Jaký je stav mrtvých?

STRACH z mrtvých vyplývá z jednoho předpokladu — že totiž zesnulí mají duši nebo ducha, který po smrti žije dále. Jestliže Bible jasně učí, že toto pojetí je nepravdivé, pak otázku, zda vám mohou mrtví ublížit, můžeme nechat v pokoji odpočívat. Co tedy Bible říká?

O stavu mrtvých Boží slovo říká toto: „Živí si . . . uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože jejich památka byla zapomenuta. Také již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.“ — Kazatel 9:5, 6.

Co vidíme ve světle těchto slov — mohou vám mrtví pomoci nebo ublížit? Písma říkají, že ne. Mrtví nejsou při vědomí, jsou zahaleni mlčením. Nejsou schopni komunikovat s živými nebo vyjadřovat pocity — lásku či nenávist — ani nemohou nic dělat. Vůbec se jich nemusíte bát.

‚Dobře, to snad platí, když mluvíte o smrti fyzického těla,‘ může někdo říci, ‚ale fyzická smrt není konec života, pouze dojde k tomu, že je z těla uvolněn duch. A tento duch může živým pomáhat, nebo škodit.‘ Miliony lidí na celé zemi tomu věří.

Například na Madagaskaru se na život pohlíží jako na pouhé přechodné stadium, a proto se pohřeb a vyzdvižení těla z hrobu považuje za důležitější než svatba. Lidé se tam domnívají, že člověk přišel od svých předků a opět se k nim při smrti vrací. Proto se domy živých lidí staví ze dřeva a nepálené hlíny — z materiálů, které se časem rozpadnou —, ale hrobky, „domy“ pro mrtvé, jsou obecně nákladnější a trvalejší. Rodina i přátelé si myslí, že když vyzdvihnou tělo z hrobu, získají požehnání, a ženy věří, že budou moci mít děti, jestliže se dotknou kostí mrtvého příbuzného. Ale co k tomu říká Boží slovo?

Lidé neměli umírat

Je zajímavé, že Jehova Bůh člověka vytvořil proto, aby žil, a o smrti Bůh mluvil jen jako o důsledku neposlušnosti. (1. Mojžíšova 2:17) Je škoda, že první muž a žena skutečně zhřešili. Výsledkem bylo, že se hřích rozšířil na celé lidstvo a stal se dědictvím, které přináší smrt. (Římanům 5:12) Můžeme tedy říci, že smrt patří k životu od chvíle, kdy první dvojice přestala Boha poslouchat. Je to skutečně bolestivá stránka života. Byli jsme stvořeni k životu, a to částečně vysvětluje, proč je pro nespočetné miliony lidí tak těžké přijmout skutečnost, že smrtí vše končí.

Podle biblické zprávy se v otázce smrti Satan snažil první lidskou dvojici oklamat. Popřel Boží varování, že zemřou, pokud budou neposlušní. (1. Mojžíšova 3:4) V průběhu času se však jasně ukázalo, že lidé umírají právě, jak Bůh řekl. A tak Satan během století přišel s další lží — určitá duchovní součást člověka přežívá smrt těla. Takový podvod odpovídá Satanově povaze, Ježíš ho totiž označil jako ‚otce lži‘. (Jan 8:44) Bůh naopak na smrt zareagoval povzbudivým slibem.

Jaký slib?

Je to slib, že mnoho lidí bude vzkříšeno. Řecké slovo, které se překládá výrazem „vzkříšení“, je anastasis. Doslova znamená „znovu vstát“ a týká se probuzení ze smrti. Ano, člověk je mrtev, ale Bůh má takovou moc, že ho může opět probudit k životu. Člověk život ztratí, ale Bůh mu ho opět může dát. Boží Syn, Ježíš Kristus, řekl, že „přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou“. (Jan 5:28, 29) Apoštol Pavel vyjádřil svou „naději v Boha . . . , že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) Job, věrný Boží služebník z předkřesťanské doby, také prohlásil, že doufá ve vzkříšení: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? Všechny dny své nucené služby budu čekat, dokud mi nepřijde úleva. Zavoláš [Bože], a já ti odpovím.“ — Job 14:14, 15.

Není snad tímto jasným slibem, že nastane vzkříšení, popřena myšlenka, že mrtví žijí v duchovní formě? Kdyby mrtví žili a měli se v nebi nebo v nějakém duchovním světě dobře, jaký význam by mělo vzkříšení? Nedostali by snad už svou odměnu, nedosáhli by cíle? Studium Božího slova ukazuje, že mrtví jsou skutečně mrtví, nejsou při vědomí, spí až do chvíle, kdy nastane velké probuzení v podobě vzkříšení v novém světě — v ráji. To slibuje náš láskyplný Otec, Jehova. Ale jestliže se při smrti duch neodděluje od těla a jestliže duch nežije dále, co potom znamenají případy, kdy se zdálo, že lidé získali zprávy z duchovního světa?

Zprávy z duchovní říše

Je hlášen velký počet případů, kdy lidé údajně získali nějaké zprávy z duchovní říše. Odkud však tyto zprávy pocházejí ve skutečnosti? Bible nás varuje, že „se i sám satan přestrojuje za anděla světla. Není tedy nic zvláštního, když se i jeho pomocníci přestrojují za pomocníky spravedlnosti.“ (2. Korinťanům 11:14, 15, Žilka) Ano, démoni (vzpurní andělé) se spojují s živými lidmi, a proto, aby je mohli lépe oklamat a svést, někdy předstírají, že jim chtějí pomoci.

Apoštol Pavel znovu varuje před touto podvodnou kampaní: „Někteří odpadnou od víry, budou věnovat pozornost klamným inspirovaným výrokům a démonským naukám.“ (1. Timoteovi 4:1) Jakékoli ohlasy z duchovního světa připisované mrtvým mohou velmi pravděpodobně pocházet od démonů, kteří se přestrojují za „pomocníky spravedlnosti“ a rozšiřují své vzpurné lži, a tak zotročují lidi pověrami, které je odvádějí od pravdy Božího slova.

Žalm 146:3, 4 potvrzuje, že mrtví nemohou mluvit a nemohou nic dělat ani cítit. Říká: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ Jaký duch „vychází“? Je to životní síla člověka, která se udržuje dýcháním. Když tedy zesnulý přestal dýchat, jeho smysly přestaly pracovat. Zesnulý se dostane do stavu, kdy úplně ztratí vědomí. A tak je nemožné, aby nějak ovládal živé lidi.

To je důvod, proč Bible přirovnává smrt člověka ke smrti zvířete a proč říká, že člověk i zvíře při smrti ztrácejí vědomí a vracejí se do prachu, z něhož byli utvořeni. Kazatel 3:19, 20 říká: „Nakonec [se] stává totéž lidským synům a nakonec se stává totéž zvířeti, a všem se nakonec stává totéž. Jako umírá jeden, tak umírá druhý; všichni mají jen jednoho ducha, takže neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem, protože všechno je marnost. Všichni jdou k jednomu místu. Všichni vzešli z prachu a všichni se vracejí do prachu.“

Jehova Bůh věděl, že se démoni snaží přimět lidi, aby si mysleli, že mohou mluvit s mrtvými a že na ně mrtví mohou mít nějaký vliv, a proto svůj lid, starověký izraelský národ, varoval: „Neměl by se v tobě najít . . . nikdo, kdo používá věštění, kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení, ani kouzelník, ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním, ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události, ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých. Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi.“ — 5. Mojžíšova 18:10–12.

Myšlenka, že nám mrtví mohou ublížit, jednoznačně nepochází od Boha. Jehova je Bůh pravdy. (Žalm 31:5; Jan 17:17) A pro lidi, kteří milují pravdu a uctívají ho „duchem a pravdou“, má připravenou nádhernou budoucnost. — Jan 4:23, 24.

Jehova, Bůh pravdy a lásky

Náš láskyplný nebeský Otec, „který nemůže lhát“, dal své slovo, že miliony a miliony lidí, kteří zemřeli a byli pohřbeni, čeká vzkříšení s vyhlídkou na věčný život v novém světě spravedlnosti. (Titovi 1:1, 2; Jan 5:28) Tento láskyplný slib, že nastane vzkříšení, dokazuje, že Jehova se hluboce zajímá o blaho lidí, které stvořil, a velmi si přeje skoncovat se smrtí, smutkem a bolestí. Není tedy žádný důvod, abychom se mrtvých báli nebo abychom se nepřiměřeně zajímali o ně či o jejich budoucnost. (Izajáš 25:8, 9; Zjevení 21:3, 4) Náš láskyplný spravedlivý Bůh Jehova může mrtvé vzkřísit, a opravdu je vzkřísí, a tak napraví bolest, kterou přináší smrt.

V Božím slově, v Bibli, je plno míst, na kterých se popisuje, jak to bude na zemi vypadat, až zde bude slíbený nový svět spravedlnosti. (Žalm 37:29; 2. Petra 3:13) Bude to čas pokoje, štěstí a lásky ke všem bližním. (Žalm 72:7; Izajáš 9:7; 11:6–9; Micheáš 4:3, 4) Všichni budou mít pěkný, bezpečný domov a také práci, která je bude těšit. (Izajáš 65:21–23) Pro všechny lidi bude spousta dobrých věcí k jídlu. (Žalm 67:6; 72:16) Všichni se budou těšit z vynikajícího zdraví. (Izajáš 33:24; 35:5, 6) Apoštolové a určitý počet dalších lidí budou vládnout v nebi s Ježíšem. O tom, že by nějaké duše dalších lidí měly mít to požehnání a být po smrti v nebi, se však Bible nikde nezmiňuje. (Zjevení 5:9, 10; 20:6) Což by bylo divné, kdyby miliardy zemřelých měly žít dále po smrti.

Ale na tom, že v Bibli tato zmínka schází, není nic divného, když víme, co Bible jasně učí: Mrtví přestali existovat jako živé duše. Nemohou vám ublížit. Ti, kdo jsou v pamětních hrobkách, prostě odpočívají, nejsou si ničeho vědomi, dokud je Bůh v určený čas nevzkřísí. (Kazatel 9:10; Jan 11:11–14, 38–44) Všechny naše naděje a touhy závisí na Bohu. „Mějme radost a radujme se ze záchrany od něho.“ — Izajáš 25:9.

[Obrázek na straně 7]

Boží slovo jasně ukazuje, že dokud mrtví nebudou vzkříšeni, nemohou vůbec nic dělat