Vánoce — Jsou skutečně křesťanské?

THE World Book Encyclopedia říká, že „o Vánocích křesťané oslavují narození Ježíše Krista“. Nicméně uvádí i toto: „Raní křesťané [Ježíšovo] narození neoslavovali, protože považovali slavení jakýchkoli narozenin za pohanský zvyk.“

Kniha The Making of the Modern Christmas od Johna Golbyho a Williama Purdua s tím souhlasí: „Raní křesťané neoslavovali narození Krista. Narozeniny jako takové byly spojeny s pohanskými zvyklostmi; evangelia neudávají žádné přesné datum Ježíšova narození.“

Pokud oslavy narozenin nemají křesťanský původ, jak je možné, že se Kristovo narození stalo tak význačným „křesťanským“ svátkem?

„Vánoce“ mají pohanský původ

„Všichni oslavovali a radovali se, po celou dobu se nepracovalo a neobchodovalo, domy byly ozdobeny vavřínem a chvojím, přátelé se navštěvovali a dávali si dárky a propuštění otroci dávali dárky svým patronům. Byla to doba veselí a dobré vůle a lidé se bavili všemožnými způsoby.“ — Paganism in Christian Festivals (Pohanství v křesťanských svátcích), J. M. Wheeler.

Hodí se tento popis na vánoční oslavy, které znáte? Je to sice překvapivé, ale toto nebyly Vánoce. Je to popis Saturnálií — římského pohanského svátku, který trval celý týden a byl spojen se zimním slunovratem (oslava je zobrazena na protější straně). Zrození nepřemožitelného slunce se oslavovalo 25. prosince; byl to hlavní svátek římského mithraismu.

The New Encyclopædia Britannica říká, že „25. prosinec byl dnem narození Mithry, íránského boha světla, . . . a dnem zasvěceným nepřemožitelnému slunci, stejně jako den po Saturnáliích, a tento den církev přijala jako vánoční svátek, jako den narození Krista, aby tak potlačila pohanské svátky“. Pohanská oslava narozenin tedy zůstala, pouze se změnila jména. Z Mithry se stal Kristus.

Možná ale cítíte, že narození Ježíše, Božího Syna, bylo něco zvláštního, něco, co by si lidé měli připomínat. Bude velmi poučné, když se podíváme, co o tom říká Bible.

Radostná událost

Druhá kapitola Lukášova evangelia vykresluje okolnosti Ježíšova narození. Lukáš nám vypráví, jak na tuto pozoruhodnou událost reagovali nebeští andělé, Marie a pokorní pastýři — oddaní Boží služebníci.

Nejdříve si všimněte pastýřů, „kteří žili venku a v noci drželi hlídky nad svými stády“. To by jistě nemohli dělat, kdyby bylo uprostřed zimy. Najednou se objevil „Jehovův anděl“ a kolem pastýřů se zablyštěla Boží sláva. Pastýři se zpočátku báli, ale anděl je uklidnil, když řekl: „Nemějte strach, vždyť pohleďte, oznamuji vám dobrou zprávu veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé, protože se vám dnes narodil v Davidově městě Zachránce, který je Kristus, Pán.“ Pak se objevilo „množství nebeského vojska“ a pastýři poznali, že ono narození bylo něčím neobyčejným. Je zajímavé, že andělé nepřinesli narozenému děťátku žádné dárky. Místo toho chválili Jehovu a říkali: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ — Lukáš 2:8–14.

Pastýři přirozeně chtěli děťátko vidět na vlastní oči — vždyť to byl Jehova, kdo oznámil tuto šťastnou událost. Když našli děťátko, jak leží v jeslích, pověděli rodičům, co říkali andělé. Pak pastýři odešli a „oslavovali a chválili Boha“, a ne děťátko. — Lukáš 2:15–18, 20.

Ježíšova matka Marie měla určitě radost, že své první dítě porodila v pořádku. Ale „v srdci si dělala závěry“. Potom společně se svým manželem Josefem cestovala do Jeruzaléma, aby splnila, co přikazoval mojžíšský Zákon. To nebyla oslava narození. Pouze přišel čas, aby představili dítě Bohu, „právě jak je napsáno v Jehovově zákoně: ‚Každý mužského rodu, kdo otevírá lůno, bude nazván svatým Jehovovi.‘ “ — Lukáš 2:19, 22–24.

V jeruzalémském chrámu se Marie a Josef setkali se Simeonem, kterého Lukáš popsal jako ‚spravedlivého a uctivého člověka, jenž čekal na útěchu Izraele‘. Bůh mu zjevil, že nezemře, dokud nespatří „Jehovova Krista“. To, co se stalo dále, bylo také „pod mocí [Božího] ducha“. Simeon vzal dítě do náruče, ne proto, aby mu dal dárek, ale proto, aby žehnal Bohu, a řekl: „Svrchovaný Pane, nyní propouštíš svého otroka, aby šel v pokoji podle tvého prohlášení; protože mé oči viděly tvůj prostředek záchrany, který jsi přichystal před zraky všech lidí.“ — Lukáš 2:25–32.

Pak přišla letitá prorokyně Anna. I ona se obracela „k Bohu s díky a mluvila o dítěti ke všem, kteří čekali na osvobození Jeruzaléma“. — Lukáš 2:36–38.

Marie, Simeon, Anna, pastýři a také nebeští andělé — ti všichni se z Ježíšova narození radovali. Ale všimněte si prosíme, že nezačala žádná hlučná oslava ani se nerozdávaly dárky. Všichni oslavovali Jehovu, toho, kdo z nebe opatřil prostředek záchrany.

Někdo si ale přesto může říkat ‚Na vánočních dárcích přece nemůže být nic špatného, nepřinesli snad „tři mudrcové“ Ježíšovi dary, aby ho poctili?‘

Vánoční dárky

Prozkoumejme opět biblickou zprávu. Najdete ji v Matoušově evangeliu ve druhé kapitole. Nemluví se tam o žádné oslavě narozenin ani tam není uvedeno žádné konkrétní datum; muselo se to však stát nějakou dobu po Ježíšově narození. V prvním verši Matouš představuje hosty jako ‚astrology [řecky magoi] z východních končin‘, tedy jako pohany, kteří o Jehovovi Bohu nic nevěděli. Tito muži sledovali hvězdu, která je však nedovedla přímo do Ježíšova rodiště, do Betléma, ale dovedla je do Jeruzaléma, kde vládl král Herodes.

Když se tento ničemný panovník doslechl, že se astrologové vyptávají, „kde je ten narozený král Židů“, vyhledal kněze, aby zjistil, kde přesně „se má narodit Kristus“, aby ho pak mohl dát zabít. V odpovědi kněží citovali z Micheášova proroctví, které říkalo, že Mesiáš se má narodit v Betlémě. (Micheáš 5:2) Herodes pokrytecky přikázal svým hostům: „Jděte, pečlivě pátrejte po malém dítěti, a až je naleznete, podejte mi zpět zprávu, abych také šel a vzdal mu poctu.“ Astrologové tedy šli svou cestou a hvězda „šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo malé dítě“. Všimněte si, že Ježíš je popsán jako „malé dítě“, ne jako právě narozené děťátko. — Matouš 2:1–10.

Jak se slušelo na velmože z Orientu, kteří přišli navštívit vládce, pohanští astrologové padli před Ježíšem a „předložili mu dary, zlato a vonnou pryskyřici a myrhu“. Matouš dodává: „Protože jim však byla dána ve snu božská výstraha, aby se nevraceli k Herodovi, odebrali se do své země jinou cestou.“ — Matouš 2:11, 12.

Někteří lidé se snad pokoušejí najít v této stručné biblické zprávě podklad pro dávání vánočních dárků. Avšak kniha Discovering Christmas Customs and Folklore (Objevujeme vánoční zvyky a folklór) vysvětluje, že dnešní zvyk dávat o Vánocích dárky má své kořeny v oslavě Saturnálií, při kterých Římané dávali dárky chudým sousedům. „Raná církev . . . chytře přetvořila jejich smysl, dárky se staly rituální připomínkou darů, které přinesli Tři králové.“ To je skutečně v příkrém rozporu s tím, co udělali praví Boží ctitelé — například pokorní pastýři —, kteří při Ježíšově narození chválili Boha.

Ctěte Krista jako Krále!

Dnes už Ježíš dávno není děťátkem. Je mocným Vladařem, Králem Božího nebeského Království, a proto bychom ho měli ctít. — 1. Timoteovi 6:15, 16.

Vy, kdo jste už dospělí, byli jste někdy na rozpacích, když jiní lidé ukazovali ve vaší přítomnosti fotografie z doby, kdy jste byli ještě děťátko? Je pravda, že takové fotografie připomínají vašim rodičům, jakou měli radost, když jste se narodili. Ale teď, když máte svou vlastní osobnost, nepřejete si snad, aby vás lidé raději viděli takové, jací jste? Podobně se zamyslete nad tím, jak neuctivé vzhledem ke Kristu Ježíši je, když se lidé, kteří se prohlašují za jeho následovníky, každý rok tak soustředí na pohanské vánoční tradice a pocty děťátku, že zapomínají na to, aby Ježíše ctili jako Krále. Vždyť i v prvním století se křesťanský apoštol Pavel zabýval tím, že se křesťané mají na Krista dívat jako na toho, kým je ve skutečnosti — jako na Krále v nebi. Pavel napsal: „I kdybychom znali Krista podle těla, určitě ho tak již nyní neznáme.“ — 2. Korinťanům 5:16.

Kristus jako Král Božího Království brzy splní prorocký slib, že bude odstraněna bolest, utrpení, nemoci a smrt. Právě On zajistí pohodlné bydlení a uspokojující práci všem, kdo budou žít v rajských podmínkách tady na zemi. (Izajáš 65:21–23; Lukáš 23:43; 2. Korinťanům 1:20; Zjevení 21:3, 4) To jsou jistě dostatečné důvody k tomu, abychom Ježíše nezneuctívali.

Praví křesťané následují příklad Krista a snaží se dávat svým bližním jeden z největších darů, jaké kdo může dát — porozumění Božímu předsevzetí, což může vést k věčnému životu. (Jan 17:3) Když dávají takový dar, dělá jim to velkou radost. Jak řekl Ježíš: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35; Lukáš 11:27, 28.

Křesťanům, kteří se o sebe navzájem opravdu zajímají, není zatěžko spontánně vyjádřit svou lásku kdykoli během roku. (Filipanům 2:3, 4) Malým příkladem je dojetí, které vyvolá obrázek, jež jako poděkování nakreslilo křesťanské dítě poté, co vyslechlo biblickou přednášku. Stejně povzbudivé je, když nečekaně dostanete od příbuzného dárek jako důkaz jeho lásky. I křesťanští rodiče mají velkou radost, když během roku najdou vhodné příležitosti a dají svým dětem dárky. Takovou křesťanskou štědrost nekalí ani pocit, že dáváte dárky z povinnosti při určitých oslavách, ani pohanské tradice.

Proto dnes už více než čtyři a půl milionu křesťanů ze všech národů Vánoce neslaví. Jsou to svědkové Jehovovi, kteří pravidelně věnují svůj čas tomu, že svým bližním předávají dobrou zprávu o Božím Království. (Matouš 24:14) Pravděpodobně se s nimi setkáte, až vás navštíví u vás doma, a možná to bude už brzy. Kéž byste s chutí přijali to, co vám přinášejí, a měli tak velkou radost z toho, že se naučíte, jak můžete Boha chválit každý den v roce. — Žalm 145:1, 2.

[Obrázek na straně 7]

Křesťané dávají svým bližním jeden z největších darů, jaké kdo může dát — porozumění Božímu předsevzetí, což vede k věčnému životu

[Podpisek obrázku na straně 4]

Culver Pictures