Svědkové Jehovovi působí po celém světě — Portoriko

MEZI Karibským mořem a Atlantským oceánem leží tropický ostrov pokrytý bujnou vegetací — Portoriko. V roce 1493 Kryštof Kolumbus prohlásil tento ostrov za španělské území a nazval jej podle Jana Křtitele, totiž San Juan Bautista. Největší město ostrova se dlouho jmenovalo Puerto Rico neboli „Bohatý přístav“. Časem však byl pod tímto jménem znám celý ostrov a městu se začalo říkat San Juan.

Portoriko se v mnoha ohledech skutečně stalo „bohatým přístavem“. V raných dobách španělské nadvlády se odtud odváželo mnoho zlata. Dnes ostrov vyváží cukrovou třtinu, kávu, banány a citrusy. Ovšem největšími sektory portorického hospodářství jsou služby a výrobní průmysl. Ukázalo se však, že Portoriko je bohatým přístavem ještě v jiném, daleko důležitějším smyslu.

Již ve třicátých letech tohoto století se na ostrově začala kázat dobrá zpráva o Božím Království. Dnes je na Portoriku více než 25 000 zvěstovatelů této dobré zprávy. V roce 1993 se počet pracovníků tamní odbočky Watch Tower Society zvýšil z 23 více než na 100. Bylo to nutné, aby tato odbočka mohla koordinovat práci na překladech biblické literatury do španělštiny. Tyto publikace tak mohou být k dispozici lidem mluvícím španělsky, kterých je na celém světě přibližně 350 000 000.

Nové pole pro službu

Kancelář portorické odbočky posílá i následující zprávu: „V Portoriku se otevřelo nové pole pro službu. Snažíme se oznámit poselství o Království neslyšícím. Jedna sestra vypráví: ‚Pracovala jsem s neslyšícími a navštívila jsem jednu paní, která má dvě malé děti. Když si ta paní uvědomila, že jsem svědek Jehovův, okamžitě mě odmítla, protože její manžel, také neslyšící, říkal, že nemá svědky Jehovovy rád.

Za několik měsíců tato paní navštívila svou přítelkyni, která studovala Bibli se svědky Jehovovými. Paní se studia zúčastnila a velmi se jí líbilo. Časem jsem ji navštívila znovu a ona opakovala, že její manžel nemá svědky Jehovovy rád. Chtěla však porozumět Bibli. V církvi ji to nudilo, protože se tam nic nevyučovalo. Začaly jsme studovat pomocí traktátu. Jednoho dne mi řekla, abych ji přišla navštívit v sobotu, kdy bude doma její manžel. „Ale on nás přece nemá rád,“ namítla jsem. „Chtěl by zjistit, o co vlastně jde,“ odpověděla.

Příští den oba klepali u mých dveří! Manžel měl mnoho otázek, a proto jsem je pozvala na naše shromáždění pro neslyšící. Přišel ještě dříve než já a od té doby si ani jedno shromáždění nenechal ujít. Nyní sám káže jiným neslyšícím, zúčastnil se sjezdu a těší se na svůj křest.‘ “

Zpráva pokračuje: „Letos byl celý program našeho oblastního sjezdu tlumočen do znakové řeči, takže mezi přítomnými bylo i mnoho neslyšících, kteří přišli se svými rodinami. Při závěrečném proslovu se odehrála velmi dojemná scéna. Řečník se zmínil o tom, jak probíhá práce s neslyšícími, a oznámil, že přibližně 70 neslyšících je přítomno na sjezdu. Následoval mohutný potlesk, ale řečník poznamenal, že neslyšící tento potlesk nemohou slyšet. Požádal tedy neslyšící, aby se podívali na publikum. Posluchače poprosil, aby svůj potlesk vyjádřili máváním obou rukou. Nato opakoval otázku: ‚Jste rádi, že jsou tu s vámi vaši neslyšící bratři?‘ Bylo úžasné sledovat 11 000 bratrů a sester, kteří mávali rukama místo potlesku. Naši neslyšící bratři a sestry byli nesmírně šťastní. Cítili, že i oni jsou částí tohoto velikého společenství bratrů. Mnozí radostí plakali.“

Svědkové Jehovovi na Portoriku se účastní duchovní žně, a tak není pochyb, že tento ostrov bude i nadále „bohatým přístavem“. Boží „ovce“, které Jehova nazývá ‚žádoucími věcmi ze všech národů‘, budou dále přicházet, aby byl Jehovův dům naplněn slávou. (Jan 10:16; Ageus 2:7)

[Rámeček na straně 9]

PŘEHLED O ZEMI

Služební rok 1994

VRCHOLNÝ POČET ZVĚSTOVATELŮ: 25 428

POMĚR: 1 svědek na 139 obyvatel

ÚČAST NA PAMÁTNÉ SLAVNOSTI: 60 252

PRŮMĚRNÝ POČET PRŮKOPNÍKŮ: 2329

PRŮMĚRNÝ POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ: 19 012

POČET POKŘTĚNÝCH: 919

POČET SBORŮ: 312

KANCELÁŘ ODBOČKY: GUAYNABO