Evoluce před soudem

Zanícení evolucionisté se dožadují celkového přezkoumání původu života

PŘEDSTAVTE si, že jste soudcem v trestním řízení. Obžalovaný tvrdí, že je nevinný, a přicházejí svědkové, aby svědčili v jeho prospěch. Posloucháte jejich výpovědi a přitom si všimnete, že si svědkové navzájem protiřečí. A když jsou svědkové obhajoby zavoláni, aby svědčili znovu, změní své výpovědi. Připisoval byste jako soudce jejich svědectví nějakou váhu? Souhlasil byste s osvobozením obžalovaného? Pravděpodobně ne, protože jakákoli mezera v obhajobě obžalovaného poškozuje jeho důvěryhodnost.

Takový je případ evoluční teorie. Přichází spousta svědků, kteří vypovídají o původu života a obhajují evoluční teorii. Ale obstálo by jejich svědectví u soudu? Shodují se výpovědi těch, kdo zastávají tuto teorii?

Rozporné svědectví

Jak vznikl život? Snad žádná jiná otázka nevyvolala více spekulací a nerozpoutala tolik debat. Spor se netýká pouze toho, zda je skutečností evoluce, nebo stvoření. Mnoho rozporů mají mezi sebou sami evolucionisté. Prudké spory se vedou prakticky o každý detail evoluce — jak probíhala, kde začala, kdo nebo co způsobilo, že začala, a jak dlouho trvala.

Evolucionisté léta prohlašovali, že život začal v kaluži teplé organické „polévky“. Někdo dnes věří, že život mohl vzniknout z mořské pěny. Jiným místem, kde se mohl objevit život, jsou podmořské gejzíry. Někteří lidé předpokládají, že živé organismy přiletěly na meteoritech, které dopadly na zem. A druzí zase říkají, že do země narazily asteroidy, změnily atmosféru, a tak daly podnět ke vzniku života. „Nechte na zem dopadnout velký železný asteroid,“ říká jeden výzkumník, „a určitě uvidíte zajímavé věci.“

Také se znovu posuzuje to, jakým způsobem život začínal. „Život nepovstal v mírných, vlídných podmínkách, jak se předpokládalo,“ říká časopis Time, „ale pod ohnivou oblohou na planetě, kterou utvářely sopečné výbuchy a kterou ohrožovaly nálety komet a asteroidů.“ Někteří vědci nyní říkají, že celý proces musel trvat mnohem kratší dobu, než se dříve myslelo. Jinak by se v tak chaotických podmínkách život nemohl vyvinout.

Vědci mají také rozdílné názory na to, jak do celého obrázku zapadá Bůh — „pokud existuje“. Někdo říká, že se život vyvinul bez zásahu Stvořitele, ale jiní říkají, že Bůh spustil proces evoluce, a ten pak pokračoval sám.

Jak probíhala evoluce poté, co vznikl život? I v této věci si výpovědi protiřečí. V roce 1958, sto let po vydání knihy O vzniku druhů, prohlásil evolucionista sir Julian Huxley: „Je jasně a s konečnou platností potvrzeno, že Darwinův velký objev, nejvyšší princip přírodního výběru, je jediným činitelem způsobujícím hlavní evoluční změny.“ O dvacet čtyři let později však evolucionista Michael Ruse napsal: „Roste počet biologů, . . . kteří tvrdí, že každá evoluční teorie založená na darwinovských principech — zvláště teorie, které za klíč k evolučním změnám pokládají přírodní výběr — je neúplná, a proto zavádějící.“

V časopise Time bylo řečeno, že sice je „mnoho spolehlivých faktů“, které podporují evoluční teorii, ale přesto autor připustil, že zpráva o evoluci je spletitá, má „mnoho mezer a nechybí v ní rozporné teorie o tom, jak zaplnit prázdná místa“. Místo toho, aby případ prohlásili za uzavřený, se někteří nejzanícenější evolucionisté dožadují celkového přezkoumání původu života.

Důkazy pro evoluci — zvláště důkazy pro to, že život začal tak, jak tvrdí evoluční teorie — se nezakládají na spolehlivém svědectví. Vědec T. H. Janabi pozoruje, že ti, kdo obhajují evoluci, „během let vytvořili a zase odložili mnoho chybných teorií, a vědci dosud nebyli schopni shodnout se na žádné z nich“.

Je zajímavé, že právě takové rozpory Charles Darwin předvídal. V úvodu ke knize O vzniku druhů napsal: „Jsem si dobře toho vědom, že sotva jest jediné místo v tomto svazku, kde by nemohla býti uvedena fakta na zdání vedoucí k závěrům přímo opáčným než jsou závěry, k nimž já jsem došel.“

Takové rozporuplné svědectví skutečně zpochybňuje důvěryhodnost evoluční teorie.

Je evoluce intelektuální volba?

Kniha Milestones of History (Historické milníky) uvádí, že se evoluční teorie od počátku „mnoha lidem líbila, protože vypadala vědečtěji než teorie stvoření jednotlivých druhů“.

Kromě toho dogmatické výroky některých evolucionistů mohou lidi odradit. Vědec H. S. Shelton například říká, že pojetí stvoření jednotlivých druhů je „příliš hloupé na to, aby mu byla věnována vážná pozornost“. Biolog Richard Dawkins otevřeně prohlašuje: „Když potkáte někoho, kdo tvrdí, že nevěří v evoluci, pak je to určitě nevzdělaný, omezený nebo duševně chorý člověk.“ Profesor René Dubos říká něco podobného: „Většina osvícených lidí nyní přijímá jako skutečnost to, že všechno ve vesmíru — od nebeských těles po člověka — se vyvinulo a stále vyvíjí v evolučním procesu.“

Tyto výroky vytvářejí dojem, že každý, kdo je alespoň trochu inteligentní, evoluci pohotově přijme. Vždyť když to člověk udělá, znamená to, že je „osvícený“, a ne „omezený“. A přesto je řada vysoce vzdělaných mužů i žen, kteří nejsou zastánci evoluční teorie. „Potkal jsem mnoho vědců, kteří měli vnitřní pochyby,“ píše Francis Hitching ve své knize The Neck of the Giraffe (Žirafí krk), „a hrst takových, kteří dokonce řekli, že se ukázalo, že darwinovská evoluční teorie není vůbec pravou vědeckou teorií.“

Chandra Wickramasingheová, vysoce oceňovaná britská vědecká pracovnice, má k této věci podobný postoj. Říká: „Neexistují důkazy pro žádný ze základních principů darwinovské evoluční teorie. Byla to jakási společenská síla, co v roce 1860 ovládlo svět. Myslím, že to byla pro vědu katastrofa, která se projevuje až dosud.“

T. H. Janabi prozkoumal důkazy, které předkládají evolucionisté. „Zjistil jsem, že situace je docela jiná než to, v co nás učí věřit,“ říká. „Důkazů je tak málo a jsou tak neúplné, že je nemožné doložit jimi tak spletitou teorii, jakou je teorie vzniku života.“

A tak ten, kdo nesouhlasí s evoluční teorií, nemůže být jednoduše odsouzen jako „nevzdělaný, hloupý nebo duševně chorý člověk“. Pokud jde o názory odporující evoluci, musel i neochvějný evolucionista George Gaylord Simpson uznat, že „by dozajista bylo chybou přecházet takové názory pouhým pousmáním, nebo je dokonce zesměšňovat. Jejich zastánci byli (a jsou) seriózní a schopní badatelé.“

Otázka víry

Někteří lidé si myslí, že evoluční pojetí je založeno na skutečnosti, zatímco pojetí stvoření je založeno na víře. Je pravda, že žádný člověk neviděl Boha. (Jan 1:18; srovnej 2. Korinťanům 5:7.) Ale v tomto ohledu na tom není evoluční teorie o nic lépe, protože je založena na věcech, které nikdo neviděl na vlastní oči a které nelze zopakovat.

Vědci například nikdy nepozorovali takové mutace — ani užitečné —, díky nimž by se objevila nová forma života, a přesto s jistotou tvrdí, že právě takovým způsobem vznikaly nové druhy. Nebyli svědky samozplození života, a přesto trvají na tom, že právě tak život vznikl.

Takový nedostatek důkazů vedl T. H. Janabiho k tomu, že evoluční teorii nazval „pouhou ‚vírou‘ “. Fyzik Fred Hoyle ji nazývá „evangeliem podle Darwina“. Doktor Evan Shute jde ještě dále a říká: „Domnívám se, že kreacionista musí vysvětlovat méně záhad než upřímný evolucionista.“

S tím souhlasí i další odborníci. „Uvažuji o tom, jaký člověk je,“ říká astronom Robert Jastrow, „a představa, že se tato zvláštní bytost vynořila z kaluže teplé vody, ve které byly rozpuštěny chemické látky, vypadá stejně zázračně jako biblická zpráva o původu člověka.“

Proč tedy tolik lidí stále odmítá myšlenku, že život byl stvořen?

[Obrázek na straně 3]

Dogmatické výroky některých lidí mohou odrazovat