti tomu nerespektování biblických zásad může vést k tomu, že manželství je trápením. Někteří odborníci jsou přesvědčeni o tom, že ve Spojených státech až dvě třetiny osob, jež dnes vstupují do manželství, se nakonec dají rozvést. Ani křesťané nejsou imunní proti stresům a napětí, které vznikají v dnešních ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnávat‘. (2. Timoteovi 3:1) Napjatá hospodářská situace a tlaky na pracovišti mohou poškozovat kterékoli manželství. Někteří křesťané také prožívají trpké zklamání z toho, že jejich manželský partner neuplatňuje biblické zásady. „Miluji Jehovu,“ říká jedna křesťanská manželka, „ale v manželství mám plno problémů již celých dvacet let. Můj manžel je sobecký člověk a nechce učinit žádné změny. Cítím se jako v pasti.“ Podobné pocity již vyjádřilo nemálo křesťanských manželů a manželek. Kde je chyba? A jak zabránit tomu, že by v manželství postupně převládla chladná lhostejnost nebo doslovné nepřátelství?

Trvalost manželství

3, 4. a) Co je Boží normou pro manželství? b) Proč je správné a prospěšné, aby manželství bylo trvalým svazkem?

³ I za těch nejlepších okolností je manželství svazkem nedokonalých jednotlivců. (5. Mojžíšova 32:5) Apoštol Pavel tedy řekl, že „ti, kteří [vstoupí do manželství], budou mít soužení ve svém těle“. (1. Korinťanům 7:28) V některých krajních případech snad dokonce dojde k rozluce nebo k rozvodu. (Matouš 19:9; 1. Korinťanům 7:12–15) Ve většině případů však křesťané uplatňují Pavlovu radu: „Manželka [by] neměla odejít od svého manžela . . . ; a manžel by neměl opustit svou manželku.“ (1. Korinťanům 7:10, 11) Ano, manželství mělo být trvalým poutem; Ježíš Kristus totiž prohlásil: „Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ — Matouš 19:6.

⁴ Tomu, kdo se cítí být v bezvýchodné situaci, protože v jeho manželství převládá nepřátelství nebo nedostatek lásky, se možná Jehovova norma zdá tvrdá a přehnaná. Skutečnost je však jiná. Manželské pouto je trvalé, a bohabojná manželská dvojice proto se svými problémy bojuje, a snaží se je vyřešit; nejde jim o to, aby se svých závazků zbavili hned při prvním náznaku těžkostí. Jeden muž, který byl ženatý přes dvacet let, to vyjádřil slovy: „Obtížným dobám se člověk nevyhne. Někdy nebudete mít jeden z druhého radost. A právě to jsou chvíle, kdy je skutečně důležité uvědomit si svůj závazek.“ Křesťanské manželské dvojice samozřejmě cítí prvořadou povinnost k Jehovovi Bohu, Původci manželství. — Srovnej Kazatele 5:4.

Vedení prostřednictvím hlavy a podřízenost

5. Co patří k radám, které dal manželům a manželkám Pavel?

⁵ Když tedy vzniknou problémy, je čas hledat nikoli způsob, jak jim uniknout, ale způsob, jak lépe uplatňovat rady z Božího slova. Zamysleme se například nad Pavlovými slovy v Efezanům 5:22–25, 28, 29: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, neboť je zachránce tohoto těla. Vskutku jako se sbor podřizuje Kristu, tak ať se i manželky podřizují svým manželům ve všem. Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj. Takto by měli manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor.“

6. V čem se mají křesťanští manželé lišit od světských mužů?

⁶ Muži často zneužívají svou manželskou autoritu a nad svými manželkami panují. (1. Mojžíšova 3:16) Pavel však vybízel křesťanské manžely, aby jednali jinak než světští muži, aby jednali podobně jako Kristus, a ne aby despoticky rozhodovali o každé maličkosti v životě své manželky. Ježíš Kristus jako člověk nebyl jistě nikdy drsný ani panovačný. Se svými následovníky jednal uctivě a vážil si jich. Řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ — Matouš 11:28, 29.

7. Jak může křesťanský manžel prokazovat své manželce čest, musí-li jeho manželka pracovat ve světském zaměstnání?

⁷ Křesťanský manžel prokazuje své manželce čest jako slabší nádobě. (1. Petra 3:7) Představme si například, že manželka musí pracovat ve světském zaměstnání. Manžel to bude brát v úvahu, bude jí co nejvíce pomáhat a bude co nejvíce ohleduplný. Manželky uvádějí jako jeden z hlavních důvodů pro rozvod to, že manžel zanedbává děti nebo domov. Proto se křesťanský manžel snaží své manželce cílevědomě doma pomáhat tak, aby to prospívalo celé rodině.

8. Co pro křesťanské manželky znamená podřízenost?

⁸ Křesťanské manželky, s nimiž se jedná s úctou, se mohou svému manželovi podřizovat snadněji. To však neznamená, že jsou v bídném otroctví. Bůh nařídil, že manželka má být nikoli otrokem, ale „doplňkem“ („protějškem“, Reference Bible, poznámka pod čarou), čímž je označeno to, co se k mužovi hodí. (1. Mojžíšova 2:18) U Malachiáše 2:14 se mluví o manželce jako o mužově „partnerce“. Proto v biblických dobách manželky mívaly značnou míru svobody a prostoru pro svou činnost. O ‚schopné manželce‘ Bible říká: „V ní vkládá důvěru srdce jejího majitele.“ Byly jí skutečně svěřovány takové věci, jako je celkové vedení domácnosti, dohled nad nákupem potravin, jednání při obchodování s nemovitostmi i provozování malé živnosti. — Přísloví 31:10–31.

9. a) Jak projevovaly bohabojné ženy v biblických dobách pravou ochotu podřizovat se? b) Co dnes může křesťanské manželce pomoci, aby byla stále ochotná se podřizovat?

⁹ Bohabojná manželka však uznávala autoritu svého manžela. Například Sára „poslouchala Abrahama a nazývala ho ‚pánem‘ “, což nebyl projev formální zdvořilosti, ale byl to upřímný projev její ochoty podřizovat se. (1. Petra 3:6; 1. Mojžíšova 18:12) Ochotně také opustila svůj pohodlný domov ve městě Ur, aby se svým manželem bydlela ve stanech. (Hebrejcům 11:8, 9) Podřízenost však neznamenala, že by manželka nemohla, pokud to bylo nutné, podniknout nějaké odpovědné kroky. Když Mojžíš nevyhověl Božímu zákonu ohledně obřízky, jeho manželka Cipora svým rozhodným jednáním předešla neštěstí. (2. Mojžíšova 4:24–26) Jde o víc než jen o to, líbit se nedokonalému muži. Manželky se musí ‚podřizovat svým manželům jako Pánu‘. (Efezanům 5:22) Jestliže křesťanská manželka uvažuje o věcech z hlediska svého vztahu k Bohu, pomáhá jí to přehlížet méně závažné chyby a nedostatky, které má její manžel, a totéž platí pro jeho jednání s ní.

Komunikace — hybná síla manželství

10. Jak důležitá pro manželství je komunikace?

¹⁰ Když jeden právní zástupce, který se účastní rozvodových řízení, dostal otázku, co bývá nejčastějším jednotlivým důvodem, proč se manželé rozcházejí, odpověděl: „Neschopnost otevřeně spolu mluvit, vylít si srdce a jednat s druhým jako se svým nejlepším přítelem.“ Ano, komunikace je hybnou silou pevného manželství. Bible říká: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ (Přísloví 15:22) Manželé a manželky musí být ‚důvěrnými přáteli‘ a musí mezi nimi být vřelý, důvěrný vztah. (Přísloví 2:17) Mnohé dvojice spolu však těžko komunikují, a proto v nich hlodá rozmrzelost, až nakonec dojde k výbuchu zhoubného hněvu. Nebo oba manželé možná své pocity zakrývají zdvořilostí, a přitom se od sebe navzájem citově vzdalují.

11. Jak se může komunikace mezi manželem a manželkou zlepšovat?

¹¹ Zdá se, že problém je do jisté míry v tom, že muž a žena často komunikují odlišným způsobem. Zdá se, že většina žen se cítí dobře, když si může s někým promluvit o pocitech, zatímco muži obvykle raději rozmlouvají o faktech. Ženy mívají spíše sklon vžívat se do situace druhého a být v citovém ohledu oporou, zatímco muži mívají sklon hledat a předkládat řešení. Předpoklady pro dobrou komunikaci přesto existují, jestliže jsou oba partneři rozhodnuti být ‚rychlí k slyšení, pomalí k mluvení, pomalí k zlobě‘. (Jakub 1:19) Dívejte se jeden na druhého a buďte skutečně pozorní. Přimějte se navzájem k řeči ohleduplnými otázkami. (Srovnej 1. Samuelovu 1:8; Přísloví 20:5.) Když tvůj partner mluví o nějakém problému, nesnaž se hned předložit nějaké řešení, ale naopak bedlivě naslouchej a snaž se přitom dostat se ke kořenu věci. A pokorně se spolu modlete a proste přitom o Boží vedení. — Žalm 65:2; Římanům 12:12.

12. Jak křesťanský manžel a křesťanská manželka mohou pro sebe navzájem vykupovat čas?

¹² Zdá se, že život někdy přináší tolik stresů a napětí, že manželské dvojici zbývá jen málo času nebo energie na rozhovor, který má opravdu smysl. Jestliže však křesťané mají zachovat své manželství počestné a uchránit je před poskvrněním, je nutné, aby si zůstali blízcí. Svůj svazek musí opatrovat jako něco drahocenného a musí si pro něj — a také jeden pro druhého — vykupovat čas. (Srovnej Kolosanům 4:5.) V některých případech je možné najít čas na zdravý rozhovor jednoduše tím, že se vypne televizor. Jestliže si manželé spolu pravidelně sednou k šálku čaje nebo kávy, může jim to pomoci, aby si zůstali citově blízcí. Při takových příležitostech se mohou ‚spolu radit‘ o různých rodinných záležitostech. (Přísloví 13:10) A je opravdu moudré vypěstovat si zvyk prohovořit i méně významné věci, které vyvolaly rozmrzelost, a promluvit si i o malých nedorozuměních dříve, než se stanou vážnou příčinou napětí. — Srovnej Matouše 5:23, 24; Efezanům 4:26.

13. a) Jaký příklad otevřenosti a upřímnosti dal Ježíš? b) Například co mohou manželé dělat, aby si byli navzájem bližší?

¹³ Jeden muž přiznal: „Dost často mi připadá obtížné, abych opravdu vyjádřil své mínění a skutečně řekl [své manželce], jak se vlastně cítím.“ Odhalení vlastního nitra je však důležitým klíčem k tomu, aby si manžel a manželka vypěstovali důvěrný vzájemný vztah. Povšimněme si, jak otevřeně a upřímně Ježíš mluvil s nastávajícími členy třídy své nevěsty. Řekl: „Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal na vědomí všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Považuj tedy svého manžela nebo svou manželku za přítele. Svěř se svému manželskému partnerovi se svými pocity. Pokus se o jednoduché a upřímné „projevy něžnosti“. (Šalomounova píseň 1:2) Při upřímném rozhovoru někdy člověk může cítit rozpaky, ale pokud oba manželé vynaloží odpovídající úsilí, velmi přispějí k tomu, aby se jejich manželství stalo trvalým svazkem.

Jak řešit neshody

14, 15. Jak je možné vyhnout se hádkám?

¹⁴ Ke skutečným neshodám jistě občas dojde. Ale z vaší domácnosti se nemusí stát ‚dům plný hádek‘. (Přísloví 17:1) Dávejte pozor, abyste choulostivé věci nerozebírali v doslechu dětí, a berte ohled na city svého manželského partnera. Když Ráchel vyjádřila, jak je sklíčená, protože je neplodná, a když prosila Jákoba, aby jí dal děti, Jákob hněvivě odpověděl: „Jsem na místě Boha, který zadržel plod z tvého břicha?“ (1. Mojžíšova 30:1, 2) Vzniknou-li doma nějaké těžkosti, neútoč na nikoho, ale začni se zabývat problémem samotným. Při soukromé rozmluvě dávejte pozor, abyste nemluvili „neuváženě“ a abyste si zbytečně navzájem neskákali do řeči. — Přísloví 12:18.

¹⁵ Může se samozřejmě stát, že v určité věci zastáváš pevné stanovisko, ale to je možné vyjádřit bez ‚zlomyslné hořkosti a hněvu a zloby a jekotu a utrhačné řeči‘. (Efezanům 4:31) „Mluvte spolu o problémech normálním hlasem,“ říká jeden manžel. „Jakmile se hlas zvýší, rozhovor přerušte. Za chvíli se k věci vraťte. Začněte znovu.“ Přísloví 17:14 dávají dobrou radu: „Dříve, než propukne hádka, rozluč se.“ Pokuste se rozmlouvat o věcech znovu, až se oba uklidníte.

Zůstaňte si navzájem věrní

16. Proč je cizoložství tak závažná věc?

¹⁶ Hebrejcům 13:4 říká: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ Cizoložství je hříchem proti Bohu. Poškozuje také manželství. (1. Mojžíšova 39:9) Jedna žena, která je poradkyní v otázkách manželství, píše: „Jakmile je cizoložství odhaleno, zasáhne celou rodinu jako prudká vichřice, protože ničí domovy, otřásá důvěrou a sebeúctou a poškozuje děti.“ Následkem cizoložství také může dojít k onemocnění, které se přeneslo pohlavním stykem, nebo k těhotenství.

17. Jak je možné vyvarovat se sklonů k cizoložství nebo se jich zbavit?

¹⁷ Někteří lidé pěstují sklony k cizoložství tím, že přijímají světský, zkažený názor na sex — názor předkládaný v knihách, v televizi a ve filmech. (Galaťanům 6:8) Výzkumníci však říkají, že k cizoložství obvykle vede nejen touha po sexuálním styku, ale i domnělá potřeba ještě dokázat svou přitažlivost nebo touha cítit se více milován. (Srovnej Přísloví 7:18.) Ať je důvod jakýkoli, křesťan se musí nemravných představ zbavit. O tom, co cítíš, si poctivě promluv se svým manželským partnerem. Je-li třeba, požádej o pomoc starší ve sboru. Tímto způsobem je možné velmi dobře předejít hříchu. A kromě toho musí být křesťané opatrní při jednání s osobami druhého pohlaví. Bylo by v rozporu s biblickými zásadami, kdyby se ten, kdo má manželského partnera, vášnivě díval na někoho jiného. (Job 31:1; Matouš 5:28) Křesťané musí dávat mimořádný pozor, aby u nich nevznikl citový vztah k někomu ze spolupracovníků. Vztahy ke spolupracovníkům měj vždy srdečné, ale udržuj je na pracovní úrovni.

18. Co bývá často základní příčinou sexuálních problémů v manželství a jak je možné tyto problémy řešit?

¹⁸ Ještě větší ochranou je vřelý, upřímný vztah k manželskému partnerovi. Mnozí výzkumní pracovníci říkají, že sexuální problémy v manželství jsou zřídkakdy ve své podstatě tělesného rázu, ale že jsou obvykle druhotným následkem nedostatečné komunikace. K problémům v tomto ohledu dochází zřídka, jestliže manželé spolu upřímně rozmlouvají a jestliže to, co si mají jako manželé vzájemně poskytovat, je spíše projevem lásky než povinnosti.a Za takových správných okolností mohou intimní styky sloužit k posílení manželského pouta. — 1. Korinťanům 7:2–5; 10:24.

19. Co je „dokonalým poutem jednoty“ a jak to může zapůsobit na manželství?

¹⁹ Láska je „dokonalým poutem jednoty“ v křesťanském sboru. Jestliže bohabojná manželská dvojice pěstuje lásku, mohou oba manželé dále ‚snášet jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštět‘. (Kolosanům 3:13, 14) Láska založená na zásadách sleduje blaho druhých. (1. Korinťanům 13:4–8) Pěstujte takovou lásku. Pomůže vám posílit vaše manželské pouto. Uplatňujte ve svém manželském životě biblické zásady. Budete-li to dělat, vaše manželství se stane trvalým svazkem a přinese chválu a čest Jehovovi Bohu.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč by manželství mělo být trvalým poutem?

◻ Jaký je biblický názor na vedení prostřednictvím hlavy a na podřízenost?

◻ Jak mohou manželé zlepšit svou vzájemnou komunikaci?

◻ Jak dvojice mohou své vzájemné neshody řešit křesťanským způsobem?

◻ Co pomůže k posílení manželského pouta?

[Obrázek na straně 12]

Jestliže manželka musí pracovat ve světském zaměstnání, křesťanský manžel nepřipustí, aby byla přetížená